733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Jak naučit psa chodit na vodítku: postup krok za krokem

Aktualizováno: 25. 10. 2026. Postupy vycházejí z principů učení založeného na odměně, které dnes doporučuje většina veterinárních a etologických pracovišť. Právní část o vyhláškách obcí vychází z výkladu Ministerstva vnitra (stav k 1. 5. 2025) a ze zákonů platných v roce 2026.

1. Chůze na vodítku v kostce

2. Proč psi tahají

Tahání není projev „neposlušnosti“ ani snahy ovládnout člověka. Má mnohem obyčejnější důvody. Pes se pohybuje přirozeně rychleji než člověk, venku je spousta vůní a podnětů a hlavně se naučil, že tah funguje: když zatáhne, dostane se blíž ke keři, ke kamarádovi nebo do parku. Každý krok vpřed při napnutém vodítku je pro něj odměna.

Nejčastější příčiny

• Rozdílné tempo. Pes klusá, člověk jde. Bez výcviku pes přirozeně předbíhá.
• Naučená zkušenost. Tahání v minulosti vedlo k cíli, tak ho pes opakuje.
• Opoziční reflex. Když na psa působí tah, má sklon se do něj opřít. Čím víc táhnete vy, tím víc táhne on.
• Nadbytek energie. Pes, který celý den čekal doma, vyrazí ven jako natažená pružina.
• Vzrušení nebo strach. Někteří psi táhnou k něčemu, jiní od něčeho – například od hluku nebo od cizích psů.
• Nevhodná výbava. Nepohodlný obojek nebo postroj, který tlačí, může psa rozrušovat.
• Nejasná pravidla. Jednou smí táhnout, podruhé ne. Pes pak nemá šanci pochopit, co chceme.

3. Principy učení: odměna, načasování, opakování

Výcvik založený na pozitivní motivaci znamená, že psovi ukazujeme, co dělat má, a odměňujeme to. Nezaměřujeme se na trestání chyb, ale na to, aby správné chování bylo pro psa výhodné. Funguje to proto, že pes sám začne volit chování, které se mu vyplácí.

Tři zásady, na kterých stojí vše ostatní

1. Načasování. Odměna musí přijít v okamžiku, kdy pes dělá to správné – tedy když jde vedle vás s volným vodítkem. Pochvala o několik vteřin později už se může vázat k něčemu jinému.
2. Četnost. Na začátku odměňujte velmi často, klidně po každém kroku nebo dvou. Postupně intervaly prodlužujte.
3. Postupné zvyšování obtížnosti. Měňte vždy jen jednu věc: buď prostředí, nebo délku úseku, nebo míru rozptýlení. Když se nedaří, vraťte se o krok zpět.

Značka (marker) – slovo, které říká „přesně tohle“

Velmi pomáhá krátké slovo, například „ano“ nebo „super“, které vyslovíte přesně ve chvíli správného chování a hned po něm dáte pamlsek. Někteří psovodi používají klikr – malé cvakátko. Slovo má výhodu, že ho máte vždy u sebe. Značku nejdřív „nabijte“: doma ji několikrát řekněte a hned dejte pamlsek, aby pes pochopil, že po ní vždy přijde odměna.

Kam pamlsek podávat

Podávejte odměnu u své nohy, na straně, kde má pes chodit, ve výšce jeho hlavy. Pes se tak učí, že nejvýhodnější místo na celé procházce je právě vedle vás. Pokud budete pamlsky podávat před sebou, pes se bude stavět před vás.

4. Výbava: obojek, postroj, vodítko

Dobrá výbava sama psa chodit nenaučí, ale může výcvik usnadnit a hlavně ochránit zdraví psa. Hlavní otázkou bývá, zda zvolit obojek, nebo postroj.

Jak poznat dobře padnoucí postroj

• Pod popruhy se vejdou zhruba dva prsty.
• Popruh nevede přes ramenní kloub a nebrání plnému kroku předních nohou.
• Hrudní popruh není příliš blízko podpaží, aby nedřel.
• Pes z postroje nedokáže vycouvat. U bojácných psů zvažte postroj s dalším břišním pásem.
• Materiál je měkký a po procházce nevidíte zarudlá místa ani ochlupení vydřené do lysin.

Vodítko

Na výcvik je nejlepší pevné vodítko o délce přibližně 1,5 až 2 metry. Pes má dost prostoru, aby vodítko viselo, a vy přitom máte situaci pod kontrolou. Kratší vodítko bývá napnuté téměř pořád, takže pes nemá šanci „uspět“. Přepínací vodítko s více kroužky umožní měnit délku podle situace. Pro volnější procházky v přírodě se hodí stopovací (dlouhé) vodítko, s nímž ale musíte umět pracovat, aby se nezamotalo psovi ani vám kolem nohou. Pokud vás téma zajímá víc, přečtěte si také Jak naučit psa plavat?.

Co se hodí mít s sebou

• pamlsky v ledvince nebo kapse, aby byly hned po ruce,
• sáčky na exkrementy,
• vodu a misku na delší procházky,
• u tmavého období reflexní prvek nebo světlo na obojku či postroji.

5. Flexi (navíjecí) vodítko – výhody a rizika

Navíjecí vodítko je oblíbené, protože dává psovi víc volnosti. Pro výcvik chůze na volném vodítku je ale nevhodné z jednoduchého důvodu: pes na něm cítí neustálý mírný tah. Učí se tedy, že tah je normální a že když zatáhne, vodítko se prodlouží a on se dostane dál. Přesně to, co se snažíme odnaučit.

Pokud flexi vodítko používáte, pak u psa, který už chodit na volném vodítku umí, na přehledných místech daleko od silnice, vždy s postrojem a s aretací (zámkem) v blízkosti lidí, psů a aut. Na výcvik zvolte pevné vodítko.

6. Odměny: pamlsky, hra, pochvala

Venku pes soupeří s tisíci vůní. Odměna proto musí být dost zajímavá. To, co doma stačí, venku často nestačí.

Žebříček hodnoty odměn (orientačně)

1. Nízká hodnota: běžné granule z denní dávky – vhodné doma.
2. Střední hodnota: suché pamlsky, piškoty pro psy – klidná ulice.
3. Vysoká hodnota: měkké masové kousky, sušené maso, kousky sýra vhodné pro psy – park, jiní psi.
4. Nehmotné odměny: možnost očichat zajímavé místo, pozdravit kamaráda, chvíle hry s hračkou.

Jak pamlsky používat rozumně

• Kousky mají být velmi malé – zhruba velikosti hrášku u středního psa. Jde o chuť, ne o nasycení.
• Pamlsky započítejte do denní krmné dávky, aby pes nepřibíral. Část denní dávky granulí můžete rovnou vzít na procházku.
• Měkké pamlsky se jedí rychleji a pes se nerozptyluje dlouhým žvýkáním.
• Postupně kombinujte pamlsky s pochvalou a s „životními odměnami“ – například „volné vodítko = smíš očichat strom“.

7. Štěně a první seznámení s vodítkem

Štěně je ideální žák. Nemá zažité zlozvyky a učí se rychle. Zároveň má krátkou pozornost, rychle se unaví a potřebuje hodně spánku. Lekce proto musí být krátké a hravé.

Postup seznámení s obojkem nebo postrojem

1. Ukažte štěněti postroj, nechte ho očichat a dejte pamlsek.
2. Postroj na chvíli přiložte, pochvalte, sundejte.
3. Nasaďte postroj při jídle nebo hře, aby si ho štěně spojilo s něčím příjemným.
4. Prodlužujte dobu nošení doma pod dohledem.
5. Pokud se štěně škrábe, odveďte jeho pozornost hrou. Postroj mu nesundávejte právě ve chvíli, kdy se škrábe – naučilo by se, že škrábání pomáhá.

Postup seznámení s vodítkem

1. Připněte lehké vodítko a nechte ho chvíli volně viset (jen pod dohledem, aby se nezachytilo).
2. Vezměte vodítko do ruky a jděte pár kroků po bytě. Štěně lákejte hlasem, pochvalou a pamlskem u nohy.
3. Když se štěně zastaví nebo se opře do vodítka, nepřetahujte se. Počkejte, přidřepněte si, přivolejte.
4. Postupně přidávejte chodbu, dvorek, klidnou ulici.

Socializace a očkování

Štěně do dokončení základního očkování nemusí zůstat úplně doma, ale vyhýbejte se místům, kde se pohybuje mnoho neznámých psů. Kdy a kam je bezpečné chodit, vám řekne veterinář podle očkovacího plánu. Zákon ukládá, aby pes byl proti vzteklině očkován ve věku 3 až 6 měsíců. Do té doby se dá s vodítkem nacvičovat doma, na dvorku a v klidných místech, případně štěně ven nosit, aby poznávalo zvuky a lidi. Související informace najdete také v článku Výbavička pro štěně: kompletní seznam, co koupit před příchodem štěněte.

8. Týdenní plán krok za krokem

Následující plán je orientační. Každý pes postupuje svým tempem. Do další fáze přejděte, až když pes zvládá tu předchozí zhruba v osmi z deseti pokusů. Lekce trvají několik minut, ideálně dvakrát až třikrát denně, a vždy končí úspěchem.

1. týden: magnet u nohy

1. Doma si stoupněte, pes je u vás. Kdykoli je u vaší nohy, řekněte značku a dejte pamlsek u nohy.
2. Udělejte krok. Pokud pes jde s vámi, značka a pamlsek.
3. Postupně dva, tři, pět kroků. Měňte směr po bytě.
4. Připněte vodítko a opakujte. Vodítko držte volně, bez tahu.

2. týden: první pravidlo tahu

1. Chodbou nebo po dvorku jděte s psem na vodítku.
2. Jakmile se vodítko napne, zastavte se. Stůjte jako strom, nic neříkejte.
3. Jakmile pes povolí (otočí se, udělá krok zpět, vodítko se prověsí), značka, odměna u nohy a pokračujte.
4. Opakujte, dokud pes nezačne sám kontrolovat, kde jste.

3. týden: ven

Vyberte nejklidnější možné místo a čas. Začněte až po krátké chvíli, kdy pes vykoná potřebu a trochu se rozkouká. Pak trénujte jen krátký úsek – třeba od domu k rohu ulice. Zbytek procházky může být „volnější“ na postroji s delším vodítkem (viz kapitola o dvou režimech procházky).

4. týden: méně pamlsků, víc života

Odměňujte už po několika krocích, nikoli po každém. Zaveďte životní odměny: když pes chvíli jde s volným vodítkem, řekněte „jdi čuchat“ a dovolte mu očichat trávník. Pro psa je to obrovská odměna a učí se, že k zajímavým věcem se dostane, právě když netáhne.

5. a 6. týden: rozptýlení

Přidávejte postupně lidi, kola, psy – vždy nejprve na velkou vzdálenost. Když pes začne zírat nebo se napíná, jste příliš blízko. Odstupte, odměňte klid, a teprve pak se přibližujte.

7. a 8. týden: zobecnění

Psi se neučí obecně, ale v konkrétních situacích. To, co umí ve vaší ulici, nemusí umět na náměstí. Na každém novém místě proto dočasně ubírejte nároky a přidávejte odměny. Postupně pes pochopí, že pravidlo platí všude.

Modelový příklad: kolik pamlsků za den

Představte si psa, který v jedné lekci dostane zhruba 30 malých odměn a lekce máte tři denně. To je přibližně 90 kousků za den. Pokud jsou kousky velké jako hrášek, jde o malou hrstku. Nejjednodušší je vzít si na procházky zhruba čtvrtinu až třetinu denní dávky granulí a o stejné množství zmenšit misku. Měkké pamlsky vysoké hodnoty si nechte na náročné chvíle. Tak pes nepřibírá a energetický příjem zůstává stejný. Přesné množství krmiva vždy řiďte doporučením výrobce a stavem psa.

9. Metoda „zastavit se“

Zastavení (někdy se říká „být stromem“) je nejjednodušší a nejčistší technika. Pes se z ní učí, že napnuté vodítko znamená konec pohybu.

Postup

1. Jděte normálním tempem s volným vodítkem.
2. Ve chvíli, kdy se vodítko napne, se zastavte. Ruku s vodítkem držte u těla, aby se nepohybovala.
3. Nic neříkejte, netahejte, neškubejte. Jen čekejte.
4. Když pes uvolní tah – ohlédne se, udělá krok zpět, vodítko se prověsí – řekněte značku.
5. Odměnu dejte u své nohy a pokračujte v chůzi.

Na co si dát pozor

• Důslednost. Funguje jen, když platí vždy. Jedno „dobře, tak pojď“ při tahu vrací výcvik zpět.
• Trpělivost. Zpočátku můžete stát dlouho. U velmi vzrušeného psa to může trvat i desítky vteřin.
• Nepoužívejte ji tam, kde pes nemá šanci. Pokud je podnět příliš silný, pes nepovolí nikdy. Pak raději zvětšete vzdálenost.

10. Metoda změny směru

Změna směru je aktivnější technika. Hodí se pro energické psy, u nichž stání nefunguje, a pro situace, kdy chceme psa odvést od podnětu.

Postup

1. Ve chvíli, kdy pes začne předbíhat (ideálně ještě před napnutím vodítka), řekněte vesele „jdeme“ nebo „otočka“.
2. Otočte se a jděte opačným směrem. Neškubejte vodítkem, jen se klidně otočte.
3. Jakmile vás pes dožene a je u nohy, značka a odměna.
4. Po pár krocích se můžete znovu otočit původním směrem.

Varianty

• Otočka o 180 stupňů – nejsilnější signál „tudy ne“.
• Odbočení o 90 stupňů – mírnější, hodí se na chodníku.
• Chůze v klikatce či osmičce – pes se učí sledovat vás, protože nikdy neví, kam půjdete.

11. Dospělý pes se zažitým taháním

Dospělého psa, který táhne roky, lze naučit chodit na volném vodítku. Trvá to obvykle déle než u štěněte, protože tahání je silně zažité a dlouho se mu vyplácelo. Hlavní rozdíl je v tom, že nejprve musíte zastavit „vyplácení“ tahu a dát psovi novou jasnou alternativu.

Dva režimy procházky

Během výcviku je téměř nemožné, aby každá procházka byla tréninková. Pomáhá rozlišit dva režimy, které pes pozná podle výbavy:

• Tréninkový režim – například vodítko připnuté na hřbetní kroužek postroje nebo k obojku. Zde platí přísně: tah znamená zastavení.
• Volný režim – například dlouhé vodítko na postroji na louce. Pes smí víc čuchat a pohybovat se, ale stále by neměl být „odměňován“ za silný tah.

Tak pes nedostává protichůdné informace a vy nejste nuceni každý den hodinu stát na rohu ulice.

Postup pro dospělého psa

1. Začněte doma a na dvorku, jako by šlo o štěně.
2. Před tréninkem psa nechte vyběhat nebo mu dejte chvíli očichávání, aby měl nižší napětí.
3. Používejte odměny vysoké hodnoty.
4. Krátké úspěšné úseky střídejte s volným režimem.
5. Počítejte s návraty – dospělý pes občas sklouzne ke starému zvyku, hlavně ve vzrušení.

Pes z útulku

Pes z útulku nebo s neznámou minulostí může mít z vodítka, obojku či manipulace špatné zkušenosti. Postupujte pomaleji, nechte ho nejdřív zvyknout si na vás a na nový domov. Pokud pes při nasazování postroje couvá, ztuhne nebo ukazuje zuby, nepokračujte silou a poraďte se s odborníkem.

12. Rozptýlení venku: vůně, lidé, auta

Pes, který doma chodí krásně, se venku může „rozsypat“. Je to normální. Venku je mnohem víc podnětů a pes je musí zpracovat. Pomáhá rozumět tomu, co ho nejvíc láká, a pracovat s tím.

Pravidlo vzdálenosti

Každý pes má vzdálenost, na kterou podnět vnímá, ale ještě dokáže reagovat na vás. Tam se učí nejlépe. Když se přiblížíte víc, pes „vypne“ a už vás neposlouchá. Vašim úkolem je tuto hranici najít a pracovat těsně za ní. Postupně se bude zmenšovat.

Pozdravy s lidmi

Mnoho psů táhne, protože se těší na lidi. Domluvte se s rodinou a známými, že psa pozdraví jen tehdy, když nevyskakuje a vodítko je volné. Když táhne, člověk se otočí a odejde. Pes velmi rychle pochopí, že k pozdravu vede klid.

13. Pes reaguje na jiné psy

Štěkání, výpady nebo zírání na jiné psy na vodítku je jedna z nejčastějších potíží. Odborně se mluví o reaktivitě. Příčiny jsou různé: strach, frustrace (pes chce k druhému psovi, ale nemůže), špatná zkušenost nebo nedostatek socializace. Vodítko situaci často zhoršuje, protože pes nemůže přirozeně odejít ani se přiblížit obloukem, jak by to udělal volně.

Jak poznat, že se pes blíží ke hranici

• ztuhne, zírá, přestane reagovat na jméno,
• zvedne ocas vysoko nebo ho naopak stáhne,
• naježí srst na hřbetě,
• olizuje se, zívá, otáčí hlavu (znaky stresu),
• začne se napínat do vodítka.

Postup: „podívej se a dostaneš odměnu“

1. Najděte vzdálenost, na které pes jiného psa vidí, ale ještě nereaguje.
2. Jakmile se pes na druhého psa podívá, řekněte značku a dejte odměnu. Pes se učí, že pohled na psa znamená něco dobrého.
3. Postupně pes začne po pohledu sám otáčet hlavu k vám. Tuto otočku bohatě odměňujte.
4. Vzdálenost zmenšujte jen pozvolna, během dnů a týdnů.
5. Pokud pes vyletí, je to signál, že jste byli příliš blízko. Klidně odejděte a příště začněte dál.

Míjení obloukem

Psi se při přirozeném setkání nepřibližují čelně, ale obloukem. Na chodníku můžete oblouk napodobit: přejděte na druhou stranu, vstupte do vjezdu nebo se otočte. Mezi psa a druhého psa se postavte vy, aby pes měl „štít“.

Setkání na vodítku – ano, nebo ne?

Seznamování psů na vodítku bývá napjaté. Vodítka se zamotají, psi nemohou odejít a snadno se strhne konflikt. Bezpečnější je, když se psi seznámí na volném prostoru, kde je to povoleno, nebo na dlouhém vodítku. Vždy se zeptejte druhého majitele, zda o kontakt stojí – jeho pes může být nemocný, bojácný nebo v tréninku.

14. Užitečné povely a signály

Chůze na volném vodítku se dá podpořit několika jednoduchými signály. Každý z nich nacvičte nejdřív doma.

Chůze u nohy versus volné vodítko

Je dobré odlišit dvě věci. Chůze u nohy je přesný cvik, kdy pes jde těsně u vaší nohy a sleduje vás – využívá se ve sportovní kynologii nebo na krátkých úsecích (přechod, frekventovaný chodník). Chůze na volném vodítku je běžný způsob procházky: pes smí být kousek před vámi, za vámi, očichávat, jen nesmí táhnout. Pro většinu majitelů je cílem právě volné vodítko.

15. Proč nepoužívat trestající pomůcky

Na trhu se stále objevují obojky s hroty (ostnaté), stahovací obojky bez zarážky nebo elektrické obojky, které mají tahání „rychle vyřešit“. Nedoporučujeme je. Důvody jsou praktické i etické.

• Bolest a stres. Pes se může tahu přestat dopouštět jen proto, že ho to bolí. Nenaučí se, co dělat má.
• Nežádoucí spojení. Pes si může bolest spojit s tím, co právě vidí – s jiným psem, dítětem, cyklistou. Reaktivita se tím může zhoršit.
• Riziko zranění. Tlak na krk zatěžuje průdušnici a citlivé struktury krku.
• Zhoršení vztahu. Pes se může začít bát ruky s vodítkem nebo procházek.
• Právní rámec. Zákon na ochranu zvířat proti týrání (č. 246/1992 Sb.) zakazuje působit zvířeti zbytečnou bolest a omezuje používání pomůcek a zařízení, která psovi působí bolest nebo újmu. Konkrétní výjimky a podmínky jsou v zákoně upraveny podrobně – pro běžnou výchovu psa je rozhodně nepotřebujete.

Pozitivní metody nejsou „měkké“. Mají jasná pravidla – tah znamená zastavení – a pes je pochopí, protože se mu správné chování vyplácí.

16. Nejčastější chyby

1. Nedůslednost. Jednou se při tahu jde, jindy ne. Pes pak zkouší, kdy to projde.
2. Příliš krátké vodítko. Napnuté je pořád, pes nemá šanci uspět.
3. Škubání vodítkem. Bolí, vyvolává opoziční reflex a pes se nic nového nenaučí.
4. Přetahování. Čím víc táhnete, tím víc pes táhne zpátky.
5. Příliš rychlý postup. Z obýváku rovnou do rušného parku.
6. Odměny ve špatnou chvíli. Pamlsek za to, že pes přiběhl po tahu, posiluje celý řetězec „zatáhnu, vrátím se, dostanu“. Odměňujte hlavně chůzi s volným vodítkem.
7. Pamlsky podávané před sebou. Pes se pak staví před vás.
8. Dlouhé lekce. Unavený pes se neučí. Kratší je lepší.
9. Výcvik jen na procházce. Bez cvičení doma pes venku nemá na co navázat.
10. Flexi vodítko během výcviku. Učí psa, že tah se vyplácí.
11. Nedostatek pohybu a čuchání. Pes bez dostatku aktivity bude venku přetlakovaný.
12. Nervozita psovoda. Pes vnímá napětí v ruce. Dýchejte, povolte rameno.

17. Mýty a fakta

18. Vodítko a náhubek podle pravidel obcí

V Česku neexistuje jeden celostátní předpis, který by říkal, kde všude musí být pes na vodítku nebo s náhubkem. Tuto oblast mohou upravit obce. Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání (§ 24 odst. 2) a podle zákona o obcích (č. 128/2000 Sb.) může obec obecně závaznou vyhláškou stanovit pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství a vymezit prostory pro jejich volné pobíhání.

Co obec vyhláškou obvykle upravuje

• povinnost vést psa na vodítku na některých nebo všech veřejných prostranstvích,
• v odůvodněných případech povinnost nasadit psovi náhubek (pokud je to přiměřené),
• prostory, kde se psi smí volně pohybovat (psí louky, vymezené plochy),
• místa, kam psi nesmí, například dětská hřiště nebo pískoviště,
• povinnost uklidit po psovi exkrementy.

Co obec vyhláškou upravit nemůže

Podle metodického výkladu Ministerstva vnitra (aktualizace 1. 5. 2025) by obec neměla stanovit plošný zákaz volného pohybu psů na všech veřejných prostranstvích, aniž by zároveň vymezila prostory pro volné pobíhání (výjimkou jsou situace, kdy místní podmínky žádné bezpečné místo neumožňují). Vyhláška také nesmí stanovit sankce, upravovat přepravu psů v hromadné dopravě, chov, očkování nebo odchyt – to řeší jiné zákony. Vymezená plocha pro volné pobíhání nesmí být pozemní komunikací.

Co to znamená pro vás

1. Pravidla se liší obec od obce, často i městská část od městské části.
2. Aktuální znění najdete na webu obce, na úřední desce nebo ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků (sbirkapp.gov.cz).
3. Pokud se stěhujete nebo cestujete, zkontrolujte pravidla v místě pobytu.
4. I tam, kde vodítko povinné není, musí mít chovatel psa pod kontrolou, aby neohrožoval lidi, jiná zvířata ani dopravu.
5. Náhubek se vyplatí naučit každého psa – i když ho nepotřebujete běžně, může být nutný v dopravě, u veterináře nebo podle místních pravidel.

Jak psa naučit nosit náhubek

1. Zvolte košíkový náhubek, ve kterém pes může volně dýchat s otevřenou tlamou, pít a přijmout pamlsek.
2. Náhubek ukažte, dejte do něj pamlsek a nechte psa, ať si ho vybere.
3. Postupně prodlužujte dobu, kdy má pes čumák v náhubku.
4. Zapněte přezku jen na vteřinu, odměňte, sundejte.
5. Prodlužujte dobu nošení doma, pak na krátkých procházkách.

19. Další povinnosti chovatele psa

Chůze na vodítku je příležitost připomenout si i další povinnosti, které s držením psa souvisejí. Následující přehled vychází ze zákonů platných k říjnu 2026.

20. Kdy vyhledat trenéra nebo veterináře

Většinu potíží s taháním zvládnete sami. Jsou ale situace, kdy je odborná pomoc rychlejší a bezpečnější.

Ke kynologovi či trenérovi, pokud

• pes na vodítku štěká, vyráží nebo se vrhá na psy, lidi, kola či auta,
• po několika týdnech důsledného tréninku nevidíte žádný pokrok,
• pes je tak silný, že ho fyzicky neudržíte,
• pes se vodítka nebo procházek bojí, odmítá vyjít z domu,
• v rodině se pravidla neustále liší a potřebujete společný plán.

K veterináři, pokud

• pes náhle začne odmítat chůzi, kulhá nebo se zastavuje,
• po tahu kašle nebo chrčí,
• je bolestivý při nasazování postroje či obojku,
• chování se náhle změnilo (nová bojácnost, podrážděnost) – bolest bývá častou skrytou příčinou,
• pes kousl nebo poranil člověka.

Jak vybrat trenéra

• Pracuje s odměnami a vysvětlí vám, proč daný postup funguje.
• Nedoporučuje obojky s hroty, elektrické obojky ani fyzické tresty.
• Nejdřív se ptá na historii psa, zdraví a denní režim.
• Dá vám domácí úkoly a průběžně kontroluje pokrok.
• U závažných problémů s agresí či úzkostí spolupracuje s veterinářem, případně s veterinárním lékařem zaměřeným na chování.

21. Kontrolní seznam a slovníček

Před každou lekcí

• Mám pamlsky dvou hodnot po ruce?
• Má pes správně padnoucí postroj a pevné vodítko?
• Vykonal pes potřebu a trochu se uklidnil?
• Vím, jakou jednu věc dnes trénuji?
• Vybral(a) jsem místo odpovídající jeho úrovni?

Po lekci

• Skončili jsme úspěchem?
• Kde se pes nejčastěji napínal? Co změním příště?
• Zapsal(a) jsem si pokrok?

Slovníček

22. Časté otázky o chůzi na vodítku

Shrnutí

Zdroje a právní předpisy

• Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (zejména § 24 odst. 2)
• Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (§ 10)
• Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů (§ 4)
• Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
• Ministerstvo vnitra ČR: metodický výklad k obecně závazným vyhláškám upravujícím pohyb psů (aktualizace 1. 5. 2025)
• Sbírka právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů
• Komora veterinárních lékařů ČR – informace o centrální evidenci psů

Článek má informativní charakter a nenahrazuje individuální konzultaci s veterinářem nebo kynologem. Právní údaje odpovídají stavu k 25. 10. 2026; konkrétní pravidla pohybu psů vždy ověřte ve vyhlášce své obce.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet