733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Mohou slepice jíst maso a kosti? Biologie, zákon, rizika a bezpečné alternativy

Aktualizováno: 2. 11. 2026. Článek vychází z evropských předpisů, materiálů Státní veterinární správy, britských úřadů APHA a DAERA, veterinární příručky MSD, univerzitních poradenských služeb a recenzovaných studií o živočišných bílkovinách v krmivu nosnic. Nenahrazuje radu veterinárního lékaře ani výklad úřadu.

1. Maso a kosti pro slepice v kostce

2. Slepice jako všežravec: co říká biologie

Kdo někdy viděl slepici honit kobylku nebo vytahovat žížalu z čerstvě zryté záhonu, ví, že to není býložravec. Předek domácí slepice, kur bankivský, se živí semeny, plody a zelenými částmi rostlin, ale také hmyzem a dalšími bezobratlými. Domácí slepice si toto chování zachovala. Ve výběhu sbírá brouky, larvy, slimáky a příležitostně uloví i ještěrku, žabku nebo mládě myši.

Dobře to ukazuje jihoafrická studie, kterou publikovali Raphulu, Jansen van Rensburg a van Ryssen v roce 2015 v časopise South African Journal of Animal Science. Autoři rozebrali obsah volete 288 volně chovaných slepic z šesti vesnic ve třech ročních obdobích. Živočišná složka, tedy hmyz a červi, tvořila podle sezóny zhruba 7 až 16 procent obsahu volete. Většinu dávky tvořily zbytky z domácností a zrno. Studie zároveň zjistila, že takto sesbíraná strava pokryla potřebu bílkovin pro udržení a růst dospělých slepic, ale ne pro snášku. Pro nosnici to platilo i u vápníku a fosforu.

Z toho plynou dvě důležité věci. Za prvé, živočišná bílkovina je pro slepici přirozená a není důvod se jí bát jako něčeho cizího. Za druhé, ani pestrá strava ze dvora, která obsahuje živočišnou složku, sama nestačí na vysokou snášku moderních nosnic. Rozhodující není to, zda slepice sní kousek masa, ale to, zda má vyváženou krmnou dávku.

Rozdíl mezi tím, co si slepice sama najde, a tím, co jí podá člověk, je přitom zásadní. Živý brouk nebo žížala jsou čerstvé, malé a nejsou ochucené solí, tukem ani kořením. Zbytek pečeně, kosti z polévky nebo syrové kuřecí odřezky mají úplně jiné složení, jinou mikrobiální zátěž a hlavně jiný právní status. Proto je třeba odpověď na otázku „mohou slepice jíst maso“ rozdělit na biologickou a praktickou část.

3. Jak slepice tráví bílkovinu a tvrdé kousky

Trávicí soustava slepice je stavěná na rychlé zpracování drobné potravy. Potrava nejdřív putuje do volete, což je vak vychlípený z jícnu na krku. Podle materiálu poradenské sítě poultry.extension.org se ve voleti téměř netráví, slouží jako dočasná zásobárna. Odtud potrava pokračuje do žláznatého žaludku, kde se přidává kyselina chlorovodíková a pepsin, enzym štěpící bílkoviny. Teprve pak přichází svalnatý žaludek, který s pomocí drobných kamínků potravu rozmělňuje podobně jako zuby.

Pro maso to znamená, že slepice bílkovinu chemicky zvládne. Pro kosti to znamená, že je svalnatý žaludek zvládne rozdrtit jen do určité velikosti a tvrdosti. Stejný zdroj upozorňuje, že ostré předměty, jako jsou hřebíky, sponky nebo střepy, mohou stěnu svalnatého žaludku propíchnout a způsobit postupné ztenčení stěny a úhyn. Ostrá tříska z kosti se v tomto ohledu chová podobně.

Vole se může ucpat, pokud slepice po delším hladovění najednou spořádá velké množství potravy, pokud sní tuhou vláknitou píci nebo spolkne dlouhý provázek. Velké kusy masa se šlachami, kůží nebo blánami patří ke stejnému typu rizika. Podrobněji se ucpaným voletem zabývá článek Vole, zde jen připomeneme, že velký a tuhý kus je vždy rizikovější než drobné sousto.

Proč na velikosti sousta záleží

Slepice nemá zuby, nemůže sousto rozkousat. Velký kus buď spolkne celý, nebo ho s ostatními slepicemi roztrhá na kusy, které spolkne. Při přetahování o kus masa vzniká v hejnu stres a nejslabší slepice obvykle zůstane bez potravy. Pokud je kus tuhý, může uvíznout v jícnu nebo voleti.

4. Kolik bílkovin a vápníku nosnice skutečně potřebuje

Hlavní argument, proč lidé slepicím maso dávají, zní: „potřebují bílkoviny“. To je pravda, ale nosnice nepotřebuje bílkovinu jako takovou. Potřebuje konkrétní aminokyseliny ve správném poměru, hlavně methionin a lysin. Veterinární příručka MSD uvádí, s odkazem na tabulky Národní rady pro výzkum USA, potřebu hrubých bílkovin pro nosnice bílých vajec zhruba 12,5 až 18,8 procenta krmné dávky a pro nosnice hnědých vajec 15 až 22,5 procenta. Rozpětí je široké proto, že potřeba v procentech klesá s tím, kolik krmiva slepice denně sní. Pro denní příjem 80 až 120 gramů krmiva se pohybuje potřeba methioninu u hnědých nosnic od 0,30 do 0,45 procenta.

U vápníku je rozdíl ještě výraznější. Podle stejné příručky má krmivo nosnic hnědých vajec obsahovat zhruba 3,3 až 5 procent vápníku. Při denním příjmu kolem 100 gramů krmiva to odpovídá přibližně 4 gramům vápníku denně. Rostoucí kuřice naproti tomu potřebují podle MSD jen asi 0,8 až 1,2 procenta vápníku. Krmení nesnášejících ptáků krmivem s vysokým obsahem vápníku může způsobit nevratné poškození ledvin.

Příručka MSD dále uvádí, že poměr vápníku k využitelnému fosforu se u nosnic pohybuje zhruba od 8,4 na začátku do 11 na konci snáškového cyklu. To je důležité pro pochopení, proč kosti nejsou dobrým doplňkem vápníku. Kost obsahuje vápník a fosfor v poměru zhruba dva ku jedné, tedy s mnohem větším podílem fosforu, než jaký nosnice potřebuje. Kromě toho se v kostech nachází tuk a zbytky tkání, které podléhají zkáze.

Studie Bregendahla a kolegů z roku 2008 v časopise Poultry Science stanovila pro nosnice typu bílá leghornka ve věku 28 až 34 týdnů potřebu lysinu 538 miligramů denně a ideální poměry dalších aminokyselin k lysinu, například methioninu 47 procent a methioninu s cystinem 94 procent. Tato čísla ukazují, jak přesně se dnes krmné směsi sestavují. Náhodný kus masa takovou přesnost nezajistí, naopak dávku rozhodí: k bílkovinám přidá tuk a sůl a ubere místo pro směs.

Podrobně o tom, jak sestavit krmnou dávku, píšeme v článku Čím krmit slepice a o množství krmiva v článku Kolik krmiva sní slepice. Zde se soustředíme jen na maso a kosti.

5. Co říká zákon: hospodářské zvíře a kuchyňský odpad

Klíčovým předpisem je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o vedlejších produktech živočišného původu, které v Česku platí přímo. Jeho článek 3 definuje hospodářské zvíře jako jakékoli zvíře, které člověk chová, vykrmuje nebo odchovává a které se využívá k produkci potravin, vlny, kožešin, peří, kůží nebo jiných produktů živočišného původu nebo k jiným hospodářským účelům. Slepice, od které jíte vejce, tuto definici splňuje, a to bez ohledu na to, zda jich máte tři nebo tři tisíce.

Článek 11 odstavec 1 téhož nařízení pak stanoví omezení použití vedlejších produktů. Písmeno b) zakazuje krmit hospodářská zvířata, s výjimkou kožešinových zvířat, kuchyňskými odpady nebo krmnými surovinami, které kuchyňské odpady obsahují nebo z nich pocházejí. Písmeno a) zakazuje krmit suchozemská zvířata určitého druhu zpracovanými živočišnými bílkovinami získanými z těl nebo částí těl zvířat téhož druhu.

Kuchyňský odpad je podle prováděcího nařízení Komise (EU) č. 142/2011 veškerý odpad z potravin včetně použitého kuchyňského oleje pocházející z restaurací, stravovacích zařízení a kuchyní, včetně kuchyní v domácnostech. Státní veterinární správa v odborné prezentaci z roku 2017 zařadila kuchyňské odpady mezi materiál kategorie 3 a zdůraznila zákaz jejich zkrmování hospodářským zvířatům. Zbytky masa z vaší kuchyně tedy nejsou „trochu bílkovin navíc“, ale z hlediska práva zakázané krmivo.

Co to znamená v praxi

• Zbytky pečeně, guláše, uzenin, kostí z polévky ani kůže z kuřete nepatří slepicím.
• Zákaz se nevztahuje jen na „odpad“, ale i na čerstvé maso z obchodu podané jako krmivo, protože jde o produkt živočišného původu, který jako krmivo pro drůbež povolen není.
• Kontrolu provádí krajská veterinární správa. Na otázky ke konkrétní situaci je nejlepší se obrátit právě na ni.
• Povinnosti chovatele drůbeže, včetně registrace chovu, popisujeme v článcích Registrace chovu slepic a Kurník a zákon.

Severoirský nástroj nidirect, provozovaný tamní vládou, uvádí pro chovatele slepic jednoduše, že krmit slepice odpadem z kuchyně je nezákonné, a to včetně zbytků zeleniny. Britský úřad APHA v roce 2017 vydal varování, aby chovatelé nedávali hospodářským zvířatům kuchyňské zbytky kvůli riziku přenosu nákaz. Ve Spojeném království vychází úprava z téhož evropského základu, takže logika je stejná jako u nás.

6. Kuřecí maso pro slepice: zákaz krmení vlastním druhem

Zvláštní kapitolou je maso z drůbeže. Řada chovatelů si říká, že když doma porazí kohouta, vnitřnosti a odřezky „nepřijdou nazmar“, když je dostanou slepice. Tady narážíme na článek 11 odstavec 1 písmeno a) nařízení 1069/2009, který zakazuje krmit zvířata zpracovanými živočišnými bílkovinami z téhož druhu. Pravidlo vzniklo jako poučení z krize bovinní spongiformní encefalopatie a jeho smyslem je přerušit možný řetězec přenosu nákaz uvnitř jednoho druhu.

Syrové vnitřnosti z domácí porážky navíc nejsou zpracovanou bílkovinou, ale vedlejším produktem, se kterým se má zacházet podle pravidel pro jeho odstranění. To je ještě přísnější režim. Z praktického hlediska jde o materiál s vysokým obsahem bakterií, který se v teple rychle kazí a láká mouchy.

Nařízení Komise (EU) 2021/1372 od roku 2021 znovu umožnilo použít v krmivech pro drůbež zpracované živočišné bílkoviny z prasat a v krmivech pro prasata bílkoviny z drůbeže, a také zpracované bílkoviny z hmyzu pro prasata a drůbež. Jde ale o průmyslově vyráběné krmné suroviny ze schválených zpracovatelských podniků se zákonem danou úpravou a kontrolou, nikoli o volné použití masa v domácnosti. Evropská federace výrobců krmiv FEFAC k tomu připomíná, že použití takových surovin je podmíněno přísným oddělením výrobních linek a kontrolami v krmivářských podnicích.

7. Proč jsou pravidla tak přísná

Zákaz zkrmování kuchyňských odpadů se může na první pohled zdát přehnaný. Kousek masa přece slepici neublíží. Pravidla ale nevznikla kvůli jedné slepici, nýbrž kvůli nákazám, které se přes potravinové zbytky šíří mezi chovy a které mají obrovské ekonomické dopady.

• Africký mor prasat a slintavka a kulhavka se historicky šířily právě přes zkrmované zbytky obsahující maso. Proto se o kuchyňských odpadech mluví hlavně v souvislosti s prasaty, ale nařízení platí pro všechna hospodářská zvířata.
• Newcastleská choroba a ptačí chřipka jsou nákazy drůbeže, které se mohou šířit kontaminovanými produkty a materiálem. Podrobnosti najdete v samostatných článcích Newcastleská choroba a Ptačí chřipka.
• Bakteriální patogeny jako salmonely, kampylobakter a klostridie se přes maso dostávají do hejna a odtud zpět k lidem, například přes vejce nebo ruce.

Odborná prezentace Státní veterinární správy z roku 2017 i varování britského úřadu APHA z téhož roku spojují zákaz s ochranou zdraví zvířat. Kuchyně je místo, kde se setkává maso z různých zdrojů a zemí. Jediná dávka zbytků tak může obsahovat suroviny, o jejichž původu chovatel nic neví.

8. Botulismus: nejzrádnější riziko zbytků masa

Z čistě zdravotního pohledu je u masa pro drůbež nejnebezpečnější botulismus. Veterinární příručka MSD popisuje botulismus drůbeže jako otravu toxinem bakterie Clostridium botulinum, u drůbeže nejčastěji typu C. Toxin vzniká v rozkládající se živočišné tkáni, typicky v mršinách. Velkým zdrojem jsou larvy much, které se v takové tkáni vyvíjejí a toxin hromadí. Slepice, které larvy z mršiny nebo hnijícího masa sezobou, se otráví.

Typickým projevem je ochablá ochrnutost, která postupuje od nohou k křídlům a krku. Anglicky se tomu říká „limberneck“, tedy ochablý krk: slepice nedokáže udržet hlavu. Smrtnost bývá vysoká. Specifická léčba v domácím chovu prakticky není dostupná a základní prevencí je odstraňování mršin a zbytků masa z dosahu drůbeže.

Proto je hozený kus masa nebo kost s masem ve výběhu tak riskantní. Slepice ho nemusí sníst hned. V teple na něj během hodin nalétají mouchy, za den až dva se v něm objeví larvy a slepice je pak sbírají jako pochoutku. Podrobný popis nemoci najdete v článku Botulismus drůbeže.

9. Nekrotická enteritida a přebytek bílkovin

Druhým zdravotním rizikem je přemnožení bakterie Clostridium perfringens ve střevě. Příručka MSD popisuje nekrotickou enteritidu jako onemocnění, které podporují mimo jiné krmiva s vysokým podílem živočišných bílkovin, například rybí moučky, a dále poškození střevní sliznice kokcidiemi. Nestrávená bílkovina, která se dostane do zadních částí střeva, slouží klostridiím jako živná půda.

V domácím chovu se nekrotická enteritida objevuje méně často než u brojlerů, ale princip platí obecně. Náhlé velké množství masa, zvlášť tučného nebo zkaženého, mění prostředí ve střevě. Pokud je hejno současně zatížené kokcidiemi, riziko roste. Kokcidióze se věnuje samostatný článek.

Přebytek bílkovin má i další důsledek. Příručka MSD uvádí mezi rizikovými faktory kloubní dny drůbeže nadměrné množství bílkovin v krmivu, protože bílkovina se u ptáků odbourává na kyselinu močovou. Dlouhodobě zvýšená hladina kyseliny močové vede k ukládání krystalů do kloubů. Jako další faktor viscerální dny uvádí příručka dehydrataci a u nesnášejících kuřic krmivo s více než 3 procenty vápníku. Nadbytek bílkovin tedy není „neškodný bonus“.

10. Salmonely, kampylobakter a vaše zdraví

Riziko masa se netýká jen slepic, ale i lidí. Podle zprávy Evropského úřadu pro bezpečnost potravin a ECDC o zoonózách za rok 2024 zůstala kampylobakterióza nejčastěji hlášenou zoonózou u lidí v EU a salmonelóza druhou nejčastější. Drůbeží maso patří k hlavním zdrojům obou původců. Pokud slepicím podáváte syrové kuřecí maso, přinášíte do hejna potenciální zdroj bakterií, které mohou kolonizovat střevo slepic, aniž by onemocněly.

Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí CDC opakovaně hlásí ohniska salmonelózy spojená s drobnochovy drůbeže, v roce 2024 šlo o rozsáhlé ohnisko s nemocnými v mnoha státech. Hlavní cestou přenosu je kontakt se slepicemi a jejich prostředím, ruce a nedostatečná hygiena. Hejno, které má ve střevě více salmonel, vylučuje více bakterií do podestýlky a výběhu.

Více o přenosu nemocí mezi drůbeží a lidmi píšeme v článcích Zoonózy z drůbeže, Salmonelóza drůbeže a Syrová vejce a salmonela.

11. Syrová drůbež a ptačí chřipka

V posledních letech přibyl další argument proti zkrmování syrového drůbežího masa. Americký Úřad pro potraviny a léčiva FDA v lednu 2025 a znovu v září 2025 upozornil, že vysoce patogenní ptačí chřipka H5N1 se může na kočky a psy přenést potravou vyrobenou z nakažené drůbeže nebo skotu, pokud krmivo neprošlo krokem, který virus inaktivuje. Výrobci krmiv pro psy a kočky, kteří používají syrovou nebo nepasterovanou drůbež, musí podle FDA zahrnout virus H5N1 do svých plánů bezpečnosti krmiv. Tepelné ošetření, například vaření, pasterace nebo konzervování, virus podle FDA spolehlivě inaktivuje.

FDA ve stejném sdělení uvádí, že výskyt viru u volně žijících ptáků obvykle roste během podzimního tahu. Pokud tedy chovatel dá slepicím syrové kuřecí maso nebo vnitřnosti neznámého původu, teoreticky jim podává potenciální zdroj viru, na který jsou slepice mimořádně citlivé. Ptačí chřipka je u drůbeže nebezpečná nákaza s povinností hlášení a v případě výskytu v chovu nařizuje veterinární správa utracení hejna. Podrobnosti najdete v článku Ptačí chřipka.

12. Kosti: třísky, vole a vápníkový mýtus

Kosti jsou častým tématem, protože lidé vědí, že nosnice potřebuje hodně vápníku na skořápky. Úvaha „kost je vápník, slepice potřebuje vápník, tak jí dám kost“ ale nefunguje, a to z několika důvodů.

Vápník z kosti je spojený s fosforem

Minerální složku kosti tvoří hlavně fosforečnan vápenatý. Podle databáze krmiv Feedipedia, kterou provozuje FAO spolu s francouzskými výzkumnými institucemi, má masokostní moučka vysoký obsah popelovin, v nichž je vápník a fosfor zhruba v poměru dva ku jedné. Nosnice ale potřebuje podle příručky MSD poměr vápníku k využitelnému fosforu kolem 8 až 11. Kost tedy přidává relativně hodně fosforu a málo vápníku vzhledem k potřebě tvorby skořápky. Pro skořápku je vhodnějším zdrojem uhličitan vápenatý, tedy krmný vápenec nebo ústřicové skořápky.

Velikost částic a uvolňování vápníku

Příručka MSD u problémů drobnochovů doporučuje volně podávaný vápník ve větších částicích, například ústřicové skořápky, a upozorňuje, že by neměly být mleté příliš jemně. Větší částice se ve svalnatém žaludku rozpouštějí pomalu a vápník se uvolňuje i v noci, kdy se tvoří skořápka. Kus kosti tuto funkci nesplní, protože ho slepice buď nesní, nebo ho spolkne v nepravidelných kusech s ostrými hranami.

Třísky a ucpání

Vařené kosti, zvlášť drůbeží, se lámou na ostré třísky. Ty mohou poranit jícen, vole nebo svalnatý žaludek. Materiál poultry.extension.org uvádí, že ostré předměty mohou stěnu svalnatého žaludku propíchnout a vést k úhynu. Syrové kosti jsou pružnější, ale nesou bakteriální zátěž a zbytky masa, které se kazí.

Kosti pro kuřice a kohouty

U nesnášejících ptáků je přebytek vápníku přímo škodlivý. Příručka MSD uvádí, že krmivo s více než 3 procenty vápníku u nesnášejících kuřat a kuřic patří k příčinám viscerální dny a poškození ledvin. Kohouti a kuřice tedy nemají dostávat ani krmivo pro nosnice, natož přídavky kostí. Podrobněji o přípravě na snášku píšeme v článku Kuřice před snáškou.

13. Tuk, sůl a koření ve zbytcích masa

Zbytky masa z lidského jídla mají jiné složení než maso samotné. Bývají tučné, slané, kořeněné a často obsahují omáčku, cibuli, česnek nebo pečivo. Příručka MSD v kapitole o drobnochovech doporučuje vyhýbat se tučným zbytkům, protože podporují ztučnění jater, které může skončit náhlým úhynem při prasknutí jater. Mezi příčinami ztučnělých jater MSD uvádí krmivo s vysokým obsahem tuku, převahu pamlsků a zbytků ze stolu a nedostatek pohybu.

Sůl je další problém. Uzeniny, šunka, slanina a pečené maso obsahují výrazně více soli, než potřebuje slepice, jejíž krmná směs už sodík obsahuje. Krátkodobý přebytek slepice zvládne, pokud má dost vody, ale přidává zátěž ledvinám. Uzeniny také často obsahují dusitany a koření, které do krmiva nepatří.

• Uzeniny, salámy a slanina: vysoký obsah soli a tuku.
• Pečené a smažené maso: tuk, koření, strouhanka.
• Kůže z drůbeže: téměř čistý tuk, riziko ztučnělých jater.
• Omáčky a guláše: sůl, cibule, mouka, tuk.

14. Probouzí maso v slepicích kanibalismus?

Mezi chovateli koluje tvrzení, že slepice, které ochutnají maso nebo krev, začnou klovat jedna druhou. Přímý důkaz, že kus masa z kuchyně vyvolá kanibalismus, v odborné literatuře nenajdete. Klování peří a kanibalismus mají podle výzkumu mnoho příčin: hustotu chovu, světlo, nudu, nedostatek podnětů ke hrabání, genetiku a výživu.

Zajímavá je dánská studie Steenfeldta a kolegů z roku 2007 v časopise British Poultry Science. Nosnice, které dostávaly jako doplněk siláž nebo mrkev, měly ve 54. týdnu méně těžkého klování peří a lepší opeření. Úhyn ve skupinách s doplňkem byl 0,5 až 2,5 procenta, zatímco v kontrolní skupině 15,2 procenta. Autoři účinek připisují hlavně tomu, že slepice měly co zpracovávat a hrabat, nikoli obsahu bílkovin. Podobně studie Aslama a kolegů z roku 2026 v Poultry Science na 1 600 nosnicích zjistila, že snížení hrubé bílkoviny o 1,5 procentního bodu při doplnění esenciálních aminokyselin opeření nezhoršilo, kdežto krmivo s více vlákninou opeření zlepšilo.

Z toho plyne praktický závěr: proti klování peří nepomáhá přidávat maso, ale zajistit vyváženou směs, dostatek prostoru, vlákninu a příležitost k hrabání. Příručka MSD popisuje, že kanibalismus u mladých kuřat často souvisí s průjmem nebo nedostatkem krmiva a u dospělých se omezuje snížením světla, hustoty, přidáním krmítek a obohacením prostředí. Tématu se věnuje článek Kanibalismus a článek Jak zabavit slepice.

15. Slepice ulovila myš nebo žábu: co dělat

Je to scéna, která chovatele často zaskočí: slepice běží přes dvůr s myší v zobáku a ostatní ji honí. Jde o přirozené chování všežravce a samo o sobě není důvodem k panice. Na rozdíl od kuchyňských zbytků nejde o krmení člověkem, ale o lov. Přesto stojí za to vědět, jaká rizika s sebou nese.

• Otrávené hlodavce: Myš nebo potkan, kteří sežrali jed, mohou slepici otrávit sekundárně. Při hubení hlodavců používejte nástrahy v uzavřených staničkách mimo dosah drůbeže a uhynulé hlodavce okamžitě odstraňujte. Tématu se věnuje článek Potkani a myši v kurníku a článek Otravy drůbeže.
• Mršiny: Uhynulé zvíře ve výběhu je ideální prostředí pro botulotoxin a larvy much. Zkontrolujte výběh a mršiny bezpečně odstraňte.
• Nemoci hlodavců: Hlodavci jsou nositeli salmonel a dalších patogenů. Proto je ochrana krmiva před myšmi důležitější než to, zda slepice jednu myš uloví.
• Velikost kořisti: Velká kořist může uvíznout v jícnu nebo voleti. Pokud slepice po spolknutí kořisti nápadně natahuje krk nebo nemůže polykat, poraďte se s veterinářem.

Lov ještěrek, žab, pavouků nebo slimáků je pro slepice přirozený. Pozor jen na slimáky jako mezihostitele některých parazitů a na žáby a ropuchy, z nichž některé mají jedovatý kožní sekret. Přirozenou stravu bezobratlých popisujeme v článku Hmyz a larvy pro slepice.

16. Masokostní moučka v průmyslových krmivech

Mnoho chovatelů namítá: „Ale v krmivech pro drůbež přece živočišné bílkoviny bývaly.“ To je pravda. Masokostní moučka byla dlouho běžnou surovinou krmných směsí a ve Spojených státech se používá dodnes. V EU byla po krizi BSE zakázána a nařízení 2021/1372 částečně umožnilo návrat zpracovaných bílkovin z prasat do krmiv pro drůbež. Výzkum masokostní moučky přitom ukazuje, proč nejde jednoduše zaměnit za kus masa.

Studie van Krimpena a kolegů z roku 2010 v Poultry Science porovnala čtyři zpracované živočišné bílkoviny v krmivu nosnic. Metabolizovatelná energie se lišila od 1 817 do 3 107 kilokalorií na kilogram a stravitelný lysin od 15,4 do 28,3 gramu na kilogram. Nosnice na krmivech s masokostní moučkou žraly méně než na krmivech s masovou moučkou a nejhorší snáška byla u suroviny s nejnižší kvalitou. Jinými slovy, dvě živočišné moučky se mohou chovat úplně odlišně.

Adedokun a kolegové v roce 2014 v Poultry Science testovali sedm vzorků masokostní moučky. Nosnice měly u masokostní moučky po standardizaci nižší stravitelnost methioninu o 6,4 a lysinu o 7,7 procentního bodu než brojleři. Starší práce týchž autorů z roku 2009 v British Poultry Science ukázala, že stravitelnost aminokyselin se mezi nosnicemi, brojlery a kohouty liší i u stejné suroviny. Přehledová práce He a kolegů z roku 2021 upozorňuje, že masokostní moučka z přežvýkavců je bohatým zdrojem glycinu a prolinu.

Databáze Feedipedia uvádí, že masokostní moučka je vyráběna v kafilériích tepelným zpracováním, sterilizací, odtučněním a mletím. Proto má stálejší složení a nižší mikrobiální riziko než syrové maso. I tak její kvalita výrazně kolísá. Tyto poznatky vysvětlují, proč výrobci krmiv živočišné bílkoviny používají jen v malých podílech, například kolem 3 procent ve starší americké studii Tsiagbeho a kolegů z roku 1992.

17. Bezpečné zdroje bílkovin a vápníku

Pokud chcete hejnu pomoci s bílkovinami, například během přepeřování, v zimě nebo u kuřic, existují bezpečnější cesty než maso z kuchyně.

1. Kompletní krmná směs pro nosnice: pokrývá bílkoviny a aminokyseliny. Zbytky a pamlsky ji nesmí vytlačit. Příručka MSD doporučuje, aby slepice dostávaly většinu stravy z vyvážené kompletní krmné směsi.
2. Směs s vyšším obsahem bílkovin: v období přepeřování lze po poradě s prodejcem či veterinářem krátkodobě zvolit směs s vyšším obsahem bílkovin. O přepeřování píšeme v článku Slepice ztrácí peří.
3. Hmyz z výběhu: živé larvy, brouci a žížaly jsou přirozenou potravou. Chovatel jim může pomoci kompostem v uzavřeném prostoru, hromadou listí nebo pohyblivým výběhem.
4. Kupovaný hmyz: u sušených larev a hmyzích mouček sledujte, zda jsou výslovně určeny jako krmivo pro drůbež. Pravidla pro hmyz jako krmivo se v EU postupně měnila a na každém trhu se liší, například britské pokyny sušený suchozemský hmyz v krmivu pro hospodářská zvířata nepovolují.
5. Vápník: krmný vápenec nebo ústřicové skořápky v samostatné misce, k tomu grit pro správnou funkci svalnatého žaludku u slepic, které dostávají zrní.

Univerzitní poradenské služby, například University of California ve své příručce Feeding your Flock a University of Maryland v materiálu o problémech s voletem u drobnochovů, shodně zdůrazňují, že základem má být krmná směs a pamlsky jen doplňkem. Pamlsky a zbytky obecně by podle těchto zdrojů neměly tvořit víc než malý zlomek denní dávky.

18. Modelový výpočet: co znamená přidat maso do dávky

Představme si nosnici hnědých vajec, která denně sní zhruba 120 gramů krmné směsi s 16,5 procenta bílkovin a 3,8 procenta vápníku. Denně tak přijme asi 19,8 gramu bílkovin a 4,6 gramu vápníku. Čísla jsou orientační, ale odpovídají rozpětí uváděnému příručkou MSD.

Chovatel jí dá 30 gramů vařeného vepřového masa se zbytkem tuku. Vepřové maso obsahuje přibližně čtvrtinu bílkovin a různý podíl tuku. Slepice tak získá navíc asi 7 až 8 gramů bílkovin a několik gramů tuku. Protože se nasytí, sní zhruba o 25 až 30 gramů krmné směsi méně.

Výsledek je zřejmý. Bílkovin je o něco víc, což slepice nepotřebuje, a vápníku o čtvrtinu méně, což se může projevit tenčí skořápkou. K tomu přibude tuk a sůl. Pokud se to opakuje denně, roste riziko ztučnění. Kdyby maso nahradilo část směsi trvale, chyběly by navíc vitamíny a minerální látky, které směs obsahuje. Výpočet ukazuje, proč pamlsky obecně ředí vyváženou dávku. Pro skořápky pak platí vše, co uvádíme v článku Vejce bez skořápky.

19. Mýty a fakta

20. Nejčastější chyby chovatelů

1. Hodit do výběhu kosti z polévky nebo zbytky masa a nechat je ležet.
2. Dávat vnitřnosti z domácí porážky drůbeže zpět hejnu.
3. Kompostovat maso v otevřeném kompostu, kam slepice mají přístup.
4. Spoléhat na kosti nebo maso jako zdroj vápníku místo vápence.
5. Podávat tučné zbytky a kůži z drůbeže a divit se náhlým úhynům.
6. Krmit kuřice a kohouty krmivem s vysokým obsahem vápníku.
7. Nechávat uhynulé myši nebo ptáky ve výběhu.
8. Mýt nádobí od syrového masa a pak bez umytí rukou sbírat vejce.

21. Slovníček pojmů

• Hospodářské zvíře: zvíře chované k produkci potravin nebo jiných produktů, včetně slepic pro vejce.
• Kuchyňský odpad: odpad z potravin z restaurací, jídelen a domácích kuchyní.
• Vedlejší produkt živočišného původu: části zvířat a produkty živočišného původu, které nejsou určeny k lidské spotřebě.
• Zpracovaná živočišná bílkovina: průmyslově zpracovaná a sterilizovaná bílkovinná surovina z kafilérie nebo jiného schváleného podniku.
• Masokostní moučka: sušená, odtučněná a mletá živočišná surovina s vysokým obsahem bílkovin a minerálních látek.
• Botulotoxin: jed bakterie Clostridium botulinum, způsobuje ochrnutí.
• Nekrotická enteritida: zánět střeva způsobený přemnožením Clostridium perfringens.
• Dna: ukládání krystalů kyseliny močové v kloubech nebo orgánech.
• Svalnatý žaludek: část trávicí soustavy, která drtí potravu pomocí kamínků.
• Grit: drobné nerozpustné kamínky pro svalnatý žaludek.

22. Časté otázky o mase a kostech pro slepice

Shrnutí

Zdroje a odborná literatura

1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o vedlejších produktech živočišného původu, článek 11 (omezení použití), 2009, právní předpis EU
2. Nařízení (ES) č. 1069/2009, článek 3 (definice hospodářského zvířete), 2009, právní předpis EU
3. Nařízení Komise (EU) č. 142/2011, příloha I (definice kuchyňského odpadu), 2011, právní předpis EU
4. Nařízení Komise (EU) 2021/1372, kterým se mění příloha IV nařízení (ES) č. 999/2001 (zpracované živočišné bílkoviny z prasat, drůbeže a hmyzu), 2021, právní předpis EU
5. FEFAC: stanovisko k opětovnému povolení zpracovaných živočišných bílkovin v krmivech pro nepřežvýkavce, 2021, sdělení odborného svazu
6. Státní veterinární správa ČR: Kuchyňské odpady a vybrané vedlejší produkty živočišného původu, 2017, odborná prezentace
7. APHA (Animal and Plant Health Agency): APHA warns not to feed kitchen scraps to farm animals because of disease risk, 2017, sdělení úřadu
8. GOV.UK (DEFRA a APHA): Supplying and using animal by-products as farm animal feed, úřední pokyny
9. nidirect (vláda Severního Irska): Keeping chickens, úřední informace pro chovatele
10. FAO, INRAE, CIRAD a AFZ: Feedipedia, datový list Masokostní moučka (Meat and bone meal), odborná databáze krmiv
11. MSD Veterinary Manual: Nutritional Requirements of Poultry, veterinární příručka
12. MSD Veterinary Manual: Botulism in Poultry, veterinární příručka
13. MSD Veterinary Manual: Necrotic Enteritis in Poultry, veterinární příručka
14. MSD Veterinary Manual: Urate Deposition (Gout) in Poultry, veterinární příručka
15. MSD Veterinary Manual: Management of Backyard Poultry, veterinární příručka
16. MSD Veterinary Manual: Common Management-Related Problems in Backyard Poultry, veterinární příručka
17. Poultry Extension (extension.org): Avian Digestive System, odborná příručka
18. University of California Agriculture and Natural Resources: Feeding your Flock, odborná příručka
19. Moyle J., Ghanem M., Perdue M., University of Maryland Extension: Common Crop Issues in Backyard Chickens (EBR-60), 2021, odborná příručka
20. U.S. Food and Drug Administration (CVM): Cat and Dog Food Manufacturers Required to Consider H5N1 in Food Safety Plans, 2025, sdělení úřadu
21. CDC: Salmonella outbreaks linked to backyard poultry, 2024, zpráva o ohnisku
22. EFSA a ECDC: The European Union One Health 2024 Zoonoses Report, 2025, odborná zpráva
23. Raphulu T., Jansen van Rensburg C., van Ryssen J. B. J.: Assessing nutrient adequacy from the crop contents of free-ranging indigenous chickens in rural villages of the Venda region of South Africa, South African Journal of Animal Science, 2015, recenzovaný článek
24. Bregendahl K. a kol.: Ideal ratios of isoleucine, methionine, methionine plus cystine, threonine, tryptophan, and valine relative to lysine for white leghorn-type laying hens of twenty-eight to thirty-four weeks of age, Poultry Science, 2008, recenzovaný článek
25. van Krimpen M. M. a kol.: Effect of four processed animal proteins in the diet on digestibility and performance in laying hens, Poultry Science, 2010, recenzovaný článek
26. Adedokun S. A. a kol.: Standardized ileal amino acid digestibility of meat and bone meal and soybean meal in laying hens and broilers, Poultry Science, 2014, recenzovaný článek
27. Adedokun S. A. a kol.: Comparison of amino acid digestibility of feed ingredients in broilers, laying hens and caecectomised roosters, British Poultry Science, 2009, recenzovaný článek
28. He W. a kol.: Amino Acid Nutrition and Metabolism in Chickens, Advances in Experimental Medicine and Biology, 2021, přehledový článek
29. Tsiagbe V. K. a kol.: A feather-sexed strain of laying hens was more responsive to dietary supplements of choline and methionine than a vent-sexed strain, Poultry Science, 1992, recenzovaný článek
30. Steenfeldt S. a kol.: Effect of feeding silages or carrots as supplements to laying hens on production performance, nutrient digestibility, gut structure, gut microflora and feather pecking behaviour, British Poultry Science, 2007, recenzovaný článek
31. Aslam a kol.: Effects of low crude protein and high-fiber diets on production performance, egg quality, behavior, and integument condition in laying hens, Poultry Science, 2026, recenzovaný článek

Článek má informativní charakter a nenahrazuje odbornou radu veterinárního lékaře ani výklad příslušného úřadu. Při podezření na otravu nebo nemoc drůbeže se obraťte na veterináře, v otázkách krmení kuchyňskými odpady na místně příslušnou krajskou veterinární správu.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet