733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Křemelina (diatomit) v kurníku: jak účinkuje na čmelíky, co je mýtus a jak ji používat bezpečně

Aktualizováno: 2. 11. 2026. Článek vychází z recenzovaných studií (Poultry Science, Experimental and Applied Acarology, Avian Diseases, Parasites and Vectors), evropských předpisů o biocidech, stanovisek EFSA a IARC, veterinární příručky MSD a univerzitních materiálů uvedených na konci. Nenahrazuje radu veterinárního lékaře.

1. Křemelina v kurníku v kostce

2. Co je křemelina a odkud se bere

Křemelina, odborně diatomit, v zahraničí známá jako diatomaceous earth nebo kieselguhr, je měkká usazená hornina. Vznikla z nahromaděných schránek rozsivek, drobných jednobuněčných řas, které si stavějí pevné křemičité pouzdro. Po odumření řas klesaly schránky na dno jezer a moří a během milionů let z nich vznikla vrstva bílé až nažloutlé horniny, kterou lze snadno rozdrtit na velmi jemný prášek. Přehledová práce Korunićové skupiny z roku 2016 uvádí, že běžné křemeliny obsahují 80 až 95 % amorfního oxidu křemičitého, zbytek tvoří jílové minerály, oxidy kovů a další příměsi.

Pod mikroskopem vypadají částice jako drobné děrované disky, válečky nebo lodičky s obrovským vnitřním povrchem. Velikost částic se pohybuje od půl mikrometru po více než sto mikrometrů, přičemž většina připadá na rozmezí 10 až 50 mikrometrů. Právě pórovitost a velký povrch jsou klíčem k tomu, proč křemelina umí pohlcovat tuky a vodu. Upravená přírodní křemelina obsahuje obvykle 4 až 8 % volné vody; za nejvhodnější se podle stejné práce považuje kolem 5 %.

Ložiska se od sebe liší. Křemeliny z různých geologických zdrojů se podle Korunićovy přehledové práce mohou v účinnosti na hmyz lišit až zhruba dvacetinásobně. To je první důležité poznání pro chovatele: „křemelina“ není jedna látka se stálými vlastnostmi. Dva pytle s podobnou etiketou mohou v kurníku fungovat velmi rozdílně.

3. Druhy: přírodní, kalcinovaná a syntetický oxid křemičitý

V obchodech i v odborné literatuře se setkáte s několika typy výrobků, které se často zaměňují. Pro chovatele je rozdíl mezi nimi zásadní, protože se liší jak účinností, tak bezpečností při vdechování.

Přehledová práce evropské skupiny pro integrovanou ochranu proti čmelíku kuřímu (Decru a kol., Frontiers in Veterinary Science, 2020) shrnuje rozdíl jednoduše: syntetické přípravky obsahují pouze amorfní oxid křemičitý, kdežto přírodní, tedy hlavně křemelina, obsahují i malý podíl, pod jedno procento, krystalického oxidu křemičitého. Amorfní forma je považována za relativně bezpečnou, krystalická za škodlivější.

U nás se běžně mluví o „potravinářské křemelině“. Tento pojem pochází hlavně z amerického prostředí a obecně označuje nekalcinovanou křemelinu s nízkým obsahem nečistot, odlišnou od filtrační (bazénové) kalcinované křemeliny. Veterinární příručka MSD právě „potravinářskou“ křemelinu a čisté syntetické amorfní oxidy křemičité uvádí jako inertní prachy, které mohou být proti čmelíkům účinné. Pro použití v kurníku je ale v EU rozhodující něco jiného: zda jde o povolený biocidní přípravek s návodem k použití (podrobněji v kapitole 13).

4. Jak křemelina zabíjí parazity

Křemelina není jed v chemickém smyslu. Nepůsobí na nervovou soustavu jako běžné insekticidy, ale fyzikálně. Hmyz a roztoči mají na povrchu těla tenkou voskovou vrstvu (epikutikulu), která jim brání ve ztrátě vody. Jemné pórovité částice křemeliny se na tělo nalepí a tuto vrstvu doslova vysají. Parazit pak rychle ztrácí vodu a hyne vyschnutím. Korunić a spolupracovníci k tomu uvádějí, že roli může hrát i obrušování a ucpávání dýchacích otvorů, hlavní je však pohlcování tuků a vysychání.

Představa „mikroskopických žiletek“, které parazity rozřezávají, je populární, ale zjednodušená. Přehled Hwanga z roku 2023 v časopise Poultry Science uvádí, že ostrost a povrch částic mohou spíš vytvářet nepříjemné prostředí, které roztoče odrazuje od pohybu. Smrtící je však ztráta vody, nikoli pořezání.

Z fyzikálního mechanismu plynou tři praktické důsledky:

• Účinek je pomalý. Na rozdíl od chemického postřiku parazit nezemře hned. U skladištních škůdců to podle přehledových prací trvá často i několik dní, u čmelíků desítky hodin.
• Parazit se musí s práškem dotknout. Křemelina nepůsobí na dálku ani výpary. Čmelík schovaný hluboko ve spáře, kam se prášek nedostal, přežije.
• Riziko odolnosti je nízké. Protože nejde o působení na konkrétní enzym nebo receptor, uvádějí autoři evropské přehledové práce o integrované ochraně nižší riziko vzniku rezistence jako jednu z hlavních výhod.

Účinnost roste s měrným povrchem částic a se schopností pohlcovat vodu. Hwangův přehled uvádí, že tyto vlastnosti korelovaly s úhynem čmelíků lépe než samotné množství prášku. Proto mohou malé dávky dobrého přípravku působit stejně jako velké dávky horšího.

5. Vlhkost: největší nepřítel křemeliny

Pokud si z celého článku zapamatujete jedinou věc, ať je to tato: křemelina funguje dobře v suchu a špatně ve vlhku. Tento poznatek se opakuje ve všech odborných pracích, které jsme prošli.

U skladovaného obilí Korunić a kol. uvádějí, že účinnost výrazně klesá, jakmile vlhkost zrna stoupne nad 8–10 %. Jeden z jejich příkladů: přípravek v dávce 300 ppm zabil za tři dny na pšenici téměř všechny lesáky při vlhkosti zrna 12 %, ale jen 57 % při vlhkosti 17 % a teplotě 15 °C. Při nižší dávce 100 ppm klesl úhyn z 41 % na pouhá 3 %. Když se póry křemeliny zaplní vodou, ztrácí schopnost pohlcovat a stává se neúčinnou. Déšť a vysoká vlhkost venku účinek silně snižují nebo úplně ruší.

U čmelíka kuřího změřili totéž dánští vědci Kilpinen a Steenberg (Experimental and Applied Acarology, 2009). Při relativní vlhkosti vzduchu 85 % byla účinnost všech testovaných prachů statisticky významně nižší než při 75 %. U nejúčinnějšího přípravku se doba potřebná k usmrcení poloviny roztočů prodloužila z 0,6 dne na 1,7 dne, tedy zhruba trojnásobně.

Ulrichs a kol. (2020) vysvětlují, proč je to v kurnících zásadní: vysoká vlhkost je v chovech drůbeže běžná, roztoči s poškozenou voskovou vrstvou ve vlhkém vzduchu ztrácejí méně vody a částečně vodoodpudivé částice křemeliny se nasytí vodou a přestanou pohlcovat tuky. Syntetické vodoodpudivé částice jsou vlhkostí ovlivněny méně, proto je výrobci ke křemelině často přimíchávají.

6. Čmelík kuří: co ukázaly laboratorní a polní pokusy

Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae) je nejčastější důvod, proč chovatelé po křemelině sahají. Podrobně se mu věnujeme v samostatném článku, zde jen to, co je pro pochopení účinku křemeliny nutné. Podle veterinární příručky MSD saje krev v noci a přes den se skrývá pod trusem, na bidlech, v hnízdech a ve spárách, kde také klade vajíčka. Celý vývoj může za příznivých podmínek proběhnout zhruba za týden a kurník může zůstat zamořený až 9 měsíců po odchodu ptáků. Hwangův přehled doplňuje, že dospělec měří asi 1 mm a nosnice může za jedinou noc přijít o více než 3 % objemu krve.

Ekonomický význam je obrovský. Přehled Sigognault Flochlay, Thomase a Sparagana (Parasites and Vectors, 2017) uvádí, že čmelík kuří se vyskytuje na 83 % evropských farem s nosnicemi, v Nizozemsku, Německu a Belgii až na 94 %. Škody v Evropě odhadují asi na 231 milionů eur ročně a v Nizozemsku vyčíslili náklady na 0,60 eura na nosnici a rok.

Laboratorní pokusy: křemelina zabíjí, ale pomalu

Kilpinen a Steenberg (2009) testovali v Dánsku řadu inertních prachů na nasátých samicích čmelíka. Při 75% vlhkosti ztratily roztoče vystavené nejlepšímu přípravku za 24 hodin 52,9 % hmotnosti, u kontrolní skupiny jen 9,5 %. U běžných křemelinových přípravků se úbytek hmotnosti pohyboval zhruba mezi 18 a 37 %. Kaolin a mastek, které nemají pórovitou strukturu křemeliny, vyšly prakticky jako kontrola (asi 12 %). Nejslabší testovaná křemelina potřebovala k usmrcení poloviny roztočů 4,5 dne.

Důležité zjištění pro praxi: z vajíček, která ošetřené samice nakladly, se larvy líhly normálně a mladé nymfy nebyly ovlivněny. Křemelina tedy vajíčka nezničí a populaci v kurníku nevyhubí jedním ošetřením.

Ulrichs a kol. (2020) porovnali v Německu čtyři přípravky na bázi oxidu křemičitého, dva křemelinové a dva syntetické. Při 25 °C a 80% vlhkosti zabily křemelinové přípravky za 24 hodin 31 a 36,5 % roztočů, syntetické 92,3 a 100 %. Po 48 hodinách byl úhyn u všech čtyř stoprocentní. Doba potřebná k usmrcení poloviny roztočů činila u křemelin 31,7 a 35 hodin, u syntetických přípravků 6,4 a 11,8 hodiny.

V Polsku Zdybel a kol. (2019) zkoušeli v laboratoři komerční přípravky na populacích čmelíků odebraných na 34 farmách ve 13 vojvodstvích. Přípravek s oxidem křemičitým dosáhl průměrné účinnosti 90 %, křemelinový 84,7 %. Autoři uvádějí, že přípravky na bázi oxidu křemičitého a křemeliny patřily u většiny populací k nejúčinnějším, což souvisí s tím, že čmelíci jsou vůči mnoha chemickým látkám odolní.

Polní pokusy: v kurníku je to těžší

V reálném chovu se rozdíly prohlubují. Ulrichs a kol. sledovali pět komerčních hal po 46 týdnů. V halách ošetřených křemelinou se první kolonie čmelíků objevily už ve 12. týdnu a do 41. týdne byly přítomny velké kolonie; místní doošetření je nezvládlo. Naproti tomu v halách s tekutým syntetickým oxidem křemičitým zůstala jedna hala trvale málo zamořená a ve dvou se malé kolonie objevily až po 30. týdnu a zvládlo je místní ošetření. Autoři sami upozorňují, že pokus neměl statistické opakování, takže jde o popisné srovnání. Závěr však formulovali jasně: křemelinové přípravky vyžadují dřívější opakované ošetření.

Hwangův přehled zmiňuje polní studii, v níž tekutá křemelina spolu s důkladným mechanickým úklidem snížila populaci čmelíků za 42 dní o 94,7 %. Kombinace úklidu a prášku tedy funguje lépe než samotný prášek.

7. Čmelík severní, všenky a prachová lázeň

Na rozdíl od čmelíka kuřího žije čmelík severní (Ornithonyssus sylviarum) trvale na ptákovi, hlavně v peří kolem kloaky. Podle příručky MSD dokončí vývoj za 5 až 12 dní a mimo hostitele přežije až 4 týdny. Střední zamoření, tedy více než 100 roztočů na ptáka, může snížit snášku a zhoršit využití krmiva.

U tohoto parazita je zajímavá role prachové lázně. Slepice se přirozeně „koupou“ v suchém prachu a příručka MSD uvádí, že boxy pro prachovou lázeň s pískem a inertními prachy, například křemelinou, jsou pro samoošetření velmi účinné. To odpovídá výsledkům kanadské studie Bennetta a kol. (Poultry Science, 2011), kde poprašování křemelinou snížilo počty čmelíka severního u obou sledovaných hybridů ve srovnání s kontrolou.

Kalifornský tým Mullense a kol. (Journal of Applied Poultry Research, 2012) ale ukázal i limity. Křemelinu nanášeli jako 12% suspenzi ve vodě přímo na peří kolem kloaky nosnic v klecích. Významné snížení počtu roztočů nastalo jen po dvou ošetřeních s týdenním odstupem a trvalo méně než dva týdny. Ve srovnání vyšla křemelina jako druhý nejslabší přípravek; účinnější byla síra, výtažek z nimby i kaolin.

O všenkách, které jsou na rozdíl od čmelíků celý život na ptákovi a živí se šupinkami kůže a peřím, máme samostatný článek. Ugandská studie Isabiryeho a kol. (2019) uvádí, že místně aplikovaná křemelina dosáhla proti blechám, roztočům a všenkám v určitých časových bodech stoprocentní účinnosti; přesnou dávku ani průběh v čase však shrnutí neuvádí, proto výsledek berte jako orientační.

8. Křemelina v krmivu a vnitřní parazité slepic

Velmi rozšířená je představa, že křemelina přimíchaná do krmiva „vyčistí střeva“ od červů a kokcidií. Co o tom říká výzkum u drůbeže?

Nejcitovanější prací je zmíněná studie Bennetta a kol. (2011) z Britské Kolumbie. Polovina nosnic dvou hnědých hybridů v ekologickém výběhovém chovu dostávala krmivo s 2 % křemeliny. U odolnějšího hybridu křemelina neměla na počty vajíček parazitů v trusu ani na množství dospělých červů ve střevě žádný významný vliv. U druhého, náchylnějšího hybridu významně snížila vylučování vajíček vlasovek (Capillaria), mírně snížila vylučování kokcidií, snížila počet ptáků napadených roupy (Heterakis) i jejich množství ve střevě.

Isabirye a kol. (2019) v Ugandě uměle nakazili nosnice škrkavkou kuří (Ascaridia galli) a porovnali krmivo s 2 % křemeliny s klasickým odčervovacím přípravkem a s kontrolou. Rozdíly v počtech vajíček v trusu byly statisticky významné, konkrétní hodnoty však souhrn neuvádí, takže nelze říct, zda se křemelina účinkem blížila léčivu.

Z toho plyne střízlivý závěr. Existují náznaky, že křemelina v krmivu může za určitých okolností snížit zátěž některými parazity, ale důkazy jsou slabé, výsledky se liší mezi hybridy a nejsou k dispozici rozsáhlé kontrolované pokusy. Křemelina není registrovaný veterinární léčivý přípravek a nemůže nahradit cílené odčervení podle vyšetření trusu. Jak se odčervení slepic dělá správně, popisujeme v samostatném článku.

9. Mýtus „přírodního odčervení“: zkušenosti z jiných chovů

Víra v křemelinu jako odčervovací prostředek není jen záležitostí drůbežářů. Mnohem víc se zkoumala u ovcí, koz a skotu, a výsledky jsou poučné i pro chovatele slepic.

Dr. Niki Whitleyová z Fort Valley State University shrnula pro americké konsorcium pro kontrolu parazitů malých přežvýkavců dostupné studie. Na Iowské státní univerzitě dostávala jehňata na pastvě 117 dní granule s 0, 5 nebo 10 % křemeliny; ve dvou letech pokusů nebyly rozdíly v přírůstcích, v počtu vajíček v trusu ani v počtu červů ve slezu. V další studii měly ovce krmené křemelinou bez odčervení dokonce vyšší počty vajíček a mnohem nižší přírůstky než odčervené ovce. Ani pokus s 2 % křemeliny z roku 2013 rozdíl neprokázal. Whitleyová uzavírá, že u ovcí a skotu křemelina nemá realistický účinek.

Stejně vyznívá přehled Susan Schoenianové z Marylandské univerzity: napříč studiemi u koz, ovcí a skotu křemelina nesnížila počty vajíček v trusu ani chudokrevnost. Představu, že ostré částice „pořežou“ červy ve střevě, autorka označuje za vědecky nepodloženou. Příručka programu SARE amerického ministerstva zemědělství konstatuje, že výzkumy u ovcí a skotu nepotvrdily žádné snížení počtu vajíček parazitů v trusu.

Proč by to tak mělo být? Mechanismus účinku křemeliny je vysoušení. Ve střevě je však vlhko, a jak jsme viděli v kapitole 5, mokrá křemelina pohlcovat nedokáže.

10. Vliv na snášku, růst a kvalitu vajec

Druhou častou nadějí je, že křemelina v krmivu zvýší snášku nebo zlepší vejce. Data jsou opět smíšená.

V kanadské studii Bennetta a kol. (2011) byly nosnice obou hybridů krmené 2 % křemeliny těžší, snášely víc vajec a zároveň žraly víc krmiva. Využití krmiva, tedy kolik krmiva připadne na vejce, se mezi skupinami nelišilo. U náchylnějšího hybridu byla vejce větší, s více bílku i žloutku. Autoři to dávají do souvislosti s nižší zátěží parazity a sami používají opatrnou formulaci, že křemelina má potenciál být účinným nástrojem.

Íránský tým Gilaniho a kol. (Iraqi Journal of Veterinary Medicine, 2018) krmil 80 nosnic křepelky japonské směsí s 1,5 % potravinářské křemeliny. Na užitkovost ani na hmotnost vejce, bílku a skořápky neměla výrazný vliv, jediným významným rozdílem byl větší žloutek.

U brojlerů jsou výsledky ještě méně povzbudivé. Diplomová práce Motolwany (Central University of Technology, Jihoafrická republika, 2016) na 750 kuřatech zkoušela 0,5 až 2 % křemeliny ve výkrmové fázi. Většina ukazatelů se nezměnila, ale nejvyšší dávka 2 % zhoršila konverzi krmiva (2,07) a celkový ukazatel efektivity výkrmu. Autor doporučuje nepřekračovat 1,5 %. Studentská práce ze Zambijské univerzity (Mubiana, 2015) na 99 kuřatech naopak uvádí nejvyšší přírůstky při 3 %; obě práce jsou malé a jejich závěry si odporují.

Pro domácího chovatele z toho plyne: kvalitní kompletní krmná směs pro nosnice je mnohem spolehlivější cestou k dobré snášce než přidávání křemeliny. Pokud křemelinu do krmiva přesto přidat chcete, použijte jen výrobek, který je k tomuto účelu výslovně určen a označen jako krmivo nebo krmná surovina, a dodržujte návod výrobce. Čím krmit slepice a jak vybrat krmnou směs, rozebíráme v jiných článcích.

11. Prach a plíce slepic: nová zjištění z roku 2025

Dlouho se o křemelině psalo jako o „neškodném přírodním prášku“. Nejnovější výzkum ale ukazuje, že to platí jen zčásti. V prosinci 2025 publikoval německý tým Schollmeyera, Lierze a kolegů v časopise Avian Diseases srovnání plic nosnic ze dvou farem s podobným ustájením. Na farmě A používali proti čmelíkům inertní prach s amorfním oxidem křemičitým, na farmě B ne. Z každé farmy vyšetřili mikroskopicky plíce 56 slepic.

Ukládání křemičitých částic bylo na farmě s prachem statisticky velmi významně vyšší. Autoři popsali u těchto slepic zvýšenou reakci imunitních buněk, vazivové změny (fibrózu) však nenašli. Uzavírají, že používání inertního prachu v halách souvisí s onemocněním plic z prachu (pneumokoniózou) u slepic, a volají po dlouhodobých inhalačních studiích a po řádném schvalování těchto přípravků.

Na riziko upozorňovali už dříve Sigognault Flochlay a kol. (2017): vdechované částice oxidu křemičitého dráždí dýchací cesty uživatelů i zvířat a v Nizozemsku to vedlo k zákazu. Ulrichs a kol. (2020) doporučují syntetické přípravky mimo jiné proto, že jich stačí menší množství a chovatel je vystaven méně prachu.

12. Zdraví chovatele: amorfní a krystalický oxid křemičitý

Oxid křemičitý existuje ve dvou zásadně odlišných podobách. Amorfní, neuspořádaný, tvoří většinu křemeliny. Krystalický, hlavně křemen a cristobalit, se v přírodní křemelině vyskytuje v malém podílu. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) zařadila krystalický oxid křemičitý ve formě křemenného nebo cristobalitového prachu vdechovaného při práci mezi látky karcinogenní pro člověka. Amorfní oxid křemičitý podle IARC zařadit nelze, protože důkazy jsou nedostatečné. Toto hodnocení IARC potvrdila v monografii svazku 100C z roku 2012.

Americký institut NIOSH uvádí, že vdechování dýchatelného krystalického oxidu křemičitého může způsobit silikózu, nevratné, ale předejitelné onemocnění plic, dále rakovinu plic, chronickou obstrukční plicní nemoc, některá autoimunitní onemocnění a chronické selhání ledvin. Americký úřad OSHA popisuje dýchatelné částice jako nejméně stokrát menší než běžný písek.

Korunić a kol. u křemeliny výslovně upozorňují, že částice menší než 5 mikrometrů mohou proniknout do plic a vyvolat zánět. Příručka MSD doporučuje používat křemelinu jen v dobře větraném prostoru a s ochranou dýchacích cest. Rizika pro uživatele zdůrazňuje i evropské schválení účinné látky (viz kapitola 13).

Pro domácího chovatele, který křemelinu použije párkrát za rok na pár metrů čtverečních, nejsou tato rizika srovnatelná s profesionální expozicí v dolech nebo kamenictví. Prach z křemeliny je však zbytečná zátěž a snadno se mu dá předejít:

• nanášejte za bezvětří nebo při otevřených dveřích, ale bez průvanu, který prach rozfouká,
• noste respirátor s ochranou proti prachu, nejlépe třídy FFP2 nebo FFP3, a ochranné brýle,
• nedávejte křemelinu do dosahu dětí a nepoprašujte v přítomnosti dalších zvířat,
• preferujte cílené nanesení do spár štětcem nebo aplikátorem před rozfoukáváním,
• u přípravků ve formě suspenze se prášení omezí, ale po zaschnutí se prach může znovu uvolňovat.

13. Co říkají předpisy: biocid, krmivo, nebo potravina

Křemelina má v evropském právu několik „tváří“ a chovatel by měl vědět, kterou z nich právě kupuje.

Biocid proti čmelíkům a hmyzu

Když se křemelina používá k hubení členovců, jde podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 o biocidní přípravek. Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/794 schválilo „oxid křemičitý – křemelinu“ jako účinnou látku pro biocidní přípravky typu 18, tedy insekticidy, akaricidy a přípravky k hubení jiných členovců. Schválení platí od 1. 11. 2018 do 31. 10. 2028. Nařízení výslovně požaduje, aby se při povolování konkrétních přípravků věnovala zvláštní pozornost profesionálním i neprofesionálním uživatelům kvůli zjištěným rizikům a aby se u přípravků, které mohou zanechat rezidua v potravinách nebo krmivech, posoudila potřeba maximálních limitů reziduí.

V Česku na biocidy dohlíží především Ministerstvo zdravotnictví podle zákona č. 324/2016 Sb., o biocidech. Zákon mimo jiné vyžaduje označení a příbalové informace v češtině. Při nákupu proto hledejte výrobek, který je jako biocid označen, má český návod a uvádí způsob použití v chovu drůbeže.

Článek 72 nařízení 528/2012 navíc říká, že reklama na biocidní přípravky nesmí používat označení jako „netoxický“, „neškodný“, „přírodní“, „šetrný k životnímu prostředí“ nebo „šetrný ke zvířatům“ a musí obsahovat větu „Používejte biocidy bezpečně. Před použitím si vždy přečtěte údaje na obalu a informace o přípravku.“ Pokud tedy narazíte na křemelinu propagovanou jako „100% přírodní a zcela neškodný přípravek proti čmelíkům“, je to varovný signál.

Krmivo a potravina

V katalogu krmných surovin podle nařízení Komise (EU) č. 68/2013 se křemelina objevuje jako pomocná filtrační látka, jejíž zbytky mohou být obsaženy v některých šrotech a pokrutinách z lisování olejnin. Pokud je křemelina prodávána přímo jako krmivo nebo doplněk do krmiva, musí jako každé krmivo splňovat krmivářské předpisy a být podle nich označena.

Oxid křemičitý se jako potravinářská přídatná látka označuje E 551. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) v přehodnocení z roku 2018 dospěl k závěru, že při uváděných použitích nevykazuje známky toxicity, je v trávicím traktu špatně vstřebáván a nepředstavuje riziko poškození genetické informace. Zároveň upozornil na mezery v datech, zejména u nanočástic, a požadoval přesnější specifikaci velikosti částic. Toto hodnocení se týká potravin a požití, nikoli vdechování prachu v kurníku.

14. Jak křemelinu použít v kurníku krok za krokem

Následující postup vychází z poznatků uvedených výše. Vždy má přednost návod konkrétního přípravku; dávkování se mezi výrobky liší a výrobci jej uvádějí na obalu.

1. Ověřte, že problém opravdu máte. Večer nebo v noci si posviťte baterkou na bidla a do spár, ráno přejeďte bílým papírem či ubrouskem pod bidly. Rozmáčknutý čmelík zanechá krvavou skvrnu. Křemelina „preventivně všude“ není dobrý nápad.
2. Vyklízejte a čistěte. Odstraňte starou podestýlku, trus a hnízdní materiál. Mechanický úklid sám odstraní velkou část roztočů i jejich vajíček.
3. Nechte kurník důkladně vyschnout. Křemelina na vlhkém dřevě nepůsobí. Pokud jste kurník myli, počkejte do úplného vyschnutí.
4. Nasaďte si ochranné pomůcky. Respirátor proti prachu, brýle a rukavice.
5. Naneste tenkou vrstvu cíleně. Do spár, na konce a spodní strany bidel, do rohů hnízd a míst, kde se čmelíci shromažďují. Tenký, sotva viditelný povlak stačí; v laboratorních testech působily i velmi malé dávky na ošetřeném povrchu podobně jako velké množství prachu.
6. Vyvětrejte, než se slepice vrátí. Nechte prach usadit a kurník vyvětrat.
7. Vraťte čistou podestýlku a hnízda. Do hnízd lze podle návodu přípravku přidat malé množství, ne silnou vrstvu.
8. Kontrolujte a opakujte. Protože křemelina nezničí vajíčka a vývoj čmelíka trvá kolem týdne, plánujte opakované ošetření podle návodu, obvykle po jednom až dvou týdnech, a dál sledujte pasti či papírový test.
9. Po čase obnovujte. Prach, který se navlhčil, slepil nebo se otřel, už nepůsobí.

15. Křemelina jako součást integrované ochrany proti čmelíkům

Evropská odborná skupina, která sepsala přehled integrované ochrany proti čmelíku kuřímu (Decru a kol., 2020), nepovažuje žádnou jednotlivou metodu za spásnou. Doporučuje kombinovat prevenci, sledování počtu roztočů a více metod hubení. Přípravky na bázi oxidu křemičitého řadí mezi několik málo povolených biocidů, které lze použít preventivně i při zjištěném zamoření. Za výhodu označují nízké riziko vzniku odolnosti, za nevýhody zdravotní rizika, hlavně u krystalických forem, a kolísavou účinnost.

Zajímavý je předběžný polní pokus zmíněný v téže práci: kombinace tepelného ošetření prázdné haly a následného nanesení oxidu křemičitého silně snížila zamoření v následujícím turnusu. Teplota smrtelná pro roztoče podle autorů přesahuje 45 °C po dobu alespoň dvou dnů, což je v drobném chovu prakticky nedosažitelné, princip „vyčistit a pak ošetřit“ však platí i pro malý kurník.

Odolnost čmelíků vůči chemickým látkám je přitom skutečný problém. Sigognault Flochlay a kol. popisují rozšířenou odolnost vůči organofosfátům a vznik odolnosti vůči více účinným látkám najednou, hlavně kvůli nedokonalému postřiku, při kterém roztoči dostanou jen podsmrtnou dávku. Fyzikálně působící prach je v tomto ohledu cennou alternativou, pokud se použije správně.

16. Modelový příklad: kurník pro deset slepic

Pan Novák chová deset nosnic v dřevěném kurníku. V srpnu si všiml, že slepice nechtějí večer na bidla a snáška klesla. Při noční kontrole baterkou našel na koncích bidel shluky drobných roztočů.

Co udělá: V suchém dni vyklidí kurník, vymete trus a starou podestýlku, kartáčem projede spáry a nechá vše vyschnout. S respirátorem nanese tenkou vrstvu křemelinového přípravku do spár, na bidla a do rohů hnízd. Kurník vyvětrá a teprve pak pustí slepice zpátky.

Kolik přípravku? Dánská studie uvádí, že výrobce jednoho přípravku doporučoval v klecových chovech 1–3 g na nosnici, což autoři hodnotí jako množství výrazně vyšší než nejvyšší dávka, která v jejich testu na ošetřeném povrchu stačila. Pro deset slepic by to podle takového doporučení bylo 10–30 g na jedno ošetření, tedy jen několik polévkových lžic. Pan Novák se řídí návodem svého přípravku a raději použije spodní hranici rozprostřenou do tenké vrstvy, než aby kurník zaprášil.

Proč opakuje: Ví, že prášek nezničí vajíčka a vývoj trvá asi týden. Ošetření proto po týdnu zopakuje a každý týden kontroluje bidla. Protože je léto a v kurníku po deštích vlhne, dbá na větrání a suchou podestýlku.

Co nedělá: Nesype křemelinu do krmiva „na odčervení“, neprašuje přímo na slepice v zavřeném kurníku a nepoužije filtrační křemelinu z bazénu. Když se po třech týdnech zamoření nezlepší, obrátí se na veterináře.

Výpočet pro krmivo (jen pro představu): V citovaných pokusech se do krmiva přidávalo 2 % křemeliny. Pokud by slepice sežrala například 120 g směsi denně, odpovídalo by to 2,4 g křemeliny. U deseti slepic jde o 24 g denně a zhruba 720 g měsíčně. Je to tedy nemalé množství prášku, jehož přínos pro zdraví slepic nebyl přesvědčivě prokázán, a pokud o něm uvažujete, použijte jen výrobek určený jako krmivo.

17. Nejčastější chyby při používání křemeliny

• Poprašování ve vlhku. Na mokrém dřevě nebo ve vlhké podestýlce křemelina ztrácí účinek.
• Velké množství „pro jistotu“. Víc prachu znamená víc zátěže pro plíce slepic i vaše, ne nutně lepší účinek.
• Jediné ošetření. Vajíčka přežijí a za týden je tu nová generace.
• Ošetření bez úklidu. Prášek na vrstvě trusu se k čmelíkům ve spárách nedostane.
• Použití bazénové nebo filtrační křemeliny. Jde o technický materiál, který do kurníku nepatří.
• Práce bez respirátoru. Zbytečné dráždění dýchacích cest.
• Spoléhání na křemelinu jako odčervovák. Červi a kokcidie vyžadují vyšetření trusu a cílenou léčbu.
• Sypání do napáječek a krmítek. Mokrá křemelina v napáječce nepůsobí na parazity a jen znečišťuje vodu.
• Prášení přímo na slepice v zavřeném prostoru. Pokud návod přípravku nanesení na ptáky umožňuje, dělejte to venku nebo ve větraném prostoru, mimo hlavu a oči.

18. Mýty a fakta o křemelině

19. Kontrolní seznam před použitím

• Potvrdil jsem výskyt parazitů (noční kontrola, papírový test, pasti)?
• Mám přípravek s českým návodem, určený k použití v chovu drůbeže?
• Nejde o filtrační ani bazénovou křemelinu?
• Je kurník uklizený a suchý?
• Mám respirátor, brýle a rukavice?
• Vím, kam přesně budu nanášet (spáry, bidla, hnízda)?
• Mám naplánované opakované ošetření a kontrolu?
• Vím, kdy se obrátit na veterináře (úhyny, chudokrevnost, slabost, neúspěch ošetření)?

20. Slovníček pojmů

• Diatomit (křemelina): usazená hornina ze schránek rozsivek, převážně amorfní oxid křemičitý.
• Rozsivky: jednobuněčné řasy s křemičitou schránkou.
• Amorfní oxid křemičitý: neuspořádaná forma oxidu křemičitého, IARC ji nehodnotí jako prokázaný karcinogen.
• Krystalický oxid křemičitý: křemen a cristobalit; jejich vdechovaný prach je pro člověka karcinogenní.
• Kalcinace: tepelná úprava křemeliny, hlavně pro průmyslové filtrační účely.
• Epikutikula: tenká vosková vrstva na povrchu těla členovců chránící před vysycháním.
• Inertní prach: prášek působící na členovce fyzikálně, ne chemicky (křemelina, syntetický oxid křemičitý, kaolin, mastek).
• Biocid typu 18: přípravek k hubení hmyzu, roztočů a jiných členovců podle evropského nařízení o biocidech.
• Pneumokonióza: onemocnění plic způsobené ukládáním vdechovaného prachu.
• Relativní vlhkost: poměr skutečného množství vodní páry ve vzduchu k maximálnímu možnému při dané teplotě.
• Konverze krmiva: kolik kilogramů krmiva je potřeba na kilogram přírůstku nebo vajec.

21. Časté otázky o křemelině v kurníku

Shrnutí

Zdroje a odborná literatura

1. Bennett D. C., Yee A., Rhee Y.-J., Cheng K. M.: Effect of diatomaceous earth on parasite load, egg production, and egg quality of free-range organic laying hens, Poultry Science 90, 2011, recenzovaný článek.
2. Ulrichs C., Han Y. J., Abdelhamid M. T., Mewis I.: Management of the poultry red mite, Dermanyssus gallinae, using silica-based acaricides, Experimental and Applied Acarology 82, 2020, recenzovaný článek.
3. Kilpinen O., Steenberg T.: Inert dusts and their effects on the poultry red mite (Dermanyssus gallinae), Experimental and Applied Acarology 48, 2009, recenzovaný článek.
4. Schollmeyer M., Pendl H., Oberländer B. a kol.: Effect of Inert Dust Use on the Prevalence of Pulmonary Silicosis in Laying Hens, Avian Diseases 69(4), 2025, recenzovaný článek.
5. Hwang E. T.: Management of the poultry red mite Dermanyssus gallinae with physical control methods by inorganic material and future perspectives, Poultry Science 102(7), 2023, recenzovaný přehled.
6. Decru E., Mul M., Nisbet A. J. a kol.: Possibilities for IPM Strategies in European Laying Hen Farms for Improved Control of the Poultry Red Mite, Frontiers in Veterinary Science 7, 2020, recenzovaný přehled.
7. Sigognault Flochlay A., Thomas E., Sparagano O.: Poultry red mite (Dermanyssus gallinae) infestation: a broad impact parasitological disease that still remains a significant challenge for the egg-laying industry in Europe, Parasites and Vectors 10, 2017, recenzovaný přehled.
8. Zdybel J. M., Cencek T., Kominek A. a kol.: In vitro evaluation of the effectiveness of commercially available acaricides against the populations of red mites occurring in Poland, Annals of Parasitology 65, 2019, odborné sdělení.
9. Mullens B. A., Soto D., Martin C. D., Callaham B. L., Gerry A. C.: Northern fowl mite control evaluations using liquid formulations of diatomaceous earth, kaolin, sulfur, azadirachtin, and Beauveria bassiana on caged laying hens, Journal of Applied Poultry Research 21(1), 2012, recenzovaný článek.
10. Isabirye R. A., Waiswa C., Kabi F. a kol.: Efficacy of Diatomaceous Earth on Ascaridia galli, Blood Parameters and on Ectoparasites in Chicken, Journal of Agricultural Science and Food Technology 5(9), 2019, odborný článek.
11. Korunić Z., Rozman V., Liška A., Lucić P.: A review of natural insecticides based on diatomaceous earths, Poljoprivreda 22(1), 2016, recenzovaný přehled.
12. Korunić Z.: Overview of undesirable effects of using diatomaceous earths for direct mixing with grains, Pesticidi i fitomedicina 31(1–2), 2016, recenzovaný článek.
13. Zeni V., Baliota G. V., Benelli G., Canale A., Athanassiou C. G.: Diatomaceous Earth for Arthropod Pest Control: Back to the Future, Molecules 26(24), 2021, recenzovaný přehled.
14. Gilani A., Hajati H., Seifi S., Sayrafi R.: Evaluation of diatomaceous earth on production, anatomical traits and quality of eggs in Japanese quail, Iraqi Journal of Veterinary Medicine 42(2), 2018, recenzovaný článek.
15. Motolwana A. S.: Effect of dietary inclusion levels of diatomaceous earth on production and carcass characteristics of broilers, Central University of Technology, Free State, 2016, diplomová práce.
16. Mubiana M.: Effects of varying levels of diatomaceous earth on performance and serum cholesterol levels in broiler chickens, University of Zambia, 2015, studentská práce.
17. MSD Veterinary Manual: Mites of Poultry, 2025, veterinární příručka.
18. Whitley N., Fort Valley State University: Does Diatomaceous Earth Have a Role in Parasite Control?, American Consortium for Small Ruminant Parasite Control, 2016, odborný materiál.
19. Schoenian S., University of Maryland Extension: Diatomaceous Earth, 2013, odborný materiál.
20. SARE (USDA): Sustainable Control of Internal Parasites in Small Ruminant Production – Other Methods and Final Words, odborná příručka.
21. IARC: Silica, Some Silicates, Coal Dust and para-Aramid Fibrils, IARC Monographs vol. 68, 1997, odborná monografie.
22. IARC: Arsenic, Metals, Fibres, and Dusts, IARC Monographs vol. 100C, 2012, odborná monografie.
23. Pira E., Romano C., Donato F. a kol.: The IARC Monographs on the carcinogenicity of crystalline silica, Medicina del Lavoro, 2011, recenzovaný článek.
24. EFSA ANS Panel: Re-evaluation of silicon dioxide (E 551) as a food additive, EFSA Journal 16(1), 2018, vědecké stanovisko.
25. NIOSH (CDC): About Silica and Worker Health, odborná informace státní instituce.
26. OSHA (U.S. Department of Labor): Silica, Crystalline, odborná informace státní instituce.
27. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání, včetně článku 72 o reklamě, právní předpis.
28. Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/794, kterým se schvaluje oxid křemičitý – křemelina jako účinná látka pro použití v biocidních přípravcích typu 18, právní předpis.
29. Zákon č. 324/2016 Sb., o biocidních přípravcích a účinných látkách (zákon o biocidech), ve znění pozdějších předpisů, právní předpis.
30. Nařízení Komise (EU) č. 68/2013 o katalogu krmných surovin, ve znění pozdějších předpisů, právní předpis.

Článek má informativní charakter a nenahrazuje odbornou péči veterinárního lékaře. Biocidní přípravky používejte bezpečně a vždy podle údajů na obalu a v návodu. Při úhynech, chudokrevnosti nebo neúspěšném ošetření proti parazitům se obraťte na veterináře.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet