733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Kur bankivský: divoký předek slepic a jeho způsob života

Aktualizováno: 30. 10. 2026. Údaje vycházejí z odborných zdrojů uvedených na konci; u vědeckých odhadů stáří domestikace uvádíme, že se jedná o odhady, které se s novými studiemi upřesňují.

Čak radí

Ahoj, jsem Čak, maskot Časkrmení. Dnes se podíváme, odkud se vzaly slepice na vašem dvorku. Jejich divocí příbuzní dodnes žijí v asijských džunglích a mnohé jejich zvyky poznáte i u vlastního hejna. Pojďme se na ně podívat společně.

1. Kur bankivský v kostce

2. Zařazení mezi kury a příbuzné druhy

Kur bankivský patří do řádu hrabavých ptáků, čeledi bažantovitých a rodu Gallus, česky kurů. V tomto rodu žijí celkem čtyři druhy: kur bankivský, kur vidlochvostý (též šedý), kur Sonneratův (šedý indický) a kur cejlonský. Všechny čtyři jsou původem z jižní a jihovýchodní Asie a všechny jsou si na pohled na první pohled podobné jako šlechtěné slepice, každý však má vlastní barevnou kresbu a hřeben.

Kur bankivský je ze všech čtyř druhů nejrozšířenější a nejdůležitější: právě z něj vznikla převážná část genomu domácích slepic. Starší literatura používala také název kur Bankivův, což je totéž. Jméno bankivský odkazuje na jávskou lokalitu a na jávský poddruh, který byl pro evropské přírodovědce jedním z prvních popsaných.

Příbuzní kurové se v zajetí mohou s kurem bankivským křížit. Nejznámější je kříženec s kurem zeleným na Jávě, nazývaný bekisar, což ukazuje, že hranice mezi druhy rodu není z hlediska rozmnožování úplně neprostupná. Podrobnosti o domácích slepicích najdete v našich článcích o plemenech slepic, zde se držíme divokého předka.

3. Poddruhy a jejich domov

Odborná literatura rozlišuje pět poddruhů. Jejich hranice nejsou ostré a různí autoři se mírně liší.

Mimo původní domov byli kurové vysazeni nebo zdivočeli na mnoha ostrovech, například na Havaji, v Portoriku, na Fidži, Jamajce nebo Samoe. K šíření po Tichomoří se podle zdrojů nejspíše přičinili lidé při plavbách, kteří s sebou brali drůbež. Takové zdivočelé populace však nejsou čistým divokým kurem, jde o potomky domácích slepic.

4. Vzhled a velikost

Kohout je nápadně zbarven: zlatooranžová až rezavá hrdelní a hřbetní pera, tmavé, kovově zelenavě lesklé ocasní sudy a červený hřeben s laloky. Celková délka včetně ocasu může dosáhnout asi 70 cm a nejdelší ocasní pera měří přibližně 28 cm. Ocas má čtrnáct per. Hmotnost kohouta se uvádí kolem 1,5 kg.

Slepice je výrazně menší a nenápadná, hnědavá, jemně kropenatá, váží zhruba 1 kg. Kamufláž je důležitá, protože sedí na zemi na vejcích a je zranitelná. Hřeben i lalůčky má malé.

Zajímavá je roční proměna kohoutů. Po období rozmnožování přicházejí o výrazná pera a nosí takzvané zatemnělé, šatu slepice podobné opeření, v němž jsou méně nápadní. Domácí kohout tento sezonní vzhled už zpravidla nemá, nosí své krásné opeření celoročně.

Čak radí

Všimli jste si, že kohout vypadá úplně jinak než slepice? V divočině to dává smysl: kohout láká samice barvami, slepice se naopak schová před predátory. U vašeho hejna to funguje stejně.

5. Biotop: kde kur bankivský žije

Přestože se mu říká lesní kur, nejraději má okraje lesa, zarůstající paseky a nižší křovinatý porost. Zdroje popisují jako vhodné například sekundární les, bambusové porosty, zarůstající plochy po vypalování i okolí lidských sídel. Vyhledává proměnlivou krajinu, kde najde zároveň úkryt i otevřenější plochu k hledání potravy. Občas se objevuje i na plantážích, například čajových nebo palmových, zatímco v některých kaučukových či lesnických výsadbách chybí.

Pitnou vodu využívá, když je k dispozici, ale podle dostupných zdrojů bez ní není schopen dlouho existovat jen v nejsušších místech; dokáže vodu doplňovat i z potravy. Všeobecně platí, že čím víc je místo pestré a zarostlé, tím víc ptáků obvykle najdeme.

Zajímavé je, že druh těží z lidské činnosti, pokud není příliš intenzivní. Rozvolněná krajina po těžbě dřeva či po zemědělském vypalování mu nabízí hodně semen a hmyzu. Naopak čistá velkoplošná monokultura nebo zástavba mu nevyhovuje.

6. Čím se živí v divočině

Dospělí ptáci jsou všežravci s převahou rostlinné složky. Zdroje jmenují plody, semena, trávy, listy, kořínky a hlízy, k tomu členovce, drobné ještěrky a termity. V jednom popisu se uvádí, že volátko jednoho ptáka obsahovalo asi tisíc termitů. Kuřata jedí především hmyz, jeho larvy a žížaly a rostlinné potravy skoro nepřijímají; teprve později se jídelníček posouvá k semenům.

Potrava se hledá hrabáním: pták střídavě škrábe nohama v hrabance a zobe. Tentýž pohyb vidíte u slepic ve výběhu. Domácí slepice si ho nese beze změny, i když jí krmivo leží v krmítku. Proto jsou pro ni tak důležité volná zem, hrabanka a zeleň.

Zajímavostí je tzv. tidbitting. Kohout, který najde potravu, ji nezobe hned, ale vydává zvláštní zvuky a kýve hlavou, čímž slepice přivolává. Podobné chování lze pozorovat i u domácích kohoutů. Více o kohoutu v hejnu čtěte v samostatném článku.

7. Hejno, hierarchie a teritorium

Kuři žijí obvykle v malých skupinách: jeden nebo několik kohoutů a několik slepic. Samotářsky se častěji chovají kohouti než slepice. Dominantní kohout hájí území, má větší hřeben než podřízení a rozhoduje o dění v hejnu. V popisech se objevuje také pozorování, že v hejnu zdivočelých ptáků v Kalifornii se slepice páří i s podřízenými kohouty, a to přibližně ve 40 procentech případů; slepice si tedy nevybírá vždy jen nejsilnějšího.

Základem soužití je klování, tedy pořadí v hejnu. Prvky hierarchie se objevují již u asi týdenních kuřat a podle jednoho zdroje se ustalují asi sedm týdnů. K jejímu udržení slouží výhrůžné postoje, honění a v krajním případě souboj ostruhami. Ostruhy slouží jako obrana i k prosazení dominance. Pokud chcete tuto přirozenou potřebu pochopit, přečtěte si i článek o spojování nových a starých slepic.

Poznámka k chovu: na domácím dvorku se hierarchie může zdát tvrdá, je to ale normální projev, který potřebuje dostatek místa k uhnutí a více krmných a napájecích míst, aby se podřízené slepice dostaly k potravě.

8. Hlasové projevy a kokrhání

Kur bankivský má pestrý repertoár. Rozlišuje poplašná volání pro nebezpečí ze vzduchu a pro nebezpečí na zemi, což je vlastnost, kterou lze pozorovat i u domácích slepic: jiná reakce při stínu dravce, jiná při psu u plotu. Existují také hlasy pro svolávání, pro námluvy a pro komunikaci mezi slepicí a kuřaty.

Kohoutí kokrhání divokého kura je kratší než u domácího kohouta a končí poměrně náhle. Zdroje uvádějí, že kohouti kokrhají v pořadí odpovídajícím jejich postavení: nejdříve nejvýše postavený. Načasování ovlivňují vnitřní hodiny organismu, takže kohout kokrhá i v zatemněné místnosti, jen méně pravidelně než na světle.

Domácí kohout kokrhá častěji a déle, protože šlechtění i život v blízkosti lidí tuto vlastnost nezeslabily, v některých ohledech ji naopak posílily. Pokud vás ruší kokrhání sousedů, informace o chovu slepic bez kohouta najdete v našem samostatném článku.

9. Denní rytmus a noc na stromě

Kur je denní pták. Ráno vyráží za potravou, během horkých hodin odpočívá ve stínu a koupe se v prachu. Prachová koupel pomáhá udržovat peří v dobrém stavu a zbavovat se parazitů, proto nedovolte slepicím chybět suchý písek.

Létat umí jen na krátké vzdálenosti. Let slouží především k dosažení nocovišť před setměním a k úniku před bezprostředním nebezpečím. Na noc vysedává na stromech nebo vysokém křoví. Podle zdrojů to bývá ve výšce zhruba čtyř metrů u slepic s kuřaty a až dvanácti metrů u ostatních dospělých. Noční odpočinek ve výšce je přirozenou obranou před pozemními predátory.

Tento instinkt zůstal domácím slepicím: večer se samy snaží vyšplhat na nejvyšší bidlo. Pokud mají v kurníku jen nízké bidlo nebo žádné, vrací se někdy k vysedávání na střeše nebo na stromě ve výběhu. Prostor pro bidla je proto nejen komfort, ale i nutnost.

Čak radí

Když vaše slepice večer nechtějí do kurníku a sedí na větvi, není to vzdor. Je to instinkt z džungle. Pomůže pevné bidlo ve výšce a včasné zavření dvířek za soumraku.

10. Rozmnožování a péče o kuřata

Doba rozmnožování se v různých částech areálu liší. V částech Indie, Nepálu, Thajska, Vietnamu a Laosu se kur obvykle rozmnožuje v suchém období, tedy v zimě nebo na jaře. V malajských palmových plantážích byl zaznamenán rozmnožovací provoz po celý rok. Slepice snáší jedno vejce denně až do dokončení snůšky; velikost snůšky závisí na lokalitě a literatura ji neuvádí jednotně, proto zde číslo nepíšeme.

Inkubace trvá přibližně 21 dní, což odpovídá i domácím slepicím. O vejce i kuřata se stará jen slepice. Kuřata opouštějí hnízdo záhy po vylíhnutí, sama se učí hledat potravu a matka je vede, ukazuje jim potravu a krmí je hlasovými signály. Opeřená jsou asi ve 4 až 5 týdnech, matka je vyhání zhruba ve 12 týdnech. Pohlavní dospělost nastupuje asi v pěti měsících, slepice o něco později než kohouti.

Pro domácí slepice se tyto instinkty dochovaly jen u části plemen. Šlechtění na snášku tzv. odstranilo sklon sedět u mnohých moderních nosnic, naopak řada původních a krajových plemen zůstává dobrými kvočnami. K tématu přečtěte náš článek o kvočně a o líhnutí kuřat den po dni.

11. Jak a kdy došlo k domestikaci

Že slepice pocházejí z kura bankivského, věděl už Charles Darwin, který tento názor zastával v 19. století. Kdy a kde přesně se z divokého ptáka stal domácí, je ale dodnes předmětem odborných diskusí a odpověď závisí na tom, jaké důkazy (archeologické nálezy, nebo genetika) přikládáme větší váhu.

Přehledové zdroje uvádějí, že domestikace proběhla před několika tisíci lety. Studie publikovaná v roce 2020 v časopise Cell Research, která porovnala 863 genomů, navrhla jedinou událost domestikace z poddruhu spadiceus v jihovýchodní Asii před zhruba 9 500 lety. Archeologické nálezy z některých čínských lokalit, například z naleziště Čchi-šan v provincii Che-pej staré kolem 7 400 let, jsou ale odborně zpochybňovány a část badatelů se domnívá, že šlo o jiné ptáky. Z údolí Indu nejsou doloženy domácí kosti starší než asi 4 000 let.

Důvod domestikace nemusel být vůbec potravní. Odborná literatura opakovaně zmiňuje, že první kontakt mohl souviset s kohoutími zápasy a s obřady a že maso a vejce se staly hlavním přínosem až později. Tento názor je široce přijímán, ale nelze jej považovat za dokázaný jednou jedinou událostí.

12. Co dnes říká genetika

Genetické studie přinesly několik jasných poznatků. První: kur bankivský je skutečně hlavním předkem. Podle zdrojů uváděných v přehledových textech sdílí divoký kur s domácími slepicemi většinu variability, jednu práci cituje se 71 až 79 procenty sdílené DNA.

Druhý poznatek: ve výsledném genomu jsou i příměsi dalších druhů rodu. Starší studie mitochondriální DNA uvádí, že primárním zdrojem je kur bankivský, ale později přibyly příspěvky kura vidlochvostého, cejlonského a zeleného. Nejznámější je studie z roku 2008, podle níž žlutá barva kůže u domácích slepic nejspíše pochází od kura vidlochvostého; což podporuje hybridní původ.

Třetí poznatek se týká výběru po domestikaci. Studie, která zkoumala vesnická africká, arabská a srílanská kuřata a šest kurů bankivských, našla v domácích populacích oblasti genomu, které prošly výběrem a nejsou přítomny u divokých ptáků. Jediná z nich obsahuje známé geny TSHR a GTF2A1. Gen TSHR je spojován s regulací rozmnožování podle délky dne, což souvisí s tím, že domácí slepice dokáží snášet mimo pevnou sezónu. Nad touto interpretací stojí ovšem upozornění, že zdroj uvádí jen výskyt genů v oblasti, nikoliv podrobný mechanismus.

Čtvrtý poznatek: výběr dále pokračoval v místních podmínkách, a tak se u různých populací vyvinuly adaptace na teplo, odolnost vůči nemocem a produkční znaky. Proto se plemena z různých koutů světa tolik liší.

Čak radí

Genetika mi připadá jako detektivka. Z jedné divoké kuřice se za tisíce let stala spousta plemen. A přitom spolu pořád sdílejí základ. Kdo chce, najde si v našem atlasu plemen slepic ty nejzajímavější.

13. Křížení a ohrožení čistých divokých populací

Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody je kur bankivský klasifikován jako málo dotčený druh (hodnocení z roku 2024 podle přehledového zdroje). V Singapuru je ale považován za téměř ohrožený. Na první pohled by se zdálo, že je vše v pořádku. Skutečný problém je ale genetický.

Na okrajích lesů se divocí ptáci setkávají s volně žijícími a zdivočelými domácími slepicemi. Křížení vede k prolínání genů, které postupně vymazává rozdíl mezi divokým a domácím ptákem. Studie vzorků z muzejních sbírek (745 kusů), kterou cituje Animal Diversity Web, zjistila rozsáhlé křížení divokých a domácích kurů. Část vědců proto upozorňuje, že skutečně divoké populace mohou být vzácné nebo dokonce vyhynulé a že dnešní zjevně divocí ptáci mohou nést příměs domácích genů.

Další hrozby jsou ztráta lesa, urbanizace, lov pro potravu a odchyt pro obchod s mazlíčky. Pro ochranu je klíčové chránit rozsáhlejší lesní celky, kde se populace s domácí drůbeží míjí.

14. Co domácí slepice zdědily po předkovi

Pozorný chovatel pozná v hejnu mnoho divokých rysů. Slepice hrabou, popelí se v prachu, hledají hmyz a zelené části rostlin. Večer vysedávají co nejvýš. Kohout svolává slepice k nalezené potravě, vydává poplašné signály a rozlišuje dravce od pozemního nepřítele. Slepice se snaží snést vejce na skrytém místě, a pokud jí to vyhovuje, vytvoří si hnízdo a začne sedět.

Znalost těchto instinktů se přímo promítá do praxe. Kurník s vysokými bidly, výběh se zelení a úkryty, písek na popelení a možnost hrabat jsou prostředky, jimiž se podobáme jejich původnímu prostředí. Slepice, která tyto potřeby nemůže naplnit, často trpí nudou a může začít klovat peří. Další nápady najdete v článcích o výběhu a o slepičím traktoru.

• hrabání a hledání potravy: nechte slepicím hrabanku, listí nebo hrabací koutek,
• popelení: zajistěte suchý písek nebo popeliště,
• vysedávání: bidla ve výšce, ne všechna na jedné úrovni,
• hnízdění: tichá, zastíněná snáškové hnízda,
• bezpečí: úkryty ve výběhu před dravci.

15. V čem se domácí slepice od předka liší

Rozdíl je patrný také v chování. Domácí slepice se rychleji přizpůsobují člověku, méně utíkají a snášejí těsnější soužití. Šlechtitelé v průběhu staletí vyvinuli stovky plemen s tvarem hřebenu, barvou vajec i opeřením, které by v divočině nepřežily. Například těžké masné plemeno nebo hedvábnička s chlupatým peřím by bez péče člověka neobstály.

16. Kur bankivský v lidské péči a zákon

Kur bankivský je chován především v zoologických zahradách a u odborných chovatelů exotických ptáků. Kdo by uvažoval o vlastním chovu, měl by zjistit, zda se na něj vztahují místní předpisy o chovu zvířat, a nepořizovat ptáky z neověřených zdrojů. Pro každého držitele zvířete platí zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, který vyžaduje péči odpovídající potřebám druhu, a pro drůbež obecně platí povinnosti registrace chovu, o kterých pojednává náš samostatný článek.

Důležitá je i otázka původu. Mnozí ptáci označovaní jako divocí kurové v zajetí mohou být ve skutečnosti křížení s domácími kury. Ochranářské programy proto sledují původ a genetiku zvířat. Pro obyčejný dvorek je rozumnější chovat klasické plemeno slepic, které je zvyklé na život u člověka.

17. Mýty a fakta

Čak radí

Divoký předek mi připomíná, že slepice nejsou jen nosnice. Mají své potřeby, pořadí v hejnu i smysl pro bezpečí. Když jim je splníte, odmění se zdravím. Vše pro chov najdete v kategorii drůbež na Časkrmení.cz.

18. Jak číst chování divokého kura u vlastních slepic

Znalost předka vám pomůže vysvětlit si chování, které by jinak vypadalo záhadně. Níže najdete modelové situace a jejich pravděpodobné vysvětlení. Jde o výklad vycházející z popsaného chování divokého druhu, nikoli o diagnózu; při zdravotních potížích se vždy obraťte na veterináře.

Pokud chcete pozorování zpřesnit, dělejte si poznámky: kdo ustupuje komu, kdo první přichází ke krmivu, kam se hejno večer vydává. Za pár týdnů uvidíte pořadí v hejnu zřetelně a lépe pochopíte, proč se vyplatí více napáječek a krmítek.

19. Nejčastější chyby, když zapomeneme na přirozené potřeby

1. Jediné nízké bidlo. Slepice instinktivně chtějí vysedávat výš a bojují o místo. Řešením je více bidel v různých výškách.
2. Holý výběh bez struktury. Předek žije na okrajích lesa a v křovinách. Bez úkrytů se slepice cítí ohrožené a zůstávají u kurníku.
3. Žádné místo pro prachovou koupel. Bez ní je péče o peří horší a hlavně slepice trpí nedostatkem přirozené činnosti.
4. Jediné krmítko. Dominantní slepice drží zdroj potravy a podřízené hladoví. Jedna stanice na celé hejno je pro přirozené chování málo.
5. Přísný zákaz hrabání. Hrabání je základ potravního chování. Dopřejte alespoň část výběhu, kde se smí kopat.
6. Nepozornost vůči stresu. Náhlé změny, noví jedinci a predátoři narušují klid. Nové slepice přidávejte postupně.
7. Očekávání, že každá slepice bude sedět. Mnoho moderních nosnic sezení ztratilo; jistotu poskytují jen vybraná plemena.

20. Kontrolní seznam: přiblížit slepicím prostředí předků

• Bidla jsou ve výšce a mají dostatek místa pro každou slepici.
• Výběh má zeleň, keře nebo jiné úkryty před dravci.
• Je k dispozici suché místo na prachovou koupel.
• Půda umožňuje hrabání a hledání drobné potravy.
• Krmítek a napáječek je víc než jedna stanice.
• Snáškové hnízdo je tmavé a klidné.
• Kurník se za soumraku zavírá a je zabezpečen proti predátorům.
• Noví jedinci se připojují postupně a pod dohledem.

21. Modelový příklad: jak z dvorku udělat prostředí inspirované předkem

Představte si hejno šesti slepic a jednoho kohouta ve výběhu o rozloze přibližně 40 metrů čtverečních. Chovatel si všimne, že dvě slepice se k žlabu dostávají jen s potížemi a večer se v kurníku perou o bidlo. Řešení s pomocí poznatků o předku může vypadat takto:

1. Přidá druhé a třetí bidlo ve vyšší výšce a každému ptáku zajistí dostatek místa k sedu.
2. Rozmístí dvě krmné stanice na opačných koncích výběhu, aby podřízená slepice měla kam uhnout.
3. Do kouta s přístřeškem nasype vrstvu suchého písku na prachovou koupel.
4. Vysadí nebo postaví několik úkrytů, například keř nebo paletový přístřešek.
5. Část výběhu nechá s hrabankou z listí a posekané trávy, aby mohly slepice hrabat.

Výsledek lze po několika týdnech sledovat: méně potyček u žlabu, klidnější večerní uložení a aktivnější slepice. Čísla zde záměrně neuvádíme jako záruku, protože každé hejno je jiné; jde o ukázku postupu, nikoli o výsledek měření. Doporučené rozměry výběhu a kurníku najdete v samostatných článcích.

22. Slovníček pojmů

23. Kde hledat další informace a jak číst vědecké zdroje

Téma domestikace slepic patří k živým oborům a studie se doplňují nebo opravují. Při čtení zpráv o novém objevu se proto vyplatí sledovat několik věcí. Za prvé, zda autoři mluví o genetice, nebo o archeologii, protože obě metody odpovídají na jiné otázky. Za druhé, kolik vzorků zkoumali; velké srovnávací studie mají větší váhu než práce s několika jedinci. Za třetí, zda jde o recenzovanou publikaci. Za čtvrté, zda je výsledek potvrzen nezávislou skupinou.

Spolehlivé zdroje jsou univerzitní a muzejní databáze druhů, odborné časopisy a přehledy Mezinárodního svazu ochrany přírody. Populárně naučné články a komerční webové stránky mohou data zjednodušovat. U všech číselných údajů je vhodné ověřit rok studie a použitý poddruh.

24. Kur bankivský, jeho příbuzní a lidé: širší souvislosti

Význam kura bankivského přesahuje ornitologii. Slepice jsou dnes zdrojem vajec a masa pro většinu lidstva a jejich počty se podle údajů uváděných v přehledových zdrojích měří v desítkách miliard kusů. Všechna tato zvířata mají společný původ v malém počtu divokých ptáků z asijských lesů. Z hlediska ochrany přírody to znamená, že divoký předek je zároveň rezervoárem genetické rozmanitosti, kterou se šlechtitelé mohou v budoucnu snažit využít, například pro odolnost vůči nemocem nebo horku.

Proto vědci zdůrazňují potřebu chránit zbylé divoké populace i jejich biotop. Ochrana neznamená jen zákaz lovu; znamená především udržet souvislé lesní celky a omezit styk divokých ptáků s volně pobíhající drůbeží. Pro vesnické chovatele v areálu druhu to může znamenat například držení slepic v ohradě nebo v kurníku, aby se nekřížily s divokými ptáky. V českých podmínkách divoký kur nežije, našimi slepicemi se tedy nic takového neděje, ale zdůrazňuje to, že chov drůbeže a ochrana přírody spolu souvisejí.

Druhá souvislost je zdravotní. Divocí ptáci mohou být nositeli nebo oběťmi nemocí drůbeže, a proto se při obchodu a přesunech ptáků uplatňují veterinární pravidla. Pokud chováte exotické ptactvo nebo drůbež obecně, dodržujte pokyny státní veterinární správy a nikdy neuvolňujte zvířata do volné přírody. O možnostech registrace chovu pojednává samostatný článek.

Třetí souvislost je kulturní. Kohout je jedním z nejstarších a nejrozšířenějších symbolů, objevuje se v mytologii, v zemědělském kalendáři i v lidové řeči. Toto místo si získal tím, že zpíval ráno, tedy právě tím projevem, který u divokého předka řídí vnitřní hodiny a pořadí kohoutů. Dnešní kohout na statku tak nese stopu chování, které se vyvinulo v tropickém lese.

Pro chovatele z toho plyne jednoduchá zásada: čím víc dopřejete slepicím možnost projevit přirozené chování, tím spokojenější a zpravidla i zdravější hejno budete mít. A čím víc budete o jejich původu vědět, tím lépe porozumíte tomu, proč dělají to, co dělají.

25. Časté otázky o kuru bankivském

Shrnutí

Čak radí

Až se vaše slepice příště rozhrabe v hlíně nebo vyskočí na bidlo, vzpomeňte si na jejího předka v džungli. Kdyby vám pro hejno něco chybělo, rádi vám poradíme na Časkrmení.cz.

Zdroje a právní předpisy

• Animal Diversity Web, Univerzita v Michiganu: Gallus gallus (red junglefowl)
• Wikipedie (anglická): Red junglefowl, přehled citovaných studií včetně Wang et al., Cell Research 2020; Eriksson et al. 2008; Storey et al. 2012; Lawal et al.
• Lawal et al.: Whole genome resequencing of red junglefowl and indigenous village chicken reveal new insights on the genomics of chicken domestication (abstrakt, SRUC)
• Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání

Článek má informativní charakter. Vědecké odhady stáří domestikace a genetické podíly se mění s novými studiemi. U zdraví zvířat se obraťte na veterináře.

Čak má pro vás tipy!

Rady k chovu, krmení a péči o zvířata a občas i akce jen pro odběratele. Žádný spam, odhlásit se můžete kdykoli.

Po odeslání vám přijde e-mail s odkazem pro potvrzení odběru. Souhlasíte se zasíláním informací dle zákona č. 110/2019 Sb.