733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Mohou slepice jíst brambory? Vařené, syrové, slupky a solanin

Aktualizováno: 2. 11. 2026. Článek vychází z krmivářské databáze Feedipedia (FAO, INRAE, CIRAD, AFZ), z recenzovaných krmných pokusů na brojlerech a nosnicích, z vědeckého stanoviska EFSA ke glykoalkaloidům (2020), z podkladů německého BfR, Cornellovy univerzity, Státní veterinární správy a z nařízení (ES) č. 1069/2009. Nenahrazuje radu veterináře ani výživáře.

1. Slepice a brambory v kostce

2. Ano, ale: čtyři podmínky bezpečného zkrmení

Otázka „mohou slepice jíst brambory“ se v chovatelských debatách vrací pořád dokola a odpovědi bývají buď „klidně, dávám jim je denně“, nebo „nikdy, je to jed“. Pravda leží uprostřed a dá se poměrně přesně popsat, protože brambory se jako krmivo pro prasata, skot i drůbež zkoumají desítky let. Rozsáhlý přehled britského výživáře C. T. Whittemora z roku 1977 se věnoval bramborám jako zdroji živin pro prasata, telata a drůbež a z jeho výsledků dodnes vychází krmivářská databáze Feedipedia, kterou spravují FAO a francouzské výzkumné instituce INRAE, CIRAD a AFZ.

Ze všech dostupných podkladů vyplývají čtyři podmínky, při jejichž splnění jsou brambory pro slepice přijatelným doplňkem:

1. Tepelná úprava. Vařit, dusit nebo péct bez soli. Syrové brambory obsahují bílkovinný inhibitor proteáz, který je citlivý na teplo; ve vařených bramborách už aktivní není.
2. Zdravá hlíza. Žádná zelená místa, žádné klíčky, žádná hniloba ani plíseň. Právě tady se hromadí glykoalkaloidy, a ty teplota běžného vaření nezničí.
3. Přiměřené množství. Brambory jsou hlavně zdroj škrobu a vody. Krmná směs pro nosnice obsahuje bílkoviny, aminokyseliny, vápník a vitaminy v poměru, který brambora nenahradí. Příliš velký podíl brambor v dávce snižuje snášku.
4. Původ. Brambory z vlastní zahrady nebo ze sklepa uvařené přímo pro slepice ano; zbytky z talířů a jídel z domácí kuchyně ne – jednak kvůli soli, tuku a koření, jednak proto, že jejich zkrmování hospodářským zvířatům zakazuje evropské nařízení o vedlejších produktech živočišného původu.

Obecné zásady krmení nosnic a poměr mezi krmnou směsí a obilím rozebíráme v samostatných článcích Čím krmit slepice a Krmná směs nebo obilí. Tady se soustředíme jen na brambory – na to, co v nich je, co se s nimi děje v trávicím traktu ptáka a kde začíná riziko.

3. Co je v bramboře: živiny a energie pro drůbež

Čerstvá brambora je především voda. Podle tabulek Feedipedie (průměr z 60 vzorků) obsahují syrové hlízy jen asi 20,6 % sušiny. Zbytek, tedy zhruba čtyři pětiny hmotnosti, je voda. To je pro krmení drůbeže podstatné: slepice má malý vole a žaludek a s vodnatým krmivem do sebe dostane méně sušiny, a tedy i méně živin, než kdyby zobala suchou směs.

Zdroj: Feedipedia, datový list Potato tubers; hodnoty jsou průměry z vědeckých a krmivářských analýz.

Z tabulky je vidět, proč je brambora pro slepici spíš „energetická přílohová“ složka. V sušině je přes 70 % škrobu, tedy hodně energie, ale bílkovin je v čerstvé hlíze jen asi dvě procenta (10,8 % sušiny krát 0,206). Kompletní krmné směsi pro nosnice jsou naopak sestavené tak, aby bílkovin a aminokyselin obsahovaly několikanásobně víc. Kdo nahradí podstatnou část směsi bramborami, „ředí“ bílkoviny, vápník a vitaminy a slepice pak nemá z čeho tvořit vejce. Přesně to se ukázalo i v pokusech s nosnicemi popsaných níže.

Energie v sušině brambor (AMEn kolem 14,8 MJ/kg sušiny podle výpočtu Feedipedie) je srovnatelná s obilím. Tento údaj ale platí pro brambory správně upravené. U syrových brambor je využitelnost energie mnohem nižší, a to ze dvou důvodů, kterým se věnují následující kapitoly.

4. Syrové, nebo vařené? Inhibitor enzymů a teplo

První důvod, proč slepicím nedávat syrové brambory, je méně známý než solanin, ale v praxi minimálně stejně důležitý. Bílkovina syrové brambory obsahuje silný inhibitor proteáz – látku, která blokuje enzymy štěpící bílkoviny v trávicím traktu. Feedipedia s odkazem na práce britských výživářů (Whittemore a kol., 1975; Livingstone a kol., 1979; Edwards a Livingstone, 1990) uvádí, že:

• bílkovina syrových brambor je u jednožaludečných zvířat (prase, drůbež) špatně stravitelná,
• inhibitor snižuje stravitelnost dusíkatých látek nejen ze samotné brambory, ale i z ostatních složek krmné dávky,
• inhibitor je termolabilní, tedy citlivý na teplo, a ve vařených bramborách se nevyskytuje.

Pro chovatele to znamená praktickou věc: syrová brambora nejen že sama málo dá, ale může zhoršit i využití krmné směsi, kterou slepice sežere ve stejnou dobu. Uvaření tento problém spolehlivě řeší.

Podobný jev známe u sóji, kterou drůbež v syrovém stavu také špatně snáší, a proto se sójový šrot před použitím v krmivech tepelně upravuje. U batátů (sladkých brambor) Feedipedia s odkazem na Zhanga a kol. (2001) uvádí, že inhibitory trypsinu spolehlivě ničí vlhké teplo nad 80 °C. Pro běžné brambory konkrétní teplotu databáze neuvádí, jen že vařením inhibitor mizí. Běžné vaření ve vodě (kolem 100 °C) tedy stačí.

5. Bramborový škrob v trávicím traktu slepice

Druhý důvod je škrob. Bramborový škrob v syrovém stavu patří k takzvaným rezistentním škrobům – jeho zrna mají strukturu, kterou trávicí enzymy obtížně rozkládají. Nizozemští vědci z Wageningenu (Weurding a kol., 2001, The Journal of Nutrition) porovnali trávení škrobu z 12 různých krmiv na 720 brojlerových kuřatech. Výsledek byl jednoznačný:

• stravitelnost škrobu do konce tenkého střeva se pohybovala od 33 % u bramborového škrobu po 99 % u tapioky,
• bramborový škrob byl ze všech dvanácti krmiv tráven nejhůř,
• doba průchodu krmiva tenkým střevem za dvanáctníkem byla u bramborové diety nejdelší (182 minut oproti 136 minutám u ječmene).

Jinými slovy: ze syrového bramborového škrobu kuře do konce tenkého střeva strávilo zhruba jen třetinu. Zbytek putuje dál do slepých střev, kde ho zpracovávají bakterie.

Novější práci publikoval v roce 2024 tým z Georgijské univerzity (Oluseyifunmi, Lourenco, Olukosi) v časopise Poultry Science. Na 480 brojlerech zkoušeli tři zdroje rezistentního škrobu, mezi nimi syrový bramborový škrob, v dávkách 25, 50 a 100 g na kilogram krmiva. Se stoupajícím podílem syrového bramborového škrobu klesala stravitelnost škrobu i využitelná energie krmiva. Kuřata na bramborovém škrobu sice krmiva žrala víc, ale to spíš kompenzovala nižší energetickou hodnotu. Autoři zdůrazňují, že účinky rezistentních škrobů silně závisejí na jejich rostlinném původu a dávce.

Co se děje při vaření? Škrobová zrna při zahřátí s vodou bobtnají a mazovatí (želatinizují) a enzymy je pak štěpí výrazně snadněji. Feedipedia u batátů uvádí, že stravitelnost škrobu stoupá nad teplotou želatinizace kolem 68 °C (Morimoto a Yoshida, 1954), a u mladých kuřat byla stravitelnost syrového batátového škrobu jen 74 %, s věkem stoupala (Yoshida a kol., 1962). U běžných brambor je rozdíl mezi syrovým a vařeným stavem ještě výraznější, protože syrový bramborový škrob je jedním z nejodolnějších škrobů vůbec.

6. Solanin a chakonin: co to je a kde se v bramboře schovává

Brambor patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae), stejně jako rajče, lilek, paprika nebo jedovatý lilek potměchuť. Rostliny rodu Solanum se proti škůdcům a houbám brání steroidními glykoalkaloidy. V bramboře tvoří podle diplomové práce z České zemědělské univerzity v Praze (Matoušková, 2016) zhruba 95 % celkového obsahu dvě látky: alfa-chakonin a alfa-solanin. Obě mají stejný základ (aglykon solanidin) a liší se navázaným cukrem. V běžné řeči se pro všechny používá souhrnné označení „solanin“.

Studijní materiál Veterinární univerzity Brno (farmaceutická fakulta) k izolaci solaninu uvádí, že solanin se vyskytuje ve všech částech rostliny – v listech, plodech, kořenech i hlízách. Rozložení ale zdaleka není rovnoměrné:

Pro lidskou výživu se jako hranice bezpečnosti tradičně uvádí 200 mg glykoalkaloidů na kilogram čerstvých hlíz. Tuto hodnotu uvádí jako limit v ČR diplomová práce ČZU (2016), Health Canada ji používá jako maximum pro všechny prodávané brambory a německý spolkový úřad pro ochranu spotřebitele ji považoval za bezpečnou. Německý Spolkový institut pro hodnocení rizik (BfR) v roce 2018 doporučil přísněji, aby konzumní brambory obsahovaly méně než 100 mg/kg. Podle Cornellovy univerzity se hořká chuť objevuje nad 140 mg/kg (14 mg/100 g) a pálení v ústech nad 200 mg/kg; nové odrůdy smějí být uváděny jen s obsahem pod 200 mg/kg.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ve stanovisku z roku 2020 stanovil pro člověka nejnižší dávku s pozorovaným nepříznivým účinkem (LOAEL) 1 mg glykoalkaloidů na kilogram tělesné hmotnosti a den, podle trávicích potíží (nevolnost, zvracení, průjem). BfR předtím pracoval s hodnotou bez pozorovaného účinku 0,5 mg/kg. Pro hospodářská a zájmová zvířata, včetně drůbeže, však EFSA výslovně uvedl, že riziko nelze charakterizovat kvůli nedostatku údajů o výskytu i o účincích.

7. Jak glykoalkaloidy působí na zvířata a ptáky

Databáze jedovatých rostlin Cornellovy univerzity popisuje dva hlavní mechanismy účinku glykoalkaloidů:

• dráždění trávicího traktu – zánět sliznice, vředy, krvácení, bolesti, zácpa nebo průjem,
• útlum enzymu cholinesterázy – a tím působení na nervovou soustavu: apatie, ospalost, slinění, ztížené dýchání, třes, vrávoravá chůze, svalová slabost, křeče a v těžkých případech ochrnutí a smrt zástavou dechu.

Cornell zároveň upozorňuje, že savci glykoalkaloidy vstřebávají špatně, velká část se ve střevě rozloží na méně jedovaté aglykony a rychle se vyloučí. K úhynu je obvykle potřeba relativně velké množství. Otrávit se podle stejného zdroje mohou lidé i všechny druhy hospodářských zvířat. Feedipedia s odkazem na přehledové práce (Nicholson, 1974; Bradshaw a kol., 2002; Nelson, 2010) uvádí u zvířat příznaky jako třes, slabost, průjem, křeče a náhlý úhyn.

Studijní materiál VFU Brno uvádí pro orientaci toxicitu u lidí a laboratorních zvířat: příznaky otravy u člověka se mohou objevit po dávkách 2–5 mg/kg tělesné hmotnosti a smrtelná dávka LD50 po podání ústy u potkana je 590 mg/kg. Z toho je vidět, jak velké jsou rozdíly mezi druhy – a proč nelze údaje pro jeden druh jednoduše přenášet na jiný.

Co víme konkrétně o drůbeži

Přímých studií otrav slepic bramborami je v odborné literatuře poskrovnu. Nejznámější práce s kuřecím materiálem pocházejí ze 70. let a týkají se kuřecích embryí. V roce 1976 publikoval časopis Teratology studii, v níž vědci vstřikovali etanolový extrakt z vařených brambor napadených plísní bramborovou (Phytophthora infestans) do vajec bílé leghornky. Dávka 0,3 mg vstříknutá druhý den inkubace narušila vývoj ocasní části embrya; injekce do plodové vody třetí a čtvrtý den vyvolaly vady lebky, břišní stěny a srdeční přepážky. Stejné účinky měly extrakty ze zdravých brambor téže odrůdy i čistý solanin. Autoři z toho usoudili, že hlavní embryotoxickou látkou je solanin. Na podobné téma vyšla v témže časopise už v roce 1975 práce o teratogenních účincích solaninu u raných kuřecích embryí.

Je fér dodat, že jde o pokus s látkou vpravenou přímo do vejce, ne o krmení nosnic. Z této studie nevyplývá, že by brambory sežrané slepicí poškozovaly kuřata ve vejcích. Ukazuje ale, že kuřecí tkáně na solanin citlivě reagují, a podporuje opatrnost hlavně u chovatelů, kteří sbírají násadová vejce.

Pokud po zkrmení brambor (nebo kdykoli jindy) pozorujete u slepic náhlou apatii, třes, vrávorání, křeče, slinění nebo krvavý průjem, odstraňte zbytky krmiva, zajistěte čerstvou vodu a kontaktujte veterináře. O tom, jak postupovat při podezření na otravu obecně, píšeme v článku o otravách drůbeže.

8. Zelené, naklíčené a poškozené hlízy

Zelená barva brambory je chlorofyl. Sám o sobě neškodí, ale je dobrým varovným signálem: světlo, které spouští tvorbu chlorofylu, zároveň podporuje tvorbu glykoalkaloidů. Cornell, BfR i hongkongský Úřad pro bezpečnost potravin (CFS) se shodují, že dlouhodobé osvětlení vede k zelenání a zvyšuje obsah glykoalkaloidů. Feedipedia proto výslovně doporučuje odstraňovat klíčky a vyhýbat se zeleným, sluncem spáleným hlízám (Bradshaw a kol., 2002; Nicholson, 1974).

Nejvyšší koncentrace najdeme v klíčcích a „očkách“. Analýza CFS naklíčené červené brambory ukázala v klíčcích 3 500 mg/kg alfa-solaninu a 4 100 mg/kg alfa-chakoninu, zatímco v dužnině téže hlízy nebyly zjištěny. Klíček tak může obsahovat řádově desítky krát víc glykoalkaloidů, než je hranice bezpečnosti pro lidi.

Které brambory do slepičí misky nepatří

• hlízy se zelenými místy, a to ani po vykrojení, pokud zelenají ve větší ploše,
• silně naklíčené, svraštělé a staré hlízy (BfR doporučuje takové brambory vyhodit i lidem),
• hlízy hnilobné, plesnivé, napadené plísní bramborovou nebo mechanicky poškozené,
• brambory, které jsou po uvaření hořké nebo „pálí“ (Cornell: hořkost nad 140 mg/kg, pálení nad 200 mg/kg),
• drobné hlízy, které zůstaly na povrchu záhonu na slunci (sluncem spálené).

Pozor také na drobné „krmné“ brambory, které se po sklizni často odkládají stranou. Bývají to právě hlízy, které rostly mělko a byly vystavené světlu. Pokud je chcete využít pro slepice, pečlivě je přeberte.

Skladování

BfR i CFS doporučují skladovat brambory v chladu, temnu a suchu. Vyšší teplota podporuje klíčení; Health Canada podle CFS nedoporučuje skladovat brambory pod 8 °C, protože při nízké teplotě se škrob mění na cukry. Pro chovatele z toho plyne: sklep nebo komora bez světla, brambory zakryté, a co začne zelenat nebo klíčit, nedávat ani lidem, ani zvířatům.

9. Co udělá loupání, vaření a smažení

Rozšířená představa, že „vařením se solanin zničí“, je omyl. Glykoalkaloidy jsou tepelně velmi stabilní. Cornellova univerzita uvádí, že je nezničí vaření ani sušení při vysoké teplotě. Studijní text VFU Brno shrnuje, že vaření má na obsah prakticky zanedbatelný vliv, mikrovlnný ohřev malý a u smažení nad 170 °C se autoři rozcházejí – některé práce uvádějí pokles, jiné naopak zakoncentrování vlivem ztráty vody.

EFSA ve stanovisku z roku 2020 použil pro odhad expozice tzv. procesní faktory. České shrnutí tohoto stanoviska uvádí tato rozmezí snížení obsahu glykoalkaloidů:

Velká rozpětí v tabulce nejsou chybou – výsledky se liší podle odrůdy, velikosti kousků, doby a teploty. Jisté je, že tepelná úprava sama nedokáže z problematické brambory udělat bezpečnou. Rozhoduje výběr zdravé hlízy a odstranění slupky, oček a zelených míst. BfR navíc výslovně doporučuje vodu z vaření brambor znovu nepoužívat, protože do ní část alkaloidů přechází.

10. Bramborové slupky: ano, nebo ne?

Slupky jsou nejčastější „bramborovou“ otázkou chovatelů, protože jich v domácnosti vzniká hodně. Fakta jsou následující: glykoalkaloidy se soustřeďují ve slupce a v tenké vrstvě těsně pod ní. Feedipedia uvádí, že slupka obsahuje 3–10× víc glykoalkaloidů než dužnina; CFS popisuje jejich soustředění v klíčcích, ve slupce a kolem oček. BfR doporučuje, aby malé děti jedly jen loupané brambory a slupku konzumovali lidé jen z nepoškozených, čerstvých hlíz.

Pro slepice z toho plyne:

• Syrové slupky – ne. Kombinují nejvyšší obsah glykoalkaloidů s inhibitorem enzymů a špatně stravitelným škrobem. Extension služba státní univerzity v Severní Karolíně (NC State, Crump, 2014) zařazuje bramborové slupky a zelené brambory mezi potraviny, které hejnu dávat nemáte.
• Slupky ze starých, zelených nebo naklíčených hlíz – nikdy.
• Vařené slupky z čerstvých mladých brambor – rizikově nejnižší varianta, ale stále jde o nejrizikovější část hlízy. Pokud je chcete využít, pak jen v malém množství, smíchané s ostatním krmivem, nikdy jako samostatné krmení.

Slupky z kuchyně navíc spadají pod definici kuchyňského odpadu (viz kapitola o legislativě). Nejjednodušší a nejbezpečnější cestou je kompost.

11. Bramborová nať, květy a bobule

Bramborová rostlina neobsahuje glykoalkaloidy jen v hlíze. Studijní text VFU Brno uvádí jejich výskyt ve všech částech rostliny – v listech, plodech i kořenech – a poznamenává, že vzácné otravy lidí se týkají spíš dětí, které snědly větší množství plodů (zelených bobulí), než hlíz. Informační list amerického ministerstva zemědělství (USDA NRCS, 2006) popisuje bramboru jako rostlinu, kterou mohou zvířata okusovat, a jmenuje solanin jako toxickou látku, jejíž obsah kolísá podle půdy, klimatu a dalších podmínek.

Na zahradě to má praktický dopad: slepice puštěné do výběhu přes bramboriště ochutnávají nať, vyhrabávají drobné hlízy z povrchu a zobou zelené bobule. NC State Extension řadí plody lilku (nightshade) mezi běžné rostliny jedovaté pro drůbež; do stejné čeledi patří i plevelné lilky, které na neudržovaných místech rostou kolem kurníků. Doporučení je jednoduché:

• bramboriště během vegetace od výběhu oplotit,
• slepice na pole či záhon pouštět až po sklizni a po odstranění natě a drobných hlíz z povrchu,
• nať po sklizni slepicím nepředkládat, ani zavadlou,
• z výběhu odstraňovat plevelné lilky (lilek černý, potměchuť).

12. Kolik brambor? Co říkají krmné pokusy

Pro odpověď na otázku „kolik“ máme naštěstí poměrně dobrá data, protože brambory se v minulosti zkoumaly jako levná náhrada obilí ve výkrmu i v chovu nosnic. Shrnutí výsledků:

Feedipedia shrnuje, že vařené brambory se drůbeži úspěšně zkrmovaly až do 40 % celkové krmné dávky. Tento údaj se však týká přesně sestavených krmných směsí, v nichž výživáři chybějící bílkoviny, aminokyseliny a minerály dorovnali jinými složkami. V domácím chovu to tak nebývá – brambory se obvykle přidávají k běžné směsi navíc, a tím ji ředí.

Co z toho plyne pro nosnice na dvorku

Nejpoužitelnější jsou výsledky u nosnic: zatímco 15 % bramborové moučky ve směsi snáška ještě snesla, 20 % už ji průkazně snížilo, a to přesto, že metabolizovatelná energie směsi s bramborovou moučkou stoupala. Problémem tedy není nedostatek energie, ale nedostatek ostatních živin, které nosnice potřebuje na tvorbu vejce, a vlhčí trus.

Pozor, v pokusech šlo o sušenou bramborovou moučku, tedy o sušinu. Čerstvá vařená brambora má podle Feedipedie jen kolem 20 % sušiny, takže 15 % sušiny krmné dávky odpovídá mnohem větší hmotnosti vařených brambor, než by člověk na první pohled čekal. Proto je užitečné si to přepočítat.

13. Modelový výpočet pro malé hejno

Následující výpočet je ilustrační. Vychází z ověřených hodnot (sušina brambor 20,6 % podle Feedipedie, hranice 15 % sušiny z pokusů na nosnicích) a z předpokladu, který si každý chovatel upraví podle svého krmiva: spotřebu krmné směsi na jednu nosnici zde pro jednoduchost bereme 120 g za den a směs počítáme jako sušinu. Skutečnou spotřebu uvádí výrobce krmiva a liší se podle plemene, velikosti slepice, snášky a ročního období.

1. Cíl: brambory mají tvořit nejvýš 15 % sušiny celé dávky.
2. Sušina z brambor: 0,15 ÷ 0,85 × 120 g ≈ 21 g sušiny brambor na slepici a den.
3. Přepočet na vařené brambory: 21 g ÷ 0,206 ≈ 100 g vařených brambor.
4. Pro hejno 10 slepic: zhruba 1 kg vařených brambor denně by byl horní hranicí, kterou snesly nosnice v pokusech – za předpokladu, že ostatní složky dávky zůstanou plnohodnotné.

V praxi doporučujeme držet se výrazně pod touto hranicí, zhruba na polovině nebo méně, a brambory nedávat denně. Důvody: domácí brambory nejsou analyzované na obsah glykoalkaloidů, slepice si z misky vybírají to, co jim chutná (a vařená brambora jim chutná víc než směs), a v pokusech šlo o směs, v níž bramborová moučka byla rovnoměrně zamíchaná. Slepice, která se nacpe bramborou, pak sežere méně směsi – a tím si sama posune poměr mnohem dál, než jsme spočítali.

Pravidlo, které z výpočtu vyplývá: brambory dávat až po hlavním krmení nebo smíchané se směsí (rozmačkané), nikdy místo ní. Pokud po bramborách slepice zjevně méně zobou směs, je dávka příliš velká.

14. Řidší trus a vlhká podestýlka

Jeden vedlejší účinek brambor zaznamenali výzkumníci opakovaně a chovatelé ho znají z praxe: řidší trus. Feedipedia s odkazem na Whittemorův přehled (1977) uvádí, že u brojlerů podestýlka vlhla tím víc, čím víc brambor (od 0 do 40 %) krmivo obsahovalo, pravděpodobně kvůli vyššímu obsahu draslíku. U nosnic dávka 20 % bramborové moučky kromě snížení snášky také zvlhčila trus.

Brambory jsou bohaté na draslík (popeloviny tvoří podle Feedipedie 7,3 % sušiny) a draslík zvyšuje příjem vody a objem moči. U ptáků, kteří vylučují moč a výkaly společně, se to projeví vodnatějším trusem. Pro kurník to znamená vlhčí podestýlku, víc čpavku a lepší podmínky pro kokcidie a bakterie.

Pokud po bramborách zpozorujete výrazně řidší trus, snižte dávku. Řídký trus, který přetrvává i bez brambor, je naopak důvodem zjistit příčinu – mohou za ním být parazité, infekce nebo jiná chyba v krmení (viz článek o průjmu u slepic).

15. Hranolky, chipsy a slané brambory

Drůbež je citlivá na sůl. Veterinární příručka MSD (Merck Veterinary Manual) uvádí, že kuřata snášejí v pitné vodě do 0,25 % soli, ale citlivější jsou, když mají omezený přístup k vodě. Vlhká krmná kaše s 2 % soli způsobila otravu kachňat; vlhké krmivo je přitom rizikovější než suché, protože ho ptáci sežerou víc. Jako příznaky otravy solí u drůbeže příručka jmenuje žízeň, ztížené dýchání, výtok z nosních otvorů, slabost, průjem a ochrnutí nohou.

Vařené solené brambory, bramborová kaše s máslem a mlékem, hranolky, krokety, chipsy nebo bramborák jsou tedy pro slepice nevhodné z více důvodů najednou:

• sůl – u chipsů a hranolků v koncentraci, která je pro ptáka mnohem vyšší než v jeho krmivu,
• tuk – ředí živiny dávky a u smažených jídel jde o přepálený tuk,
• glykoalkaloidy – u hranolků a chipsů se podle EFSA převážně zachovávají a ztrátou vody se koncentrují,
• živočišné složky (máslo, mléko, vejce, slanina) – takové jídlo je kuchyňským odpadem v plném smyslu předpisů.

16. Batáty (sladké brambory) pro srovnání

Batát (Ipomoea batatas) není s bramborem příbuzný – patří do čeledi svlačcovitých, ne lilkovitých, a solanin neobsahuje. Přesto se pro drůbež také zkoumal a výsledky jsou poučné, protože ukazují obecný problém hlízových krmiv. Podle Feedipedie:

• u brojlerů se obvykle doporučuje do 20 % batátové moučky; v některých pokusech nevadilo ani 30–40 %, obecný trend je ale při vyšších dávkách negativní,
• u nosnic se za bezpečných považuje 10–15 % batátové moučky s doplněním bílkovin a vitaminu A (Ladokun a kol., 2007),
• 20 % batátové moučky snížilo snášku o 11,6 %, 10 % o neprůkazných 4,2 % (Lee a Yang, 1979),
• syrové batáty obsahují středně vysoké množství inhibitorů trypsinu, které ničí vlhké teplo nad 80 °C.

Batáty tedy nejsou „bezpečnější verzí brambor“, kterou by šlo zkrmovat bez omezení. Platí pro ně podobná pravidla: tepelně upravit, nepřekračovat malý podíl dávky a hlídat snášku.

17. Kuchyňské zbytky a zákon: co platí v ČR a EU

Tahle kapitola bývá v článcích o krmení slepic opomíjená, přitom je podstatná. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o vedlejších produktech živočišného původu v článku 11 odst. 1 písm. b) zakazuje krmit hospodářská zvířata, s výjimkou kožešinových, kuchyňským odpadem nebo krmivem, které ho obsahuje či z něj pochází. Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 142/2011 tento zákaz v úvodních ustanoveních výslovně připomíná.

Klíčové jsou dvě definice:

• Hospodářské zvíře je podle článku 3 nařízení každé zvíře chované, vykrmované nebo rozmnožované člověkem a využívané k produkci potravin. Slepice chované pro vejce do této kategorie patří, i když jich máte jen pár.
• Kuchyňský odpad zahrnuje podle výkladu britského ministerstva DEFRA (2011) veškerý odpad z potravin včetně použitého kuchyňského oleje z restaurací, stravovacích zařízení a kuchyní, včetně kuchyní v domácnostech. Do zákazu patří i vegetariánské kuchyně, protože v nich se používají mléčné výrobky; veganské kuchyně podle DEFRA zahrnuty nejsou.

Státní veterinární správa ve své tiskové zprávě z 12. července 2016 připomněla, že kuchyňský odpad lze využít v bioplynové stanici, kompostovat, použít k výrobě krmiva pro kožešinová zvířata nebo spálit, ale nesmí se zkrmovat hospodářským zvířatům. Zpráva uváděla pokuty až 20 000 Kč pro fyzické osoby a až 1 000 000 Kč pro právnické osoby. V prezentaci SVS (zveřejněné v archivu Státního zdravotního ústavu) úřad uvádí, že zkrmování kuchyňských odpadů není dovoleno ani v zájmových chovech; materiály výhradně rostlinného původu, které nepřišly do styku s živočišnými, jsou v ní označené jako přípustné, ovšem s otazníkem u praxe.

Britská Agentura pro zdraví zvířat a rostlin (APHA) v lednu 2017 výslovně upozornila, že zákaz platí i pro drůbež a prasata chovaná jen jako mazlíčci, a připomněla, že epidemie slintavky a kulhavky v roce 2001, kvůli níž bylo utraceno přes 10 milionů kusů skotu a ovcí, nejspíš vznikla zkrmením nedostatečně tepelně ošetřeného kuchyňského odpadu prasatům. Severoirský úřad DAERA vydal k zákazu krmení kuchyňskými zbytky drůbeže chované jako mazlíčci samostatný pokyn.

Co to znamená pro brambory

U hraničních případů (rostlinné odřezky, které nepřišly do styku s živočišnými produkty) není výklad zcela jednoznačný ani podle samotné SVS. Pokud si nejste jistí, obraťte se na krajskou veterinární správu. Kuchyňským zbytkům obecně se věnujeme v samostatném článku Kuchyňské zbytky pro slepice.

18. Postup krok za krokem

1. Vyberte hlízy. Jen zdravé, pevné brambory bez zelených míst, klíčků, hniloby a plísně. Hořké nebo podezřelé kusy vyřaďte.
2. Oloupejte je. Loupání podle údajů použitých EFSA odstraní 25–75 % glykoalkaloidů. Očka a případné nažloutlé či nazelenalé skvrny vykrojte hluboko.
3. Uvařte bez soli. Vařte ve vodě do měkka; teplo vyřadí inhibitor enzymů a škrob zmazovatí, takže ho slepice stráví.
4. Vodu vylijte. Do vody přechází část glykoalkaloidů; nepoužívejte ji do krmení ani do napáječky.
5. Nechte vychladnout. Horké brambory mohou popálit vole a zobák.
6. Rozmačkejte a smíchejte. Rozmačkané brambory smíchejte s částí krmné směsi, aby si slepice nevybíraly jen brambory.
7. Dávkujte střídmě. Řiďte se modelovým výpočtem výše a zůstaňte výrazně pod horní hranicí z pokusů.
8. Uklízejte zbytky. Vařené brambory rychle kysnou a plesniví. Co slepice do několika hodin nesežerou, odstraňte; v teple ještě dřív.
9. Sledujte hejno. Snáška, trus, chuť do směsi. Při změnách dávku snižte nebo brambory vynechte.

19. Nejčastější chyby chovatelů

• Syrové brambory nebo slupky do výběhu. Kombinace inhibitoru enzymů, rezistentního škrobu a nejvyššího obsahu glykoalkaloidů ve slupce.
• „Krmné“ zelené brambory ze sklepa. Zelenání znamená vyšší glykoalkaloidy; vařením nezmizí.
• Naklíčené brambory na jaře. Klíčky jsou nejjedovatější částí hlízy.
• Brambory místo krmné směsi. Slepice je sice nasycená, ale chybí jí bílkoviny, vápník a vitaminy; snáška klesá.
• Zbytky od oběda. Sůl, tuk, živočišné složky a zákaz zkrmování kuchyňského odpadu.
• Voda z vaření do krmení. Obsahuje část vyluhovaných glykoalkaloidů.
• Brambory ležící v misce do druhého dne. Vařená brambora je ideální půda pro kvasinky a plísně; plesnivé krmivo je samostatné riziko.
• Výběh přes bramboriště v létě. Nať, bobule a zelené hlízy z povrchu.

20. Mýty a fakta

21. Slovníček pojmů

• Glykoalkaloidy – přirozené obranné látky rostlin z čeledi lilkovitých; v bramboře hlavně alfa-solanin a alfa-chakonin.
• Solanidin – aglykon, tedy „necukerná“ část molekuly solaninu i chakoninu; méně jedovatý než celé glykoalkaloidy.
• Cholinesteráza – enzym nervové soustavy, jehož útlum glykoalkaloidy způsobují.
• Inhibitor proteáz (trypsinu) – bílkovina, která blokuje trávicí enzymy štěpící bílkoviny; v bramborách ji ničí teplo.
• Rezistentní škrob – škrob odolný vůči trávení v tenkém střevě; syrový bramborový škrob je typickým příkladem.
• Želatinizace (mazovatění) – bobtnání škrobových zrn při zahřátí s vodou, které zlepšuje stravitelnost.
• Sušina – to, co zbude po odstranění vody; vařená brambora má jen kolem pětiny sušiny.
• AMEn – zdánlivá metabolizovatelná energie korigovaná na dusík; míra energie, kterou pták z krmiva skutečně využije.
• LOAEL – nejnižší dávka, při které byl pozorován nepříznivý účinek; EFSA ji pro člověka stanovil na 1 mg glykoalkaloidů/kg/den.
• Kuchyňský odpad – v právním smyslu veškerý odpad z potravin z restaurací, jídelen i domácích kuchyní, včetně použitého oleje.

22. Časté otázky o slepicích a bramborách

Shrnutí

Zdroje a odborná literatura

1. Feedipedia (FAO, INRAE, CIRAD, AFZ): Potato tubers, datový list krmiva, online databáze (čteno 2026)
2. Feedipedia (FAO, INRAE, CIRAD, AFZ): Sweet potato tubers, datový list krmiva, online databáze (čteno 2026)
3. Whittemore, C. T.: The potato (Solanum tuberosum) as a source of nutrients for pigs, calves and fowl – a review, Animal Feed Science and Technology, 1977, přehledový článek (citováno podle Feedipedie)
4. Vogt, H.: Potato meal for laying hens, Archiv für Geflügelkunde, 1969, odborný článek (citováno podle Feedipedie)
5. Weurding, R. E., Veldman, A., Veen, W. A. G., van der Aar, P. J., Verstegen, M. W. A. (Wageningen University): Starch digestion in the small intestine of broiler chickens differs among feedstuffs, The Journal of Nutrition, 2001, recenzovaná studie
6. Oluseyifunmi, I. W., Lourenco, J., Olukosi, O. A.: The interactivity of sources and dietary levels of resistant starches in broiler chickens, Poultry Science, 2024, recenzovaná studie
7. Adami, S., Sadeghi, G., Karimi, A., Azizi, O., Habibian, M.: Effects of replacement of corn with potato tuber meal in broiler chicken diets, Animal Production Science, 2016, recenzovaná studie
8. Pathak, P., Chahal, U. S., Sharma, A., Malik, D. S., Lamba, J. S.: Nutritional evaluation of potato meal with enzyme supplementation on growth performance of broiler chicken, Indian Journal of Animal Nutrition, 2022, recenzovaná studie
9. EFSA Panel on Contaminants in the Food Chain (CONTAM): Risk assessment of glycoalkaloids in feed and food, in particular in potatoes and potato-derived products, EFSA Journal, 2020, vědecké stanovisko
10. Bundesinstitut für Risikobewertung (BfR): Frequently asked questions about solanine (glycoalkaloids) in potatoes, 2018, odborné stanovisko
11. Centre for Food Safety, Hongkong: Glycoalkaloids in potatoes, Trade Consultation Forum, 2016, odborný podklad státní instituce
12. Cornell University, Department of Animal Science: Steroid alkaloids (glycoalkaloids), databáze jedovatých rostlin, odborná příručka
13. Veterinární univerzita Brno, farmaceutická fakulta: Izolace a identifikace solaninu a solanidinu v droze Solani tuberosum, studijní materiál
14. Matoušková, V. (Česká zemědělská univerzita v Praze): Vliv stresového faktoru sucha na obsah glykoalkaloidů brambor, 2016, diplomová práce
15. USDA Natural Resources Conservation Service: Potato (Solanum tuberosum), informační list rostliny, 2006
16. Teratology: An evaluation of the embryotoxic effects of blighted potatoes on chicken embryos, 1976, recenzovaná studie
17. Teratology: Teratogenic effects in early chick embryos of solanine and glycoalkaloids from potatoes infected with late-blight, 1975, recenzovaná studie (čten bibliografický záznam)
18. Crump, L. (NC State Extension): Is your backyard chicken proof?, 2014, aktualizováno 2021, odborná příručka extension služby
19. MSD/Merck Veterinary Manual: Salt toxicosis in animals, veterinární příručka
20. MSD/Merck Veterinary Manual: Overview of salt toxicity, veterinární příručka
21. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o vedlejších produktech živočišného původu, články 2, 3 a 11, právní předpis
22. Nařízení Komise (EU) č. 142/2011, kterým se provádí nařízení (ES) č. 1069/2009, právní předpis
23. DEFRA: Controls on animal by-products, guidance, verze 4, 2011, výklad státní instituce
24. Animal and Plant Health Agency (APHA): APHA warns not to feed kitchen scraps to farm animals because of disease risk, 2017, tisková zpráva státní instituce
25. DAERA Northern Ireland: Ban on feeding kitchen scraps to pet poultry and other pet farmed animals, 2019, aktualizováno 2021, pokyn státní instituce
26. Státní veterinární správa ČR: Zákaz zkrmování odpadů z jídelen, tisková zpráva, 2016
27. Státní veterinární správa ČR: prezentace o nakládání s kuchyňskými odpady (archiv Státního zdravotního ústavu), odborný podklad

Článek má informativní charakter a nenahrazuje odbornou radu veterinárního lékaře ani výživáře. Při podezření na otravu nebo zdravotní potíže hejna kontaktujte veterináře.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet