733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Mohou slepice jíst rajčata? Zralé plody, zelená rajčata a nať podle vědy

Aktualizováno: 2. 11. 2026. Článek vychází z odborných stanovisek Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), veterinárních příruček, materiálů univerzit a z recenzovaných studií o krmení nosnic rajčatovými výlisky. Pro drůbež dosud neexistuje úředně stanovená bezpečná dávka tomatinu, proto tam, kde chybějí přímá data, píšeme opatrně.

1. Rajčata pro slepice v kostce

2. Rajče jako lilkovitá rostlina: proč se o něm vůbec mluví

Rajče (Solanum lycopersicum) patří do čeledi lilkovitých stejně jako brambor, lilek, paprika nebo jedovatý lilek potměchuť. Rostliny této čeledi si vytvářejí chemickou obranu proti hmyzu, houbám a býložravcům. Jsou to steroidní glykoalkaloidy. U brambor jsou to solanin a chakonin, u rajčat hlavně α-tomatin a dehydrotomatin. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ve svém stanovisku z roku 2020 výslovně uvádí, že glykoalkaloidy se vyskytují v rostlinách čeledi lilkovitých, mezi které patří brambory, rajčata i lilky.

Odtud se bere obava, kterou mnoho chovatelů zná: když jsou zelené brambory nebezpečné, nebudou nebezpečná i rajčata? Odpověď zní: záleží na tom, o kterou část rostliny a o jaký stupeň zralosti jde. Zralý červený plod je chemicky jiný než zelený plod, a ten je zase jiný než list. Celý tento článek proto stojí na jednom jednoduchém rozlišení: zralý plod, nezralý plod, nať.

Cornellova univerzita ve své databázi rostlin jedovatých pro hospodářská zvířata řadí tomatin mezi glykoalkaloidy solaninového typu a uvádí, že nejvyšší koncentrace se nacházejí v rajčatové nati a v zelených plodech. K citlivosti na tyto látky podle ní patří lidé i všechny kategorie hospodářských zvířat.

3. Tomatin: co to je a jak působí

Alfa-tomatin je glykoalkaloid. Skládá se ze steroidní části (aglykonu tomatidinu) a řetězce cukrů. Podle EFSA působí v rostlině proti houbám a odpuzuje hmyz. Je to tedy obranná látka, kterou si rostlina nejvíc vytváří v pletivech, jež potřebuje chránit: v listech, stoncích a mladých plodech.

Podle Cornellovy univerzity mají glykoalkaloidy dva hlavní účinky. Dráždí trávicí trubici, takže při otravě se objevuje zánět sliznice střev, bolesti a průjem nebo naopak zácpa. Druhým účinkem je tlumení enzymu cholinesterázy, který potřebuje nervová soustava. Ve vyšších dávkách se proto mohou přidat nervové příznaky jako apatie, slinění, třes, vrávoravá chůze, svalová slabost a v nejtěžších případech křeče nebo ochrnutí dýchání.

Pro chovatele je důležité, že glykoalkaloidy se ze střeva savců vstřebávají špatně. Část z nich se ve střevě rozštěpí na méně jedovaté aglykony, které tělo rychle vyloučí. Cornellova univerzita v odpovědi na dotaz o rajčatové nati uvádí, že tomatin se obvykle vstřebává málo, a proto snědení listů rajčat nejčastěji vede „jen“ k trávicím potížím. Jako příklad uvádí kalifornské farmy, kde se rajčatová nať běžně zkrmovala ovcím. Ovce po ní měly průjem a chovatelé to brali jako daň za levné krmivo.

Mendel Friedman z výzkumné služby amerického ministerstva zemědělství (USDA ARS) v přehledové studii z roku 2015 shrnuje, že tomatin má ve srovnání s jinými glykoalkaloidy nízkou toxicitu pro zvířata i lidi. Starší pokus téhož autora na myších (1996) ukázal, že tomatidin, tedy aglykon tomatinu, působil na játra slaběji než aglykony bramborových glykoalkaloidů.

4. Jak se tomatin při zrání ztrácí

Rajče je zajímavé tím, že se během zrání samo „odjedovatí“. Už v 50. letech minulého století popsal Sander, že tomatin z plodu postupně mizí, jak se v něm objevuje červené barvivo lykopen. EFSA to ve svém stanovisku potvrzuje: při zrání se α-tomatin přeměňuje na esculeosid A a příbuzné glykosidy.

V roce 2025 vyšla v časopise Science Advances studie čínských a izraelských vědců (Bai a kol.), která tento proces popsala až na úroveň genů. Při zrání stoupá hladina hormonu etylenu, ubývá metylace DNA a zapínají se transkripční faktory NOR, RIN a FUL1. Ty společně spustí skupinu genů GAME a přenašeč GORKY. Výsledkem je, že hořký α-tomatin se mění na esculeosid A, který není hořký a je méně toxický. Autoři také ukázali, že k „odjedovatění“ plodu přispělo už samo zušlechťování rajčat člověkem.

V praxi to znamená, že barva plodu je dobrým vodítkem. Plně červené (nebo u žlutých a oranžových odrůd plně vybarvené) rajče je ve fázi, kdy tomatinu mnoho nezbývá. Tvrdé zelené rajče, které ještě ani nezačalo měnit barvu, je ve fázi, kdy ho má nejvíc.

Zajímavý je i údaj, kde se tomatin v plodu drží. Podle studie Tamasiho a kolegů z roku 2019, kterou EFSA cituje, se α-tomatin nachází hlavně v rosolovité hmotě kolem semínek. Ve slupce je ho mnohem méně a v dužině skoro žádný.

5. Kolik tomatinu je ve kterých částech rostliny

Následující tabulka shrnuje hodnoty, které EFSA převzala z odborné literatury (Friedman 2002, Choi a kol., Eltayeb a Roddick). Jsou v miligramech na kilogram čerstvé hmoty. Konkrétní čísla se mezi odrůdami a podmínkami pěstování liší, proto berte tabulku jako řádovou orientaci, ne jako přesnou hodnotu pro vaše rajčata.

Z tabulky plynou tři praktické závěry. Za prvé, listy obsahují zhruba sedmkrát víc tomatinu než velký zelený plod a zasychající listy dokonce asi pětkrát víc než listy zelené. Právě zasychající nať, která na podzim zůstává na záhonu, je tedy nejrizikovější částí rostliny. Za druhé, nejvíc tomatinu mají drobné mladé plůdky, které na podzim často opadávají. Za třetí, ve zralém plodu klesá α-tomatin pod hranici, kterou laboratoř dokáže změřit.

6. Modelový výpočet: kolik zelených rajčat by slepice snědla

Abychom si čísla představili, spočítejme si modelovou situaci. Je to jen ilustrace, ne bezpečnostní limit, protože pro drůbež žádný limit stanoven není.

Předpoklady: slepice váží 2 kg a sní 50 g rajčat (asi jedno menší rajče).

Pro srovnání: u lidí EFSA stanovila nejnižší dávku bramborových glykoalkaloidů, při které se už objevují nežádoucí účinky (LOAEL), na 1 mg na kilogram tělesné hmotnosti a den. Dávky 3–6 mg/kg uvádí jako potenciálně smrtelné. Tyto hodnoty platí pro solanin a chakonin u člověka. Tomatin je podle Friedmana méně toxický a ptáci mají jiný metabolismus, takže čísla nelze jednoduše přenést na slepice. Výpočet ale ukazuje řádový rozdíl: zralé rajče je jiná kategorie než zelená nať.

Proč tedy nejsou otravy slepic rajčaty častým tématem veterinárních příruček? Veterinární příručka MSD v kapitole o otravách drůbeže rajčata ani jiné lilkovité rostliny vůbec nezmiňuje. Pravděpodobně je to tím, že slepice nať ochutnají jen málo, tomatin se špatně vstřebává a zralé plody ho téměř nemají. To ale není důkaz bezpečnosti nati. Jen chybějí hlášené případy.

7. Rajče a brambor: podobní příbuzní, různá rizika

Chovatelé rajčata často házejí do jednoho pytle s bramborami. Je dobré vědět, v čem se liší.

EFSA uvádí, že obsah glykoalkaloidů v bramborách lze snížit loupáním (o 25–75 %), vařením ve vodě (o 5–65 %) nebo smažením (o 20–90 %). U rajčat se takové úpravy kvůli slepicím řešit nemusí, protože zralý plod je bezpečný sám o sobě. Platí ale, že ani vařením se nezralé rajče nezmění ve zralé.

Podrobněji o rostlinách a látkách, které slepicím škodí, píšeme v článku o otravách drůbeže.

8. Co zralé rajče slepici skutečně dá

Podle nutriční databáze amerického ministerstva zemědělství (USDA FoodData Central, položka zralé červené rajče, syrové) obsahuje 100 g rajčete přibližně tyto živiny. Hodnoty jsme přepočetli ze standardní porce 148 g.

Z tabulky je vidět hlavní věc: rajče je především voda s trochou cukru a barviv. Krmné směsi pro nosnice podle Oregonské státní univerzity obsahují kolem 16 % bílkovin a 3–4 % vápníku. Rajče má bílkovin necelé jedno procento a vápníku setiny procenta. Když slepice nají rajčat dosyta, sní méně směsi, a tím i méně bílkovin a vápníku, které potřebují pro snášku a skořápky.

Příručka MSD připomíná, že nedostatek vápníku vede k horší kvalitě skořápek a k odvápnění kostí. To může vyústit až v osteoporózu a zlomeniny obratlů. Rajče samo o sobě nic z toho nezpůsobí, ale velké množství pochoutek „ředí“ krmnou dávku. O sestavení celé krmné dávky píšeme v článku Čím krmit slepice.

9. Co ukázal výzkum s rajčatovými výlisky a práškem

O tom, že rajčata nosnicím neškodí, máme poměrně dobré důkazy. Nejsou to ale pokusy s rajčaty z misky. Jde o studie, ve kterých vědci přidávali do krmné směsi sušené rajčatové výlisky (zbytky po výrobě kečupu a protlaku, tedy slupky a semena) nebo rajčatový prášek. Výlisky vznikají ze zralých plodů. Přehled shrnujeme v tabulce.

Ze studií vyplývá několik věcí. Rajčatové složky ve směsi nezhoršily užitkovost ani v poměrně vysokých dávkách. Lykopen se z krmiva ukládá do žloutku a působí jako antioxidant. A v několika pokusech se snížil obsah cholesterolu ve žloutku. Orhan a kolegové zjistili, že lykopen v rajčatovém prášku působil na geny pro hospodaření s cholesterolem dokonce silněji než čistý lykopen.

Turecká přehledová práce Kader Esen a kol. (Molecules, 2026) shrnuje, že u brojlerů se osvědčilo 5–10 % rajčatových výlisků ve směsi. Výlisky podle ní obsahují 36,7–50,2 mg lykopenu na 100 g sušiny, dále tokoferoly, polyfenoly, vlákninu a olej ze semen. Autoři zároveň upozorňují, že bezpečné horní hranice pro jednotlivé druhy zvířat nejsou jednotně stanovené.

Výlisky mají i nevýhodu. Assi a King (Poultry Science, 2008) uvádějí, že jejich využití v krmivu pro drůbež omezuje vysoký obsah vlákniny. Proto zkoušeli výlisky upravovat houbou hlívou ústřičnou. Squires a kolegové zase popsali, že výlisky jsou kyselé a jejich neutralizace zásadou zlepšila přírůstky kuřat.

10. Rajčata, lykopen a barva žloutku

Barva žloutku závisí na karotenoidech, které slepice přijme v krmivu. Lykopen je červený karotenoid a pokusy potvrzují, že se do žloutku ukládá. Olson a kolegové (2008) prokázali, že s rostoucí dávkou lykopenu ve směsi stoupal jeho obsah ve žloutku, zatímco obsah luteinu a zeaxantinu zůstal stejný. Akdemir a kol. (2012) při 5–10 g rajčatového prášku na kilogram směsi naměřili ve žloutku víc lykopenu, beta-karotenu, luteinu i vitaminu A a sytější barvu žloutku. Handayani a kol. (2025) zaznamenali výrazně sytější žloutek až při 18 % rajčatového prášku s olejem. Nižší dávky (6 a 12 %) barvu významně nezměnily.

Pro domácí chov z toho plyne střízlivý závěr. Občasné rajče z misky barvu žloutku nejspíš viditelně nezmění. Ve studiích šlo o soustavné dávkování v každém zrnku krmiva, často s koncentrovaným práškem. Sytější žloutky dělá spíš pastva, zelená píce a krmná směs s přírodními barvivy. Oregonská státní univerzita uvádí, že zelené krmení pomáhá udržet žloutky oranžové.

Lykopen přecházející do vejce je zajímavý i jinak. Akdemir a kol. naměřili ve žloutcích nosnic krmených rajčatovým práškem méně malondialdehydu, tedy produktu oxidace tuků. Lykopen tak může prodloužit stabilitu tuků ve vejci. Opět ale platí, že to bylo při přesném dávkování ve směsi.

11. Kolik rajčat dát a jak často

Přesnou doporučenou dávku rajčat pro slepice žádná instituce nestanovila. Můžeme ale vyjít z obecných pravidel, která dávají univerzitní poradenské služby pro pochoutky a zbytky.

• Oregonská státní univerzita (2016): přemíra zbytků od stolu a zeleniny slepicím neprospívá. Malé množství je v pořádku, ale nemělo by ho být víc, než hejno spořádá zhruba za 20 minut. U obilných pochoutek uvádí horní mez 10–15 % denního krmení.
• Penn State Extension: doporučuje vyhýbat se velkému podílu lidské stravy a zbytků a krmit kompletní směs odpovídající věku a užitkovosti.
• Univerzita Minnesota: slepice mají rády zbytky ovoce a zeleniny z kuchyně a zahrady, pochoutky ale mají být s mírou, protože nepokryjí výživové potřeby.

Univerzita Minnesota uvádí, že slepice vážící asi 2,7 kg spotřebuje zhruba 1,4 kg krmiva týdně. Když si vezmeme horní hranici 10 % pro všechny pochoutky dohromady, vychází to na asi 140 g pochoutek týdně na slepici. Do toho se musí vejít i chléb, zelenina, ovoce a cokoli dalšího.

Hodnoty v tabulce jsou náš orientační odhad, ne úřední norma. Počítají s tím, že rajčata nejsou jedinou pochoutkou. Pokud slepice dostávají i jiné zbytky, rajčat dejte méně. A pokud zeslabují skořápky nebo klesá snáška, pochoutky omezte jako první.

12. Jak rajčata připravit a podávat

1. Vyberte zralé plody. Plně vybarvené, měkké, bez zelených skvrn u stopky. Puklá nebo mírně otlačená rajčata nevadí, pokud nejsou nahnilá.
2. Odstraňte stopku a kalich. Zelená stopka i kalich jsou součástí nati.
3. Omyjte je. Hlavně pokud jste rajčata stříkali nebo pocházejí z obchodu.
4. Nakrájejte. Velká rajčata na čtvrtky nebo kostky, cherry rajčata napůl. Slepice pak nemusí honit kutálející se kuličku a mladší ptáci se neudusí velkým soustem.
5. Podávejte v misce nebo na čisté desce, ne přímo do podestýlky. Šťáva by ji provlhčila.
6. Po 20 minutách zbytky ukliďte. Šťavnatá rajčata v teple rychle kvasí a lákají vosy a mouchy.
7. Kombinujte s kompletní směsí. Pochoutky dávejte spíš odpoledne, kdy už slepice mají hlavní krmení za sebou.

Semínka a slupku není nutné odstraňovat. Zralé semínko slepice bez problémů spolknou a slupka obsahuje velkou část lykopenu. Totéž platí pro cherry, keříková, žlutá i černá rajčata. U barevných odrůd se řiďte tím, zda je plod plně vybarvený a měkký. Zelená odrůda, která zůstává zelená i ve zralosti, je výjimka. Pokud si u ní nejste jisti, raději ji slepicím nedávejte.

Ve vedru mohou nakrájená rajčata z lednice posloužit jako osvěžení s vysokým obsahem vody. Nikdy ale nenahradí čerstvou vodu v napáječce.

13. Rajčatové výrobky z kuchyně: kečup, protlak, omáčky

Kečup, rajčatové omáčky, polévky, pizza nebo těstoviny s rajčatovou omáčkou se pro slepice nehodí. Důvodů je několik.

• Sůl. Příručka MSD uvádí, že doporučený obsah soli v krmivu pro kuřata a krůty je 0,5 % a nad 2 % se obvykle považuje za nebezpečný. Mladí ptáci do 21 dnů jsou citlivější. Kečup, polévky a omáčky mají soli výrazně víc než přirozená rajčata.
• Cukr, koření, cibule a česnek. Kečup obsahuje přidaný cukr a ocet, omáčky často cibuli, česnek a koření. Pro slepice nemají žádný přínos.
• Kontakt s masem a sýrem. Omáčka na boloňských špagetách nebo pizza obsahuje živočišné produkty. To je problém i z hlediska předpisů (viz kapitola 16).

Domácí rajčatový protlak nebo dušená rajčata bez soli, koření a tuku jsou z hlediska slepice v pořádku, jen jsou ještě koncentrovanější, takže je dávejte opatrněji. Kyselost rajčat slepicím v malém množství nevadí. Squires a kol. ale u výlisků popsali, že jejich neutralizace zlepšila přírůstky kuřat. Velké dávky kyselé hmoty tedy nejsou ideální.

14. Plesnivá, nahnilá a nemocná rajčata

Rajčata, která se na podzim kazí na parapetu, svádějí k tomu, aby „to snědly slepice“. Plesnivá rajčata ale do kurníku nepatří.

Na rajčatech roste mimo jiné plíseň rodu Alternaria, která tvoří mykotoxiny. EFSA v hodnocení z roku 2016 uvádí, že rajčata a výrobky z nich patří mezi hlavní zdroje kyseliny tenuazonové ve stravě Evropanů a že zeleninové plody, hlavně rajčata, jsou hlavním zdrojem tentoxinu. Příručka MSD popisuje u drůbeže řadu otrav mykotoxiny, které poškozují játra, ledviny, imunitu a snižují snášku. Konkrétní limity pro mykotoxiny alternárií v krmivech pro drůbež nejsou stanovené, proto platí jednoduché pravidlo: co je plesnivé, nezkrmovat.

U rajčat napadených plísní bramborovou (plísní rajčat) platí totéž co u ostatních plesnivých plodů: hnědá, hnijící místa slepicím nedávejte. Posouzení, zda je zbytek plodu nezávadný, je obtížné, a proto je nejjistější takové plody kompostovat.

15. Postřiky na rajčatech a ochranné lhůty

Rajčata se na zahradách běžně ošetřují proti plísni a škůdcům. Každý přípravek na ochranu rostlin má na etiketě uvedenou ochrannou lhůtu, tedy počet dní mezi posledním ošetřením a sklizní. Ta je stanovena pro lidskou spotřebu. Pro slepice platí to samé: rajčata z ošetřených rostlin jim dávejte až po uplynutí ochranné lhůty a omytá.

Ještě důležitější je, aby slepice nechodily do právě ošetřeného porostu. Příručka MSD popisuje u drůbeže otravy několika typy pesticidů. U insekticidu imidaklopridu uvádí smrtnou dávku pro polovinu ptáků 104,1 mg/kg, a měď v podobě skalice modré je podle ní smrtelná při jednorázové dávce nad 1 g. Měďnaté přípravky se přitom na rajčata proti plísni používají často. Zbytky postřiku na listech a půdě nebo nádoba s ředěným přípravkem jsou pro slepice skutečné riziko.

• Do ošetřeného skleníku nebo záhonu slepice nepouštějte nejméně po dobu ochranné lhůty.
• Postřikovač, nádoby a zbytky jíchy uložte mimo dosah drůbeže.
• Nať z ošetřených rostlin slepicím nikdy nedávejte, ani na podestýlku.
• Jíchy z kopřiv a jiné domácí přípravky jsou pro slepice méně rizikové, i tak je ale nenechávejte v otevřených nádobách, ze kterých by mohly pít.

16. Kuchyňské zbytky a předpisy EU

Málokdo ví, že krmení slepic zbytky z kuchyně je otázka i práva. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o vedlejších produktech živočišného původu v článku 11 zakazuje krmit hospodářská zvířata, s výjimkou kožešinových, kuchyňskými odpady nebo krmivem, které z nich pochází. Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 142/2011 definuje kuchyňské odpady jako veškeré odpady z potravin včetně použitého kuchyňského oleje z restaurací, stravovacích zařízení a kuchyní, „včetně centrálních kuchyní a kuchyní v domácnostech“.

Státní veterinární správa v materiálu z roku 2017 shrnuje, že kuchyňské odpady lze použít jen pro výrobu krmiv pro kožešinová zvířata a všem ostatním hospodářským zvířatům je jejich zkrmování zakázáno. Slepice chované pro vejce nebo maso jsou hospodářská zvířata, i když jich máte jen pět na zahradě.

Co to znamená pro rajčata?

• Čerstvé rajče ze zahrady nebo ze skleníku není kuchyňský odpad. Je to rostlinný produkt, který nikdy neprošel kuchyní. Ten slepicím dát můžete.
• Zbytky z talíře, rajčatová omáčka s masem, pizza jsou kuchyňský odpad a slepicím je dávat nesmíte.
• Odkrojky čerstvých rajčat z prkénka jsou šedá zóna. SVS ve svém materiálu u rostlinných materiálů, které nepřišly do styku s živočišnými produkty, uvádí, že pro hospodářská zvířata jsou vhodné, ale přidává otazník u praxe. Nejjistější je dávat slepicím rajčata přímo ze zahrady.

Evropská komise vydala v roce 2018 Pokyny pro použití potravin, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako krmiva. Ty se týkají hlavně potravinářských podniků, ale princip je stejný: krmit lze rostlinné potraviny, které nebyly v kontaktu s masem, rybami a dalšími surovinami živočišného původu.

17. Slepice ve skleníku a na záhonu rajčat

Mnoho chovatelů pouští slepice po sklizni do skleníku nebo na záhon, aby vyhrabaly škůdce a zbytky plodů. Je to dobrý nápad, pokud splníte několik podmínek.

1. Odstraňte nať. Zasychající listy mají nejvyšší obsah tomatinu. Nať vytrhejte a odvezte na kompost dřív, než pustíte slepice dovnitř.
2. Posbírejte zelené plody. Malé zelené plůdky, které opadly, mají tomatinu nejvíc. Ty, které jsou velké, můžete nechat dozrát v domě.
3. Zkontrolujte, kdy jste naposledy stříkali. Viz předchozí kapitola.
4. Nechte slepice hrabat jen pod dohledem nebo omezenou dobu. Slepice umějí rychle poškodit kořeny ostatních rostlin a rozhrabat mulč.

Během sezóny je to obráceně: slepice v záhonu rajčat napáchají víc škody než užitku. Klovou červenající plody, okusují listy a hrabou u kořenů. Pokud chcete mít rajčata i pro sebe, záhon oploťte. O ohradách a výbězích píšeme v článku Výběh pro slepice.

18. Proč slepice rajčata milují a hořké listy obvykle nechají

Slepice mají chuť na rajčata hlavně kvůli sladkosti a barvě. Červená, šťavnatá rajčata přitahují pozornost a obsahují cukr. Hořké listy jsou jiný příběh, a tady pomáhá biologie chuti.

Kur domácí má podle Wanga a Zhaa (Genome Biology and Evolution, 2015) jen tři geny pro receptory hořké chuti. Pro srovnání: morče jich má 69. Behrens a kolegové (2014) ale zjistili, že všechny tři kuří receptory jsou naladěné velmi široce. Společně reagovaly na 23 ze 46 testovaných hořkých látek, tedy na polovinu. Malý počet receptorů tak slepice vyrovnávají jejich všestranností.

Cheled-Shoval a kolegové (Molecules, 2017) porovnali citlivost receptorů v buňkách s chováním kuřat. Zjistili, že slepice se hořkým látkám vyhýbají, ale prahová koncentrace, při které je odmítají, bývá stejná nebo až o dva řády vyšší než ta, na kterou receptory reagují v laboratoři. Hirose a kol. (2015) zase prokázali, že kuřata pila méně roztoků látek aktivujících receptor T2R1. Yoshida a kol. (Poultry Science, 2021) ukázali, že moderní brojleři jsou na hořkost citlivější než linie z 50. let.

Pro chovatele to znamená, že hořký tomatin v listech slepice spíš odradí, ale ne spolehlivě. Hladová, znuděná slepice ve výběhu bez zeleně může listy ochutnat. Proto nespoléhejte na to, že si slepice „samy vyberou“. Nať jim nedávejte a ze záhonu ji před vpuštěním hejna odstraňte.

19. Nejčastější chyby a mýty

20. Kontrolní seznam před podáním

• Je rajče plně zralé, vybarvené a bez zelených míst?
• Odstranil jsem stopku a kalich?
• Není plesnivé, nahnilé ani kvasící?
• Uplynula ochranná lhůta od posledního postřiku a rajče je omyté?
• Je bez soli, koření, cukru a bez kontaktu s masem či sýrem?
• Je nakrájené na menší kousky?
• Dávám jen tolik, kolik hejno sní do 20 minut?
• Mají slepice k dispozici kompletní krmnou směs, grit, vápník a čerstvou vodu?
• Uklidím po 20 minutách zbytky?

21. Slovníček pojmů

• Glykoalkaloidy: obranné látky lilkovitých rostlin složené ze steroidní části a cukrů. Patří sem solanin, chakonin a tomatin.
• α-tomatin: hlavní glykoalkaloid rajčat. Nejvíc je ho v listech a mladých zelených plodech.
• Dehydrotomatin: doprovodný glykoalkaloid rajčat. Vyskytuje se v menším množství spolu s tomatinem.
• Esculeosid A: nehořká a méně toxická látka, na kterou se tomatin při zrání plodu mění.
• Lykopen: červený karotenoid rajčat. Je to antioxidant, který se může ukládat do žloutku.
• Rajčatové výlisky: zbytky po výrobě protlaku a kečupu, hlavně slupky a semena. Zkoušejí se jako složka krmiv.
• LOAEL: nejnižší dávka, při které byl pozorován nežádoucí účinek.
• Mykotoxiny: jedovaté látky, které tvoří plísně. Na rajčatech to jsou například toxiny alternárií.
• Ochranná lhůta: doba mezi posledním ošetřením rostliny přípravkem a sklizní.
• Kuchyňské odpady: podle práva EU veškeré odpady z potravin z kuchyní včetně domácností.

22. Časté otázky o slepicích a rajčatech

Shrnutí

Zdroje a odborná literatura

1. EFSA, Panel CONTAM: Risk assessment of glycoalkaloids in feed and food, in particular in potatoes and potato-derived products, návrh stanoviska pro veřejnou konzultaci, 2019, odborné stanovisko
2. EFSA: Glycoalkaloids in potatoes: public health risks assessed, 2020, tisková zpráva k vědeckému stanovisku
3. EFSA: Dietary exposure assessment to Alternaria toxins in the European population, EFSA Journal 2016, vědecká zpráva
4. Cornell University, Department of Animal Science: Plants Poisonous to Livestock – Steroidal glycoalkaloids, databáze toxických látek
5. Cornell University, Department of Animal Science: Plants Poisonous to Livestock – odpověď na dotaz k rajčatové nati, odborná databáze
6. Friedman M.: The chemistry and anticarcinogenic mechanisms of glycoalkaloids produced by eggplants, potatoes, and tomatoes, Journal of Agricultural and Food Chemistry, 2015, přehledový článek (USDA ARS)
7. Friedman M., Henika P. R., Mackey B. E.: Feeding of potato, tomato and eggplant alkaloids affects food consumption and body and liver weights in mice, Journal of Nutrition, 1996, recenzovaný článek
8. Friedman M.: Tomato glycoalkaloids: role in the plant and in the diet, Journal of Agricultural and Food Chemistry, 2002, přehledový článek (údaje převzaté ve stanovisku EFSA)
9. Tamasi G. a kol.: obsah α-tomatinu v částech plodu rajčete, 2019, recenzovaný článek (citováno ve stanovisku EFSA)
10. Bai F. a kol.: Removal of toxic steroidal glycoalkaloids and bitterness in tomato is controlled by a complex epigenetic and genetic network, Science Advances, 2025, recenzovaný článek
11. Akdemir F., Orhan C., Sahin N., Sahin K., Hayirli A.: Tomato powder in laying hen diets: effects on concentrations of yolk carotenoids and lipid peroxidation, British Poultry Science, 2012, recenzovaný článek
12. Orhan C., Kucuk O., Sahin N., Tuzcu M., Sahin K.: Lycopene supplementation either purified or as in tomato powder to the diet of laying hens lowers egg yolk cholesterol by modulation of sterol transporters, Current Developments in Nutrition, 2020, konferenční abstrakt
13. Olson J. B., Ward N. E., Koutsos E. A.: Lycopene incorporation into egg yolk and effects on laying hen immune function, Poultry Science, 2008, recenzovaný článek
14. Handayani U. F., Mahata M. E. a kol.: Effect of oil-enriched tomato powder and simvastatin on yolk cholesterol and color in laying hens, Journal of Advanced Veterinary and Animal Research, 2025, recenzovaný článek
15. Squires M. W., Naber E. C., Toelle V. D.: The effects of heat, water, acid, and alkali treatment of tomato cannery wastes on growth, metabolizable energy value, and nitrogen utilization of broiler chicks, Poultry Science, 1992, recenzovaný článek
16. Saemi F. a kol.: Dietary inclusion of dried tomato pomace improves the seminal characteristics in Iranian native roosters, Poultry Science, 2012, recenzovaný článek
17. Mosayyeb Zadeh A. a kol.: Effects of dietary supplementation of tomato pomace and L-Arg on reproductive performance of aged male broiler breeders, Poultry Science, 2023, recenzovaný článek
18. Assi J. A., King A. J.: Manganese amendment and Pleurotus ostreatus treatment to convert tomato pomace for inclusion in poultry feed, Poultry Science, 2008, recenzovaný článek
19. Kader Esen V., Öğdüm D., Esen S.: Tomato processing by-products as a sustainable source of lycopene and other bioactive compounds for animal nutrition, Molecules, 2026, přehledový článek
20. Oregon State University, Washington State University, University of Idaho: How to feed your laying hens (PNW 477), 2016, odborná příručka
21. Penn State Extension: Successfully raising a small flock of laying chickens, odborná příručka
22. University of Minnesota Extension: Raising chickens for eggs, odborná příručka
23. MSD Veterinary Manual: Poisonings in poultry, veterinární příručka
24. MSD Veterinary Manual: Mineral deficiencies in poultry, veterinární příručka
25. USDA FoodData Central: Tomatoes, red, ripe, raw, year round average, nutriční databáze
26. Wang K., Zhao H.: Birds generally carry a small repertoire of bitter taste receptor genes, Genome Biology and Evolution, 2015, recenzovaný článek
27. Behrens M., Korsching S. I., Meyerhof W.: Tuning properties of avian and frog bitter taste receptors dynamically fit gene repertoire sizes, Molecular Biology and Evolution, 2014, recenzovaný článek
28. Cheled-Shoval S. a kol.: From cell to beak: in-vitro and in-vivo characterization of chicken bitter taste thresholds, Molecules, 2017, recenzovaný článek
29. Hirose N. a kol.: Bitter taste receptor T2R1 activities were compatible with behavioral sensitivity to bitterness in chickens, Biochemical and Biophysical Research Communications, 2015, recenzovaný článek
30. Yoshida Y. a kol.: Evolvement of taste sensitivity and taste buds in chickens during selective breeding, Poultry Science, 2021, recenzovaný článek
31. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o vedlejších produktech živočišného původu, článek 11, právní předpis
32. Nařízení Komise (EU) č. 142/2011, příloha I (definice kuchyňských odpadů), právní předpis
33. Státní veterinární správa ČR: Vedlejší produkty živočišného původu a kuchyňské odpady, odborná prezentace, 2017
34. Evropská komise: Pokyny pro použití potravin, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako krmiv, 2018, úřední sdělení

Článek má informativní charakter a nenahrazuje odbornou radu veterinárního lékaře. Při podezření na otravu nebo zdravotní potíže slepic se obraťte na veterináře.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet