733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Nemoci hus: parvoviróza, polyomavirus, mor kachen, mykoplazmy a paraziti

Aktualizováno: 2. 11. 2026. Článek vychází z veterinární příručky MSD/Merck, materiálů Cornellovy univerzity, Státní veterinární správy, českých předpisů a recenzovaných studií z Maďarska, Polska, Francie, Belgie a Severní Ameriky, uvedených na konci. Nenahrazuje vyšetření veterinárním lékařem.

1. Nemoci hus v kostce

2. Proč nemoci hus nejsou totéž co nemoci slepic

Kdo chová slepice, zná hlavně kokcidiózu, Marekovu chorobu, mykoplazmózu a čmelíky. U hus je obraz jiný. Husy patří mezi vrubozobé (Anseriformes) a mají vlastní skupinu virů, které hrabavou drůbež nenapadají vůbec nebo jen výjimečně. Typickým příkladem je husí parvovirus, který podle veterinární příručky MSD postihuje housata a kachňata, nebo husí polyomavirus, na který jsou podle belgických a francouzských autorů kachny pižmové a mulardi vnímavé jen bez klinických příznaků.

Druhou zvláštností je voda. Husy se koupou, pijí z kaluží a rybníků a trus se ve vodě rychle rozptýlí. Virus moru kachen má podle Merckovy příručky ve vodě přirozenou cestu šíření a Cornellova univerzita uvádí, že v prostředí přežívá až 60 dní. Třetí rozdíl je ve způsobu chovu: husy jsou dlouhověké, chovná hejna se drží několik sezón a nemoci tak mohou v hejnu přetrvávat v přenašečích, kteří sami nejeví žádné příznaky.

Čtvrtým rozdílem je vazba na líheň. U několika klíčových husích nemocí byl prokázán přenos z rodičů do vejce (vertikální přenos). To znamená, že i dokonale čistý husník může být nakažen v den, kdy do něj přivezeš jednodenní housata z nakaženého rodičovského hejna.

3. Přehled nemocí hus podle věku

Nejpraktičtější je dívat se na nemoci hus podle věku, protože věk je jedním z hlavních vodítek pro veterináře. Následující tabulka shrnuje údaje ze zdrojů uvedených u jednotlivých nemocí.

Tabulka je pomůcka, ne diagnóza. Mnoho nemocí se projevuje podobně a v praxi se navíc kombinují. Belgičtí veterináři z Gentské univerzity u housat uhynulých na polyomavirus našli zároveň změny typické pro žaludeční hlístice a další cizopasníky.

4. Parvoviróza housat (Derzsyho choroba)

Derzsyho choroba je pojmenovaná po maďarském veterináři, který ji popsal. Původcem je husí parvovirus (GPV), který dnešní taxonomie řadí do druhu Anseriform dependoparvovirus 1 spolu s parvovirem kachen pižmových. Je to nejtypičtější a ekonomicky nejvýznamnější nemoc mladých hus v Evropě.

Koho a kdy postihuje

Podle příručky MSD jsou nejvnímavější housata a kachňata. Ptáci mladší jednoho týdne přestávají žrát a hynou během 2 až 5 dní. Při nákaze v líhni může úmrtnost dosáhnout 100 %. U housat mladších 4 týdnů se úmrtnost pohybuje mezi 70 a 100 %, u housat ve věku 2 až 4 týdnů klesá kolem 10 %, i když nemocných může být mnohem víc. Starší husy onemocní bez příznaků, ale vytvoří si protilátky. Polská data Národního veterinárního ústavu v Puławech z let 1998 až 2010 ukazují, že DNA parvoviru se nejčastěji nacházela u housat ve věku 2,5 a 3,5 týdne.

Příznaky

• nechutenství, slabost, housata se tlačí k sobě,
• výtok z očí a nosu, zarudlá a oteklá víčka a kostrční žláza,
• hojný bílý průjem,
• u přeživších zakrslost, ztráta peří, zarudlá kůže na hřbetě a postoj připomínající tučňáka, který způsobuje nahromadění tekutiny v dutině břišní.

Při pitvě veterinář typicky najde vláknité povlaky na jazyku, v dutině zobáku a v tenkém střevě, zánět pouzdra jater a osrdečníku, otok plic a u akutních případů zaoblený hrot srdce s bledým srdečním svalem (MSD Veterinary Manual).

Jak se šíří

MSD uvádí jako hlavní cestu přenos vejcem od nakažených chovných hus. Nakažená housata vylučují trusem velké množství viru, takže se nemoc v odchovně šíří velmi rychle. Starší husy, které nákazu prodělaly bez příznaků, mohou zůstat přenašeči. Do nových oblastí se virus nejčastěji dostává s nakaženými vejci.

Léčba a prevence

Účinná léčba neexistuje. Prevence stojí na třech pilířích: líhnout jen z hejn prostých parvoviru, nepoužívat přeživší ptáky k dalšímu chovu a vakcinovat rodičovská hejna. Vakcinace chovných hus podle MSD zajistí housatům vysokou hladinu mateřských protilátek přibližně do 2 týdnů věku. K dispozici jsou živé a inaktivované olejové vakcíny a také rekombinantní vakcíny založené na bílkovině VP2. Polští autoři zaznamenali, že průměrná úmrtnost sledovaných hejn klesla z 42,45 % v roce 1999 na 5,70 % v roce 2010, a dávají to do souvislosti se zavedením inaktivované dvojvalentní vakcíny.

5. Syndrom krátkého zobáku a zakrslosti: nový parvovirus

Od poloviny minulého desetiletí se v Asii a pak i v Evropě objevuje varianta husího parvoviru, kterou odborníci označují jako nový husí parvovirus (NGPV). Spojuje se se syndromem krátkého zobáku a zakrslosti u kachen pekingských: ptáci zaostávají v růstu, mají zkrácený zobák a vyplazený jazyk. Merckova příručka u kachen popisuje dystrofický zobák s vyčnívajícím jazykem a uvádí, že zkrácený zobák spojený se zakrslostí u starších kachňat a housat může svědčit o dřívější parvovirové nákaze.

Pro chovatele hus je důležitý polský nález z roku 2025: přibližně 30,8 % sekvencí parvoviru z komerčních hejn hus odpovídalo právě novému typu. Autoři uvádějí, že jde o první popis NGPV u hus, a to bez klinických příznaků. Husy tak mohou nový virus nést, aniž by samy viditelně onemocněly. V hospodářstvích, kde se chovají husy i kachny pekingské pohromadě, je to další důvod je oddělovat.

6. Hemoragická nefritida a enteritida hus (polyomavirus)

Hemoragická nefritida a enteritida hus, v odborné literatuře zkracovaná HNEG, je druhou velkou virovou nemocí housat. Poprvé byla popsána v roce 1969 v Maďarsku, ale původce byl identifikován až o třicet let později. Francouzský tým z Toulouse v roce 2000 prokázal, že nemoc vyvolává nový polyomavirus, který pojmenoval husí hemoragický polyomavirus (GHPV). Všech 20 jednodenních housat, kterým výzkumníci podali vyčištěný virus, uhynulo do 8 dní, zatímco kontrolní housata přežila. Virus zůstal infekční i po hodině zahřívání na 55 °C.

Věk a úmrtnost

Podle přehledové práce Gawła a kolegů z Vratislavské přírodovědné univerzity (2014) jsou nejvnímavější housata ve věku zhruba 4 až 10 týdnů a úmrtnost při výskytu může dosáhnout až 80 %. Další studie uvádí rozpětí 3 až 12 týdnů. Při pokusu maďarských autorů uhynula všechna jednodenní housata do 6 až 8 dnů od nákazy, zatímco u čtrnáctidenních byla úmrtnost za 30 dní 50 %.

Jak nemoc vypadá

Belgičtí veterináři popsali v roce 2014 na farmě s asi 2 000 husami a kachnami výskyt u osmitýdenních housat: zhruba 24 hodin trvající slabost nohou a pak úhyn, nemocnost i úmrtnost 40 %. Dospělé husy ani kachny příznaky neměly. Při pitvě se nacházejí oteklé ledviny s ukládáním urátů (dna vnitřních orgánů), podkožní otoky, rosolovitá tekutina v dutině břišní a krvácivý zánět střev. Francouzští autoři upozorňují, že úhynu často předchází kóma.

Maďarský výzkum z roku 2005 vysvětlil, proč jsou otoky a krvácení tak rozsáhlé: virus se množí v buňkách výstelky cév a vlásečnic, poškozuje je a ničí, takže cévy propouštějí tekutinu a krev. Studie v časopise Avian Pathology doplnila, že virus se v akutní fázi množí téměř ve všech tkáních a ochromuje imunitu tím, že ničí B-lymfocyty v Fabriciově burze.

Přenos a přenašeči

Přenos je horizontální i vertikální. Maďarský případ z roku 2008 je výmluvný: ze 7 033 čtyřdenních housat hortobágyské bílé husy uhynulo 100 a polyomavirus byl prokázán ve všech 20 vyšetřených tělech. Protože nejkratší známá inkubační doba je 6 dní, autoři to považují za doklad nákazy už ve vejci. Belgická farma zažila výskyt dva roky po sobě a autoři ho přičítají přenašečům mezi přeživšími husami. Kachny pižmové a mulardi mohou virus nést bez příznaků: francouzský průzkum ho našel u 5 z 10 vyšetřených kachňat.

Léčba a prevence

Léčba neexistuje. Gaweł a kolegové uvádějí, že vakcinace rodičů může housatům předat mateřskou imunitu, vakcinace jednodenních housat může nemoci předejít a snížení stresu může průběh zmírnit. Belgičtí autoři ale v roce 2017 zdůraznili, že hygiena a omezení stresu samy nestačí. Dostupnost vakcín se v jednotlivých zemích liší, o možnostech v ČR je třeba se poradit s veterinářem.

7. Husí cirkovirus a smíšené virové nákazy

Třetím virem, o kterém se v souvislosti s husami mluví stále častěji, je husí cirkovirus (GoCV). Sám o sobě obvykle nezabíjí, ale podle polských autorů pravděpodobně oslabuje imunitu. V Polsku ho Národní veterinární ústav poprvé zachytil v roce 2002 a do roku 2010 ho našel ve 25 ze 122 vyšetřených hejn. Souběh parvoviru a cirkoviru zachytili v šesti hejnech ve věku 5 až 6 týdnů.

Studie z roku 2025 ukázala, že hejna nakažená současně polyomavirem a cirkovirem měla víc druhotných bakteriálních nákaz, hlavně kolibacilózy způsobené bakterií E. coli, a že vyšší úmrtnost se objevovala právě v hejnech s bakteriálními komplikacemi nebo s klinicky probíhající virovou nemocí. Pro drobného chovatele z toho plyne praktický závěr: když housata hynou na „obyčejnou“ bakteriální infekci opakovaně, za oslabením může stát skrytý virus a má smysl nechat uhynulé kusy vyšetřit.

8. Riemerelóza (infekční serozitida)

Riemerelóza je bakteriální nemoc vodní drůbeže, kterou vyvolává Riemerella anatipestifer, dříve zvaná Pasteurella anatipestifer. Starší literatura ji nazývá nová nemoc kachen nebo infekční serozitida. Příručka MSD uvádí, že postihuje především kachňata, housata a krůty a v chovech kachen a hus může působit rozsáhlé úhyny, které připomínají závažnější nákazy.

Průběh a příznaky

Příznaky se objevují 2 až 5 dní po nákaze. U kachňat, pro která má příručka nejvíc údajů, jde nejčastěji o věk 1 až 7 týdnů a úmrtnost bývá 5 až 75 %. Typické jsou výtoky z očí a nosu, vodnatý zelený trus, mírný kašel a kýchání, třes hlavy a krku a nekoordinovaný pohyb. Umírající ptáci často leží na zádech a hrabou nohama. Charakteristickým pitevním nálezem je vláknitý povlak v osrdečníku a na povrchu jater. Přeživší ptáci mohou zakrnět.

Rizikové faktory

Bakterie vniká dýchacími cestami nebo drobnými poraněními na plovacích blánách nohou. Proto hraje roli kvalita podestýlky a povrchu výběhu: ostré kamínky, rozbité sklo nebo zmrzlé hroudy mohou nohy poranit. Spouštěčem bývá stres a souběžné infekce. Jakmile se riemerelóza v chovu usadí, má sklon se vracet. Existuje přes 20 sérotypů s omezenou zkříženou ochranou, takže vakcína proti jednomu typu nechrání proti všem.

Prevence a léčba

MSD doporučuje přísnou biologickou bezpečnost, důkladné čištění a dezinfekci mezi turnusy, oddělení věkových skupin a princip všechno dovnitř, všechno ven s přestávkou. Pomáhá i vysušení prostor horkým suchým vzduchem. Léčba antibiotiky je možná, ale vždy jen na předpis veterináře a nejlépe po vyšetření citlivosti, protože přibývá kmenů odolných vůči více antibiotikům.

9. Mor kachen (virová enteritida kachen) u hus

Název klame: mor kachen, odborně virová enteritida kachen, postihuje podle Merckovy příručky kachny, husy i labutě všech věkových kategorií od 7 dnů po dospělost. Původcem je herpesvirus (Mardivirus anatidalpha1). Poprvé byl popsán v Nizozemsku v roce 1923. Na člověka ani na savce se nepřenáší.

Proč je nebezpečný i pro dospělé husy

Na rozdíl od parvovirózy a polyomavirózy tato nemoc nešetří dospělé ptáky, u kachen naopak hynou dospělí častěji než mladí. Úmrtnost se podle virulence kmene pohybuje od 5 do 100 % a inkubační doba je 3 až 7 dní. Prvním příznakem bývá náhlý úhyn ptáků v dobré kondici. Dále se objevuje skleslost, neschopnost stát, světloplachost, nechutenství, extrémní žízeň, vrávoravá chůze, výtok z nosu, znečištěná kloaka a vodnatý nebo krvavý průjem. U snášejících hejn prudce klesá snáška a u samců se může objevit výhřez pohlavního údu (Cornell Wildlife Health Lab).

Šíření

Virus se šíří přímým kontaktem, trusem, vředy v dutině zobáku a nepřímo kontaminovaným krmivem a vodou. Voda je přirozenou cestou přenosu a virus vydrží v prostředí až 60 dní. Ptáci, kteří nemoc přežijí, se mohou stát skrytými přenašeči a virus občas znovu vylučují. Ve volné přírodě nemoc dokáže zabít tisíce ptáků: v roce 1973 v rezervaci Lake Andes v Jižní Dakotě uhynulo asi 40 000 kachen divokých a zhruba 3 % přítomných bernešek kanadských. Ohniska u volně žijících ptáků připadají v USA hlavně na pozdní zimu a jaro, kdy stres z tahu a hnízdění vyvolá vylučování viru.

Ochrana

Léčba neexistuje. Základem je biologická bezpečnost a oddělení domácích hus od volně žijícího vodního ptactva, tedy žádný společný rybník s divokými kachnami. Vakcíny existují a některé chovy v Evropě je používají, ale o jejich dostupnosti a smyslu pro konkrétní chov rozhoduje veterinář.

10. Ptačí chřipka a husy: situace v ČR v roce 2026

Vysoce patogenní aviární influenza (ptačí chřipka) je nákaza, kterou musí chovatel při podezření hlásit. Podrobněji se jí věnuje samostatný článek o ptačí chřipce, zde jen to, co se týká chovatelů hus.

Podle přehledu Státní veterinární správy bylo od 1. 1. do května 2026 v ČR potvrzeno 9 ohnisek subtypu H5N1 v komerčních chovech drůbeže s celkem zhruba 328 900 ptáky, 20 ohnisek v chovech ptáků v zajetí (tedy hlavně drobnochovy) a 34 případů u volně žijících ptáků. Většinu nálezů ve volné přírodě tvořily labutě velké, mezi pozitivními nálezy byly i divoké husy. Komerční ohniska v roce 2026 se týkala hlavně chovů kachen a nosnic. Za rok 2025 SVS eviduje 12 ohnisek v komerčních chovech, 27 v chovech v zajetí a 16 případů u volně žijících ptáků.

Vodní drůbež je pro šíření ptačí chřipky zvlášť významná, protože se stýká s volně žijícími vodními ptáky na stejných plochách. Proto SVS drobnochovatelům doporučuje:

• chovat drůbež v uzavřeném objektu, nebo alespoň zastřešit výběh,
• zasíťovat okna a větrací otvory,
• oddělit vodní drůbež od hrabavé,
• omezit kontakt s tažnými ptáky, zejména na podzim,
• nepouštět drůbež na vodní plochy, kde se zdržují divocí vodní ptáci,
• krmit a napájet uvnitř nebo pod přístřeškem a nenapájet neošetřenou vodou z povrchových nádrží,
• po kontaktu s drůbeží si umýt ruce, přezout se a převléknout.

Mezi příznaky, které SVS žádá hlásit, patří otupělost, načepýřené peří, odmítání krmiva, dýchací potíže, pokles snášky, deformovaná vejce s tenkou skořápkou, otoky hlavy a hromadný úhyn, který může nastat během 1 až 2 dnů.

11. Mykoplazmy u hus: skrytý zloděj oplozenosti

U slepic se mykoplazmóza projevuje hlavně dýchacími potížemi. U hus je hlavním hráčem jiný druh, Mycoplasma anserisalpingitidis, a hlavním problémem je rozmnožování. Podle maďarských autorů (BMC Veterinary Research, 2020) se u nakažených houserů objevuje hnisavý zánět kloaky, hnisavý nebo odumírající zánět pohlavního údu a ochabnutí varlat. U husic se méně často vyskytuje zánět vejcovodu a pochvy, u mladých ptáků zánět vzdušných vaků a pobřišnice. Klesá produkce oplozených vajec a mykoplazma může zahubit i zárodky ve vejci.

Čísla jsou výmluvná. Po první snáškové sezóně nese mykoplazmu 15 až 20 % houserů a v období páření, kdy jsou houseři pohlavně aktivní a ve stresu, může onemocnět 50 až 100 % z nich. Maďarský husí průmysl podle odhadu přišel v posledních desetiletích kvůli mykoplazmóze o 2 až 2,5 milionu eur ročně. Přenáší se pohlavním stykem a pravděpodobně i vejcem.

Polská studie z let 2019 a 2020 vyšetřila 29 zdravě vyhlížejících volně žijících hus (běločelé, velké, polní a bělolící). Mykoplazmy našla u 75,9 % z nich a nejčastějším druhem byla právě M. anserisalpingitidis. Její sekvence se z 99,6 až 100 % shodovaly s izoláty z maďarských domácích hus. Autoři uzavírají, že divoké husy mohou být rezervoárem a přenašečem. Genetická studie z roku 2020 dále naznačuje, že nákaza je pravděpodobně rozšířená v celé Karpatské kotlině.

V Maďarsku se v letech 2021 až 2023 v terénu zkoušela živá oslabená vakcína MA271. U vakcinovaných hejn byl medián neoplozených vajec 3,7 až 5,1 % proti 7,7 % v kontrolním hejnu, statisticky významný rozdíl ale vyšel jen u jednoho ze dvou hejn a autoři uvádějí, že účinnost je třeba dál ověřovat. Pro drobného chovatele plyne z výzkumu hlavně to, aby nekupoval housery neznámého původu a sledoval oplozenost vajec. Nízká oplozenost má i mnoho jiných příčin, ale když k ní přistupují záněty kloaky, je to signál pro veterináře.

12. Žaludeční hlístice a další cizopasníci hus

Husy se pasou a s trávou polykají vajíčka a larvy cizopasníků. Typickým husím parazitem je žaludeční hlístice Amidostomum anseris, která žije pod rohovitou výstelkou svalnatého žaludku. Nizozemský parazitolog Borgsteede ji v roce 2005 označil za dobře známou škodlivou žaludeční hlístici hus.

Co ukazují studie

Výzkum polských parazitologů z Krakova na 90 mladých husách zatorských ve věku 5, 7 a 9 týdnů (2014) našel Amidostomum anseris u 38,3 % ptáků, ve všech věkových skupinách 40 až 50 %. Autoři ho považovali za nejvýznamnějšího parazita hejna. Kokcidie rodu Eimeria měla čtvrtina housat, nejvíc pětitýdenní (40 %), a s věkem infekce ubývala. Vlasovku Capillaria anatis měla desetina ptáků. Zajímavé je, že paraziti v hejnu přetrvávali i přes odčervení a že housata s vysokým počtem oocyst kokcidií nejevila příznaky.

U volně žijících hus jsou žaludeční hlístice téměř pravidlem: v jedné studii je mělo 98 % bernešek kanadských, mladí ptáci průměrně 40,3 hlístice na kus proti 10,9 u dospělých. U sněžných hus vedla zátěž nad 30 hlístic Amidostomum k poškození výstelky žaludku u 16 % ptáků. Z toho plyne, že nejvíc trpí mladé husy a že rozhoduje množství parazitů, ne jejich pouhá přítomnost.

Ledvinová kokcidióza

U hus existuje vedle střevní kokcidiózy i forma, při které kokcidie napadají ledviny. Americká disertace z roku 1982 ji našla u 6,8 % vyšetřených bernešek kanadských a zaznamenala úhyn na masivní infekci. U domácích hus se podle literatury vyskytuje hlavně u mladých ptáků. Diagnostika patří veterináři, protože ledvinová forma se nepozná podle trusu tak snadno jako střevní.

Jak tlak parazitů snížit

• střídat pastviny a nechat je odpočívat,
• housata pást odděleně od starších hus, které parazity nesou,
• po každém turnusu vyčistit a dezinfikovat husník,
• pravidelně nechat vyšetřit trus (koprologie) a odčervovat jen podle výsledku a doporučení veterináře.

Tato doporučení odpovídají závěrům krakovské studie. Podrobný postup odčervení drůbeže popisuje samostatný článek o odčervení slepic, principy platí i pro husy.

13. Další nemoci, se kterými se u hus počítá

Vedle typicky husích nemocí trpí husy i nemocemi společnými s ostatní drůbeží. Těm se věnují samostatné články, zde jen stručně, co je u hus jiné.

Merckova příručka u parvovirózy jmenuje k odlišení mor kachen, virovou hepatitidu kachen, riemerelózu a infekci Pasteurella multocida. To je důležitá zpráva: podle příznaků doma nikdo spolehlivě nerozezná, o kterou nemoc jde. Spolehlivou odpověď dá jen pitva a laboratorní vyšetření.

14. Nemoc ve vejci: proč začíná prevence u líhně

U hus je přenos vejcem (vertikální přenos) prokázaný nebo pravděpodobný u několika nejzávažnějších nemocí. Přehled ukazuje, proč původ násadových vajec a housat rozhoduje víc než cokoli, co uděláš později.

Praktický postup při pořízení housat nebo vajec

1. Kupuj od chovatele, který ti řekne, jak je rodičovské hejno vakcinováno a zda v něm byly úhyny housat.
2. Nekombinuj vejce z více neznámých zdrojů v jedné líhni.
3. Nová housata drž odděleně od starších hus a od kachen, nejlépe po celou dobu odchovu.
4. Prvních 14 dní si zapisuj počet housat, úhyny a spotřebu krmiva. Náhlá změna je první varování.
5. Uhynulá housata v prvních týdnech nech vyšetřit, i kdyby šlo jen o dva kusy.

Jak správně líhnout, otáčet a hlídat vlhkost, popisuje samostatný článek o líhnutí husích vajec. Zde je podstatné, že žádná hygiena líhnutí nespraví nakažené rodičovské hejno.

15. Biologická bezpečnost v husím chovu krok za krokem

Většinu husích nemocí nelze léčit, takže se jim musí předcházet. Vyhláška č. 176/2023 Sb. o veterinárních požadavcích na chov zvířat v § 4 výslovně uvádí požadavky, které má chov drůbeže splňovat, a jedním z nich je oddělený chov vodní drůbeže od ostatní drůbeže a ptáků chovaných v zajetí. Dále požaduje zabránit průniku volně žijících zvířat, například zasíťováním otvorů, a podávat vodu a krmivo uvnitř nebo pod přístřeškem. Z vyhlášky a doporučení SVS a MSD lze sestavit tento postup:

1. Oddělení skupin. Husy odděleně od slepic a kachen, housata odděleně od dospělců.
2. Žádný kontakt s divokým ptactvem. Výběh mimo rybník s divokými kachnami, krmítka a napáječky pod střechou.
3. Voda. Pitná voda z vodovodu nebo studny, ne z povrchových nádrží. Koupací nádrž pravidelně vyměňovat a čistit.
4. Uzavřený provoz. Princip všechno dovnitř, všechno ven, mezi turnusy čištění, dezinfekce a vysušení prostor.
5. Lidé a obuv. Vlastní obuv a oblečení do husníku, umytí rukou, žádné návštěvy z jiných chovů.
6. Karanténa. Nově přikoupené husy držet několik týdnů odděleně a sledovat.
7. Záznamy. Počty, úhyny, snáška, oplozenost, odčervení a vakcinace.
8. Rychlá reakce. Při neobvyklých úhynech volat veterináře, ne čekat.

16. Povinnosti chovatele podle zákona

Chovatel hus má ze zákona několik povinností, které souvisí s nemocemi:

• Hlášení podezření na nákazu. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 166/1999 Sb. (veterinární zákon) je chovatel a jeho zaměstnanci povinen neprodleně uvědomit krajskou veterinární správu o podezření na výskyt nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné na člověka. Povinnost je splněna i nahlášením úřednímu nebo soukromému veterinárnímu lékaři (§ 11 odst. 2).
• Evidence hospodářství. Podle § 23 zákona č. 154/2000 Sb. (plemenářský zákon) musí chovatelé evidovaných zvířat, mezi něž patří i drůbež, zaevidovat hospodářství a vést stájový registr nejméně 3 roky. Výjimka platí pro chovatele drůbeže, kteří představují nevýznamné riziko podle čl. 85 nařízení (EU) 2016/429 a čl. 3 nařízení (EU) 2022/1345. Zda se výjimka týká tvého chovu, ověř u pověřené osoby nebo krajské veterinární správy.
• Veterinární požadavky na chov. Vyhláška č. 176/2023 Sb. ukládá chránit chov, krmivo a vodu před zavlečením nákaz. Chovatelé, kteří chovají drůbež podnikatelsky, musí krajské veterinární správě hlásit pokles příjmu krmiva a vody o více než 20 %, pokles snášky o více než 5 % déle než 2 dny a úmrtnost vyšší než 3 % týdně (§ 4 odst. 2).
• Mimořádná opatření. Při ptačí chřipce vyhlašuje SVS ochranná pásma a pásma dozoru, jejichž nařízení zveřejňuje na úřední desce. Na úrovni EU platí prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2023/2447, které bylo v roce 2026 opakovaně měněno, naposledy rozhodnutím (EU) 2026/2395 z 22. října 2026.

17. Kdy volat veterináře a jak připravit vzorky

Protože husí nemoci se navenek podobají, rozhoduje rychlé a správné vyšetření. Následující signály by neměl chovatel přejít.

Jak zacházet s uhynulým ptákem

• Uhynulé tělo vlož v rukavicích do dvou neprodyšných sáčků a uchovej v chladu, ne zmražené, pokud veterinář neurčí jinak.
• Nepitvej ho doma, zejména při podezření na ptačí chřipku.
• Zapiš si věk, počet uhynulých, první příznaky a datum nákupu housat.
• Do vyjasnění neprodávej ani nepřemisťuj ptáky a nevpouštěj do chovu cizí lidi.

18. Nejčastější chyby chovatelů hus

1. Housata od neznámého prodejce bez informace o vakcinaci rodičů. U parvovirózy a polyomavirózy hraje původ hlavní roli.
2. Housata pohromadě s kachnami pižmovými nebo mulardy. Kachny mohou nést polyomavirus bez příznaků.
3. Společný rybník s divokým ptactvem. Riziko moru kachen, ptačí chřipky i mykoplazem.
4. Přeživší housata z nemocného turnusu ponechaná do chovu. MSD i belgičtí autoři varují, že přeživší mohou virus nést.
5. Odčervování naslepo. Krakovská studie ukázala, že paraziti přetrvali i přes odčervení.
6. Stále stejná pastvina pro housata i staré husy. Housata se nakazí od starších ptáků.
7. Uhynulý pták na kompostu. Šíří nákazu a ruší možnost diagnózy.
8. Léčba antibiotiky bez diagnózy. Na viry nepůsobí a podporuje vznik odolných bakterií.

19. Mýty a fakta o nemocech hus

20. Slovníček pojmů

• Derzsyho choroba – parvoviróza housat způsobená husím parvovirem.
• HNEG – hemoragická nefritida a enteritida hus, krvácivý zánět ledvin a střev vyvolaný polyomavirem.
• Vertikální přenos – přenos původce z matky do vejce a na mládě.
• Mateřské protilátky – protilátky, které housě dostane z vejce od vakcinované nebo promořené matky.
• Riemerelóza – bakteriální infekční serozitida vodní drůbeže.
• Virová enteritida kachen – mor kachen, herpesvirová nemoc kachen, hus a labutí.
• Amidostomum anseris – žaludeční hlístice hus.
• Přenašeč – pták, který nese a vylučuje původce, ale sám nemá příznaky.
• Biologická bezpečnost – soubor opatření, která brání zavlečení a šíření nákaz.

21. Časté otázky o nemocech hus

Shrnutí

Zdroje a odborná literatura

1. MSD Veterinary Manual: Parvovirus Infection of Waterfowl, 2024–2026, veterinární příručka
2. MSD Veterinary Manual: Overview of Goose Parvovirus Infection, veterinární příručka
3. MSD Veterinary Manual: Riemerella anatipestifer Infection in Poultry, veterinární příručka
4. MSD Veterinary Manual: Overview of Riemerella anatipestifer Infection in Poultry, veterinární příručka
5. Merck Veterinary Manual: Duck Viral Enteritis, veterinární příručka
6. Cornell Wildlife Health Lab, Cornell University: Duck Viral Enteritis, odborná informace
7. Cornell Wildlife Health Lab: Duck Viral Enteritis, fact sheet
8. Massachusetts Division of Fisheries and Wildlife (ve spolupráci s Cornell Wildlife Health Lab): Duck Viral Enteritis, státní informační materiál
9. Siedlecka M. a kol. (Vratislavská přírodovědná univerzita): Goose parvovirus, goose hemorrhagic polyomavirus and goose circovirus infections are prevalent in commercial geese flocks in Poland, BMC Veterinary Research 21:216, 2025, recenzovaná studie
10. Kozdruń W., Woźniakowski G., Samorek-Salamonowicz E., Czekaj H.: Viral infections in goose flocks in Poland, Polish Journal of Veterinary Sciences 15(3), 2012, recenzovaná studie
11. Guérin J.-L. a kol.: A Novel Polyomavirus (Goose Hemorrhagic Polyomavirus) Is the Agent of Hemorrhagic Nephritis Enteritis of Geese, Journal of Virology 74(10), 2000, recenzovaná studie
12. Farsang A., Bernáth S., Dobos-Kovács M.: Case report of goose haemorrhagic polyomavirus in 4-day-old goslings indicating vertical transmissibility, Acta Veterinaria Brno 80, 2011, recenzovaná studie
13. Gaweł A., Bobrek K., Bobusia K.: Haemorrhagic nephritis enteritis of geese, World's Poultry Science Journal, 2014, přehledový článek
14. Garmyn A., Verlinden M., Bosseler L., Adriaensen C., Martel A. (Gentská univerzita): Persistent Goose Hemorrhagic Polyomavirus Infection on a Belgian Goose Farm, Avian Diseases 61, 2017, recenzovaná studie
15. Pingret J.-L., Boucraut-Baralon C., Guérin J.-L.: Goose haemorrhagic polyomavirus infection in ducks, The Veterinary Record, 2008, odborné sdělení
16. Dobos-Kovács M. a kol.: Haemorrhagic nephritis and enteritis of geese: Pathomorphological investigations and proposed pathogenesis, Acta Veterinaria Hungarica 53(2), 2005, recenzovaná studie
17. Avian Pathology: studie patogeneze hemoragické nefritidy a enteritidy hus u spontánně a experimentálně nakažených housat, 2004, recenzovaná studie
18. Styś-Fijoł N., Kozdruń W., Czekaj H.: Preliminary survey of the occurrence of goose haemorrhagic polyomavirus in wild birds in Poland, Journal of Veterinary Research 60(2), 2016, recenzovaná studie
19. BMC Veterinary Research: studie Mycoplasma anserisalpingitidis u hus (klinické projevy, ekonomické ztráty v Maďarsku), 2020, recenzovaná studie
20. Kovács Á. B. a kol.: The core genome multi-locus sequence typing of Mycoplasma anserisalpingitidis, BMC Genomics 21:403, 2020, recenzovaná studie
21. Sawicka-Durkalec A., Tomczyk G., Kursa O., Stenzel T., Gyuranecz M.: Evidence of Mycoplasma spp. transmission by migratory wild geese, Poultry Science 101, 2022, recenzovaná studie
22. Avian Pathology: terénní zkouška živé vakcíny MA271 proti Mycoplasma anserisalpingitidis u chovných hus, 2024, recenzovaná studie
23. Borgsteede F. H. M.: The gizzard worm Amidostomum acutum in common eiders in the Netherlands, Helminthologia 42(4), 2005, recenzovaná studie
24. Tuggle B. N., Crites J. L.: The prevalence and pathogenicity of gizzard nematodes of the genera Amidostomum and Epomidiostomum in the lesser snow goose, Canadian Journal of Zoology 62(9), 1984, recenzovaná studie
25. Tuggle B. N.: A study of gizzard nematodes and renal coccidiosis in Canada geese, Ohio State University, 1982, disertace (evidence USGS)
26. Nowicki A., Roby D. D., Woolf A.: Gizzard Nematodes of Canada Geese Wintering in Southern Illinois, Journal of Wildlife Diseases 31(3), 1995, recenzovaná studie
27. Kornaś S. a kol. (Zemědělská univerzita v Krakově): Zatorska goose – a subject of parasitological research, Annals of Parasitology 61(4), 2015, recenzovaná studie
28. Státní veterinární správa: Ptačí chřipka v ČR – aktuální nákazová situace, 2026, státní instituce
29. Státní veterinární správa: Ptačí chřipka – informace pro veřejnost a drobnochovatele, 2026, státní instituce
30. Státní veterinární správa: Ochranná opatření přijatá EU a ČR (prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2023/2447 a jeho změny), 2026, státní instituce
31. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon), § 5a a § 11, znění k 1. 11. 2026
32. Zákon č. 154/2000 Sb., plemenářský zákon, § 23, aktuální znění
33. Vyhláška č. 176/2023 Sb., o veterinárních požadavcích na chov zvířat, § 2 a § 4

Článek má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření a léčbu veterinárním lékařem. Léky a vakcíny pro husy smí předepisovat a podávat jen veterinář.

Čak má pro vás tipy!

Rady k chovu, krmení a péči o zvířata a občas i akce jen pro odběratele. Žádný spam, odhlásit se můžete kdykoli.

Chci tipy od Čaka

Po odeslání vám přijde e-mail s odkazem pro potvrzení odběru. Souhlasíte se zasíláním informací dle zákona č. 110/2019 Sb.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet