733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Nemoci kachen: příznaky, příčiny, prevence a kdy volat veterináře

Aktualizováno: 2. 11. 2026. Článek vychází z Veterinární příručky MSD/Merck, z materiálů amerických univerzit a státních úřadů, z recenzovaných studií, z podkladů Evropského úřadu pro bezpečnost potravin a ze zákona o veterinární péči. Nenahrazuje vyšetření veterinářem.

1. Nemoci kachen v kostce

2. Proč jsou kachny jiné než slepice

Kdo chová slepice i kachny, rychle zjistí, že jde o dva odlišné světy. Kachny patří do čeledi kachnovitých (Anatidae) společně s husami a labutěmi a řada jejich nemocí se šíří jen v rámci této skupiny. Mor kachen například podle Veterinární příručky MSD napadá kachny, husy a labutě, ale u jiných ptáků ani u savců a lidí popsán nebyl. Naopak některé typicky slepičí nemoci kachny tolik netrápí: ptačí tuberkulóza se podle stejné příručky u kachen a hus vyskytuje méně, protože jsou vůči ní poměrně odolné.

Druhým rozdílem je voda. Kachny pijí výrazně víc než slepice nebo krůty a produkují tekutější trus, což zdůrazňuje i výukový materiál Ohio State University o vodní drůbeži. Ve výbězích a přístřešcích proto rychleji vzniká vlhko a bláto, ve kterém se daří plísním, bakteriím i parazitům. Napáječka, jezírko nebo potok jsou zároveň místem, kde se domácí kachny potkávají s divokými. Právě sdílená voda je podle MSD typickým začátkem ohnisek moru kachen v domácích chovech.

Třetím rozdílem je výživa. Kachňata rostou velmi rychle a mají jiné nároky než kuřata, především na niacin. Krmení kachňat kuřecí směsí bez doplnění niacinu je jednou z nejčastějších chyb drobných chovatelů. O tom podrobně v kapitole o výživě.

3. Které nemoci hrozí v jakém věku

Věk je u kachen nejlepší první vodítko. Řada infekčních nemocí se váže na úzké věkové okno, takže už z toho, kolik týdnů je kachňatům, lze odhadnout, na co myslet.

Tabulka je jen orientační. Například botulismus nebo otrava olovem mohou postihnout kachnu v jakémkoli věku, pokud se dostane ke zdroji jedu.

4. Virová hepatitida kachen

Virová hepatitida kachen je nejobávanější nemocí malých kachňat. Podle Veterinární příručky MSD ji vyvolávají viry hepatitidy kachen typu A (typy 1 až 3) a také astroviry kachen. Postihuje hlavně kachňata mladší zhruba šesti týdnů; u kachen starších sedmi týdnů se klinické onemocnění nevyskytuje, i když se mohou nakazit.

Jak probíhá

Nemoc má mimořádně rychlý průběh. Inkubační doba je 18 až 48 hodin, nástup je náhlý a téměř všechna úmrtí přijdou do týdne od prvních příznaků. U plně vnímavých kachňat může úmrtnost dosáhnout až 95 %. Mírnější průběh mají infekce astrovirem typu 2, u kterých úmrtnost zřídka přesáhne 30 %.

Příznaky

• malátnost a ztráta rovnováhy,
• kachně leží na boku a křečovitě „pádluje“ nohama,
• hlava zvrácená dozadu (opistotonus),
• smrt během několika minut až hodin od prvních projevů.

Při pitvě veterinář nachází zvětšená játra s krvácivými ložisky, někdy zvětšenou skvrnitou slezinu a překrvené ledviny. Předběžná diagnóza vychází z historie a nálezu, potvrzení vyžaduje izolaci viru nebo vyšetření PCR, obvykle z jater.

Šíření a ochrana

Virus se šíří velmi rychle. Podle terénních zkušeností se typ 1 nepřenáší vejcem, takže zdrojem je prostředí, ostatní kachny a podle MSD i potkani, kteří jsou popsáni jako rezervoár. Specifická léčba neexistuje. Ochrana stojí na přísné izolaci kachňat zejména v prvních pěti týdnech života a na tom, aby nepřišla do styku s divokými vodními ptáky. Ve velkých chovech se očkují rodičovská hejna, aby kachňata dostala protilátky od matky, případně se očkují jednodenní kachňata. O vakcinaci vždy rozhoduje veterinář.

5. Infekce Riemerella anatipestifer

Bakterie Riemerella anatipestifer, dříve řazená mezi pasteurely, je podle Veterinární příručky MSD hlavním bakteriálním problémem mladých kachňat a housat. Kachňata onemocní obvykle ve věku 1 až 7 týdnů, inkubace trvá 2 až 5 dní. Úmrtnost u kachen se pohybuje mezi 5 a 75 %, v komerčních chovech s virulentními sérotypy často 30 až 50 %. Materiál Ohio State University uvádí rozpětí 2 až 50 %.

Příznaky

• výtok z očí a nosu, mírné kašlání a kýchání,
• vodnatý zelený trus,
• třes hlavy a krku, nekoordinovaný pohyb,
• apatie, později bezvědomí; hynoucí kachňata leží na zádech a pádlují nohama.

Přeživší kachňata často zaostávají v růstu. Typickým nálezem při pitvě jsou fibrinové povlaky na osrdečníku a na povrchu jater, zánět vzdušných vaků a někdy zánět mozkových blan. U kachen se mohou objevit i odumřelé okrsky kůže na dolní části zad nebo kolem kloaky.

Jak se nakazí a proč se drží v chovu

Kachny se nakazí z prostředí – vdechnutím nebo přes poranění na plovacích blanách. Jakmile se bakterie v chovu usadí, často se stává trvalým problémem. Existuje přes 20 sérotypů s omezenou zkříženou ochranou, nejčastější jsou sérotypy 1, 2 a 5. Výbuchy nemoci zhoršuje stres a souběžné infekce. Americká Geologická služba (USGS) upozorňuje, že bakterie může být součástí běžné mikroflóry horních cest dýchacích některých druhů kachen; v roce 2022 popsala úhyn asi 400 divokých lžičáků na Velkém Solném jezeře, kde se u části ptáků prokázala právě riemerella.

Léčba a prevence

Léčba antibiotiky je možná, ale jen na předpis veterináře a ideálně podle citlivosti, protože se objevují kmeny odolné vůči více lékům. U potravinových zvířat platí ochranné lhůty. Prevence: oddělovat věkové skupiny, mezi turnusy důkladně čistit a dezinfikovat, nechat prostory nějakou dobu prázdné, omezit stres a hlídat, aby se kachňata neporaňovala o ostré předměty a hrubou podestýlku. Vakcíny se používají hlavně v komerčních chovech.

6. Mor kachen (virová enteritida)

Mor kachen neboli virová enteritida kachen je herpesvirová nákaza kachen, hus a labutí. Podle Veterinární příručky MSD jsou nejvnímavější kachny pižmové, nákazy jsou ale popsány i u pekinských kachen, kachen khaki campbell, indických běžců a kříženců. Na rozdíl od většiny nemocí kachňat postihuje zvířata od 7 dnů věku až po dospělost a dospělé kachny hynou ve vyšším podílu než mladé. Úmrtnost kolísá podle virulence kmene od 5 do 100 %. Pro člověka nebezpečná není.

Příznaky

• často jako první náhlé úhyny bez předchozích příznaků,
• slabost, kachna nemůže stát, svěšená hlava, vrávoravá chůze,
• světloplachost, nechutenství a naopak extrémní žízeň,
• výtok z nosu, zašpiněné peří kolem kloaky, vodnatý nebo krvavý průjem,
• u nosnic prudký pokles snášky.

Při pitvě se nachází rozsáhlé krvácení, odumírání sliznice trávicí trubice, krví naplněné střevo a svalnatý žaludek a zvětšená bledá játra s ložisky odumření. Inkubační doba je 3 až 7 dní.

Divoké kachny jako zdroj

Virus se šíří přímým kontaktem a prostředím, přičemž voda je přirozenou cestou nákazy. Ohniska jsou podle MSD časté v domácích chovech, které sdílejí vodu s divokými vodními ptáky. Uzdravené kachny se mohou stát skrytými nosiči a virus občas vylučovat. I proto se ptáci, kteří ohnisko přežili, k dalšímu chovu nedoporučují. Americký přehled pitev drobnochovové drůbeže zachytil virus moru kachen u dvou kachen pižmových z jediného okresu Kalifornie – tedy i v drobném chovu je nemoc reálná.

Léčba neexistuje. Virus ničí tukové rozpouštědlo, teplo (56 °C po dobu 10 minut) a extrémní pH, což je dobrá zpráva pro dezinfekci prostor po ohnisku. Ochrana stojí na oddělení domácích kachen od divokých a na vakcinaci tam, kde ji veterinář doporučí.

7. Parvovirózy vodní drůbeže

Parvoviry vodní drůbeže jsou tři příbuzné viry. Husí parvovirus (známý jako Derzsyho choroba) napadá housata, parvovirus kachen pižmových kachňata pižmová a nový husí parvovirus způsobuje u kachen syndrom krátkého zobáku a zakrslosti. Přehledová studie v časopise Journal of Veterinary Research (Chen a kol., 2021) uvádí, že parvovirus kachen pižmových postihuje kachňata mladší asi tří týdnů s úmrtností až 80 %. Syndrom krátkého zobáku má nízkou úmrtnost, ale může postihnout až 60 % ptáků, kteří zaostávají v růstu a dosahují o 20 až 30 % nižší hmotnosti.

Podle Veterinární příručky MSD jsou vůči parvoviru kachen pižmových vnímavé kachny pižmové, pekinské i některá hybridní plemena. Přeživší kachny mají zakrslý růst a deformovaný zobák, často s vyčnívajícím jazykem. Ohniska často začínají přenosem vejcem od nakažených rodičů a virus se ve velkém vylučuje trusem. Léčba neexistuje; prevencí je líhnout jen z prověřených chovů, nepoužívat k chovu ptáky, kteří ohnisko přežili, a očkovat rodičovská hejna. Kdo chová kachny i husy pohromadě, měl by o parvovirózách vědět – studie popisuje mimo jiné kmen husího parvoviru zachycený v roce 2015 u okrasné kachny v Polsku.

8. Ptačí chřipka u kachen

Ptačí chřipka (vysoce patogenní aviární influenza) je nákaza, kterou musí chovatelé kachen brát vážněji než chovatelé slepic, protože vodní ptáci jsou hlavní skupinou hostitelů viru. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) uvádí, že epidemická sezóna 2021/2022 byla s přibližně 5 300 záchyty u drůbeže, ptáků v zajetí a volně žijících ptáků největší, jakou kdy Evropa zaznamenala. Záchyty mají sezónní průběh: vrchol na podzim a v zimě, pokles na jaře a v létě. Na podzim, kdy přilétají tažní ptáci, EFSA doporučuje dát přednost ochraně drůbeže před kontaktem s divokými ptáky. Riziko pro běžnou veřejnost v EU hodnotí jako nízké.

U kachen může průběh vypadat jinak než u slepic – infekce nemusí být vždy tak dramatická, a o to snáz může zůstat nepoznaná. Proto je při jakémkoli neobvyklém úhynu, nervových příznacích nebo náhlém poklesu příjmu krmiva a snášky namístě volat veterináře. Podrobněji se ptačí chřipce věnuje samostatný článek Ptačí chřipka; zde jen to podstatné pro kachny:

• krmit a napájet pod střechou, kam nemají přístup divocí ptáci,
• v době zvýšeného rizika nepouštět kachny na rybníky a vodní toky, kde se zdržují divoké kachny,
• dodržovat mimořádná veterinární opatření, která vyhlásí Státní veterinární správa pro dané území,
• podezření hlásit krajské veterinární správě nebo veterináři.

9. Cholera drůbeže

Cholera drůbeže je bakteriální nákaza vyvolaná bakterií Pasteurella multocida. Podle Veterinární příručky MSD jsou krůty a vodní drůbež vnímavější než slepice; materiál Ohio State University zdůrazňuje vysokou vnímavost hus. Akutní forma se často projeví tak, že chovatel ráno najde více mrtvých ptáků bez předchozích příznaků. Při pomalejším průběhu se objeví apatie, nechutenství, hlenovitý výtok ze zobáku, načepýřené peří, průjem a zrychlené dýchání.

Chronická forma způsobuje otoky kloubů, šlachových pochev a chodidel, kulhání, záněty spojivek a při postižení středního ucha nebo mozkových blan i stáčení krku. Hlavním zdrojem nákazy jsou výměšky nemocných ptáků, oklovávání uhynulých těl a kontaminované přepravky, pytle od krmiva a obuv. Chronicky nemocní a skrytí nosiči jsou podle MSD hlavní zásobárnou bakterie; nosiči mohou být i hlodavci, kočky a psi. Vejcem se nepřenáší. Bakterie je citlivá na běžné dezinfekce, sluneční světlo, vyschnutí a teplo, takže pravidelný úklid a boj proti hlodavcům mají smysl. Léčbu a případnou vakcinaci určuje veterinář.

10. Botulismus

Botulismus je otrava jedem bakterie Clostridium botulinum, ne nákaza přenosná z ptáka na ptáka. Vodní ptáci jsou na něj pověstně náchylní: Veterinární příručka MSD uvádí, že byl potvrzen u nejméně 264 druhů ptáků a že u vodních ptáků může způsobit hromadné úhyny. Většina ohnisek u vodních ptáků přichází v létě a na podzim při teplotách alespoň 25 °C, zvláště při nízké a kolísající hladině vody a hnijící vegetaci.

Hlavním mechanismem je takzvaný cyklus kadáver–larvy: v uhynulém ptákovi, hlodavci nebo rybě se vytvoří jed, larvy much ho nahromadí a kachna, která larvy sezobne, se otráví. Prvním příznakem je slabost, neochota létat, pak vrávoravá chůze a ochrnutí. Kachny na vodě se mohou utopit, protože neudrží hlavu nad hladinou. Nejúčinnější prevencí je rychlý sběr a likvidace uhynulých zvířat, stabilizace hladiny a odstranění rozsáhlých mělkých kaluží. Podrobnosti najdete v samostatném článku o botulismu drůbeže.

11. Další bakteriální nemoci: salmonely, chlamydie, červenka, tuberkulóza

Salmonelózy

Salmonely (takzvané paratyfové kmeny) podle Veterinární příručky MSD napadají celou řadu ptáků, savců i plazů. Klinicky nemocná bývají hlavně mláďata v prvních týdnech po vylíhnutí – projevují se apatií, špatným růstem, slabostí, průjmem a dehydratací. Dospělí ptáci obvykle nemocní nevypadají, ale mohou zůstat nosiči. Většina sérotypů se přenáší kontaminací skořápky, Salmonella Enteritidis může proniknout i do vnitřku vejce. Pro člověka jsou důležité proto, že jde o původce alimentárních onemocnění. Přehled pitev drobnochovové drůbeže z USA zjistil bakterie přenosné na člověka u 1,6 % případů, nejčastěji právě paratyfové salmonely; autoři upozorňují, že skutečný podíl bude spíš vyšší, protože se na ně testovalo jen málo případů.

Chlamydióza

Na chlamydie jsou kachny podle MSD vnímavější než slepice. U kachen bývá častý vodnatý průjem, kachňata mohou mít třes, nejistou chůzi, zánět spojivek a rýmu, nechutenství a hubnou. Inkubace trvá obvykle 3 až 10 dní. Chlamydie mohou nakazit i člověka – nejčastěji od papoušků, ale ohroženi jsou i chovatelé, pracovníci jatek a líhní. Při práci s nemocnými kachnami proto používejte rukavice a respirátor a dodržujte hygienu rukou.

Červenka

Červenka (Erysipelothrix rhusiopathiae) je nejvýznamnější u krůt, ale vážná ohniska jsou popsána i u kachen a hus. Projevuje se náhlými úhyny, slabostí, průjmem, nejistou chůzí a oteklými hlezny; smrt může přijít do 24 hodin. Bakterie přežije v půdě až 73 dní a je přenosná na člověka, obvykle drobnými ranami na kůži.

Ptačí tuberkulóza

Kachny a husy jsou vůči ptačí tuberkulóze relativně odolné, citlivější jsou slepice, bažanti a koroptve. Původce ale může v půdě přetrvávat mnoho let, takže pokud kachny sdílejí výběh se slepicemi, kde se tuberkulóza objevila, je to důvod ke zpozornění. Nemoc se projevuje postupným hubnutím při zachované chuti k jídlu.

Zánět pupku a koli infekce

Bakterie E. coli způsobují u drůbeže otravu krve, záněty vzdušných vaků, osrdečníku, jater i pobřišnice. Podle MSD je většina izolátů odolná vůči více antibiotikům, takže hlavní cestou je prevence dobrým zacházením. O zánětu pupku u kachňat viz kapitolu 15.

12. Plísně a mykotoxiny

Vlhké prostředí kachen je ideální pro plísně. Aspergilóza, plicní plísňová infekce vyvolaná rodem Aspergillus, postihuje podle MSD mimo jiné kachňata. Závažná ohniska bývají u ptáků ve věku 7 až 40 dní, jejichž imunita ještě nedozrála. Ptáci se nakazí vdechnutím spor z podestýlky, krmiva nebo prašného výběhu, z ptáka na ptáka se nemoc nepřenáší. Typickým nálezem jsou bílé až žluté uzlíky v plicích a vzdušných vacích o velikosti od milimetru po několik centimetrů. Projevuje se ztíženým dýcháním, nechutenstvím, hubnutím a vyšším úhynem. Účinná léčba u drůbeže není; nejlepší je ptáky z kontaminovaného prostředí přemístit a odstranit zdroj. Podrobnosti najdete v článku o aspergilóze.

Druhou hrozbou jsou mykotoxiny v krmivu. Kachňata jsou podle MSD spolu s krůtami a bažanty mezi druhy citlivými na aflatoxiny, zatímco slepice, křepelky a perličky jsou relativně odolné. Aflatoxikóza se projevuje celkovou neprospívavostí, poškozením jater, krvácením, nižší hmotností a horším využitím krmiva. Proto platí jednoduché pravidlo: kachnám nikdy nedávejte zatuchlé, zvlhlé nebo plesnivé obilí, pečivo ani krmnou směs.

13. Výživa: niacin, bílkoviny a křivé nohy

Velká část „nemocí“ kachňat jsou ve skutečnosti chyby ve výživě. Nejznámější je nedostatek niacinu (vitaminu B3). Veterinární příručka MSD uvádí, že kachny jsou nedostatkem niacinu postiženy mnohem vážněji než kuřata, pravděpodobně proto, že méně účinně přeměňují aminokyselinu tryptofan na niacin. Za dostatečný považuje u kachen, hus a krůt obsah asi 55 až 70 mg niacinu na kilogram krmiva, kdežto kuřata potřebují nejméně 30 mg na kilogram.

Jak se nedostatek niacinu projevuje

• výrazně vybočené (do O) nohy a zvětšené hlezenní klouby,
• nechutenství, pomalý růst a slabost,
• průjem a záněty kůže na hlavě a nohou.

Na rozdíl od perózy, kterou způsobuje nedostatek manganu nebo cholinu, se při nedostatku niacinu Achillova šlacha jen zřídka vysune z kloubu. Rozlišení je ale úkolem veterináře.

Bílkoviny a energie podle věku

Hodnoty jsou z tabulky pro pekinské kachny ve Veterinární příručce MSD (převzato z NRC, 1994), energie 2 900 až 3 000 kcal metabolizovatelné energie na kilogram. Ohio State University pro drobné chovy uvádí prakticky: první tři týdny krmivo s 18 až 20 % bílkovin, od 4. do 13. týdne asi 14 % a od 14. týdne u nosnic směs pro nosnice s 16 až 17 % bílkovin a 3,5 až 4,5 % vápníku. Mušle (grit z ústřic) jako zdroj vápníku patří nosnicím; kačeři směs pro nosnice jíst mohou, ale k mušlím by přístup mít neměli.

Další chyby ve výživě

Veterinární příručka MSD upozorňuje také na sůl: přídavek 2 % kuchyňské soli do krmiva nebo 4 000 ppm do vody tlumí růst mladých kachen a u chovných zvířat snižuje oplozenost a líhnivost; ptáci mladší 21 dní jsou citlivější. To je praktické varování před zkrmováním slaných zbytků z kuchyně. Obecně platí, že kuchyňské zbytky by měly tvořit jen menší doplněk; podrobnosti řeší článek o kuchyňských zbytcích pro slepice.

14. Otravy olovem, solí a jedy na hlodavce

Kachny sbírají potravu ze dna, z bahna a z trávy, a proto snadno spolknou to, co by slepice minula. Otrava olovem se podle Veterinární příručky MSD vyskytuje u volně se pohybující drůbeže z drobných chovů, u divokých vodních ptáků a holubů. Zdrojem bývají olověné broky, odlupky staré olovnaté barvy, olověné předměty, ale také některá maziva, elektronika a keramika. Typický je zelenavý trus, který se objevuje do 36 hodin; mladí ptáci mohou zemřít do 36 hodin od pozření. Dále se objevuje malátnost, nechutenství, slabost, žízeň, chudokrevnost, vrávorání, ochrnutí a svěšená křídla. Olovo se může přenášet i do vajec. Americká studie pitev drobnochovové drůbeže uvádí olovo, často z munice, jako nejčastější těžký kov u otrav.

Jedy na hlodavce s antikoagulačním účinkem způsobují náhlou smrt s vnitřním krvácením. Proto návnady na potkany a myši vždy umisťujte do uzavřených staniček, kam se kachna nedostane, a uhynulé hlodavce okamžitě odklízejte – nejen kvůli jedu, ale i kvůli botulismu. Dalším zdrojem potíží může být amoniak z neuklizené vlhké podestýlky, který dráždí dýchací cesty.

15. Nohy, pupek a první dny kachňat

Zánět pupku a žloutkového váčku

Zánět pupku (omfalitida) vzniká, když se ještě neuzavřený pupek dostane do kontaktu se znečištěným povrchem. Podle MSD jsou častými původci koliformní bakterie, stafylokoky, streptokoky a další; E. coli a Enterococcus faecalis způsobují zhruba polovinu úhynů z tohoto důvodu v prvním týdnu po vylíhnutí. Úhyn stoupá od líhnutí do asi dvou týdnů věku. Mládě má zanícený, neuzavřený pupek, vlhké místo na bříšku, je apatické, nežere, choulí se u zdroje tepla a špatně přibírá. Rizikovými faktory jsou kolísavá teplota a vlhkost v líhni, znečištěná násadová vejce, prochladnutí nebo přehřátí při převozu a špatné podmínky v odchovně. Specifická léčba neexistuje. Do líhně patří jen čistá, nenaprasklá vejce a mezi líhněmi je třeba líheň důkladně vyčistit a vydezinfikovat. O líhnutí podrobněji pojednávají články o líhni a o kachňatech.

Otlaky chodidel

Otlak chodidla (bumblefoot) je stafylokoková infekce, která začíná drobným poraněním. Častější je u těžších ptáků a samců. Projevuje se otokem chodidla a kulháním. Prevencí je dobrá podestýlka, odstranění třísek, vyčnívajících drátů a všeho, o co se kachny mohou zranit. Kachny s těžkým tělem, které tráví hodně času na tvrdém betonu, jsou ohroženější. Samotné problematice se věnuje článek Bumblefoot.

Kulhání u rychle rostoucích kachen

Dyschondroplazie, porucha chrupavky v růstové ploténce, postihuje podle MSD brojlerová kuřata, krůty a také kachny. U rychle rostoucích masných kachen je proto kulhání třeba posuzovat i z tohoto pohledu, nejen jako úraz nebo nedostatek niacinu.

16. Parazité a motolice

Kachny se díky vodě a bahnu setkávají s parazity, jejichž vývoj probíhá přes vodní živočichy. Motolice potřebují podle MSD vždy plže jako mezihostitele a často ještě dalšího bezobratlého hostitele; u motolice vejcovodu (Prosthogonimus) jsou to vážky. Lehce napadení ptáci nemají žádné příznaky, silné napadení vejcovodu se může projevit nechutenstvím, hubnutím, výtokem z kloaky, poklesem snášky a vejci s měkkou skořápkou. Kachny ve výběhu u rybníka s množstvím plžů jsou tak vystaveny vyššímu riziku než kachny chované na suchu s čistou vodou v nádrži.

Na střevní parazity a kokcidie myslete hlavně při průjmu, hubnutí a horším růstu. Nejistou diagnózu nejlépe vyřeší vyšetření trusu u veterináře. Odčervení drůbeže se podrobněji věnuje samostatný článek; konkrétní přípravky a dávky pro kachny vždy určuje veterinář.

17. Jak rozlišit příznaky: přehledová tabulka

Tabulka slouží jen k orientaci, co může za určitými příznaky stát. Diagnózu stanoví veterinář, většinou až pitvou a laboratorním vyšetřením.

18. Co dělat při podezření krok za krokem

1. Oddělte nemocné kachny do suchého, teplého a klidného prostoru s vodou a krmivem. Ošetřujte je až po zdravých.
2. Zapište si fakta: věk, počet nemocných a uhynulých, kdy příznaky začaly, změny krmiva, kontakt s divokými ptáky nebo nově přivezenými zvířaty.
3. Uhynulé kachny neotvírejte a nezahrabávejte. Uložte je do dvou uzavřených sáčků v chladu (ne zmrazené), aby mohly jít na pitvu.
4. Zavolejte veterináře, při náhlém hromadném úhynu nebo nervových příznacích bez odkladu. Podezření na nebezpečnou nákazu je třeba hlásit (viz kapitola 20).
5. Zastavte pohyb: nikam kachny neprodávejte, nepřivážejte nové a omezte návštěvy.
6. Zkontrolujte prostředí: plesnivé krmivo, mokrou podestýlku, uhynulá zvířata ve výběhu, kalnou vodu, staré barvy a broky.
7. Nepodávejte léky naslepo. Antibiotika na virové nemoci nepůsobí, mohou zkreslit diagnózu a u zvířat určených k jídlu podléhají ochranným lhůtám.
8. Po skončení potíží vyčistěte a vydezinfikujte prostory a nechte je nějakou dobu prázdné.

19. Prevence a biologická bezpečnost

U většiny vážných nemocí kachen neexistuje léčba, takže prevence je jediná skutečně účinná ochrana. Univerzita v Georgii, Ministerstvo zemědělství USA (USDA APHIS) i Kalifornská univerzita v Davisu se v doporučeních pro drobné chovy shodují na několika základních bodech.

Kontrolní seznam pro každý chov kachen

• Žádný kontakt s divokými ptáky: krmení a napájení pod střechou, síť nad výběhem tam, kde je to možné, v rizikovém období žádný rybník s divokými kachnami.
• Karanténa: nově pořízené kachny držte odděleně nejméně 30 dní, ptáky vracející se z výstavy alespoň dva týdny. Veterinární příručka MSD doporučuje u nových nebo vracejících se ptáků čtyři až šest týdnů.
• Nemíchat věkové skupiny a druhy: kachňata odchovávejte zvlášť od dospělých, ideálně i odděleně od hus a slepic. Míchání druhů a ptáků z různých zdrojů zvyšuje riziko zavlečení nákazy.
• Pořadí obsluhy: nejdřív nejmladší a nejcennější ptáci, nakonec nemocní nebo nově přivezení.
• Vlastní obuv a pomůcky: po návštěvě jiného chovu vyčistit a vydezinfikovat boty, přepravky a nářadí.
• Suchá podestýlka: Ohio State University doporučuje vrstvu alespoň zhruba 7,5 cm (3 palce); mokrá místa průběžně měnit.
• Čistá voda: napáječky denně vymývat, jezírka a nádrže pravidelně měnit, v létě hlídat zahnívání.
• Krmivo bez plísní: skladovat v suchu v uzavřených nádobách, plesnivé vyhodit.
• Boj proti hlodavcům: potkani jsou rezervoárem viru hepatitidy kachen a mohou přenášet choleru drůbeže; návnady jen v zabezpečených staničkách.
• Rychlý úklid uhynulých zvířat – nejúčinnější prevence botulismu.
• Původ zvířat: kupovat kachňata a násadová vejce z chovů se známým zdravotním stavem; ptáky, kteří přežili mor kachen nebo parvovirózu, nepoužívat k chovu.
• Poměr pohlaví: Ohio State University doporučuje alespoň tři kachny na jednoho kačera, aby se omezilo zraňování kachen při páření.

Vakcinace

Vakcíny proti virové hepatitidě, moru kachen, riemerelle nebo parvovirózám existují, ale jsou určeny především pro komerční a rodičovské chovy. Veterinární příručka MSD uvádí ukázkový program, ve kterém se rodičovská hejna očkují před snáškou, aby protilátky přešly do kachňat. V drobném chovu o případné vakcinaci rozhoduje veterinář podle situace v okolí a dostupnosti přípravků v ČR.

20. Co říká zákon a kdy hlásit

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ukládá v § 4 každému chovateli sledovat zdravotní stav zvířat a bránit vzniku a šíření nákaz. Podle § 11 musí chovatel podezření na výskyt nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné na člověka neprodleně oznámit krajské veterinární správě nebo zajistit, aby se o něm dozvěděla; povinnost je splněna i tím, že podezření nahlásí veterinárnímu lékaři. Zákon v § 5 výslovně jmenuje u drůbeže varovné signály, které je třeba hlásit: pokles příjmu krmiva nebo vody, pokles snášky a zvýšenou úmrtnost.

V praxi to znamená, že náhlý úhyn několika kachen, zejména spojený s nervovými příznaky, krvavým průjmem nebo prudkým poklesem snášky, není věc, kterou by měl chovatel řešit sám. Jak drůbež registrovat a jaká pravidla platí pro drobné chovy, popisují články Registrace chovu slepic a Kurník a zákon; pravidla se týkají i kachen.

21. Mýty a fakta

22. Časté otázky o nemocech kachen

Shrnutí

Zdroje a odborná literatura

1. Veterinární příručka MSD/Merck: Duck Viral Hepatitis, odborná veterinární příručka
2. Veterinární příručka MSD/Merck: Duck Viral Enteritis, odborná veterinární příručka
3. Veterinární příručka MSD/Merck: Riemerella anatipestifer Infection in Birds, odborná veterinární příručka
4. Veterinární příručka MSD/Merck: Parvovirus Infection of Waterfowl, odborná veterinární příručka
5. Veterinární příručka MSD/Merck: Fowl Cholera, odborná veterinární příručka
6. Veterinární příručka MSD/Merck: Botulism in Poultry, odborná veterinární příručka
7. Veterinární příručka MSD/Merck: Aspergillosis in Poultry, odborná veterinární příručka
8. Veterinární příručka MSD/Merck: Aflatoxicosis in Poultry, odborná veterinární příručka
9. Veterinární příručka MSD/Merck: Vitamin Deficiencies in Poultry, odborná veterinární příručka
10. Veterinární příručka MSD/Merck: Nutritional Requirements of Poultry (tabulka pro pekinské kachny podle NRC 1994), odborná veterinární příručka
11. Veterinární příručka MSD/Merck: Paratyphoid Infections in Poultry, odborná veterinární příručka
12. Veterinární příručka MSD/Merck: Poisonings in Poultry, odborná veterinární příručka
13. Veterinární příručka MSD/Merck: Backyard Chickens and Other Poultry, odborná veterinární příručka
14. Veterinární příručka MSD/Merck: Omphalitis in Poultry, odborná veterinární příručka
15. Veterinární příručka MSD/Merck: Staphylococcosis in Poultry, odborná veterinární příručka
16. Veterinární příručka MSD/Merck: Avian Chlamydiosis, odborná veterinární příručka
17. Veterinární příručka MSD/Merck: Erysipelas in Poultry, odborná veterinární příručka
18. Veterinární příručka MSD/Merck: Tuberculosis in Poultry, 2024, odborná veterinární příručka
19. Veterinární příručka MSD/Merck: Vaccination Programs for Poultry, odborná veterinární příručka
20. Veterinární příručka MSD/Merck: Colibacillosis in Poultry, odborná veterinární příručka
21. Veterinární příručka MSD/Merck: Noninfectious Skeletal Disorders in Poultry, odborná veterinární příručka
22. Veterinární příručka MSD/Merck: Fluke Infections in Poultry, odborná veterinární příručka
23. Veterinární příručka MSD/Merck: Necrotic Enteritis in Poultry, odborná veterinární příručka
24. Ohio State University, College of Veterinary Medicine Extension: Waterfowl (přednáškový materiál o vodní drůbeži), univerzitní materiál
25. U.S. Geological Survey, National Wildlife Health Center: Pathology Case of the Month – Northern Shoveler, 2022, odborná zpráva
26. USDA APHIS: Backyard Biosecurity – Practices To Keep Your Birds Healthy, 2004, státní příručka
27. University of Georgia Cooperative Extension: Backyard Biosecurity, 2006, univerzitní příručka
28. Pitesky M., University of California Cooperative Extension / UC Davis: Preventing Disease in Small Flocks, 2015, univerzitní materiál
29. Cadmus K. J. a kol.: Causes of mortality in backyard poultry in eight states in the United States, Journal of Veterinary Diagnostic Investigation 31(3), 2019, recenzovaná studie
30. Chen Y. a kol.: Advances in Research on Genetic Relationships of Waterfowl Parvoviruses, Journal of Veterinary Research 65(4), 2021, recenzovaný přehled
31. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA): Avian influenza, tematická stránka a přehled situace, 2026, materiál instituce EU
32. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů (§ 4, § 5, § 11), právní předpis

Článek má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření a léčbu veterinárním lékařem. Léčiva pro kachny a jejich dávkování vždy určuje veterinář.

Čak má pro vás tipy!

Rady k chovu, krmení a péči o zvířata a občas i akce jen pro odběratele. Žádný spam, odhlásit se můžete kdykoli.

Chci tipy od Čaka

Po odeslání vám přijde e-mail s odkazem pro potvrzení odběru. Souhlasíte se zasíláním informací dle zákona č. 110/2019 Sb.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet