733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Paměť a inteligence slepic: učení, poznávání chovatele a hejna

Aktualizováno: 30. 10. 2026. Článek vychází z vědeckých přehledů, univerzitních poradenských materiálů a pokusů na kuřatech a slepicích; u každé informace uvádíme, na čem stojí.

1. Paměť a inteligence slepic v kostce

Než se pustíme do podrobností, tady je rychlý přehled toho, co o slepičím rozumu víme a na čem to stojí. Údaje o pokusech pocházejí hlavně z přehledové studie Lori Marino (Thinking chickens, časopis Animal Cognition, 2017), z pokusů italské skupiny kolem Giorgia Vallortigary a z univerzitních poradenských materiálů o chovu drůbeže.

2. Co vlastně znamená inteligence u ptáků

Slovo inteligence používáme zkratkou. Vědci ve skutečnosti měří jednotlivé schopnosti: jak dobře zvíře vnímá, učí se, pamatuje, řeší nové úkoly, rozumí vztahům mezi jedinci a jak umí plánovat. Neexistuje jedno číslo, které by určilo, zda je slepice chytrá, a už vůbec ne žebříček, kde by se dala poměřit s papouškem nebo vránou.

Slepice dlouho patřila mezi zvířata, u nichž se rozumové schopnosti podceňovaly. Jedním z důvodů je prostý předsudek: hospodářské zvíře, které máme na talíři, nechceme brát jako přemýšlející bytost. Druhým důvodem je, že se pokusy dlouho dělaly na jiných ptácích, zejména na holubech a papoušcích. Teprve poslední desetiletí přineslo víc cílených studií kuřat a slepic. Shrnuje je například Lori Marino v přehledu Thinking chickens z roku 2017, kde probrala desítky původních prací z celého světa.

Je důležité rozlišit dvě věci. Jednak jsou tu vrozené, instinktivní schopnosti, například vtiskávání na matku nebo reakce na stín dravce. Jednak je tu skutečné učení, kdy se jedinec přizpůsobuje podle zkušeností. U slepic najdeme obojí a obě vrstvy se doplňují.

3. Smysly jako základ učení

Co se slepice dozví o světě, záleží na tom, čím svět vnímá. Slepice se orientuje hlavně zrakem, ale důležitý je i sluch a hmat. Marino v přehledu zmiňuje dvě pozoruhodné věci: špička zobáku má jemné hmatové čidlo, které umožňuje rozeznat drobné rozdíly povrchu, a slepice podle jednoho pokusu zachytí i infrazvuk pod 20 Hz, tedy velmi hluboké zvuky, které člověk neslyší.

Zrak je u slepic uspořádán jinak než u nás. Oči jsou po stranách hlavy, takže ptáci mají široké zorné pole a vnímají okolí i dozadu. Pokus z roku 1995, který popsali v odborném časopise Behaviour, ukázal, že slepice při posuzování druhé slepice používají boční zorné pole z větší dálky a čelní, tedy binokulární, z menší (do zhruba dvaceti centimetrů). To je důležité pro to, jak se navzájem poznávají, o čemž bude řeč dál.

Pro chovatele z toho plyne praktická věc: slepice nevidí věci tak, jak je vidíme my. Není tedy divu, že nová barva kýblu, jiný oděv nebo předmět v nezvyklém místě vyvolá nejdřív ostražité poskakování. Zvykání je proces učení, ne tvrdohlavost.

4. Vtiskávání: první lekce hned po vylíhnutí

Kuře není po vylíhnutí čistý list. Je vybaveno vrozenými sklony a velmi rychle se vtiskává. Vtiskávání (anglicky imprinting) je typ učení, při kterém se mládě v krátkém citlivém období naučí vlastnosti předmětu, který je nejblíž, a pak ho vyhledává a následuje. Přehled neurovědce Briana McCabea z roku 2019 v časopise Frontiers in Physiology popisuje, že se tak mládě naučí charakteristiky objektu, zpravidla rodiče, ale ne vždy. Tuto paměť kuře využívá i k rozlišování podobností a rozdílů. Přesné trvání citlivého období v tom, co jsem měl k dispozici, uvedeno nebylo, proto ho zde nechám bez čísla.

Právě proto se v pokusech používá červený míček nebo válec jako náhradní matka. A právě proto kuřata z líhně, která nemají kvočnu, přijmou za svůj střed světa to, co je kolem nich. Kdo kuřata odchovává pod žárovkou nebo v líhni a pak se objevuje s krmením, stává se pro ně součástí jistoty.

Pokusy také ukázaly, že kontakt s člověkem může být důležitý od prvních minut. Univerzitní poradenská síť Poultry eXtension uvádí, že dotyk lidské ruky již 15 minut po vylíhnutí snížil kuřatům úzkostné pípání. Instinktivní reakce na kvočnu navíc podle téhož zdroje zhruba po osmi dnech věku mizí, což je další důvod, proč je první týden tak důležitý.

5. Jak se učí kuřata od kvočny

Kdo někdy sledoval kvočnu s kuřaty, ví, že se neustále dorozumívají. Poultry eXtension popisuje, že kuřata a kvočna začnou vokalizovat už den před vylíhnutím a že kvočna reaguje na tíseň skrytého kuřete tím, že se vydá za zvukem. Zajímavé je, že kvočna ignoruje kuře, které vidí, ale neslyší. Sluch je tedy pro poznání matky zásadní, i když zrak hraje také roli. Kvočnino kvokání snižuje kuřatům tísnivé pípání.

Kuřata se učí řadu věcí, které bychom považovali za samozřejmé. Podle stejného zdroje je potřeba některá kuřata naučit pít, tak, že se jim zobáček namočí do vody. Mladá kuřata zobou i vlastní trus, dokud se to nenaučí nedělat. Neklovou do ploché vodní hladiny, ale reagují na lesklé předměty a bubliny. To vysvětluje, proč v napáječkách pomáhají lesklé kamínky nebo barevný korálek: kuře se napřed učí, co je vlastně k pití.

Další důkaz o učení: podle téhož zdroje se mladé slepičky (kuřice) učí hnízdní chování tím, že napodobují první nosnice v hejnu. Proto se vyplatí, aby nové nosnice mohly vidět, jak starší slepice do hnízd chodí. O tom, jak se k vejcím chovat, píšeme i v článku o kvočně a o tom, proč slepice klove vejce.

6. Paměť na jídlo, místa a události

Paměť je základ všeho učení. U slepic se zkoumala několika způsoby.

Co a kde

Pokus popsaný u pětidenních kuřat (Cozzutti a Vallortigara, 2001) ukázal, že kuře dokáže spojit informaci, co za jídlo to bylo a kde leželo. Když jedno jídlo ztratilo pro kuře hodnotu (kuře se ho nasytilo), vracelo se k misce s jídlem, které chtělo. Podobné "co a kde" paměti popsal u slepic také Forkman (2000). Pro chovatele to znamená, že slepice si vybavuje, kde najde to, co jí chutná, a kde ne.

Krátkodobá paměť

V pokusech, kde se míček schoval za zástěnu, si slepice pamatovaly jeho dráhu až 180 sekund, pokud byl viditelný, a asi minutu, pokud byl skrytý (Vallortigara a kol., 1998). Jde o krátké, ale praktické intervaly, které slepicím stačí k tomu, aby si zapamatovaly, kam zmizel brouk.

Dlouhodobá paměť

Dlouhodobou paměť slepic podrobně doložit neumím, protože v pramenech, které jsem prošel, nebyly přesné časové údaje o uchování paměti po týdnech či měsících. Tvrzení typu slepice si pamatuje člověka rok nebo dva proto v článku neuvádím jako fakt. Poznatky z hejna ale ukazují, že klovací pořadí vydrží dlouho a že slepice, které se vrátí po delší nepřítomnosti, bývají napadány, jak se podrobně píše dál.

7. Smysl pro čas a očekávání

Slepice se řídí rutinou a poznáte to hlavně u krmení. Pokusy na toto téma ukazují, že to není jen zvyk, ale schopnost odhadnout čas. Pět slepic ve věku 30 týdnů se v pokusu naučilo, že potravu dostanou zhruba po šesti minutách, a nejvíc zobaly právě kolem tohoto času (Taylor a kol., 2002).

Zajímavý je i pokus Zimmermanové a kolegů z roku 2011. Nosnice se naučily tři zvukové signály: jeden předpovídal jídlo, druhý postřik vodou a třetí nic. Po signálu vodního postřiku vykazovaly projevy neklidu, třeba přecházení sem a tam, po signálu jídla projevy pohodlí. Slepice si tedy dokáže zapamatovat, co zvuk znamená, a očekávat to s příslušnou emocí.

Chovatel to nezná jako laboratorní pokus, ale jako každodenní jev: slepice čekají u branky ve stejnou hodinu, běží na zvuk plechového kbelíku nebo na charakteristické šustění pytle s obilím. Tento zvuk je pro ně spolehlivým signálem. Opak je také pravda. Když chovatel rozdává jídlo nepravidelně, hejno bývá neklidnější, protože se nemá na co spolehnout.

8. Počítání a odhad množství

Počítání zní jako lidská dovednost, ale výzkum ukazuje, že základní smysl pro množství mají i kuřata. Skupina Giorgia Vallortigary z univerzity v Trentu (a kolegové z Padovy) zkoumala čerstvě vylíhnutá kuřata.

• Kuřata odchovaná s pěti předměty si při testu vybírala zástěnu, za kterou zmizela větší skupina, například tři předměty proti dvěma (Rugani a kol., 2008, 2010).
• Pětidenní kuřata sledovala jednoduché přičítání a odečítání do pěti předmětů (Rugani a kol., 2009).
• V další práci (Rugani, Regolin a Vallortigara, 2011) se zkoumalo větší množství. Kuřata vtisknutá na pět čtverců chodila k zástěně s větší skupinou při srovnání 6 proti 9 asi ve 67 % případů a při 5 proti 10 asi v 69 %. Jakmile ale vědci vyrovnali celkovou plochu nebo obvod předmětů, volba klesla k náhodě, kolem 50 %. Autoři sami upozorňují, že může jít o preferenci většího množství materiálu, ne čistého počítání, a že vzorky byly malé (zhruba deset kuřat ve skupině).

Jinými slovy, kuře odhaduje, kde je víc, ale nevíme jistě, zda opravdu počítá ks, nebo zda posuzuje celkový objem. Pro chovatele je z toho jedno praktické ponaučení: slepice si všimne, že je jídla méně nebo že se hejno zmenšilo, i když to nebude umět vyjádřit číslem.

9. Trvalost předmětů a představa nepřítomnosti

Trvalost předmětů znamená vědět, že věc existuje, i když ji nevidím. U lidských dětí se vyvíjí v prvním roce života. U kuřat se ukázala velmi brzy: dvoudenní kuřata zvládala některé úlohy se zcela zakrytým předmětem (Regolin a kol., 1994; Vallortigara a Regolin, 2002). Obtížnější bylo předpovědět, kde se zastaví míček podle jeho pohybu (Freire a Nicol, 1997, 1999). Skrytého sociálního partnera, tedy předmět, na který se kuřata vtiskla, kuřata nacházela spolehlivěji (Chiandetti a Vallortigara, 2011).

Novější studie v časopise eLife (Szabó a kol., 2021) zkoumala, zda osmidenní kuřata spontánně chápou i nepřítomnost předmětu. Kuřata vtisknutá na červený válec sledovala, jak se předmět schová nebo tajně odstraní či vrátí. Pokud se předmět neočekávaně objevil tam, kde měl být prázdno, kuřata se dívala levým okem, které se u ptáků spojuje s novostí, a tato reakce byla u samiček silnější. Autoři z toho usuzují, že představa nepřítomnosti může patřit k základní výbavě obratlovců, bez potřeby jazyka.

V chovu to lze vidět, když slepice vyhrabává místo, kde viděla zahrabat červa, nebo hledá kuřátko, které zmizelo za překážkou. Kvočna svá kuřata hledá, i když je právě nevidí.

10. Sebeovládání a trpělivost

Schopnost odložit okamžitou odměnu ve prospěch větší se považuje za známku vyspělého uvažování. Abeyesinghe a kolegové (2005) dali slepicím na výběr: počkat dvě sekundy a dostat jídlo na tři sekundy, nebo počkat šest sekund a dostat jídlo na 22 sekund. Slepice volily častěji druhou možnost. Počet slepic, u kterých se to ukázalo, jsem v zdroji nenašel, proto ho neuvádím.

Co z toho plyne: ani slepice, které se nám zdají chamtivé, nejsou čistě impulzivní. Pokud se vyplatí počkat, počkají. Klid při krmení tedy pomáhá. Když vysypete krmivo a slepice se nejprve ztiší, protože sledují, co přijde, není to jen vaše představa.

11. Jak slepice poznávají jedna druhou

Hejno funguje jen tehdy, když se jeho členové navzájem znají. Podle poradenské sítě Poultry eXtension, kterou provozují americké univerzity, dokážou nosnice rozpoznat přibližně 30 jedinců. Rozpoznání je podstatné, protože slepice potřebuje vědět, kterou družku smí klovnout (tu níž postavenou) a před kterou se musí stáhnout. Žádný jediný znak přitom není rozhodující. Roli hraje hřeben, ale také zbarvení peří a hlava s krkem; když se tyto znaky změní, rozpoznání se ztíží, zejména u bílých slepic.

Marino v přehledu dodává, že slepice poznávaly velký počet jiných slepic, a to nejen živých, ale i na barevných diapozitivech (výzkumy Bradshawa, Dawkinsové, D'Eatha a Stonea, Ryana a Leaové z 90. let). Přesný počet přehled neuvádí. Často opakované tvrzení, že slepice pozná sto různých tváří, jsem v prověřených zdrojích nenašel, proto ho tu neprezentuji jako fakt.

Zblízka, ne z dálky

Studie z roku 1995 (Behaviour, 132) zjistila, že slepice poznávají družky hlavně z malé vzdálenosti. Při výběru mezi známou a neznámou slepicí vybíraly známou z osmi centimetrů, ale ze vzdálenosti 66 nebo 124 centimetrů vybíraly náhodně. Volně se pohybující slepice také nejprve prohlížely jiné slepice, i ty známé, z 26 centimetrů nebo blíž. Autoři usuzují, že k rozpoznání používají blízké čelní zorné pole.

To je zajímavé pro chovatele: slepice tedy neposuzuje družku z druhého konce výběhu. Prohlídka zblízka, drobné šťouchnutí, koukání na hlavu a hřeben jsou ve skutečnosti jejich způsob, jak si ověřit, s kým mají tu čest.

12. Klovací pořadí jako společná paměť hejna

Klovací pořadí popsal zoolog Thorleif Schjelderup-Ebbe v roce 1935 a od té doby je synonymem pro slepičí společnost. Podle Poultry eXtension se u hejna samých slepic pořadí obvykle ustálí kolem 10. týdne věku, u malých skupin zhruba kolem osmého týdne. Skupiny samců mohou zůstat nevyřešené mnoho týdnů. Kuřata se do soupeření pouštějí až po třetím dni života a souboje o postavení začínají kolem 16. dne.

Klovací pořadí je vlastně společná paměť: každá slepice si pamatuje, kdo je nad ní a kdo pod ní, a ona pozná každého jedince. Díky tomu nemusí hejno bojovat každý den. Spory se řeší krátkým pohrožením a pořadí drží. Když se tato paměť naruší, vznikají souboje.

Odvozování z cizích soubojů

Zajímavý pokus popsali Hogue a kolegové (1996). Slepice pozorovaly, jak dominantní slepice prohrála souboj s cizí slepicí. Takové pozorovatelky pak cizí slepici příliš nevyzývaly. Když ale viděly, že dominantní slepice vyhrála, vyzvaly cizí slepici zhruba v polovině případů. Slepice tedy z pozorování cizího souboje vyvodila závěr o vlastních šancích. Odborně se tomu říká transitivní usuzování; v článku Marino ji uvádí jako sociální uvažování.

13. Poznává slepice svého chovatele

To je nejčastější otázka chovatelů a také ta, na kterou je nejtěžší odpovědět poctivě. Přímý důkaz, že slepice pozná konkrétního člověka po obličeji, v zdrojích, které jsem prošel, není. Máme ale pevné poznatky o tom, jak slepice reagují na lidi obecně.

• Australská studie o chování a stresu nosnic (časopis Animal Production Science) porovnávala slepice s extra kontaktem s lidmi v odchovu a bez něj. Slepice s dodatečným kontaktem se v dospělosti lidí méně vyhýbaly. Zajímavé je, že samotný zrakový kontakt s člověkem stačil ovlivnit míru vyhýbání, a že kontakt z větší vzdálenosti (75 až 105 cm) vedl k většímu vyhýbání než z blízka.
• Pozitivní zacházení vedlo jen k tendenci k nižší hladině stresového hormonu kortikosteronu, která nebyla statisticky průkazná. Autoři strach odhadují z chování, nikoli měří přímo.
• Podle Poultry eXtension snižuje kontakt s lidskou rukou už od 15. minuty po vylíhnutí tísnivé volání kuřat.

Co z toho vyvodit: slepice se učí, jak se chovají lidé v jejím okolí. Chovatel, který se pohybuje klidně, předvídatelně a pravidelně, tvoří okolí, kterého se slepice nebojí. Zda hejno rozlišuje vás od souseda, nelze z těchto zdrojů potvrdit, ale praktické zkušenosti chovatelů naznačují, že reagují na kombinaci hlasu, chůze, oblečení a hlavně na to, co s sebou nesete. To je ovšem zkušenost, ne vědecký důkaz.

Jak budovat důvěru

1. Choďte ke kurníku stejným způsobem a v podobnou dobu.
2. Mluvte klidným hlasem, než otevřete branku nebo dvířka.
3. Nechte slepice, ať přijdou samy. Nesahejte na ně bez důvodu.
4. Pamlsek podávejte z ruky nebo z misky, ne hozením přes hlavy.
5. Při zdravotní kontrole zacházejte pevně, ale tiše; slepici podložte pod hrudník.

14. Hlasy, varování a lstivé volání

Komunikace je další oblast, kde se ukázal nečekaně složitý svět slepic. Kohouti v pokusech Evanse a spolupracovníků (1993) vydávali odlišná varovná volání na hrozbu ze vzduchu a ze země. Nejsilnější volání vyvolal jestřáb přeletující nad hlavou. Kohouti volají na ptačí nepřátele častěji, když jsou nablízku slepice (Wilson a Evans, 2008) nebo podřízení kohouti (Kokolakis a kol., 2010), a také když jsou kolem známí jedinci (Karakashian a kol., 1988).

K potravnímu volání patří i podvod. Kohouti někdy zavolají, jako by našli jídlo, i když žádné není, a tím přilákají slepice (Gyger a Marler, 1988; Evans, 2002). Slepice po čase přestaly na příliš časté falešné volání reagovat. Podřízení kohouti před dominantními potlačují hlasovou část svádění a vracejí ji, když nadřízený nedává pozor (Smith a kol., 2011).

Pro každodenní chov je zajímavá poznámka, že slepice používají hlasy k řízení hejna. Poultry eXtension zmiňuje, že kvokání snižuje tíseň kuřat. Tady si zapamatujte jedno: když slepice najednou ztichnou a přikrčí se, často tím reagují na signál o nebezpečí, který jste nemuseli zaslechnout.

15. Učení pozorováním

Slepice se neučí jen sama pokusem a omylem, ale také sledováním. V pokusech Nicolové a Popeové (1992, 1994) se naivní slepice, které sledovaly vycvičenou slepici, naučily úkol přesněji než ty, které sledovaly jinou neznalou. Slepice se také učily snáz od dominantních vzorů než od podřízených (Nicol a Pope, 1999).

To má praktické následky. Pokud do hejna zařadíte slepici, která umí používat napáječku, vchází do kurníku na noc nebo ví, kde jsou hnízda, ostatní se to naučí od ní. A naopak, špatný zvyk, například klování vajec, se může šířit stejnou cestou. Proto se vyplatí zasáhnout dřív, než se zlozvyk stane součástí hejna.

16. Emoce, strach a vcítění

Marino v přehledu cituje i výzkumy emocí. Edgar a kolegové (2011) zjistili, že slepice mělo zrychlený tep a nižší teplotu očí a hřebenu, když foukli vzduch jejich kuřatům, ale ne když foukli jim samotným. To se považuje za známku vcítění. Pozdější studie (2013) naznačila, že reakce závisí na tom, zda slepice ví, že je ofuk nepříjemný. A klidnější kvočny pomáhaly držet nižší stresovou odpověď svých kuřat (Edgar a kol., 2015).

Slepice také v pokusech vybíraly prostředí, které mělo lepší ukazatele pohody a nižší hladinu kortikosteronu (Nicol a kol., 2009, 2011). Test kognitivního zkreslení (pesimismus a optimismus) na úrovni skupiny žádný efekt neukázal, ale individuální rozdíly byly výrazné (Wichman a kol., 2012). Slepice se tedy liší povahou a nelze je házet do jednoho pytle.

17. Mýty a fakta o slepičím rozumu

Je důležité zachovat míru. Říct, že slepice jsou chytré, neznamená, že jsou jako psi nebo vrány. Je to ptačí inteligence zaměřená na hledání potravy, ochranu před dravci a život v hejnu. A právě v těchto oblastech je výborná.

18. Jak paměť a učení využít v praxi

Znalost slepičího rozumu se dá proměnit v konkrétní návyky, které chov usnadní.

Stálá rutina

Slepice odhadují čas a spojují zvuky s událostmi (pokusy Taylorové a Zimmermanové). Krmte tedy v podobné hodiny a stejný signál používejte pro stejnou událost. Hejno je pak klidnější a snáz se přesouvá.

Zavolání do kurníku

Stálý zvuk, například zacinkání o misku, můžete spojit s pamlskem. Po několika dnech opakování slepice přijdou na signál samy. Postup je jednoduchý a nevyžaduje žádné přípravky.

1. Vyberte jeden zvuk, který ve zbytku dne nepoužíváte.
2. Zazvučte a ihned dejte malý pamlsek na stejné místo.
3. Opakujte několik dní, vždy v klidu a bez spěchu.
4. Po týdnu zkuste signál z větší vzdálenosti.
5. Pamlsek vždy dejte, jinak se spojení zeslabí.

Zavedení nové věci

Nový předmět, napáječku nebo hnízdo zavádějte postupně. Slepice, které vidí, že ho používá jiná slepice, se přizpůsobí rychleji než ty, které jsou ponechané samy (učení pozorováním podle Nicolové a Popeové). Starou napáječku nechte po dobu přechodu stát vedle nové.

Zacházení s ptáky

Rozhoduje to, jak často a jak klidně se slepicí zacházíte. Zdroj z australského výzkumu ukazuje, že dodatečný kontakt s lidmi v odchovu snižuje vyhýbání v dospělosti. Při práci proto nepoužívejte hrubé chytání, které se slepice dobře učí zapamatovat.

19. Paměť a změny v hejnu: nové slepice, návrat po nemoci

Znalost, že slepice si pamatují jedna druhou a své postavení, vysvětluje, proč jsou změny v hejnu tak citlivé. Poultry eXtension uvádí, že hejno, které si vytvořilo hierarchii, obvykle napadne nového ptáka, který je přidán do výběhu, a to i stejného plemene. Souboje jsou nejčastější tehdy, když si nový pták hledá místo nebo když se vrací po dlouhé nepřítomnosti.

V uvedeném zdroji se také popisuje, že slepice vrácené jednotlivě byly napadány družkami, které byly dříve pod nimi. Naopak vrácení větší skupiny umožnilo hejnu vytvořit nové pořadí. Z toho vyplývá, že izolace nemocné slepice s sebou nese riziko, že po návratu bude muset znovu bojovat o postavení. Podrobný postup spojování slepic najdete v samostatném článku o spojení nových a starých slepic.

20. Zabavit hlavu: úkoly a obohacení

Poultry eXtension zmiňuje, že divoký kur bankivský tráví zhruba 61 % času hledáním potravy. Domácí slepice, i když dostávají kompletní krmivo, v hrabání a zobání pokračují. Proč přesně, vědci přesně nevědí, ale je jasné, že pro slepici jde o přirozenou činnost a také o způsob, jak využít hlavu.

Obohacení je v praxi jednoduché: rozhazujte zrní do podestýlky, aby je slepice musely hledat, zavěste zelení nebo dejte hrabaniště. Více nápadů najdete v článcích o zabavení slepic, houpačce a zeleninových pamlscích. Zde stačí principy:

• Úkoly mají být řešitelné, jinak slepice ztratí zájem.
• Střídejte je, aby se neokoukaly.
• Zajistěte, aby se slabší slepice k úkolu dostala také.
• Vyhněte se hrozbě zranění; žádné ostré předměty.

21. Nejčastější chyby chovatelů

1. Nepravidelnost. Krmení v náhodných hodinách vyvolává neklid, protože slepice odhadují čas.
2. Hrubé chytání. Slepice se učí vyhýbat lidem, kteří je zbytečně honí.
3. Náhlé změny. Přestavba výběhu naráz zruší naučené návyky.
4. Přidávání jedné slepice. Jedinec bez podpory je nejzranitelnější.
5. Očekávání lidských reakcí. Slepice neposlouchá na jméno jako pes, i když si může zvyknout na zvuk.
6. Zveličování. Vyprávění, že slepice umí vše, vede k nerealistickým očekáváním.
7. Přehlížení povahy. Stydlivá slepice potřebuje jiný přístup než odvážná.

22. Slovníček pojmů

23. Časté otázky o paměti a inteligenci slepic

Shrnutí

Zdroje a právní předpisy

• Marino L.: Thinking chickens: a review of cognition, emotion, and behavior in the domestic chicken (Animal Cognition, 2017)
• Poultry eXtension: Normal behaviors of chickens in small and backyard poultry flocks (americká univerzitní poradenská síť)
• Szabó E. a kol.: Young domestic chicks spontaneously represent the absence of objects (eLife, Central European University a další)
• Rugani R., Regolin L., Vallortigara G.: Summation of large numerousness by newborn chicks (Frontiers in Psychology, 2011)
• McCabe B. J.: Visual imprinting in birds (Frontiers in Physiology, 2019, abstrakt)
• Studie o vzdálenosti a sociálním rozpoznání u slepic (Behaviour, 1995, abstrakt)
• Studie o chování a kortikosteronu nosnic při kontaktu s lidmi (Animal Production Science, abstrakt)
• Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání

Článek má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření veterinářem. Léky a přípravky nedávkujte bez jeho pokynu. Výzkum chování drůbeže se vyvíjí; uvedené výsledky pocházejí z pokusů na malých skupinách ptáků a jsou orientační.

Čak má pro vás tipy!

Rady k chovu, krmení a péči o zvířata a občas i akce jen pro odběratele. Žádný spam, odhlásit se můžete kdykoli.

Chci tipy od Čaka

Po odeslání vám přijde e-mail s odkazem pro potvrzení odběru. Souhlasíte se zasíláním informací dle zákona č. 110/2019 Sb.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet