733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Roztažené nožičky u kuřat (splay leg): příčiny, léčba a prevence

Aktualizováno: 2. 11. 2026. Článek vychází z veterinárních příruček (MSD/Merck Veterinary Manual, vydání 2023–2025), materiálů univerzitních extension služeb (Virginia Tech, Mississippi State University, Purdue University, University of Minnesota, University of Nebraska–Lincoln, University of Missouri, University of Delaware), recenzovaných vědeckých prací (Poultry Science, Livestock Science, Journal of Nutrition, Jurnal Sain Veteriner), výzkumu University of Sydney a Wageningen University a českých právních předpisů. Úplný seznam zdrojů je na konci článku.

1. Roztažené nožičky u kuřat v kostce

2. Co jsou roztažené nožičky a jak je poznat

Roztažené nožičky jsou v češtině lidové označení pro stav, který se v anglické literatuře nazývá splay leg, splayed legs nebo spraddle legs. Indonéský přehledový článek veterinářů z Univerzity Gadjah Mada z roku 2023 ho popisuje jednoduše: nohy ptáčete směřují ven nebo do stran, místo aby stály pod tělem. Postihuje především mláďata a bez správné a včasné péče může skončit trvalým postižením na celý život.

Na kuřeti to poznáte většinou na první pohled. Typické znaky jsou:

• kuře leží nebo sedí na bříšku a nožky má roztažené do stran jako žabka,
• při pokusu o vstání mu jedna nebo obě nohy ujedou, kuře se kymácí a padá,
• pohybuje se odstrkáváním, plazením nebo „pádlováním“ nohama,
• jedna noha může trčet do strany a druhá zůstává pod tělem,
• chodidla a prstíky bývají zpočátku normální, problém je v postavení celé končetiny.

Důležité je, že u čistých roztažených nožiček bývá kuře jinak čilé, pípá, má zájem o krmivo a vodu, jen se k nim neumí dostat. Pokud je kuře naopak apatické, má zavřená očka, třese se, má křivé prsty, oteklé klouby nebo padá na bok, jde pravděpodobně o něco jiného nebo něco navíc. Těmto rozdílům se podrobně věnujeme v kapitole o odlišení od jiných nemocí.

Australský odborný portál Poultry Hub, provozovaný ve spolupráci australských univerzit, uvádí zajímavé rozlišení: když je postižena jedna noha, mluví o perose nebo sklouznuté šlaše, a postižení obou nohou označuje jako spraddle legs. V praxi chovatelů se ale pojmy prolínají a „roztažené nožičky“ se říká všemu, kdy kuře nemůže dát nohy pod sebe. Pro správnou pomoc je proto důležitější rozpoznat, jestli jde jen o „uklouznuté“ svaly a vazy, nebo o skutečnou deformaci kloubu a šlachy.

3. Co se děje v kyčli, koleni a šlachách kuřete

Abychom pochopili, proč stačí kluzká podložka a pár hodin, aby se kuřeti „rozjely“ nohy, pomůže krátký pohled do anatomie. Noha drůbeže se skládá ze stehenní kosti (femur), holenní kosti srostlé s částí zánártních kůstek (tibiotarsus) a běháku (tarsometatarsus). To, co laik považuje za „koleno ohnuté dozadu“, je ve skutečnosti hlezenní kloub, správně intertarzální kloub mezi tibiotarsem a běhákem. Přes jeho zadní stranu vede v žlábku mezi dvěma kostěnými hrbolky silná šlacha lýtkového svalu (musculus gastrocnemius), u ptáků často nazývaná Achillova šlacha.

U čerstvě vylíhnutého kuřete jsou kosti ještě z velké části chrupavčité, vazy jsou měkké a svaly slabé. Kuře se navíc po vyklubání teprve učí stát. Když se na hladkém povrchu nemá čeho chytit, nohy mu při každém pokusu o vstání podjíždějí do stran. Vazy v kyčli a v hlezenním kloubu se přetahují a svaly, které mají nohy přitahovat k sobě (přitahovače), nestačí. Pokud kuře v takové poloze stráví hodiny až dny, tkáně se „naučí“ špatné postavení a kosti začnou růst ve špatném úhlu.

Proto je včasnost tak klíčová. V prvních dnech jde většinou o problém měkkých tkání, který se dá přidržením nožiček ve správné poloze napravit. Později už může jít o změny kostí a sklouznutí šlachy z jejího žlábku, které spojkou nespravíte. Univerzita Virginia Tech ve své příručce o poruchách nohou drůbeže z roku 2009 uvádí, že jakmile se roztažené nohy u ptáka vyvinou naplno, je téměř nemožné je napravit. V aktualizovaném vydání z roku 2023 doporučuje u postižených ptáčat spojení nohou páskou nejvýše na dobu zhruba jednoho týdne.

4. Příčina číslo jedna: kluzká podložka

Všechny univerzitní zdroje, které jsme prošli, se shodují, že nejčastější spouštěč roztažených nožiček je hladký, kluzký povrch v prvních dnech života. Virginia Tech ve svých materiálech z let 2009 i 2023 výslovně jmenuje noviny a dřevo jako povrchy, které způsobují nadměrné problémy s nohama, zejména u vodní drůbeže, pernaté zvěře a rousných plemen. Mississippi State University mezi příčinami zmrzačených a zdeformovaných kuřat uvádí i kluzké líhňové tácy. Portál Poultry Hub doplňuje, že běžnou příčinou je umístění kuřat na kluzkou podlahu brzy po vylíhnutí a také úrazy, když se kuřata na sebe navrší.

Kde všude kuře může „uklouznout“:

• Dno líhně. Hladký plast nebo kovová mřížka v domácích líhních. Na plastu nožky kloužou, v mřížce se mohou zachytit.
• Noviny a letáky. Jsou levné a po ruce, ale mají hladký, lesklý povrch, a jakmile zvlhnou, kloužou ještě víc.
• Hladké dno přepravky nebo krabice. Plastová přepravka bez podestýlky je pro jednodenní kuřata kluziště.
• Lino, dlažba, dřevotříska nebo lakovaná deska jako dno odchovny.
• Mokrá podestýlka, která se slehne do kluzké vrstvy.

Virginia Tech pro první dva týdny doporučuje strukturované (vroubkované) papírové utěrky, staré bavlněné ručníky nebo pytlovinu, tedy povrchy, do kterých se drápky zachytí. Po dvou týdnech radí přejít na zhruba 7,5 cm (3 palce) silnou vrstvu hoblin z měkkého dřeva, sekané slámy nebo podobného materiálu. Jako nevhodné uvádí kukuřičné palice a jemné piliny, které se slehávají a za vlhka plesniví. University of Nebraska–Lincoln ve svém návodu k líhnutí z roku 2020 rovněž doporučuje do odchovny podestýlku, která neklouže, například nastříhaný papír nebo dřevěnou drť, aby měla kuřata trakci. Podrobně se výběru podestýlky věnuje náš samostatný článek o podestýlce pro drůbež.

5. Inkubace: teplota, vlhkost a skladování vajec

Ne každé kuře s roztaženýma nožičkama si za to „může“ samo uklouznutím. Část kuřat se rodí s oslabenými nohami už z líhně. Univerzitní extension služby se v tom shodují: Mississippi State University uvádí jako příčiny zmrzačených a zdeformovaných kuřat obvykle příliš vysokou teplotu inkubace, nízkou vlhkost, nesprávnou polohu vajec nebo obracení, dědičnost, kluzké líhňové tácy a špatnou výživu rodičovského hejna. University of Minnesota ve své příručce o líhnutí malého počtu kuřat uvádí u zmrzačených kuřat poruchy vývoje zárodku, špatnou výživu slepic a příliš vysokou teplotu v líhni a zdůrazňuje, že přehřátí zárodku je mnohem škodlivější než jeho podchlazení.

Virginia Tech ve verzi příručky z roku 2023 jmenuje u kuřat s roztaženýma nebo jinak zmrzačenýma nohama tyto inkubační faktory: násadová vejce skladovaná 10 a více dní, nedostatečnou vlhkost při inkubaci (kuřata pak bývají suchá a slabá) a velké výkyvy teploty nebo vlhkosti.

Doporučené hodnoty podle univerzitních příruček

Konkrétní čísla se mezi zdroji trochu liší podle typu líhně a podle toho, jak se vlhkost měří, proto vždy platí především návod výrobce vaší líhně. Pro orientaci uvádíme hodnoty z amerických univerzit:

Pro běžného chovatele z toho plynou tři praktické závěry. Za prvé, nepřehřívat: o pár desetin stupně vyšší teplota po delší dobu škodí víc než krátké ochlazení. Za druhé, hlídat stabilitu: líheň by neměla stát u okna, na slunci, u topení ani v průvanu. Nebraská univerzita doporučuje místnost s teplotou zhruba 21–24 °C. Za třetí, nelíhnout stará vejce: podle Mississippi State University líhnivost po sedmi dnech skladování rychle klesá a po třech týdnech se blíží nule, a Virginia Tech spojuje vejce starší deseti dnů s vyšším podílem zmrzačených a slabých kuřat. Podrobnější postup výběru a skladování najdete v našem článku o násadových vejcích a průběh líhnutí v článku Líhnutí kuřat den po dni.

Co se děje po vyklubání

University of Delaware a University of Nebraska–Lincoln shodně doporučují nechat kuřata v líhni, dokud úplně neoschnou. Delawarská univerzita uvádí, že oschnutí trvá zhruba 4–6 hodin a že vlastní klubání (od proklovnutí skořápky) může trvat 1–6 hodin, přičemž za skořápku se nemá tahat. Právě v této fázi kuře poprvé zkouší stát. Pokud v líhni leží na hladkém plastu, může se roztažení nohou objevit už tady. Proto se vyplatí na dno líhně ke konci inkubace, po ukončení obracení, položit vroubkovanou papírovou utěrku nebo kousek protiskluzové podložky (pokud to výrobce líhně připouští a neomezí se tím proudění vzduchu).

6. Co říká výzkum o inkubaci a vývoji nohou

Vztahem mezi inkubací a zdravím nohou se zabývá řada vědeckých prací, hlavně u brojlerů. Pro drobnochovatele jsou zajímavé proto, že ukazují, jak citlivě vývoj kostí reaguje na teplotu.

Teplota skořápky a pevnost kostí

Tým z Wageningen University (Guz a kolegové, Poultry Science, 2020) inkuboval 468 vajec hybridu Ross 308. První týden držel teplotu skořápky na 37,8 °C, ve druhém týdnu buď 37,8, nebo 38,9 °C, ve třetím týdnu 36,7, nebo 37,8 °C. Kuřata pak sledoval až do porážkového věku 41–42 dní. Vyšší teplota ve druhém týdnu vedla k těžší a pevnější holenní kosti a k mírně lepšímu skóre chůze ve 39 dnech (2,3 proti 2,4). Naopak nižší teplota 36,7 °C ve třetím týdnu snížila energii potřebnou ke zlomení kosti. Na výskyt tibiální dyschondroplazie a jiných poruch nohou však teplota vliv neměla.

Přehled výzkumů z roku 2023

Dánsko-polský přehled Kettrukata, Grochowské a Therkildsenové (Livestock Science, 2023) shrnul desítky pokusů. Připomíná, že standardní komerční inkubace probíhá při 37,8 °C a 55–65 % relativní vlhkosti po 21 dní. Z citovaných prací vyplývá například:

• zvýšení teploty na 38,9 °C v 4.–7. dni, pak 37,8 °C a ve třetím týdnu 36,8 °C vedlo ke kratším stehenním a holenním kostem u 18denních zárodků a k nižší hmotnosti a pevnosti kostí při vylíhnutí,
• 38 °C v posledních čtyřech dnech inkubace dalo delší holenní kost při vylíhnutí než 36 nebo 39 °C,
• velmi vysoké teploty dlouhodobě (38,8 °C od 10. dne nebo 39,4 °C po celou dobu) zpomalily růst kostí vzhledem k hmotnosti těla,
• krátké ochlazení vajec na 15 °C na 30 minut v 18.–19. dni ve spojení s nízkou teplotou v odchovu zvýšilo výskyt otlaků na hleznech a zánětů chodidel.

Autoři zároveň poctivě uvádějí, že zatím žádný teplotní program jednoznačně nezlepšil chodivost a welfare brojlerů. Pro domácí chov z toho plyne hlavně jedno: dlouhodobé přehřívání škodí kostem, krátké výkyvy jsou méně závažné, ale ani ty nejsou bez následků.

Případ z australské líhně

Výzkumníci University of Sydney Peter Groves a Wendy Muir v projektu financovaném Poultry CRC řešili hlášení z líhně šlechtitelské firmy, kde se ve dvou líhních ze stejného inkubátoru objevil nezvykle vysoký výskyt deformit nohou. Inkubátor předtím dva dny podchlazoval a pak až do konce běžel s nižší vlhkostí. V navazujícím pokusu se deformity zopakovat nepodařilo, ale kuřata z „poškozené“ inkubace měla při vylíhnutí nižší popel kostí (tedy horší mineralizaci) a vyšší vápník a fosfor v krvi. Do 13. dne se rozdíly vyrovnaly. Autoři doporučili další výzkum zaměřit hlavně na relativní vlhkost. I tento příklad ukazuje, že poruchy inkubace se mohou projevit právě na nohou.

7. Výživa rodičů a kuřat: mangan, cholin, vitamíny skupiny B

Třetí velkou skupinou příčin je výživa. Má dvě roviny: co dostávala slepice, která vejce snesla, a co dostává kuře po vylíhnutí. Zárodek si během 21 dní vystačí jen se zásobami ve vejci, a pokud v nich něco chybí, kuře se může vylíhnout se slabými nebo zdeformovanými nohami. Virginia Tech i Mississippi State University uvádějí špatnou výživu rodičovského hejna mezi příčinami zmrzačených kuřat.

Mangan

Podle MSD Veterinary Manual (Korver, 2023, aktualizováno 2024) způsobuje nedostatek manganu u mladých kuřat a krůťat perosu a chondrodystrofii. Hlezenní kloub se zvětší a zdeformuje, dlouhé kosti nohou se zkrátí a ztlustí a v těžkých případech šlacha sklouzne z kloubních hrbolků. Krmivo rodičů chudé na mangan způsobuje chondrodystrofii už u zárodků, které mají zkrácené a ztluštělé nohy i křídla. Dvě věci jsou pro chovatele zásadní:

• nadbytek vápníku nebo fosforu perosu zhoršuje, protože snižuje vstřebávání manganu,
• přidání manganu už vzniklé deformity nenapraví, lze jim jen předcházet.

Historicky byl vztah manganu a perosy prokázán už ve 40. letech 20. století. Mohamed a Greenberg z Kalifornské univerzity v Berkeley vyvolali perosu u kuřat syntetickým krmivem s 2,8 mg manganu na kilogram (kontrolní krmivo mělo 59,6 mg/kg) a dospěli k závěru, že rozhodující je samotný nedostatek manganu. Pro srovnání: tabulky potřeby živin v MSD Veterinary Manual, převzaté z amerického NRC, uvádějí pro kuřata nosného typu ve věku 0–6 týdnů 60 mg manganu na kilogram krmiva.

Cholin, biotin, kyselina listová a pyridoxin

Studie publikovaná v Journal of Nutrition v roce 1941 ukázala, že perosu lze u kuřat vyvolat i při dostatku manganu, a to nedostatkem organické živiny, jejímž hlavním kandidátem byl cholin. Dnešní MSD Veterinary Manual popisuje perosu jako klasický příznak nedostatku cholinu: začíná drobnými krváceninami a otokem v oblasti hlezna, pokračuje oploštěním kloubu, stočením běháku a sklouznutím šlachy. Zároveň uvádí, že perosa není specifická jen pro cholin a že krmiva se sójovým šrotem nebo pšeničnými otrubami nedostatkem cholinu pravděpodobně trpět nebudou.

Perosu mohou podle téhož zdroje způsobit také nedostatek biotinu (u zárodků navíc zkrácený a dozadu ohnutý tibiotarsus a srůst třetího a čtvrtého prstu), kyseliny listové a pyridoxinu (vitamínu B6, typicky s jednou zmrzačenou nohou a prostředními prsty ohnutými dovnitř). Bulharský veterinární patolog Ivan Dinev v atlasu Diseases of Poultry uvádí stejnou skupinu: mangan, cholin, niacin, pyridoxin, biotin a kyselinu listovou, a popisuje typické postavení nohou „do stran a dozadu“.

Riboflavin a „zatočené prstíky“

Nedostatek riboflavinu (vitamínu B2) způsobuje u kuřat paralýzu se zatočenými prsty (curled toe paralysis). Podle MSD Veterinary Manual se mezi 1. a 2. týdnem objevuje pomalý růst, slabost a průjem, kuřata chodí po hleznech, svaly nohou ochabují a v pokročilém stadiu kuře leží s nohama nataženýma. Virginia Tech uvádí nedostatek riboflavinu i jako příčinu roztažených nohou. Při částečném nedostatku se kuřata mohou zotavit, dlouho trvající poškození nervů je ale nevratné. Léčbu a případné doplňky vždy konzultujte s veterinářem.

Niacin a vitamín D

Nedostatek niacinu vede ke zvětšení hlezenních kloubů a k vybočení nohou, ale šlacha přitom na rozdíl od perosy obvykle nesklouzne. MSD Veterinary Manual uvádí pro kuřata potřebu nejméně 30 mg/kg krmiva, zatímco kachny, husy a krůty potřebují 55–70 mg/kg. Nedostatek vitamínu D3, vápníku nebo fosforu způsobuje křivici: kosti jsou měkké a pružné, kuřata kulhají, sedají na hlezna, a u brojlerů a krůťat se podle MSD kulhání objevuje zhruba ve 10.–14. dni věku.

Prakticky to znamená: krmte nosnice, ze kterých chcete líhnout, kompletní směsí pro nosnice nebo chovná hejna, ne jen obilím, a kuřata od prvního dne kompletní startérovou směsí určenou pro kuřata. Nosnicová směs pro kuřata nepatří: podle tabulek MSD Veterinary Manual potřebují kuřata ve věku 0–6 týdnů asi 0,9 % vápníku, zatímco krmiva pro nosnice obsahují 2,75–5 %, a nadbytek vápníku podle téhož zdroje snižuje využití manganu. Podrobně o výživě v jednotlivých týdnech píšeme v článku Čím krmit kuřata podle věku.

8. Perosa a sklouznutá šlacha: příbuzná, ale vážnější vada

Je důležité odlišit „obyčejné“ roztažené nožičky, které vznikají uklouznutím u jinak zdravého kuřete, od perosy (sklouznuté šlachy, chondrodystrofie). U perosy je problém přímo v kosti a kloubu, nejen v měkkých tkáních.

Poultry Hub popisuje perosu jako metabolickou nemoc, která způsobuje deformující slabost nohou u kuřat, kachen a krůt, obvykle u drůbeže mladší šesti týdnů. Hlezenní klouby se oplošťují a zvětšují, Achillova šlacha sklouzne a chodidlo s běhákem se vytočí od těla. Obvykle je postižena jedna noha. Většina postižených hejn podle tohoto zdroje reaguje na doplnění manganu, ale jak už víme z MSD Veterinary Manual, již vzniklé deformity se tím nenapraví.

Pokud máte u kuřete podezření na sklouznutou šlachu, spojka mezi nohama nepomůže a může kuřeti působit bolest. Taková kuřata by měl posoudit veterinář. Pokud se perosa objevuje u více kuřat, je to signál, že je potřeba prověřit krmivo rodičů i kuřat.

9. Další příčiny: úraz, tlačenice, dědičnost, pletivo

Kromě kluzké podložky, inkubace a výživy se v odborných zdrojích objevují ještě další spouštěče:

• Tlačenice a navršení kuřat. Poultry Hub uvádí úrazy, když se kuřata na sebe navrší, jako běžnou příčinu. K navršení dochází hlavně tehdy, když je v odchovně zima a kuřata se tisknou pod zdroj tepla.
• Drátěné dno. Virginia Tech upozorňuje na odchovny s pletivovým dnem, kde se hlezna mohou zaseknout v okách.
• Těžké klubání. Kuře, které se klube příliš dlouho nebo mu někdo „pomáhá“ vytahováním, může vyjít z vejce vyčerpané a slabé na nohy. Doporučení delawarské univerzity netahat za skořápku má i tento smysl.
• Dědičnost a typ ptáka. Virginia Tech uvádí genetické faktory, zejména u rychle rostoucích masných typů. MSD Veterinary Manual připomíná, že moderní rychle rostoucí linie kladou na kostru vysoké nároky.
• Velké a těžké kuře z velkého vejce nebo naopak slabé kuře z malého vejce. Mississippi State University spojuje abnormální, slabá nebo malá kuřata mimo jiné s malými vejci, vysokou teplotou a nedostatečnou ventilací v líhni.
• Podchlazení nebo přehřátí v odchovně. Purdue University upozorňuje, že kuřata se při zimě tlačí k sobě a při horku lapají po dechu. Obojí oslabuje a zvyšuje riziko úrazů.

10. Jak odlišit roztažené nožičky od jiných nemocí

Kuře, které nechodí, nemusí mít jen roztažené nožičky. Podobně se mohou projevit nemoci kostí, nervů, kloubů i celkové infekce. Přehled v MSD Veterinary Manual (Van Wettere, 2025) zdůrazňuje, že poruchy kostry mohou být infekční i neinfekční a že v jednom hejnu se mohou vyskytovat současně. Spolehlivé určení příčiny často vyžaduje vyšetření, a to i pitvu a laboratorní rozbor uhynulých kusů.

Varovné znaky, že nejde jen o uklouznutí

• kuře je apatické, nepije, nepípá, má načepýřené peří a zavřené oči,
• klouby nebo šlachy jsou oteklé, teplé nebo zarudlé,
• prstíky jsou stočené dovnitř jako pěst,
• kuře padá na bok, točí hlavou nebo se třese,
• problém se objeví až po několika dnech nebo týdnech u kuřete, které předtím chodilo normálně,
• je postiženo více kuřat najednou nebo jich víc hyne.

Pro Markovu chorobu je podle MSD Veterinary Manual typická poloha „jedna noha natažená dopředu a druhá dozadu“. Může vzniknout u kuřat už od tří týdnů věku, a protože se očkování provádí v líhni nebo do vejce 18. den inkubace, u neočkovaných kuřat z domácího líhnutí je na místě na ni myslet. U roztažených nožiček se ale tato poloha objevuje hned po vylíhnutí, ne až za několik týdnů. Podrobně o tomto onemocnění píšeme v článku o Markově chorobě.

11. První pomoc krok za krokem

U roztažených nožiček rozhoduje čas. Indonéský přehled z roku 2023 zdůrazňuje, že včasná diagnóza a navazující správná péče jsou nutné k obnovení normálního postavení nohou a že nesprávná diagnóza nebo péče může vést k trvalému postižení. Zároveň uvádí, že stav u části kuřat zlepší, když se obě nohy podrží ve správné poloze.

1. Zkontrolujte kuře celé. Je čilé, pípá, má zájem o okolí? Není pupek otevřený, mokrý nebo zapáchající? Jsou klouby neoteklé? Pokud něco nesedí, volejte veterináře.
2. Zkuste jemně složit nožky pod tělo. Jdou-li bez odporu a kuře nepiští bolestí, jde pravděpodobně o roztažení z uklouznutí. Pokud noha nejde narovnat nebo je hlezno vytočené, může jít o perosu.
3. Vyměňte podložku. Okamžitě dejte do líhně nebo odchovny protiskluzový povrch, aby se problém nezhoršoval a nepřibývala další kuřata.
4. Nasaďte spojku mezi nožky podle návodu v další kapitole.
5. Umístěte kuře do malého prostoru s měkkou, drsnou podložkou, kde se o něj ostatní nebudou opírat a kde snadno dosáhne na vodu a krmení.
6. Zajistěte teplo. Purdue University doporučuje v prvním týdnu 32–35 °C měřeno asi 5 cm nad podlahou pod zdrojem tepla. Kuře, které se nemůže pohybovat, si neumí najít teplejší nebo chladnější místo, proto mu dejte teplou i trochu chladnější zónu na dosah.
7. Nabídněte vodu a krmivo přímo k zobáčku, dokud se kuře nenaučí samo dojít.
8. Sledujte a zapisujte. Každý den si poznamenejte, jak kuře stojí, jí a pije. Pomůže to při rozhodování, zda pokračovat, nebo vyhledat pomoc.

12. Jak správně udělat spojku mezi nožičkami

Spojka (anglicky hobble) je měkký pásek nebo „pouto“, které spojuje obě nohy v takové vzdálenosti, v jaké je má zdravé kuře, když stojí. Nohy tak nemohou ujíždět do stran, ale kuře může stát, sedat a postupně i krokovat. Virginia Tech popisuje spojení nohou páskou do jakéhosi postroje a doporučuje ho ponechat nejvýše zhruba týden. Konkrétní materiál žádný z univerzitních zdrojů nepředepisuje, proto níže uvádíme obecné zásady, které vycházejí z principu „podržet nohy ve správné poloze“.

Co budete potřebovat

• měkkou, pružnou pásku, která nelepí na peří a kůži příliš silně (například náplast pro citlivou pokožku nebo tenký samodržící obvaz),
• případně kousek měkké hadičky nebo pěnové hmoty jako „můstek“ mezi nohama,
• nůžky s kulatou špičkou,
• druhou osobu, která kuře podrží v dlaních.

Postup

1. Kuře držte v teple a v klidu, nejlépe v dlaních druhé osoby.
2. Zjistěte správnou šíři: u zdravého kuřete stejného stáří se běháky nacházejí zhruba pod kyčlemi. Spojka by měla nohy držet asi v této šíři, ani blíž, ani dál.
3. Pásku obtočte kolem každého běháku zvlášť nad prstíky a pod hleznem, volně, aby pod ní nebyla zaškrcená kůže. Mezi kůži a pásku by se mělo vejít párátko.
4. Oba „náramky“ propojte páskou nebo můstkem v požadované šíři.
5. Postavte kuře na drsnou podložku. Mělo by být schopné stát, i když zpočátku vratce.
6. Zkontrolujte prstíky: musí zůstat růžové, teplé a pohyblivé. Pokud otékají nebo modrají, spojku ihned povolte.

13. Péče během léčby: den po dni

Jak dlouho spojku nechat, záleží na tom, jak rychle se kuře zlepšuje. Univerzitní příručka Virginia Tech dává horní hranici zhruba jednoho týdne. Následující přehled je orientační a slouží hlavně k tomu, abyste věděli, na co se kterého dne zaměřit.

U spojky se zachytává trus, proto ji kontrolujte alespoň dvakrát denně. Pokud je kuře z ostatních samo, myslete na to, že kuřata jsou společenská a samotné kuře často hlasitě pípá a stresuje se. Vhodné je dát k němu jedno klidné kuře stejného věku nebo ho mít v oddělené části odchovny tak, aby ostatní vidělo a slyšelo. Virginia Tech doporučuje kulhající ptáky oddělit asi na týden do malého kotce s čerstvým krmivem a vodou a vrátit je zpět, až se pohybují volně.

Pozor také na zalepenou kloaku: kuře, které leží, si zadeček snadno zašpiní. Když trus zaschne, může kloaku ucpat. Jak to poznat a šetrně vyčistit, popisujeme v článku Zalepená kloaka u kuřat.

14. Krmení a pití kuřete s roztaženýma nožičkama

Ležící kuře se k napáječce a krmítku často nedostane. MSD Veterinary Manual u těžkých deformit nohou uvádí, že postižení ptáci, zejména s oběma nohama, mohou uhynout hladem a dehydratací, protože nedosáhnou na krmivo. To samé hrozí i u kuřete s roztaženýma nožičkama, pokud se o ně nepostaráte.

• Voda nadosah. Použijte mělkou napáječku pro kuřata nebo víčko s několika kamínky, aby se kuře neutopilo ani nezmáčelo. Purdue University upozorňuje, že kuřata mají dostat vodu a krmivo hned po vylíhnutí nebo po dovezení z líhně.
• Startér pro kuřata. Kompletní startérová směs zajistí vitamíny a minerály, které jsou pro růst kostí potřeba. Tabulky v MSD Veterinary Manual uvádějí pro kuřata nosného typu v prvních šesti týdnech asi 17–18 % bílkovin, 0,9 % vápníku a 0,4 % využitelného fosforu, u brojlerů v prvních třech týdnech 23 % bílkovin. Kuřecí krmivo by mělo tyto potřeby pokrýt bez nutnosti cokoli doplňovat.
• Žádné domácí „vylepšování“. Přidávání vápníku, vaječných skořápek nebo krmiva pro nosnice je u kuřat kontraproduktivní: nadbytek vápníku a fosforu podle MSD zhoršuje perosu tím, že snižuje vstřebávání manganu.
• Vitamíny jen po poradě. Poultry Hub uvádí, že vitamínové doplňky ve vodě mohou bránit rozvoji perosy u mladých kuřat. Pokud krmíte kompletní startér, doplňky obvykle nejsou nutné. O vhodnosti doplňků pro konkrétní kuře rozhodněte s veterinářem.
• Kachňata a housata. Mají vyšší potřebu niacinu (55–70 mg/kg proti nejméně 30 mg/kg u kuřat podle MSD), proto pro ně volte krmivo určené pro vodní drůbež, nebo s veterinářem či odborníkem na výživu proberte, jak potřebu pokrýt.

15. Kdy volat veterináře a kdy už pomoc nepřichází

Veterináře vyhledejte vždy, když:

• se stav po týdnu péče nezlepšuje,
• noha nejde narovnat, hlezno je rozšířené nebo šlacha vypadá vysunutá,
• klouby jsou oteklé nebo teplé,
• je kuře apatické, nepije, má průjem, mokrý nebo zapáchající pupek,
• je postiženo více kuřat současně nebo opakovaně v každé líhni,
• se problém objeví u kuřete, které předtím chodilo normálně.

Hromadný výskyt je důležitý signál. U virové artritidy MSD Veterinary Manual uvádí přenos vertikálně (vejcem) i horizontálně a u Mycoplasma synoviae přenos vejcem a celoživotní nosičství infikovaných hejn. U ptačí encefalomyelitidy, která postihuje kuřata ve věku 1–3 týdnů, není léčba a prevence spočívá v očkování rodičů. V takových případech veterinář může doporučit vyšetření a zásahy pro celé hejno, nejen pro jedno kuře.

Když se kuře nezlepší

Jsou případy, kdy ani včasná péče nepomůže. Virginia Tech u ptáků, kteří se po týdnu se spojkou nezlepší, doporučuje humánní utracení. MSD Veterinary Manual u virové artritidy uvádí, že ptáky, kteří nedosáhnou na krmivo a vodu, je třeba utratit. Těžké rozhodnutí nikdy nedělejte unáhleně a o vhodném postupu se poraďte s veterinářem.

V ČR se usmrcování zvířat řídí zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a nařízením Rady (ES) č. 1099/2009. Podle výukového textu Veterinární univerzity Brno k tomuto zákonu je usmrcení přípustné jen z důvodu (například nevyléčitelná nemoc, těžké poranění nebo utrpení), musí ho provést odborně způsobilá osoba a ta se musí přesvědčit, že je zvíře mrtvé. Zakázané jsou mimo jiné utopení, udušení nebo bití. Nejšetrnější a nejbezpečnější cestou je u domácího chovatele utracení veterinářem.

16. Prevence: kontrolní seznam pro líheň a odchovnu

Roztaženým nožičkám se dá ve většině případů předejít. Následující seznam shrnuje doporučení z univerzitních příruček do jednoho přehledu, který si můžete před každou líhní projít.

Rodičovské hejno a vejce

• nosnice a kohout krmení kompletní směsí, ne jen obilím (Virginia Tech, Mississippi State University),
• vejce na líhnutí čistá, nepoškozená, středně velká,
• skladování asi při 13 °C a 75 % vlhkosti, nejdéle 7 dní (Mississippi State University),
• žádná vejce starší 10 dní (Virginia Tech),
• před vložením do líhně vejce pomalu ohřát na pokojovou teplotu, aby se na skořápce nesrážela voda (Mississippi State University).

Líheň

• ověřený teploměr umístěný u vajec, ne na okraji (University of Nebraska–Lincoln),
• stabilní teplota podle výrobce, bez přehřívání,
• líheň v místnosti s 21–24 °C, mimo okna, slunce a průvan,
• vlhkost podle návodu, kontrola úbytku hmotnosti vajec,
• obracení nejméně 3× denně do 18. dne, pak stop (MSU, UNL, UMN),
• před líhnutím protiskluzová podložka na dno líhňového prostoru.

Odchovna

• první dva týdny vroubkované papírové utěrky, ručník nebo pytlovina (Virginia Tech),
• pak asi 7,5 cm hoblin nebo sekané slámy, ne jemné piliny,
• žádné noviny, lino, hladký plast ani pletivo jako podlaha,
• teplota v prvním týdnu 32–35 °C, každý týden o 2–3 °C méně (Purdue University),
• dostatek místa, aby se kuřata nevršila,
• kompletní startér a mělká napáječka od prvního dne,
• každé ráno kontrola, jak kuřata stojí a chodí.

Hodnoty v tabulce pocházejí z příručky Purdue University (převedeno ze stupňů Fahrenheita a zaokrouhleno). Univerzita doporučuje měřit asi 5 cm nad podlahou přímo pod zdrojem tepla a ve stresu, například po převozu, teplotu zhruba o 3 °C zvýšit. Více o zařízení odchovny najdete v článcích Umělá kvočna a Jednodenní kuřata.

17. Kachňata, housata, křepelky a rousná plemena

Virginia Tech výslovně uvádí, že kluzké povrchy způsobují nadměrné problémy s nohama zejména u vodní drůbeže, pernaté zvěře a rousných plemen. Proč?

• Kachňata a housata jsou těžší a rychle rostou, takže na nohy působí větší zátěž. Navíc mají vyšší potřebu niacinu, jehož nedostatek se projevuje zvětšenými klouby a vybočením nohou (MSD Veterinary Manual). Kachňata také hodně cákají vodou, takže podestýlka rychle zvlhne a začne klouzat.
• Křepelky a bažantíci jsou velmi malí a lehcí a na hladkém povrchu se nemají za co chytit. Křepelky se v domácích líhních líhnou často na hladkých plastových dnech.
• Rousná plemena (například brahmanky, kočinky, hedvábničky) mají opeřené běháky a prsty, které na hladkém povrchu kloužou a hůře se jimi zachytávají.

U těchto skupin se vyplatí dbát na protiskluzový povrch dvojnásob a u vodní drůbeže pravidelně měnit vlhkou podestýlku. Inkubační doba je také jiná: podle University of Minnesota se japonské křepelky líhnou za 17–18 dní, většina kachen za 28 dní a většina hus za 29–31 dní, takže i přesun na líhnutí a ukončení obracení je potřeba posunout. O odchovu těchto druhů píšeme v článcích Chov křepelek japonských a Chov kachen a hus na zahradě.

18. Nejčastější chyby chovatelů

1. Noviny jako podestýlka v prvních dnech. Univerzitní příručky je přímo jmenují jako příčinu.
2. Čekání, „jestli se to spraví“. Každý den v roztažené poloze zhoršuje vyhlídky.
3. Spojka příliš úzká nebo těsná. Nohy stažené úplně k sobě nebo zaškrcené prsty kuřeti ublíží.
4. Spojka bez kontroly. Trus, otok a posunutí pásky je potřeba řešit denně.
5. Spojka na sklouznutou šlachu. U perosy nepomůže a může bolet.
6. Krmivo pro nosnice pro kuřata. Má mnohonásobně víc vápníku, než kuřata potřebují.
7. Líhnutí starých vajec. Vejce skladovaná přes 10 dní jsou spojena s vyšším podílem slabých a zmrzačených kuřat.
8. Přehřívání líhně „pro jistotu“. Přehřátí škodí zárodkům víc než krátké podchlazení.
9. Tahání kuřete ze skořápky. Vyčerpané kuře je slabší a hůř se staví na nohy.
10. Přehlédnutí hromadného problému. Pokud se roztažené nožičky objevují v každé líhni, problém je v systému (líheň, podložka, výživa rodičů), ne v jednom kuřeti.

19. Mýty a fakta

20. Slovníček pojmů

• Splay leg, spraddle leg – anglické názvy roztažených nožiček.
• Spojka (hobble) – pásek spojující nohy ve správné šíři.
• Perosa – deformita hlezenního kloubu se sklouznutím šlachy, obvykle z nedostatku manganu nebo některých vitamínů.
• Chondrodystrofie – porucha růstu chrupavky a kosti, vede ke zkrácení a ztluštění kostí.
• Tibiotarsus – holenní kost ptáků srostlá s částí zánártních kůstek.
• Tarsometatarsus (běhák) – opeřená nebo šupinatá část nohy nad prsty.
• Intertarzální kloub – „koleno ohnuté dozadu“, ve skutečnosti hlezno.
• Riboflavin – vitamín B2, jeho nedostatek způsobuje zatočené prsty.
• Křivice – nedostatečná mineralizace kostí z nedostatku vitamínu D, vápníku nebo fosforu.
• Valgus, varus – vybočení končetiny ven nebo dovnitř.
• Tibiální dyschondroplazie – porucha růstové chrupavky holenní kosti u rychle rostoucí drůbeže.
• Prosvěcování – kontrola vývoje zárodku ve vejci proti světlu.

21. Časté otázky o roztažených nožičkách u kuřat

Shrnutí

Zdroje a odborná literatura

1. Permana R. G. S., Indarjulianto S., Yanuartono Y., Nareswari A., Puspitadesy S. A. (Universitas Gadjah Mada): Splayed Leg in Birds: Diagnosis, Therapy, and Prevention, Jurnal Sain Veteriner 41(3), 2023, recenzovaný přehledový článek
2. Clauer P. J. (Virginia Cooperative Extension, Virginia Tech): Leg and Foot Disorders in Domestic Fowl, 2009, odborná příručka
3. Virginia Cooperative Extension, Virginia Tech: Leg and Foot Disorders in Domestic Poultry, 2023, odborná příručka
4. Van Wettere A. J. (Utah State University): Noninfectious Skeletal Disorders in Poultry, MSD/Merck Veterinary Manual, 2025, veterinární příručka
5. Van Wettere A. J.: Overview of Skeletal System Disorders in Poultry, MSD/Merck Veterinary Manual, 2025, veterinární příručka
6. Van Wettere A. J.: Infectious Skeletal Disorders in Poultry, MSD/Merck Veterinary Manual, 2025, veterinární příručka
7. Korver D. (University of Alberta): Vitamin Deficiencies in Poultry, MSD/Merck Veterinary Manual, 2023, aktualizace 2024, veterinární příručka
8. Korver D.: Mineral Deficiencies in Poultry, MSD/Merck Veterinary Manual, 2023, aktualizace 2024, veterinární příručka
9. Korver D.: Nutritional Requirements of Poultry, MSD/Merck Veterinary Manual, 2023, aktualizace 2024 (tabulky podle NRC 1994), veterinární příručka
10. Nicholds J., Sellers H. S. (University of Georgia): Viral Arthritis in Poultry, MSD/Merck Veterinary Manual, 2025, veterinární příručka
11. Nair V. (Pirbright Institute): Marek's Disease in Poultry, MSD/Merck Veterinary Manual, 2024, aktualizace 2025, veterinární příručka
12. El-Gazzar M. (Iowa State University): Mycoplasma synoviae Infection in Poultry, MSD/Merck Veterinary Manual, 2025, veterinární příručka
13. Sato Y. (Iowa State University): Common Infectious Diseases in Backyard Poultry, MSD/Merck Veterinary Manual, 2024, aktualizace 2025, veterinární příručka
14. Guz B. C., Molenaar R., de Jong I. C., Kemp B., van Krimpen M., van den Brand H. (Wageningen University): Effects of eggshell temperature pattern during incubation on tibia characteristics of broiler chickens at slaughter age, Poultry Science 99, 2020, recenzovaný článek
15. Kettrukat T., Grochowska E., Therkildsen M. (Aarhus University): The effect of incubation temperature on the development of the locomotory system and welfare in broiler chickens: A review, Livestock Science 276, 2023, recenzovaný přehled
16. Groves P., Muir W. (University of Sydney, Poultry CRC): Effect of incubation on leg strength, Poultry Hub Australia, výzkumná zpráva
17. Poultry Hub Australia: Leg and Skeletal Problems, odborný portál australských univerzit
18. Mohamed M. S., Greenberg D. M. (University of California, Berkeley): A Tracer Study with Mn56 on Chicks with Perosis Produced by a Synthetic Manganese Deficient Diet, Proceedings of the Society for Experimental Biology and Medicine, 40. léta 20. století, vědecký článek
19. Perosis Due to a Vitamin Deficiency, Journal of Nutrition 21(4), 1941, vědecký článek
20. Dinev I. (Trakijská univerzita, Stara Zagora): Diseases of Poultry – kapitola Slipped Tendon (Perosis), odborný atlas
21. Smith T. W. (Mississippi State University): Care and Incubation of Hatching Eggs, odborná příručka
22. Mississippi State University Extension Service: Trouble-Shooting Failures with Egg Incubation, odborná příručka
23. Meunier R., Latour M. A. (Purdue University Cooperative Extension Service): A Guide for Housing, Brooding, and Handling Chicks Safely (AS-527), 1999, odborná příručka
24. Hamre M. L. (University of Minnesota Extension Service): Hatching and Brooding Small Numbers of Chicks (AG-FO-0631), 1990, odborná příručka
25. University of Nebraska–Lincoln Extension: Incubation Guidelines, 2020, odborná příručka 4-H
26. University of Missouri Extension: Incubation Problems, odborná pomůcka
27. University of Delaware Cooperative Extension: Embryology – General Hatching Instructions, odborná příručka 4-H
28. Veterinární univerzita Brno: Welfare, bolest, stres, utrpení u zvířat – okruh 13, Ochrana zvířat proti týrání, výukový text, 2019
29. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů
30. Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 o ochraně zvířat při usmrcování, EUR-Lex, předpis EU

Článek má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření veterinárním lékařem. Při hromadném výskytu příznaků, úhynech, oteklých kloubech nebo podezření na nemoc se vždy obraťte na veterináře. Vitamínové a jiné přípravky podávejte jen po poradě s ním.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet