733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Satyr (tragopan rožkatý): vzhled, ochrana druhu a podmínky chovu

Aktualizováno: 30. 10. 2026. Údaje o vzhledu, rozšíření a ochraně vycházejí ze zoologických a ochranářských zdrojů uvedených na konci článku; právní stav chovu a obchodu si vždy ověřte u příslušného úřadu.

1. Satyr v kostce

2. Jméno a zařazení: co je satyr a co je tragopan

Slovo „satyr“ v češtině označuje v ornitologii právě tohoto ptáka: Tragopan satyra. Používá se i název tragopan rožkatý, který je v zoologických zahradách častější. Slovenské zoo ho uvádějí jako tragopan rožkatý. Anglicky se mu říká satyr tragopan. Jméno rodu pochází z řeckých slov pro kozla a Pana, což odkazuje na „rohy“ samce.

Zoologicky patří do řádu hrabavých (kurů, Galliformes) a čeledi bažantovitých (Phasianidae), tedy do širší příbuzné skupiny se slepicí, bažantem a křepelkou. Příbuznost se slepicí je ale vzdálená a neznamená, že se satyr chová jako slepice. Je to lesní horský pták, který většinu času tráví poblíž země v hustém podrostu a na noc i k odpočinku vyhledává stromy.

Rod Tragopan zahrnuje několik druhů. Satyr je z nich podle zoologických popisů druhem s nejtmavěji červeným spodním peřím samce, přičemž jasnější karmínová barva je soustředěna hlavně na krk a horní část hrudi. Na rozdíl od jiných tragopanů se v Bhútánu a Nepálu vyskytuje většinou jako jediný zástupce rodu.

3. Vzhled samce a samice

Satyr je takzvaně pohlavně dvoubarevný (dichromatický): samec a samice se výrazně liší.

Samec

Samec je červený až oranžově bronzový s tmavším hřbetem, a po celém těle má bílé skvrny obklopené černým lemem, které připomínají perly. Spodina těla je velmi tmavá, sytě červená. Holá kůže na obličeji, hrdle a lalok na krku jsou modré. Po stranách laloku jsou šarlatové trojúhelníkové plochy. Nad očima má samec dva pružné modré výrůstky, které se při toku vztyčují jako rohy. Zdroje shodně uvádějí délku těla přibližně 57 až 72 cm podle toho, zda se měří i ocas.

Samice

Samice je výrazně skromnější: hnědá až rezavá s černým a světlejším kresleným peřím, které je ve volné přírodě účinný maskovací oděv na hnízdě. Je znatelně menší, zdroje uvádějí délku okolo 60 cm. Hmotnost samic bývá zhruba 1 až 1,2 kg, samců přibližně 1,6 až 2,1 kg (údaje se mezi zdroji mírně liší, proto jde o orientační rozmezí).

Mláďata

Kuřata jsou nidifugní, tedy nekrmivá: po osušení se pohybují a sama sbírají potravu. Podle zoologických popisů dokážou létat a posadit se na větev už po několika dnech. Mladí samci dosahují pohlavní dospělosti zhruba ve dvou letech, tedy až v tomto věku nabývají plné výbavy.

4. Tok: modré rohy a lalok

Nejznámější okamžik života satyra je tok. Samec před samicí natáhne šíji, rozevře křídla, nafoukne lalok na hrdle a nad očima vztyčí modré „rohy“. Lalok se při tom ukáže jako celá kresba modrých a červených plošek. Celé představení doprovází hlasité zvuky, které se nesou horským lesem. Samci se ozývají už několik týdnů před hnízděním a zkušení chovatelé tuto předehru znají jako signál, že se blíží sezona.

Chovatelsky je důležité vědět, že tok je pro samce energeticky náročný a vyžaduje klid. Silně stresovaný pták, který je v malé voliéře neustále rušen, tok často omezí nebo ho ukončí. Voliéra proto musí poskytovat dostatek úkrytů a rozumný odstup od frekventovaných cest.

5. Kde satyr žije

Satyr obývá střední a východní Himálaj: od severní Indie přes Nepál a Bhútán až do Arunáčalpradéše; zmiňovány jsou i některá nižší údolí v Tibetu. Podle zdrojů se vyskytuje v nadmořských výškách zhruba od 2 400 do 3 700 m, výjimečně až do 4 300 m. V zimě sestupuje níže. Nepálské zdroje uvádějí výskyt v létě kolem 2 500–3 800 m a v zimě až kolem 2 100 m.

Je to pták vlhkých horských lesů: dubových a rododendronových porostů s hustým podrostem a bambusovými houštinami, smíšených jehličnato-listnatých lesů a skalnatých roklí s drobnými potoky. To je pro chov podstatné: prostředí je chladné, vlhké a stinné. Z toho vyplývá nároky na zastínění, na osázení a na teplotní pohodu v lidské péči.

6. Způsob života a potrava ve volné přírodě

Satyr je všežravec. Ve volné přírodě se živí zelenými částmi rostlin: listy, pupeny, okvětními lístky, výhonky bambusu a semeny rododendronů, dále bobulemi, plody, mechem a hmyzem. Slovenský popis zmiňuje i trávu a pavouky. V lidské péči podle zdrojů převládá ovoce a bobule.

Ptáci jsou plaší a velmi dobře se skrývají. Většinu dne tráví v podrostu, kde hledají potravu, a přes den i v noci využívají stromy. Při ohrožení se ukrývají a nelétají daleko.

Údaje o věku se u různých zdrojů liší. Jedna zoologická zahrada uvádí věk až 21 let; jiné zdroje údaj neuvádějí, takže jde o horní hodnotu z lidské péče, ne o průměr.

7. Rozmnožování ve volné přírodě

Hnízdění probíhá podle zdrojů od března do června, nebo od května do června s ojedinělým hnízděním do července ve vyšších polohách. Hnízdo je z větviček a snáší se na stromy nebo keře, nejméně několik metrů nad zemí, často ukryté při okraji lesa. Samice snáší 2–3 vejce a podle zdrojů hnízdí jedenkrát ročně. Sedí sama asi 28 dnů. Mláďata zůstávají s matkou dlouho, zdroje uvádějí až první rok.

V lidské péči je to jinak: snůšky jsou větší (zdroje uvádějí 4–6, ojediněle až 8 vajec) a samice může při odebírání vajec snést druhou snůšku. To je významný rozdíl, který nelze přenášet do přírody.

8. Ohrožení a stav populace

Podle IUCN je satyr téměř ohrožený; zdroj zdůrazňuje, že druh se blíží hranici zranitelnosti. Je to podle ochranářských popisů nejméně ohrožený z tragopanů, ale přesto čelí tlaku. Nepálský zdroj uvádí globální populaci pod 20 000 jedinců a v Nepálu jen několik set až tisíc, přičemž v Nepálu je druh veden jako zranitelný.

Hlavní hrozby:

• ztráta a degradace lesa kvůli těžbě dřeva,
• sběr palivového dřeva a krmiva pro dobytek,
• nadměrná pastva, která ničí podrost,
• těžba bambusu, na který je pták vázán,
• lov pro místní spotřebu,
• fragmentace populací do izolovaných oblastí.

9. Ochrana druhu a CITES

CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin) rozděluje druhy do příloh. Satyr je podle ověřených zdrojů zařazen v příloze III. Příloha III je zvláštní: druh do ní zařadí jednotlivý stát, který potřebuje pomoc ostatních při kontrole obchodu. V případě satyra jde o zařazení na žádost Nepálu.

V praxi to znamená, že pro mezinárodní obchod se vyžadují doklady, u exportu z Nepálu zejména povolení k vývozu a u vývozu z jiných zemí osvědčení o původu. Pro chovatele v České republice se navíc uplatní předpisy Evropské unie, které úmluvu provádějí. Jak přesně je druh zařazen v přílohách unijního nařízení a jaké doklady jsou potřeba při prodeji nebo držení v ČR, jsem při přípravě článku z primárního zdroje neověřil, a proto to neuvádím jako fakt. Zeptejte se příslušného orgánu ochrany přírody (krajský úřad, případně Ministerstvo životního prostředí) ještě před koupí.

10. Právní a praktické otázky před pořízením

Než začnete uvažovat o chovu, projděte si tento kontrolní seznam:

1. Původ ptáka. Kupujte jen ptáka narozeného v lidské péči, od prověřeného chovatele, nikdy odchyceného v přírodě.
2. Doklady. Vyžádejte si písemný doklad o původu, případně identifikaci (kroužek) a doklady vyžadované pro druhy zařazené v CITES.
3. Dovoz. Dovoz z ciziny je regulovaný a podléhá veterinárním i ochranářským pravidlům. Bez ověření u úřadů ho nezkoušejte.
4. Welfare. Zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání vyžaduje, aby zvíře mělo odpovídající podmínky chovu. Pro exoty to znamená prostor, stín a klid odpovídající druhu.
5. Veterinář. Dohodněte si veterináře se zkušeností s ptáky ještě před koupí.
6. Sousedé a stavební úpravy. Hlasité volání samců v době toku může rušit okolí; stavbu voliéry si podle potřeby ověřte na stavebním úřadu.

11. Je satyr vhodný pro vás?

Satyr není pták na začátek chovatelské dráhy. Důvody:

• potřebuje velkou, hustě osázenou voliéru a ne klec,
• je citlivý na horko,
• je plachý a stres snáší hůř než běžná drůbež,
• jeho výživa je specifická (ovoce, zelenina, vyvážená krmná směs),
• není to běžné hospodářské zvíře, není tedy snadné sehnat poradce a veterináře.

Pokud máte zkušenost s okrasnými bažanty, křepelkami nebo perličkami a můžete nabídnout klidné stinné místo, může být satyr krásným a smysluplným druhem. Pokud ne, začněte jednodušším druhem; základy najdete v našich článcích o chovu bažantů a perliček.

12. Voliéra: rozměry, stavba a osázení

Pro představu uvádím konkrétní příklad z amerického odborného článku pro chovatele tragopanů: voliéry měly zhruba 4,3 × 7,3 m (14 × 24 stop) a na krytém konci zhruba 2,1 m výšku. Zadní stěna a část boků byly plné, zbytek boků tvořilo pletivo. Zhruba tři metry z konce voliéry měly střechu, která chránila před deštěm a poskytovala světlo. Bidla tvořily přírodní větve v různých výškách a úhlech, protože ptáci se zdržovali převážně nad zemí. Je to jedna praxe z jiného klimatu; berte ji jako orientační příklad, ne normu.

Zásady stavby

• Pevné stěny na straně větru a z ní neviditelné pro okolí. Plaché ptáky uklidní, když nevidí denně sousedy a zvířata.
• Částečné zastřešení chrání před deštěm a poskytuje suché místo.
• Husté osázení: zmíněný článek používal stálezelené dřeviny jako rododendron, jalovec, jedli, borovici a cedr; listnatý javor poskytoval stín v létě a světlo v zimě.
• Přírodní větve v různých výškách jako bidla.
• Ochrana před predátory: drát zapuštěný do země, bezpečné dveře, kryt shora. Podrobnosti najdete v článku o ochraně slepic před kunou, liškou a potkany.

Hnízdní budka

Ve zdroji se používala budka přibližně 50 × 30 cm (20 palců čtverečních, hloubka 12 palců) umístěná vysoko pod střechou poblíž bidla, vystlaná trávou a suchým listím. To odpovídá chování ve volné přírodě, kde pták hnízdí výše nad zemí.

13. Teplo, chlad a mikroklima

Satyr žije ve vysokohorském chladném lese. Chovatelský zdroj výslovně uvádí, že ptáci byli v horku velmi nespokojení, a doporučuje silné osázení pro stín a chlazení; radí nechovat je tam, kde je dlouhodobě horko. V českých podmínkách to znamená:

• voliéru umístit na polostinné místo, ne na jižní stráň,
• stín vytvořit porostem a stínicí sítí,
• zajistit stále čerstvou chladnou vodu na stinném místě,
• v horkých dnech omezit rušení a nekrmit v poledne.

Chlad jim naopak vadí méně, protože jsou na něj zvyklí. Přesto potřebují v zimě suché, bezprůvanové bidlo a úkryt před mokrým sněhem a větrem. Nevytápíme je, ale chráníme je před průvanem a vlhkem.

14. Krmení v lidské péči

Ve volné přírodě jí satyr listy, výhonky, bobule, plody a hmyz, v lidské péči převažuje ovoce. Chovatelský zdroj používal jako základ drcenou směs pro bažanty (hrabavé ptáky), v zimě směs na kondici a od konce února až do konce hnízdění směs pro nosnice. Ovoce (jablka) a zeleninu dával celoročně, listovou zeleninu pták jedl hlavně na jaře a v létě. Dále dostávali hrozny nebo rozinky a občas meloun. Celá kukuřice se nepoužívala, protože ptáci snadno ztloustnou, což snižuje snášku.

Praktický krmný plán

Zdroj z USA používal i krmné směsi značek dostupných tam; v ČR sáhnete po bažantích nebo nosnicových směsích od ověřených výrobců. Důležité je mít vždy dostupný grit (kamínky pro mletí potravy) a vodu. Obecně platí: pestrost, málo tučné potravy a žádná obezita.

15. Páry, povaha a soužití

Zmíněný chovatelský zdroj popisuje samce jako k samicím většinou mírné, kteří je zřídka pronásledují. To ale neznamená, že se nikdy nehádají; vždy hlídejte chování a mějte připravenou možnost dočasného oddělení. Základem je pár na samostatnou voliéru. Dva samci spolu zpravidla nepatří. Soužití s jinými druhy ptáků se nedoporučuje, protože satyr je plachý a stres je největší nepřítel.

• Pár seznamujte přes pletivo.
• Sledujte vzájemné pronásledování a poranění.
• Nepřidávejte nové ptáky v době hnízdění.

16. Chov: hnízdo, snůška a kvočna

Hnízdění v chovu začíná podle zdroje obvykle na konci března nebo v dubnu; samci se několik týdnů předtím projevují voláním a tokem. Snůšky mají tři až pět vajec, která jsou rezavě hnědá, s odstupem až čtyř dnů mezi vejci. Typicky se snášejí dvě snůšky za sezonu po čtyřech až šesti vejcích, s odstupem 15 až 25 dní. Ve volné přírodě je jen jedna snůška ročně.

Ve zdroji sedly na vejcích zakrslé slepice (kvočny): vejce se pod ně podkládala do pěti dnů po snesení, nejvýše čtyři pod jednu. Doba sezení činila 28 až 30 dnů, v průměru 29. Využití kvočny je běžné i u dalších hrabavých ptáků. Pokud je uvažujete, je vhodná klidná kvočna; podrobnosti viz náš článek o kvočně a o umělé kvočně a líhni.

Vejce jsou cenná, proto zvažte, zda chcete využít líheň. U chráněných druhů mějte všechna čísla a data zapsaná: sběr, vložení, vylíhnutí, úhyny.

17. Odchov mláďat

Kuřata zůstávala u pěstounky, která na jejich volání reagovala. Dostávala startér pro kuřata s jemně nasekanou zelení (výhonky trávy, pampeliška, ptačinec). Sporadicky dostávala drobné moučné červy a vařený žloutek. Mláďata byla podle autora snášenlivá, nedocházelo k vyklovávání peří, brzy se usazovala na bidlech a snadno se určovalo pohlaví. Samců bylo mírně více než samic.

Obecná pravidla pro odchov:

1. suchá, čistá podestýlka,
2. čerstvá voda v mělké napáječce, aby se kuřata nenamočila,
3. teplo podle věku, bez přehřátí,
4. klid a minimum rušení,
5. pestrá strava s dostatkem bílkovin podle věku (viz článek o krmení kuřat).

18. Zdraví, prevence a veterinář

Zdroje, které jsem četl, o nemocech satyra nic konkrétního neuvádějí, a tak se držím obecných zásad pro hrabavé ptáky: čisté prostředí, čerstvá voda, karanténa nových ptáků, pravidelné sledování chování a trusu. Žádné léky ani dávkování neuvádím. Odčervení, vyšetření trusu a léčbu vždy řeší veterinář.

• Nový pták do karantény na několik týdnů.
• Pravidelná dezinfekce (viz článek o dezinfekci kurníku).
• Kontrola hmotnosti, peří a trusu.
• Včasné vyšetření trusu na parazity u veterináře.
• Ochrana před divokým ptactvem a hlodavci.

19. Roční kalendář chovatele

20. Nejčastější chyby

• příliš malá voliéra bez osázení,
• umístění na horkém slunci,
• příliš mnoho zrní a tuku,
• ptáci z neověřeného zdroje,
• společný chov s jinými druhy,
• rušení v době toku,
• podceněná ochrana před predátory,
• žádné záznamy o původu a vejcích.

21. Mýty a fakta

22. Slovníček

• Tragopan – rod horských bažantovitých ptáků z Asie.
• Lalok – modrá kožní záhyb na hrdle samce, nafukovaný při toku.
• CITES – úmluva o obchodu ohroženými druhy.
• Příloha III – seznam druhů, které chrání jednotlivý stát a žádá spolupráci ostatních.
• Nidifugní – kuřata opouštějící hnízdo brzy po vylíhnutí.
• Kvočna – slepice vysedávající vejce.
• Grit – kamínky pro mletí potravy v žaludku.

23. 23a. Denní rytmus a pozorování ptáků

Dobrý chovatel zná své ptáky podle chování. Satyr je plachý, a proto jsou drobné změny nenápadné. Pozorujte je z dálky, ideálně přes okénko nebo zpoza keřů, ne zblízka. Všímejte si těchto věcí:

• Ráno a podvečer bývají ptáci nejaktivnější a hledají potravu. Zdroje uvádějí, že se pták ve volné přírodě zdržuje většinu času nad zemí a v podrostu; v lidské péči se podle chovatelského zdroje zdržoval převážně na bidlech.
• Apetit. Pták, který přestal žrát, potřebuje pozornost. Mějte aspoň rámcovou představu, kolik jedí.
• Peří. Hladké, upravené peří je znamením pohody. Načepýřené peří a posedávání ve stoje bývá varováním.
• Trus. Měl by být pevný; řídký, krvavý nebo pěnivý trus je důvod k vyšetření.
• Hlasové projevy. Změna volání samce před sezonou je normální, ale nepřetržité plašení značí stres.

Pokud je ptáky nutné chytat, například kvůli vyšetření, dělejte to rychle, klidně, v šeru a s pomocí druhé osoby. Pták se nesmí honit po voliéře, protože při honění hrozí zranění a stres. U plachých druhů se vyplatí mít v ohradě malý odchytový prostor, do kterého lze ptáka zavést beze spěchu.

24. 23b. Přeprava a příjezd nového ptáka

Přeprava patří k nejstresovanějším okamžikům. Zásady, které se osvědčují u plachých hrabavých ptáků:

1. Použít tmavou, dobře větranou přepravku s měkkým víkem, aby si pták nerozbil hlavu při vyskočení.
2. Dno vystlat suchou podestýlkou.
3. Přepravovat v chladném čase dne; v horku je přeprava riziková.
4. Při příjezdu ptáka vypustit do karanténní voliéry s vodou a krmivem a nechat ho v klidu.
5. Nejméně několik týdnů sledovat zdraví před spojením s dalšími ptáky.

U druhů zařazených do CITES vždy vezměte s sebou doklady, které prokazují původ ptáka, pokud jsou pro konkrétní přepravu vyžadovány. Informace si zjistěte předem.

25. 23c. Co si z chovu odnést

Satyr je pták, který si zaslouží prostor, trpělivost a znalosti. Nemá smysl ho pořizovat jen kvůli vzhledu. Pokud máte místo, klid a zkušenost, může být chov obohacením a malým příspěvkem k tomu, aby tento horský druh nebyl jen obrázkem z knih. Pokud nemáte, nezkoušejte to: v ochraně přírody neplatí, že každý druh musí být někde v zahradě. Spoustu užitku přinese i návštěva zoologické zahrady, příspěvek ochranářským organizacím a pozorování volně žijících ptáků.

Pro rozhodování si položte tři otázky. Za prvé, mám pro ptáka dost stinného a klidného místa? Za druhé, umím obstarat legální ptáky s doklady? Za třetí, mám veterináře, který se postará o exotické hrabavé ptáky? Pokud na všechny tři odpovíte ano, můžete se pustit do plánování.

26. Etika chovu ohroženého druhu

Chov druhu, který je v přírodě téměř ohrožený, nese zodpovědnost. Zoologické zahrady přispívají k ochraně druhů hlavně tím, že vedou plemenné knihy a plánují páření tak, aby se zachovala genetická různorodost. Existují například národní plemenné knihy tragopanů v zoologických zařízeních v Indii, které ukazují, že řízený chov je u tohoto rodu běžnou součástí ochranářské práce. Soukromý chovatel nemůže nahradit odborný program, ale může se chovat odpovědně:

• nekupovat ptáky s nejasným původem,
• nekřížit satyra s jinými druhy tragopanů, aby se nezkreslila čistota druhu,
• vést evidenci rodičů, líhnutí a úhynů,
• mláďata předávat jen ověřeným chovatelům, kteří rozumí nárokům druhu,
• nechovat více ptáků, než zvládnete poctivě opatrovat.

Nejlepší, co může chovatel udělat pro divokou populaci, je ukázat veřejnosti, proč jsou horské lesy s bambusovým podrostem důležité, a nepodporovat žádný nelegální obchod. Odchyt z přírody ochraně druhu škodí.

27. Modelový příklad: příprava na první sezonu

Představte si chovatele se zkušeností s okrasnými bažanty, který chce přijmout pár satyrů. Jak by měl postupovat? Níže je pracovní plán, který vychází z poznatků uvedených výše.

1. Místo. Vybere polostinný kout zahrady, kde v létě nebude dlouhé pálení slunce, ideálně pod vzrostlými stromy na severní nebo východní straně. Hlasité cesty a hřiště by měly být dál.
2. Voliéra. Postaví voliéru podle příkladu z odborné literatury: část krytou střechou, část otevřenou k osázení. Zadní a boční stěny jsou zčásti plné, aby pták nevnímal rušení.
3. Osázení. Do otevřené části vysadí stálezelené keře a stromky (například rododendron, jalovec, jehličnany), které poskytují stín i úkryt. Přidá přírodní větve různé tloušťky.
4. Hnízdní budka. Umístí ji vysoko pod střechu, vystele trávou a suchým listím.
5. Ochrana. Dno oplocení zabezpečí proti hlodavcům a predátorům, dveře opatří zámkem.
6. Krmení. Připraví kvalitní bažantí směs, jablka, zeleninu, grit a stálé napájení.
7. Doklady. Před koupí si ověří původ ptáků, jejich označení a veškeré doklady vyžadované u druhů v CITES.
8. Karanténa. Nové ptáky nejprve drží odděleně a sleduje jejich zdraví.
9. Záznamy. Zapisuje datum prvního toku, snášení, vložení vajec, vylíhnutí.

Tento postup je orientační. Podle místních podmínek a rad veterináře ho přizpůsobte.

28. Vybavení voliéry: co a proč

Řadu věcí lze řešit stejně jako u jiné drůbeže: napáječky, krmítka, grit a krmné směsi. Doporučení k jednotlivým typům najdete v našich článcích o napáječkách, podestýlce a automatickém krmení.

29. Satyr v zoologických zahradách

Satyra (tragopana rožkatého) lze spatřit i v evropských zoo; slovenská zoo v Bojnicích ho uvádí ve svém přehledu zvířat a popisuje jeho vzhled, hmotnost a stravu. V zahradách se projevuje krásou samce, ale také plachostí. Návštěvník proto často uvidí spíše klidné ptáky v hustém porostu než předvádějící se samce; ten se naplno ukáže až v období toku. Ukázky z zoo jsou užitečné pro chovatele, protože ukazují, jak se řeší osázení, zastínění a rozmístění úkrytů ve skutečných voliérách.

Pokud uvažujete o chovu, navštivte zoologickou zahradu v době toku, pozorujte chování, a pokud je to možné, zeptejte se ošetřovatelů na zkušenosti. Dobře si všímejte velikosti voliér, druhu krytí, osázení a toho, jak se zahrada vyrovnává s horkem.

30. Časté otázky o satyrovi

Shrnutí

Zdroje a právní předpisy

• San Francisco Zoo: informační list Satyr Tragopan (rozměry, rozšíření, rozmnožování, IUCN, CITES)
• Animal Diversity Web (University of Michigan): Tragopan satyra
• Department of National Parks and Wildlife Conservation, Nepál: Satyr Tragopan
• Zoo Bojnice: Tragopan rožkatý
• Watchbird (Americká společnost chovatelů ptactva): článek o chovu tragopanů
• Úmluva CITES (příloha III)
• Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání

Článek má informativní charakter a nenahrazuje poradu s veterinářem ani s příslušným orgánem ochrany přírody. Stav druhu i předpisů se může měnit.

Čak má pro vás tipy!

Rady k chovu, krmení a péči o zvířata a občas i akce jen pro odběratele. Žádný spam, odhlásit se můžete kdykoli.

Chci tipy od Čaka

Po odeslání vám přijde e-mail s odkazem pro potvrzení odběru. Souhlasíte se zasíláním informací dle zákona č. 110/2019 Sb.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet