733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Šebritky: proč zvážit chov těchto malých slepic

Aktualizováno: 30. 10. 2026. Článek vychází z informací organizací na ochranu starých plemen (The Livestock Conservancy), amerických univerzitních plemenných přehledů (Oklahoma State University), encyklopedických zdrojů a z české výukové prezentace VFU Brno. Přesné hodnoty znaků a hmotnosti pro výstavy vždy ověřte ve standardu plemen platném u Českého svazu chovatelů (ČSCH) nebo u zkušeného šlechtitele.

1. Šebritky v kostce

Než se pustíme do podrobností, tady je přehled na jednom místě. Údaje o hmotnosti a snášce se v různých zdrojích mírně liší, proto jsou uvedeny jako rozpětí.

2. Odkud název a jak se plemeno jmenuje

Plemeno nese jméno svého tvůrce, sira Johna Sebrighta. V češtině se používají hláskové podoby „šebritka“ i „sebritka“ a v odborné literatuře se objevuje i „sebright“. Pokud budete hledat na výstavách nebo v inzerátech, zkoušejte všechny tři zápisy. Množné číslo je šebritky a ve zdrojích najdete i označení „šebrajt“, které je ale spíše hovorové.

Důležité je, že šebritky nejsou zmenšená verze velkého plemene. Říká se jim „pravé bantamky“, protože k nim neexistuje velká forma. Právě tím se liší od většiny zakrslých slepic, které mají velký vzor, jehož jsou zmenšeninou. Obecné rozdíly mezi pojmy bantamka, liliputka a zakrslá slepice už jsme popsali v samostatném průvodci o bantamkách a liliputkách, tady se soustředíme výhradně na šebritky.

3. Historie: sir John Sebright a první klub jednoho plemene

Sir John Saunders Sebright, baronet a člen parlamentu, žil v letech 1767 až 1846. Na počátku 19. století se pustil do šlechtění malých okrasných slepic a trvalo mu podle dostupných zdrojů asi dvacet let, než dosáhl stálého a pravidelného černého lemování peří. Přibližně roku 1810 se plemeno představilo veřejnosti. Organizace The Livestock Conservancy uvádí, že šlechtění konzistentní kresby si vyžádalo zhruba 20 až 30 let.

Jak přesně Sebright postupoval, se neví. Podle encyklopedických zdrojů vytvořil zlatou variantu křížením malé nankinské slepice s drobnou slepicí podobnou hamburkům a kohoutem lehkého zápasnického typu s opeřením jako slepice. Stříbrnou variantu pak získal přikřížením bílého růžohřebenného kohouta ke svým zlatým ptákům. Podle americké univerzity šlo o kombinaci nankinek, růžohřebenných a polských slepic s domácími bantamkami. Protože se zdroje v detailech rozcházejí a sám šlechtitel své postupy podrobně nezapsal, berte tyto popisy jako pravděpodobné, ne jako jisté.

Zajímavé je, že kolem roku 1810 založil Sebright klub šebritek, který bývá označován za první spolek chovatelů jednoho plemene na světě. Napsal také několik spisů o šlechtění zvířat a podle encyklopedie je četl i Charles Darwin, který se na Sebrightovy zkušenosti s holuby a bantamkami odvolával.

Plemeno bylo přijato do britského standardu a v roce 1874 i do standardu American Poultry Association. Dnes patří podle Wikipedie mezi deset nejpopulárnějších bantamek, přesto jsou ve světě jednotlivé populace malé. The Livestock Conservancy plemeno vede na seznamu „Watch“ (pozorované), britský Rare Breeds Survival Trust ho má na tzv. watchlistu a v Austrálii se uvádí jako ohrožené.

4. Jak šebritka vypadá

Šebritku poznáte na první pohled: je to malá, hrdě nesená slepice s vypjatou hrudí a svěšenými křídly. Znaky shrnuje tato tabulka podle dostupných zdrojů.

Růžicový hřeben má rovný trn, který se v anglické literatuře nazývá „leader“. Nejlépe hodnocená je barva hřebenu mulberry, tedy tmavě červenofialová jako zralá moruše, ale přijatelná je i hluboká červená. Růžicový hřeben je malý a nízký, takže šebritky snášejí zimu o něco lépe než slepice s velkým jednoduchým hřebenem, ale i tak jsou zimomřivé, o čemž níže.

5. Krajkování: srdce plemene

Co dělá šebritku šebritkou, je kresba. Každé pírko je po obvodu orámováno jednotným černým lemem, který se táhne celým opeřením. Krajkování (anglicky lacing) se liší od pruhování nebo kropenatosti: u krajkování je lem kolem celého pera, ne jen na špičce. Čím pravidelnější a jednotnější lem, tím lepší je pták z výstavního hlediska.

Na výstavách se u šebritek hodnotí nejen sytost a čistota podkladu, ale především přesnost lemování na hrudi, hřbetě a křídlech. Špatné lemování, kdy je lem příliš tenký, rozmazaný nebo na některých místech úplně chybí, bývá důvodem snížení hodnocení. Tato kresba je také největším zdrojem starostí šlechtitelů, protože při křížení nahodilých ptáků se ztrácí během jedné nebo dvou generací.

6. Barevné rázy

V Británii i v USA se uznávají dva základní rázy: zlatý a stříbrný, v obou případech s černým lemováním. V Evropě existují podle Wikipedie i další rázy, které uznává Entente Européenne. Jde o černě lemovanou citronovou (vznikla v Nizozemsku v polovině 20. století) a o žlutě plavou (chamois) s bílým lemem. České podklady z VFU Brno uvádějí zlatou černě lemovanou, stříbrnou černě lemovanou a žlutě plavou bíle lemovanou.

Který ráz zvolit? Pro začátek je dobré vybrat ten, který je u vás nejlépe dostupný. Kvalita chovu v daném zdroji je důležitější než barva. Zlatí jsou o něco častější, stříbrní působí na zeleném trávníku velmi výrazně, ale také je snáze uvidí dravec. V praxi se sice barva peří bantamky na úspěšnosti predátora podílí jen málo, i tak ale platí, že každý nápadný pták potřebuje krytý výběh.

7. Kohout bez šavlí: opeření jako u slepice

Nejpozoruhodnější vlastností šebritek je to, že jsou jejich kohouti opeřeni jako slepice. Chybějí jim dlouhá šavlovitá ocasní pera, štíhlá šíjová pera i sedlová pera, která jsou u většiny kohoutů nepřehlédnutelným znakem. Kohout šebritky má tedy zakulacený ocas a pírka krku a sedla stejného tvaru jako slepice. Pozná se podle hřebene, větších lalůčků, velikosti, postoje a hlasu.

Tato vlastnost je biologicky zajímavá. Podle encyklopedických zdrojů se kůže šebritek vyznačuje neobvykle vysokou přeměnou mužských pohlavních hormonů na ženské, a proto se plemeno používá ve vědeckých studiích hormonů. Pro chovatele z toho vyplývá praktický důsledek: opeření jako slepice je pro plemeno předepsané a kohout s dlouhými šavlemi by byl na výstavě diskvalifikován.

Zároveň existuje háček. Někteří chovatelé se domnívají, že právě slepičí opeření kohoutů souvisí s horší plodností. Proto prý chovají z kohoutů, kteří mají některá pera delší, i když by je na výstavě nepřijali. Je to názor chovatelů, ne vědecky dokázaná skutečnost, a každý šlechtitel se musí rozhodnout, co je pro jeho chov důležitější: dokonalý vzhled pro výstavu, nebo spolehlivá plodnost.

8. Velikost a hmotnost

Šebritky patří mezi nejmenší slepice. Konkrétní údaje se mezi zdroji trochu liší, což je u zakrslých plemen normální, protože platí různé standardy.

Pro srovnání: běžné hospodářské plemeno slepice váží několikanásobně více. Šebritka se tedy dá snadno zvednout jednou rukou a spotřebuje jen zlomek krmiva velké slepice. Přesné standardní hmotnosti pro výstavy ověřte v platném českém standardu plemen, v tomto článku se pro ně nepoužívají jako závazné.

9. Povaha a chování

Šebritky jsou aktivní, bystré a zvídavé. Podle The Livestock Conservancy jsou přátelské, pokud si na lidi zvyknou už jako mláďata, ale nejsou typicky mazlivé, a když se rozčílí, umějí být hlasité. Oklahoma State University uvádí, že se dají snadno ochočit.

V praxi to znamená několik věcí:

• Zvykejte je brzy. Mláďata, která se od prvních týdnů setkávají s člověkem, bývají klidnější.
• Čekejte živost. Šebritky neposedí, rády běhají, hrabou a prozkoumávají.
• Hlasitost. Při vyrušení nebo předvádění se ozývají a kohout kokrhá jako každý jiný, jen tišeji kvůli velikosti.
• Létání. Jsou dobré letkyně a mohou se uchylovat na stromy a vysoké bidlo, pokud k nim mají přístup.

S dětmi si většinou rozumějí, pokud děti drží ptáky opatrně. Malé tělo je křehké, a proto je vhodné dětem předem ukázat správný postup při držení. Podrobnější téma manipulace s drůbeží máme v samostatném článku.

Praktická rada ke zvykání: první týdny přicházejte k šebritkám vždy ve stejnou denní dobu, mluvte klidným hlasem a nabízejte pamlsek z ruky, třeba pár zrnek prosa nebo kousek zeleniny. Ptáci si spojí váš příchod s příjemným zážitkem a časem se přestanou stahovat do kouta. Nikdy je nehoňte po výběhu; jednou za čas stačí krátké zvednutí do náruče, aby si zvykli na manipulaci, kterou budete potřebovat při kontrole zdraví nebo před výstavou. Kohouti mohou být v období páření dotěrnější, ale při správném zvyknutí zůstávají u člověka v klidu. Pokud kohout útočí, viz náš článek Agresivní kohout.

Nezapomeňte ani na společnost: šebritky jsou stádní, a proto je nechovejte jednotlivě. Alespoň dvě až tři slepice dohromady jsou základ, jinak se zvíře nudí a stresuje. Samostatný pták je také náchylnější k nežádoucímu chování.

10. Snáška a vejce

Pokud je vaším cílem produkce vajec, šebritky nejsou dobrá volba. Podle The Livestock Conservancy snese slepice zhruba 60 až 80 malých krémově bílých vajec ročně, Oklahoma State University uvádí 50 až 80 a označuje plemeno za slabé jak na maso, tak na vejce. Z toho plyne, že šebritka snese průměrně vajíčko jednou za čtyři až šest dní, v sezoně však častěji a v zimě vůbec.

Kdybyste potřebovali přibližně dvanáct vajec týdně, nahraďte šebritky nosnicemi; viz náš článek Kolik vajec snese slepice. Vejce šebritek se hodí spíše k jídlu pro nás, jako zajímavost, nebo jako násadová vejce pro vlastní odchov. Pravidla pro bezpečné skladování a zkoušku čerstvosti jsou stejná jako pro ostatní vejce.

11. Plodnost, kvokání a odchov

V této kapitole narazíte na hlavní zádrhely plemene. Šebritky jsou podle zdrojů často obtížné na rozmnožování: slepice zřídka kvokají, úmrtnost kuřat bývá vysoká a občas se narodí kohouti s nižší plodností.

• Slabé kvokání. Slepice málokdy zasednou na vejce a mateřský pud je slabý. Pro vysezení se doporučuje použít náhradní kvočnu jiného plemene. Podrobně se tomu věnuje náš článek Kvočna a Umělá kvočna.
• Líheň. Pokud nemáte vhodnou kvočnu, zbývá líheň; postupy najdete v článcích Líheň na kuřata a Líhnutí kuřat den po dni.
• Teplo pro kohouty. Oklahoma State University radí šlechtit v dubnu až červnu, protože kohouti potřebují pro plodnost teplo.
• Vyšší ztráty kuřat. Počítejte s tím, že odchov bude náročnější než u běžných plemen. Základy najdete v článku Čím krmit kuřata podle věku.

Z uvedeného vyplývá: chcete-li šebritky množit, začněte s menším počtem a počítejte s neúspěchy. Zaměřte se na zdravá, dobře krytá zvířata a nebojte se od zkušeného chovatele vyžádat radu. Kuřata do prvního týdne vyžadují stálé teplo, čistou vodu a vhodné startovní krmivo; podrobnosti jsou v článcích o odchovu.

12. Zdraví a Markova choroba

Dospělé šebritky jsou podle zdrojů celkem odolné, s jednou výraznou výjimkou: Markova choroba. Wikipedie, The Livestock Conservancy i Oklahoma State University se shodují, že plemeno je k ní zvláště náchylné; Livestock Conservancy doporučuje očkování a americká univerzita právě proto označuje plemeno za nevhodné pro začátečníky. Česká prezentace VFU Brno také uvádí, že je plemeno k Markově nemoci náchylné.

Co z toho vyplývá pro praxi:

1. Kupujte od chovatelů, kteří mají hejno zdravé a umí říct, jak se s Markovou chorobou potýkají.
2. Poraďte se s veterinářem o možnosti očkování mláďat. Očkování se podává kuřatům v prvních dnech života, v domácím chovu je tedy nutné řešit ho už při získání jednodenních kuřat nebo vylíhnutých mláďat. Dávky ani postup zde neuvádíme.
3. Nové ptáky nikdy nepouštějte rovnou k ostatním; dodržujte karanténu.
4. Dezinfekci a čistotu kurníku berte vážně; viz článek Dezinfekce kurníku.

Podrobnosti o nemoci, příznacích a přenosu najdete v našem samostatném článku Marekova choroba. Platí, že léčba neexistuje a jakékoli podezření řešte s veterinářem. Pro obecné zdravotní postupy slouží také články Odčervení slepic, Všenky nebo Kokcidióza.

13. Kurník, výběh a létání

Šebritky nepotřebují mnoho místa, ale potřebují dobře řešený prostor. Pro zakrslé plemeno obecně platí, že kurník může být menší, ale suchý, bez průvanu a proti predátorům uzavřený. Rozměry a stavba kurníků jsou popsané v našich článcích Kurník pro slepice a Kurník pro hedvábničky a zakrslé slepice, které se dají pro šebritky použít.

Specifika šebritek:

• Zimomřivost. Podle The Livestock Conservancy špatně snášejí chlad a vlhko a nejlépe se jim daří v teplejších oblastech. V českém klimatu se hodí suchý, zateplený a bezprůvanový kurník; viz Zateplení kurníku a Slepice v zimě.
• Létání. Jsou to dobré letkyně, proto výběh buď zakryjte sítí, nebo počítejte s tím, že přeletí plot. Viz též Přeletávají plot.
• Bidla. Raději nižší, ale několik úrovní, aby měly možnost vyšplhat; viz Bidla.
• Suchá podestýlka. Vlhko škodí zdraví i peří; viz Podestýlka.
• Prašná koupel. Písek s popelem pomáhá proti parazitům; viz Popeliště.

14. Krmení šebritek

Krmení se zásadně neliší od krmení jiných slepic, jen jsou dávky menší. Základem je kvalitní kompletní krmná směs pro dospělé slepice, doplněná zrním, vodou, vápníkem pro snášku a gritem. Šebritky sní zlomek denního množství velké nosnice, proto je lepší podávat krmivo ve více menších dávkách a nenechat zbytky ležet.

• Pro dospělé použijte kompletní směs; viz články Čím krmit slepice a Krmná směs nebo obilí.
• Kuřatům dávejte startér podle stáří; viz Čím krmit kuřata podle věku.
• Napájení řešte čistou, nezamrzající vodou; viz Napáječka.
• Zelenina, ovoce a zbytky: jen vhodné druhy; viz Zelenina a ovoce pro slepice a Kuchyňské zbytky pro slepice.
• Přílišné přikrmování tuky a pamlsky vede k tloustnutí, které snižuje plodnost.

Protože jsou šebritky malé, vybírejte krmítka a napáječky s nízkým okrajem, aby k nim dosáhly. Velká nerozbitná krmítka pro velké slepice mohou malé ptáky odrazovat.

15. Ochrana před predátory a dravci

Malé tělo znamená, že šebritku odnese i predátor, kterému by velká slepice odolala: káně, jestřáb, kuna, liška, ale i kočka nebo velký pes. Neexistuje nic, co by šebritky chránilo kromě stavby a dohledu. Podrobnosti máme v článku Ochrana slepic před kunou, liškou, dravci a potkany a Hadi u kurníku.

• Výběh zakryjte sítí nebo střechou; pletivo musí mít malá oka, aby jím neprolezla ani kuna.
• Zavírejte kurník každý večer, nebo použijte automatická dvířka.
• Ve výběhu nabídněte úkryty, pod které se šebritky schovají před dravcem.
• Spodní okraj pletiva zapusťte do země nebo vyložte pletivem na zemi proti podhrabání.

16. Pro koho jsou šebritky a pro koho ne

Hodí se pro chovatele, kteří mají zkušenost s drůbeží, vyhledávají okrasná plemena, mají suchý kurník a nespoléhají na vejce jako hlavní užitek. Nehodí se pro ty, kdo chtějí domácí vejce na snídani, rychlé masné zhodnocení, nebo mají mokrý, studený pozemek bez zateplení.

17. Jak a kde šebritky získat

Šebritky se nevyskytují v běžných prodejnách jednodenních kuřat jako brojleři nebo hnědé nosnice. Hledejte u členů chovatelských spolků, na výstavách drůbeže nebo u chovatelů zaměřených na okrasná plemena. Postupy pro hledání chovatelů najdete v článku Kde koupit slepice a o výstavách v článku Výstavy drůbeže.

1. Vyberte chovatele. Raději člena ČSCH s doklady o původu.
2. Zeptejte se na zdraví. Markova choroba, očkování, předchozí ztráty.
3. Prohlédněte ptáky. Čisté oči, hladké peří, aktivní chování, správný hřeben.
4. Zkontrolujte kresbu. Pravidelné lemování, žádné zřetelné vady.
5. Ověřte kohouta. Správně opeřený kohout bez šavlí.
6. Karanténa doma. Nové ptáky držte odděleně několik týdnů.

Při přepravě dodržujte zásady z článku Přeprava drůbeže. Jelikož se jedná o drobné ptáky, použijte větranou, ale kryte bednu, aby nedošlo k prochladnutí.

Registrace chovu: i malé hejno se může týkat povinnosti registrace chovu drůbeže; podrobnosti viz Registrace chovu slepic a Kurník a zákon.

Jak poznat kvalitní zvíře při koupi

Nejdřív se podívejte na celkový dojem: pták má být čilý, s vypjatou hrudí a svěšenými křídly, s hladkým peřím bez děr a bez zbytků trusu kolem kloaky. Pak si prohlédněte hřeben: u správného ptáka je růžicový, relativně nízký a trn míří rovně dozadu, nikoli do strany nebo nahoru. Zkontrolujte lemování: každé pírko má mít souvislý černý (u žlutě plavých bílý) lem, bez mezer. U kohouta ověřte, že nemá šavle. Nakonec sledujte chování: zdravý pták se pohybuje, hrabe, bere krmivo a nedrží křídla nebo nohy neobvykle. Podezřelé jsou ochablé nohy, kývavá chůze nebo ochrnutí, které mohou souviset s Markovou chorobou, a každé takové zvíře je lepší nekupovat.

Kohout a slepice, nebo jen slepice

Kohout není pro snášku nutný, vejce slepice snášejí i bez něj. Potřebujete ho jen tehdy, když chcete množit. Protože je plodnost kolísavá, mnoho chovatelů používá raději dva kohouty z různých linií, nebo kohouta mění po jedné až dvou sezonách. Malé hejno s jedním kohoutem a čtyřmi slepicemi je ve většině případů rozumný poměr; více slepic na jednoho kohouta vede k nižší plodnosti a naopak. Konkrétní poměr vždy konzultujte se zkušeným chovatelem plemene. Viz také články Kohout v hejně a Chov slepic bez kohouta.

18. Výstavy a šlechtění

Šebritky jsou výstavní plemeno a právě na výstavách se ukáže, jak pečlivě je chovatel vybíral. Posuzuje se tvar těla, postoj, hřeben, barva a lemování peří i celková kondice. Podrobnosti o přípravě najdete v našich článcích Příprava drůbeže na výstavu a Vady na výstavách drůbeže.

• Kresba. Rovnoměrný lem na všech perech, bez zbytečné skvrnitosti.
• Hřeben. Růžicový, bez nepravidelností, s rovným trnem.
• Opeření kohouta. Bez šavlí; to je znak plemene.
• Kondice. Čisté peří, zdravý vzhled, správná hmotnost.

Šlechtění je dlouhodobá práce. Úspěšný šlechtitel vede záznamy, vybírá nejen podle vzhledu, ale i podle zdraví a plodnosti, a přitom si hlídá příbuzenskou plemenitbu. Základy popisuje článek o plemenné knize. Snažte se spolupracovat s dalšími chovateli a vyměňovat si samce, protože malé populace jsou zranitelné. Právě z důvodu, že plemeno patří na seznamy sledovaných a ohrožených plemen, má každý odpovědný chovatel pro jeho zachování význam.

19. Chovatelský rok se šebritkami

20. Mýty a fakta

21. Nejčastější chyby

1. Koupě šebritek kvůli vejcím.
2. Nezakrytý výběh, ptáci přelétnou plot nebo je sebere dravec.
3. Vlhký, studený kurník.
4. Pořízení nejlevnějších ptáků bez znalosti původu.
5. Vynechání karantény u nových ptáků.
6. Spoléhání na to, že slepice vysedí vejce.
7. Příliš velká krmítka a napáječky.
8. Výběr kohouta jen podle vzhledu bez zřetele na plodnost.

Důležité je také nenechat se zmást dojmem „malé a vzácné znamená drahé a výjimečné“. Cena se určuje na trhu a šebritky z ověřených chovů bývají dražší než běžné slepice, ale hodnota je především v kvalitě chovného materiálu. Raději zaplaťte víc za zdravé, dobře zbarvené ptáky s doložitelným původem než za levné, nejasné zvířata, u kterých nevíte, zda nemají vrozené vady nebo nesou nemoc. Smlouvu ani lístek o původu není třeba brát jako formalitu: u vzácného plemene je to hlavní způsob, jak sledovat příbuzenství a vyhnout se příbuzenské plemenitbě.

22. Modelový příklad: malé hejno šebritek

Představte si chovatele, který si pořídí jednoho kohouta a čtyři slepice. Při snášce kolem 50 až 80 vajec ročně na slepici (údaje z plemenných přehledů) to znamená zhruba 200 až 320 malých vajec za celý rok od celého hejna. Vzhledem k tomu, že snáška je soustředěna do jara a léta a v zimě klesá, vychází to v sezoně na pár vajec týdně a v zimě často na žádná. Pro rodinu se čtyřmi lidmi to rozhodně nestačí jako pravidelný zdroj vajec; slouží jako příjemný bonus.

Výpočet je jednoduchý součet (4 × 50 = 200, 4 × 80 = 320) a berte ho jako ilustraci, ne záruku. Skutečná snáška se liší podle linie, krmení, stáří slepic a ročního období.

23. Šebritky a jiná malá okrasná plemena

Šebritky nejsou jediné malé slepice, mezi okrasnými plemeny je několik dalších, například hedvábničky, kokršky nebo bantamky obecně. Základní rozdíly:

• Původ. Šebritky jsou pravé bantamky bez velkého předchůdce, čímž se liší od zmenšených variant velkých plemen.
• Kohout. Šebritčí kohout je opeřen jako slepice. U většiny jiných plemen mají kohouti klasické šavle.
• Využití. Šebritky jsou čistě okrasné; u některých jiných zakrslých plemen je snáška nebo kvokavost lepší, a tedy praktičtější.
• Odolnost. Šebritky jsou citlivé na chlad a Markovu chorobu.

Chcete-li malé a zároveň kvokavé slepice, podívejte se na naše články o hedvábničkách a zakrslých slepicích a o samostatných plemenech v Atlasu plemen slepic. Šebritky vybírejte tehdy, když vám jde především o kresbu a o práci s historickým plemenem.

24. Kontrolní seznam před koupí

1. Mám suchý, bezprůvanový kurník, který lze v zimě zateplit?
2. Je výběh zakrytý sítí nebo střechou?
3. Vím, co dělat v případě podezření na Markovu chorobu, a mám veterináře, který drůbeži rozumí?
4. Počítám s tím, že vejce budou málo a drobná?
5. Mám řešení pro líhnutí: náhradní kvočnu, nebo líheň?
6. Je prodejce člen chovatelského spolku a zná původ zvířat?
7. Mám místo pro karanténu nových ptáků?
8. Jsou krmítka a napáječky vhodné pro malé ptáky?

25. Každodenní péče a peří

Hlavní hodnotou šebritky je její peří, takže stojí za to udržovat ho v dobrém stavu. Rozhodující jsou tři věci: čisté suché prostředí, možnost prašné koupele a dostatek kvalitních bílkovin v krmivu v době přepeřování.

• Prašná koupel. Nabídněte nádobu nebo kout s jemnou zeminou a pískem. Slepice se v něm samy čistí a bojují s parazity. Viz Všenky a Popeliště.
• Čistota. Špinavé peří z vlhké podestýlky špatně vypadá a snadno se na něm zachytí paraziti.
• Přepeřování. V období línání snášejí slepice méně nebo vůbec; viz článek Slepice ztrácí peří.
• Denní kontrola. Pohled na oči, nozdry, hřeben, hýždě a chůzi každý den odhalí problém včas.
• Před výstavou. Šetrně vyčistěte a nechte zvyknout na klec, viz Příprava drůbeže na výstavu.

Šebritky potřebují také pohyb a zaměstnání. Hledání v hrabance, závěsné ozdoby z čerstvé trávy a různé výšky bidel snižují nudu, která může vést k vzájemnému klování. Další nápady najdete v článku Jak zabavit slepice.

26. Proč má smysl udržet toto plemeno

Staré plemeno je živý kus historie. Šebritky jsou jedním z prvních systematicky šlechtěných okrasných plemen a jejich klub zřejmě patřil mezi první chovatelské spolky jednoho plemene. Organizace pro ochranu starých plemen je sledují jako plemeno, kterému hrozí úbytek. Každý odpovědný chovatel přispívá k zachování genetické rozmanitosti už tím, že chová zdravé ptáky, vede záznamy a zájemcům předává kvalitní chovný materiál.

Pokud šebritky chováte, zvažte vstup do chovatelského spolku, účast na výstavách a sdílení zkušeností. Pomůžete tak sobě i dalším: nejlepší znalosti o odchovu, zdraví a výběru jsou často u lidí, kteří se plemenu věnují desítky let.

27. Slovníček

28. Časté otázky o šebritkách

Shrnutí

Zdroje a právní předpisy

• The Livestock Conservancy: Sebright Chicken (plemenné údaje, hmotnost, snáška, status)
• Oklahoma State University, Breeds of Livestock: Sebright Chickens
• Wikipedie: Sebright chicken (historie, rázy, opeření kohoutů)
• VFU Brno: výuková prezentace o plemenech drůbeže

Článek má informativní charakter a nenahrazuje radu veterináře ani oficiální standard plemen ČSCH. Údaje o hmotnosti a snášce se v různých zdrojích liší.

Čak má pro vás tipy!

Rady k chovu, krmení a péči o zvířata a občas i akce jen pro odběratele. Žádný spam, odhlásit se můžete kdykoli.

Chci tipy od Čaka

Po odeslání vám přijde e-mail s odkazem pro potvrzení odběru. Souhlasíte se zasíláním informací dle zákona č. 110/2019 Sb.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet