733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Slavné slepice: příběhy, rekordy a zajímavosti z chovu

Aktualizováno: 30. 10. 2026. Rekordy a data vycházejí z Guinness World Records, encyklopedických přehledů, novinových zpráv a odborného vysvětlení univerzitního vědce. Co se nepodařilo spolehlivě ověřit, uvádíme jen opatrně nebo vůbec.

Čak radí

Ahoj, jsem Čak, maskot Časkrmení. Slepice, které proslavil svět, nebyly žádné superhrdinky, ale obyčejná zvířata s neobyčejným osudem. Projdeme si ověřené rekordy, vyprávění o kohoutovi bez hlavy, římské věštebné kuřata i symboly, které vznikly z kohoutího zpěvu. A hlavně si řekneme, co si z toho může odnést každý, kdo má doma pár slepic.

1. Slavné slepice v kostce

Než půjdeme do detailů, tady je rychlý přehled toho, co je v článku ověřeno a odkud to víme. Všechna čísla vycházejí ze zdrojů uvedených na konci a tam, kde se zdroje rozcházejí, to výslovně píšeme.

2. Jak se slepice stane slavnou

Slepice je nejrozšířenější domácí ptáček na světě a většina z nich nikdy nezíská jediný řádek v novinách. Přesto se pár zvířat do dějin dostalo. Když se podíváme na jejich příběhy, najdeme několik opakujících se cest ke slávě.

První cestou je neobvyklá dlouhověkost. Slepice, která se dožije dvaceti let, je vzácná a pozornost jí přinese už jen to, že se někdo obtěžoval spočítat roky. Druhou cestou je zdánlivě nemožný příběh přežití, jako byl případ Mikea. Třetí cestou je rekordní produkce, tedy největší vejce nebo nejvíc vajec. Čtvrtá cesta je zvláštní: zvíře se stane symbolem, třeba kohout Francie nebo kohout na kostelní věži, a jeho sláva nepatří jednomu kusu, ale celému druhu.

U všech příběhů je užitečné rozlišovat tři druhy informací. Jsou to ověřená fakta (rekord uznaný organizací s vlastním ověřováním), doložené, ale nezávisle neprověřené příběhy (dobové noviny, rodinné vyprávění) a pověsti a legendy (příběhy, které se šíří, ale jejich původ nelze dohledat). Tento článek ty vrstvy oddělí.

3. Matilda: nejstarší slepice, kterou Guinness ověřila

Příběh Matildy je příjemně obyčejný, a právě proto je užitečný. Slepici koupili v roce 1990 manželé Keith a Donna Bartonovi z Bessemeru ve státě Alabama na výstavišti Alabama State Fairgrounds, a to za deset dolarů. Prodejcem byl Steve Shaffield. Nic neukazovalo na to, že slepice bude jednou zapsána do rekordů.

Bartonovi se v roce 2001, kdy bylo Matildě jedenáct let, obrátili na Guinness World Records. Organizace nejprve ověřovala věk slepice a teprve poté titul přiznala. Podle encyklopedického přehledu byla Matilda 27. dubna 2004 vyhlášena nejstarší žijící slepicí, když jí bylo čtrnáct let. Zemřela 11. února 2006, tedy v šestnácti letech.

Zajímavý detail: jde o titul nejstarší žijící slepice, nikoli nejstarší slepice všech dob. Tento rozdíl je důležitý a vrací se u dalších případů. Titul „žijící“ drží jedno zvíře v daném okamžiku a po jeho úmrtí přechází dál. Titul „vůbec nejstarší“ se zapisuje po úmrtí podle doložené délky života.

4. Muffy a boj o titul nejstarší slepice vůbec

Americká slepice jménem Muffy je podle novinové zprávy z roku 2023 uváděna jako držitelka titulu nejstarší slepice všech dob. Měla zemřít v roce 2011 ve věku 23 let a 152 dnů. Tento údaj jsme našli v jednom zdroji, a proto ho považujeme za informativní, ne za výsledek, který bychom sami potvrdili u organizace, jež rekord eviduje.

Skutečnost, že Matilda měla šestnáct let a Muffy přes třiadvacet, ukazuje, že hranice ověřitelného věku slepic se v odborných i populárních textech liší. U slepic se totiž často nedá prokázat datum líhnutí bez dokladu a majitelé občas věk odhadují. Organizace, které rekordy ověřují, proto chtějí fotografie, videa, svědectví sousedů i prohlášení veterináře.

Čak radí

Já bych řekl, že nejdůležitější není, jestli má slepice 16 nebo 23 let. Důležité je, že žije bez bolesti a ve společnosti. Pokud chcete hejno, které stárne spokojeně, přečtěte si i náš článek o tom, jak dlouho slepice žije a co jí život zkracuje.

5. Peanut: zakrslá slepice z obýváku

Peanut je malá zakrslá slepice (bantamka) vážící zhruba půl kila. Podle americké novinové zprávy se vylíhla v roce 2002 z vejce, které opustila kvočna. Majitelka Marsi Parker Darwin, kdysi knihovnice, ji z vejce vychovala a živila jako kuřátko doma. Slepice později zimovala na verandě a nakonec žila v obývacím pokoji. Guinness ji v březnu 2023 oficiálně uznaly za nejstarší žijící slepici, když jí bylo 21 let. Ověřování trvalo asi půl roku a zahrnovalo fotografie, videa, svědectví a prohlášení veterináře.

Příběh obsahuje několik důležitých poznatků:

• Zakrslá plemena žijí často déle, protože jejich tělo je menší a méně zatěžované. Neplatí to bez výjimky, ale je to rozumná domněnka a odpovídá zkušenostem chovatelů.
• Dlouhý život ovlivňuje prostředí: Peanut žila v teple a bezpečí, bez dravců a bez zátěže vysoké snášky.
• Silné pouto s člověkem: popisována jako společenská slepice, která ráda sedí na klíně a mlsá borůvkový jogurt, hrozny a občas banán.

Pozor na to, co z příběhu nevyplývá. Že slepice žila v domácnosti, neznamená, že by bylo vhodné držet slepice v bytě. Hygiena, trus, riziko přenosu nákaz i potřeby druhu jsou vážné důvody, proč většině slepic prospívá venkovní chov. K tomu se vracíme v kapitole o chovatelích.

6. Mike, kohout bez hlavy

Nejslavnějším kuřecím příběhem 20. století je bezesporu příběh kohouta Mikea. Podle shodných zdrojů, včetně Guinness World Records, se odehrál takto:

1. 10. září 1945 chtěl farmář Lloyd Olsen na své farmě ve Fruitě v Coloradu porazit kohouta plemene wyandotte pro rodinnou potřebu. Jeho žena Clara pomáhala při zpracování.
2. Kohout po ráně sekerou nezemřel. Chodil, snažil se hřadovat a hlásil se tím, co zbylo z krku.
3. Rodina se rozhodla zvíře nezabít. Krmili ho kapátkem vodou a tekutou potravou a stříkačkou mu čistili hrdlo od hlenu.
4. Olsenovi s Mikem vyjeli na turné po Spojených státech a ukazovali ho za 25 centů za vstup. Podle dostupných zpráv byl Mike oceněn na 10 000 dolarů.
5. Kohout o sobě dostal články v časopisech jako Time a Life a kolem něj vznikla pověst jako o zázraku.
6. Zemřel 17. března 1947 v motelu ve Phoenixu v Arizoně. Podle většiny verzí se v noci udusil a Olsen se neprobudil včas. Stříkačky, kterými mu odsával hlen, měli prý den předtím zapomenuté.

Některé zdroje uvádějí odlišnou příčinu úmrtí, a sice to, že kvůli poškozené průdušnici nebyl schopen nasát dostatek vzduchu. Další vyprávění tvrdí, že Olsen Mikea prodal před smrtí a ten dál vystupoval až do roku 1949. Tyto verze nejsou spolehlivě doložené, a proto je považujeme za sporné.

Ve Fruitě se každoročně koná festival Mike the Headless Chicken Day. Podle encyklopedického přehledu se pořádá od roku 1999 a patří k němu běh na pět kilometrů, vajíčkové hody nebo soutěž „připni hlavu kohoutovi“. Zdroje se liší v termínu (květen či červen), proto ho neuvádíme jako jisté datum.

7. Jak to bylo možné: vysvětlení vědce

Zvíře s uťatou hlavou přežívá v dětských vyprávěních, ale ve skutečnosti jde o biologicky vysvětlitelný případ. Dr. Tom Smulders z univerzity v Newcastle uvádí, že Mikeovi zůstala podstatná část mozku. Odhaduje se, že až 80 % hmoty mozku zůstalo nedotčeno, včetně oblastí řídících srdeční činnost, dýchání, hlad a trávení.

Důležité je, že Mikeovi zůstal mozkový kmen s ústředím pro základní životní funkce. Podle Guinness hrálo roli i to, že krevní sraženina uzavřela hlavní cévu a zabránila vykrvácení. Zvíře tedy nemělo šanci na normální život. Nemohlo samo jíst, pít ani dýchat s čistými cestami. Přežívalo jen díky neustálé péči lidí.

Je to zároveň poučení o správném zabíjení drůbeže. Šetrné postupy musí zajistit okamžitou ztrátu vědomí a smrt a nejsou vhodné pro nezkušené. K těmto postupům nechceme psát detailní návod, protože jde o odbornou činnost. Základní povinnosti chovatele stanoví zákon 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání a v praxi je vhodné se obrátit na praktického veterináře nebo zkušeného chovatele (viz naše články Škubání a zpracování drůbeže doma a Utracení slepice).

Čak radí

Pozor na jednu věc. Mikeův příběh je zajímavost, ne návod ani důkaz, že zvíře nic necítí. Když je nutné slepici ukončit život, patří to do zkušených rukou nebo k veterináři. Nejde o zábavu, ale o zodpovědnost.

8. Mike očima dnešní péče o zvířata

V roce 1945 se na zvíře dívali jinak než dnes. Kohout se stal atrakcí a majitelé s ním cestovali po cirkusech a pouličních představeních. Dnes by podobné vystavování zvířete v zjevně vážném stavu podléhalo zákonu proti týrání. V České republice zákon 246/1992 Sb. zakazuje týrání zvířat a chovatel je povinen zacházet se zvířetem tak, aby mu nezpůsoboval bolest, zranění ani utrpení. Zabíjení zvířete musí být provedeno způsobem, který minimalizuje utrpení, a to osobou k tomu způsobilou.

Dnešní etika zvířat tak čte Mikeův příběh dvojím způsobem. Na jedné straně obdivuje houževnatost organismu. Na druhé straně se ptá, zda zvíře netrpělo, a odpověď zní, že jej nelze vyloučit. Stejně jako u dalších slavných zvířat tedy platí, že sláva nic nemění na povinnosti chovatele postarat se o dobré životní podmínky.

9. Rekordní vejce z roku 1956

Guinness World Records evidují jako nejtěžší slepičí vejce kus o hmotnosti 454 gramů, tedy půl kila (16 uncí). Snesla ho slepice plemene leghornka (White Leghorn) ve Vinelandu ve státě New Jersey. Vejce mělo dvojitý žloutek a dvojitou skořápku. Datum uvádí popis rekordu jako 25. února 1956. Majitel v záznamu uveden není.

Pro srovnání: běžné slepičí vejce velikosti M váží podle českých předpisů 53 až 63 gramů a velikost L 63 až 73 gramů. Rekordní vejce tedy vážilo zhruba sedmkrát až osmkrát tolik. Jak velikost značí obchodní třídy, vysvětlujeme v článku Kód na vejci a velikosti. O dvojitých žloutcích jsme psali ve zvláštním článku Dvojitý žloutek.

Proč něco takového vzniká? Obvykle jde o poruchu v tvorbě vejce: dva žloutky se uvolní z vaječníku téměř naráz nebo se jeden vejde do dráhy druhého a obalí se společně. U extrémně velkých vajec jde o náhodu. Není to něco, co by chovatel mohl „vyšlechtit“ nebo plánovat, a bývá spojené se zátěží vejcovodu. Pokud slepice snáší opakovaně obří vejce, doporučujeme prohlídku u veterináře.

10. Posvátná kuřata starého Říma

Římané věřili, že vůli bohů lze poznat ze znamení. Jedním z oficiálních způsobů bylo pozorování posvátných kuřat, o která pečovali zvláštní strážci. Před bitvou nebo důležitým rozhodnutím se jim nabídlo krmení. Pokud se kuřata na zrní hladově vrhla, znamení bylo příznivé. Pokud odmítla jíst, mělo to značit nepříznivou předzvěst.

Nejznámější příběh se pojí s konzulem Publiem Claudiem Pulcherem a rokem 249 před naším letopočtem, kdy velel římské flotile v první punské válce před bitvou u Drepany. Podle antických autorů, kterými jsou Valerius Maximus, Suetonius a Cicero, kuřata odmítla jíst, a konzul je dal hodit do moře s výrokem, který se překládá jako „když nechtějí jíst, ať pijí“. Bitvu prohrál, přišel o většinu lodí (zdroje uvádějí 93 z 123) a o více než dvacet tisíc námořníků. Byl povolán do Říma a souzen. Dostal pokutu, uvádí se 120 000 asů, tedy tisíc za každou ztracenou loď.

Historici k tomu dodávají opatrnost. Příběh se opírá o autory, kteří psali dlouho po události, a některé moderní zdroje, které ho opakují, jsou spíše populární. Pro nás je podstatné poučení: slepice a kuřata byla ve starém Římě tak důležitá, že ovlivňovala veřejné rozhodování, a zároveň se tu poprvé objevuje myšlenka, že trpět ať musí zvíře za rozhodnutí člověka. Dnešní etika by hození zvířat do moře označila za týrání.

11. Galský kohout: slepice jako státní symbol

Kohout je jedním z nejznámějších národních symbolů Francie. Jeho původ je nečekaně slovní. Latinské slovo gallus znamenalo jak obyvatele Galie (tedy dávných předků Francouzů), tak kohouta. Římský historik Suetonius tuto shodu zmínil. Nepřátelé Francie ji zprvu používali jako posměšek, později se z ní stal symbol hrdosti.

Vývoj byl takový:

• Středověk a renesance: francouzští králové spojovali kohouta s křesťanským významem bdělosti a vítězství dobra nad zlem, v renesanci se stal symbolem katolického království.
• Francouzská revoluce (1789): republikáni kohouta oživili jako znak Galů místo královského příběhu o králi Chlodvíkovi.
• Třetí republika: kohout byl důležitým národním znakem, objevil se na francouzské zlaté dvacetifrankové minci v letech 1899 až 1914 a po první světové válce na mnoha pomnících padlým.

V moderní době kohout provází francouzský sport: maskotem mistrovství světa ve fotbale 1998 byl kohout Footix a maskotem ženského mistrovství světa 2019 jeho dcera, mladá slepice. Francouzská značka sportovního oblečení Le Coq Sportif má stylizovaného kohouta v logu.

Čak radí

Je zajímavé, že kohout se stal symbolem hlavně kvůli slovní hříčce. Chovatelé vědí, že kohout opravdu hlídá hejno a ohlašuje nebezpečí. Víc o jeho roli v hejnu najdete v článku Kohout v hejně.

12. Kohout na věži, na vlajce i v reklamě

Kohout se na rozdíl od jiných zvířat objevuje v kultuře po celé Evropě. Pro naše čtenáře je nejznámější jako větrná korouhvička na věžích kostelů a hospodářských budov. Přesný původ tohoto zvyku popisujeme obecně, protože jednotlivé výklady (křesťanský symbol bdělosti, připomínka apoštola Petra a kohoutího zakokrhání) se v literatuře liší. Pro článek jsme nenašli primární zdroj, který by potvrdil, kdy a kde se zvyk poprvé objevil, a proto konkrétní letopočty neuvádíme.

Co lze říct bezpečně: kohout je spojen s ránem, bdělostí a začátkem dne. Vychází to z přirozeného chování, kdy kohouti zpívají za rozbřesku, ale také v jiných denních dobách. Podrobnosti o zpěvu popisujeme v článcích o kokrhání kohouta.

Kohout se uplatnil i v reklamě. Mnoho firem s potravinami nebo sportovním zbožím používá kohouta jako logo, protože má silný, snadno čitelný tvar a symbolizuje energii. Pro chovatele je zajímavé, že reálný kohout je v hejně zodpovědný za pořádek a pozornost, ale v kurníku není symbolem klidu, spíše pohotovosti.

13. Slepice v pohádkách, přísloví a řeči

Slepice a kohouti pronikli do jazyka tak hluboko, že si to ani neuvědomujeme. Říkáme, že někdo běhá jako uříznutá slepice, někdo je tupá slepice, jiný je kohout na vlastním smetišti a po nečekaném zdaru se mluví o slepici, která snáší zlatá vejce. Tyto obraty jsou běžné v češtině i jiných jazycích a ukazují, jak se člověk na slepice dívá: jako na zvíře užitečné, ale také komické.

Zajímavé je, že rčení o uříznuté slepici popisuje zmatený pohyb a s Mikem přímo nesouvisí. Stejně tak krátké trhavé pohyby těla těsně po usmrcení jsou jen reflexy a zcela se liší od příběhu Mikea, který žil měsíce. Pokud se chcete dozvědět, jak ptáci vnímají svět, přečtěte si články Paměť a inteligence slepic a Zvuky slepic.

Pohádky o slepici a kohoutovi bývají poučné: slepice nosí vejce a tím se stává symbolem hospodářství a rodinného zázemí, kohout je stráž. Konkrétní pohádky a básně neuvádíme jednotlivě, protože tento článek nemá být literární přehled. Zdůrazňujeme jen, že slavná slepice v lidové kultuře není nikdy sama. Vždy je součástí dvora.

14. Jak vypadá ověřený rekord a jak poznat výmysl

Rekord je jen tak hodnotný, jak dobře je ověřen. Když budete číst další zprávy o „nejstarší slepici na světě“ nebo „největším vejci“, ptejte se na několik věcí:

1. Kdo rekord uznal? Organizace s vlastním ověřovacím postupem má větší váhu než informace z mediálního oznámení.
2. Jaké důkazy byly předloženy? U Peanut šlo o fotografie, videa, svědectví a prohlášení veterináře.
3. Je doložené datum líhnutí? Pokud majitel jen odhaduje věk, hodnota rekordu klesá.
4. Je rekord „žijící“ nebo „všech dob“? Tyto dva tituly se zaměňují.
5. Je zdroj nezávislý? Několik webů, které opisují stejnou zprávu, se nepočítá jako několik zdrojů.

15. Proč nás lákají zvířecí rekordy

Zprávy o nejstarší slepici nebo největším vejci se šíří rychle, protože jsou srozumitelné a vyvolávají údiv. Dobře se vypráví, že obyčejná slepice za deset dolarů z výstaviště přežila další šestnáct let a skončila v rekordech. Takový příběh ukazuje, že zajímavé věci se dějí i na malém dvoře. Má to ale i odvrácenou stranu: když se z rekordu stane cíl, hrozí, že chovatel začne zvířeti věnovat pozornost jen kvůli slávě a přestane vnímat jeho skutečné potřeby.

Užitečné je dívat se na rekordy jako na zajímavost, která nás vede k otázce, co zvířeti prospívá. U dlouhověkých slepic jde o bezpečí, zdraví, klidné prostředí a pozorného člověka. U rekordního vejce jde o náhodnou poruchu, kterou nelze řídit. U Mikea jde o souhru okolností a o neustálou péči. Žádný z těchto příběhů nenabízí snadný návod, jak slavné zvíře vychovat, a právě to je nejcennější poučení.

Další zkušenost: slavná zvířata mají obvykle jednoho vytrvalého člověka, který o nich vedl záznamy. Bartonovi s Matildou kontaktovali Guinness v době, kdy bylo slepici jedenáct. Marsi Darwin si pro Peanut shromáždila důkazy a ověřování trvalo půl roku. Bez dokumentů by z těchto zvířat zůstaly jen vyprávění u plotu. Totéž platí pro každého chovatele, který chce znát historii svého hejna: datum vylíhnutí, původ, nemoci a úmrtí je dobré zapisovat. Stačí sešit nebo tabulka v telefonu.

A ještě jedno praktické pravidlo pro čtenáře novin a sociálních sítí: čím neuvěřitelnější číslo, tím více důkazů potřebuje. Slepice, které mají „čtyřicet let“, a kohouti, kteří „kokrhají beze spánku“, jsou typickým materiálem pro pověsti. Seriózní zdroj vždy uvede jméno majitele, místo, rok a organizaci, která údaj ověřila.

16. Mýty a fakta o slavných slepicích

Čak radí

Tyhle mýty se šíří rychle, protože jsou zábavné. Než nějaký pošlete dál, zkuste najít dva nezávislé zdroje. Pokud je nenajdete, berte to jako pověst.

17. Co z toho plyne pro chovatele

Zajímavé příběhy mohou mít i praktický přínos. Z toho, co jsme si ukázali, plynou tyto závěry:

• Věk není náhoda. Matilda, Peanut i Muffy žily v péči lidí, kteří je chránili před dravci a nemocemi. Ochranu popisujeme v článku Ochrana slepic před kunou, liškou, dravci a potkany.
• Zakrslá plemena se dožívají větších let. To není pravidlo, ale pokud chcete mazlíčka, je dobré zvolit klidné plemeno. Přehled najdete v Atlasu plemen slepic.
• Dokumentace se vyplatí. Datum vylíhnutí, očkování, zdravotní záznamy a fotografie vám pomohou i při komunikaci s veterinářem.
• Welfare je přednější než sláva. Zvíře není atrakce. Dnešní zákon vyžaduje péči a prevenci zbytečného utrpení.
• Poražení a utracení patří odborníkům. Pokud je nutné slepici utratit, je to otázka zodpovědnosti, nikoli kuriozity.

V České republice platí pro chov slepic povinnosti, které nejsou zábavné, ale důležité. Patří sem registrace chovu, hlášení nemocí a dodržení veterinárních pravidel. Podrobnosti najdete v článku Registrace chovu slepic a Kurník a zákon.

18. Jak pomoci slepici dožít se vysokého věku

Žádný chovatel nemůže zaručit rekord, ale může zlepšit šance. Kontrolní seznam vychází ze zkušeností z příběhů výše a z běžných poznatků o péči:

1. Bezpečný kurník a výběh. Dravci a šelmy jsou nejčastější příčinou předčasné smrti hospodářských slepic.
2. Vyvážené krmení. Slepice potřebuje bílkoviny, vápník a vitaminy, ale ne přemíru. Viz Čím krmit slepice.
3. Prevence nákaz. Čistota, karanténa nových kusů, odčervení podle veterináře. Viz Odčervení slepic a Dezinfekce kurníku.
4. Nižší zátěž snáškou. Vysoce užitkové hybridy žijí kratší dobu, protože snáška zatěžuje tělo. Je to obecná zkušenost, nikoli konkrétní číslo.
5. Včasná veterinární péče. Při apatii, dýchacích potížích nebo změně chování volejte veterináře. Viz Apatická slepice a Nemoci slepic.
6. Spolehlivé hejno. Slepice je společenská, osamělé zvíře trpí stresem.
7. Důstojný konec. Až bude slepice stará nebo nemocná, nenechávejte ji trpět. Poraďte se s veterinářem.

19. Pojmenování, mazlíčci a hejno s osobností

Všechny zmíněné slavné slepice mají jména, a to je důležitý psychologický rys: kdo zvíře pojmenuje, začne je vnímat jako jedince. Pro chovatele to znamená víc pozorování a včasnější odhalení potíží. Slepice se mezi sebou rozlišují podle hlasu i vzhledu a vytvářejí pořadí v hejnu. Jednotlivé osobnosti se liší: některé jsou odvážné, jiné plaché.

Při výběru jména se můžete inspirovat literaturou, svátky nebo vzhledem. Jednoduchá jména se dobře učí. Slepice se na jméno naučí reagovat zejména tehdy, když je spojíte s pamlskem. Více o učení a paměti slepic najdete v článcích Paměť a inteligence slepic a Výcvik slepic.

Pozor však na přehnané polidšťování. Slepice není malý člověk. Potřebuje zem k hrabání, prašnou koupel, bidlo a společnost. Kdo ji drží izolovaně v domě, ochuzuje ji o přirozené chování. Příběh slepice Peanut je výjimka, ne vzor.

20. Slovníček pojmů

21. Nejčastější omyly při vyprávění o slavných slepicích

• Zaměňování titulu „nejstarší žijící“ a „nejstarší vůbec“.
• Uvádění přesných čísel bez zdroje (například „slepice žila 30 let“).
• Považování příběhu Mikea za zábavu a ne za varování před krutostí.
• Opisování nepodložených zpráv z internetu.
• Domněnka, že velká slepice snáší velká vejce.
• Domněnka, že rekordní zvířata jsou typická pro své plemeno.
• Přeceňování role jednoho kusu v hejnu.

22. Časté otázky o slavných slepicích

Shrnutí

Čak radí

Doufám, že vás slavné slepice pobavily a zároveň poučily. Pokud si chcete postavit vlastní hejno, najdete na Časkrmení krmivo, napáječky, kurníky i další potřeby. A třeba z vaší slepice jednou bude hvězda místní vesnice.

Zdroje a právní předpisy

• Guinness World Records: článek o kohoutovi Mikeovi a záznam o nejtěžším slepičím vejci
• Encyklopedické přehledy: Matilda (chicken), Mike the Headless Chicken, Gallic rooster, Publius Claudius Pulcher
• Zpráva deníku The Spokesman-Review z 29. 8. 2023 o slepici Peanut
• Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
• Nařízení EU o obchodních normách pro vejce (třídy podle hmotnosti)

Článek má informativní charakter a nenahrazuje radu veterináře. Historické a rekordní údaje vycházejí z uvedených zdrojů a mohou se změnit.

Čak má pro vás tipy!

Rady k chovu, krmení a péči o zvířata a občas i akce jen pro odběratele. Žádný spam, odhlásit se můžete kdykoli.

Po odeslání vám přijde e-mail s odkazem pro potvrzení odběru. Souhlasíte se zasíláním informací dle zákona č. 110/2019 Sb.