733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Strach ze slepic: co je alektorofobie a jak zvládat kontakt

Aktualizováno: 30. 10. 2026. Článek je informativní, nepředstavuje diagnózu ani léčbu. Údaje o fobiích vycházejí z veřejně dostupných materiálů zdravotnických institucí (stav k říjnu 2026).

1. Alektorofobie v kostce

2. Co přesně je alektorofobie

Alektorofobie je označení pro silný strach z kuřat, slepic a kohoutů. Neznamená, že se člověk drůbeže jen trochu štítí nebo že mu je nepříjemné, když na něj kohout zaútočí. Jde o strach, který je mnohem větší, než by odpovídalo skutečnému nebezpečí, a který člověka znatelně omezuje. Podle informací klinické organizace Cleveland Clinic jde o specifickou fobii: strach se upíná k jedné konkrétní věci nebo zvířeti a osoby s ním se zpravidla nebojí jiných zvířat či ptáků.

Specifická fobie patří mezi úzkostné poruchy. Americký Národní institut duševního zdraví (NIMH) ji popisuje jako intenzivní strach z určitých předmětů nebo situací, který je nepřiměřený skutečnému nebezpečí. Mezi běžné příklady uvádí strach z létání, z výšek, z pavouků a hadů, z injekcí nebo z pohledu na krev. Slepice jsou jen jedním z mnoha možných cílů.

Důležité je, že fobie je něco jiného než zdravý respekt. Kdo si dává pozor na kohouta s ostruhami, protože ví, že dokáže praštit, se nebojí chorobně. Fobie začíná tam, kde strach přichází i při pohledu na fotografii, při zvuku kvokání nebo při pouhé představě setkání, a kde kvůli němu člověk mění své chování.

3. Původ názvu a příbuzné fobie

Název vychází z řeckého slova pro kohouta (alektor) a slova pro strach (fobos). Vznikl stejným způsobem jako desítky dalších názvů fobií a nejde o oficiální diagnózu v mezinárodní klasifikaci nemocí. Odborník při vyšetření nepoužije slovo „alektorofobie“ jako diagnózu, ale posuzuje, zda jde o specifickou fobii z určitého typu podnětu, v tomto případě ze zvířat.

Příbuzný pojem je ornitofobie, tedy strach z ptáků obecně. Člověk s ornitofobií se bojí holubů, vran, racků i dalších druhů, často pro prudké, nevyzpytatelné pohyby a trepotání křídel. U alektorofobie se strach váže hlavně na slepice, někdy i na drůbež jako celek, například na krůty nebo husy. Hranice nejsou ostré a někdo se bojí jen kohoutů, jiný jen zblízka a v kupě, třeba v hejnu u krmítka.

4. Obyčejný respekt, nebo fobie?

Většina lidí zná pocit nepohody u neznámého zvířete. Ještě to není fobie. Rozdíl poznáte podle několika vodítek, která používají i odborníci při posuzování úzkostných obtíží.

• Nepřiměřenost: reakce je výrazně silnější, než by odpovídalo skutečné hrozbě, například panika při pohledu na slepici za plotem.
• Vyhýbání: člověk se aktivně vyhýbá místům, kde by mohl slepice potkat, třeba vesnici, návštěvě příbuzných, farmářskému trhu nebo zoo.
• Předem očekávaný strach: úzkost se objeví už při pomyšlení na možné setkání, někdy dny předem.
• Doba trvání: podle Cleveland Clinic se při posuzování zohledňuje, zda strach trvá šest měsíců a déle.
• Dopad na život: strach narušuje práci, vztahy, volný čas nebo způsob, jak člověk plánuje svůj den.

5. Příznaky těla, mysli a chování

Při setkání s cílem fobie se tělo chová, jako by hrozilo skutečné nebezpečí. Mozek spustí takzvanou reakci „útoč, nebo uteč“ a do krve se uvolní adrenalin. Cleveland Clinic uvádí mezi tělesnými projevy třesení, pocení, bušení srdce, dechovou tíseň, závratě, nevolnost, třes a zimnici. Rozsah sahá od mírné nepohody až po záchvat paniky.

Psychické projevy podle zdrojů zahrnují i pocit viny nebo studu z toho, že se člověk bojí „jen slepice“. Právě stud často brání tomu, aby si člověk o pomoc řekl. Přitom to, že strach působí okolí směšně, neznamená, že je pro vás méně skutečný.

6. Odkud se strach bere

Jedna jediná příčina se většinou nenajde. Odborné zdroje uvádějí kombinaci několika faktorů. NIMH říká, že se na vzniku specifických fobií podílejí genetické i prostředí. K rizikovým faktorům řadí traumatizující zážitek spojený s předmětem strachu, plachost nebo nervozitu v nových situacích v dětství a výskyt úzkostných nebo jiných duševních poruch v rodině.

Vlastní nepříjemný zážitek

Nejčastějším spouštěčem bývá konkrétní událost, typicky v dětství. Na malé dítě může hrozivě zapůsobit kohout, který vyskočí, zakokrhá a klove, nebo slepice, která se s křikem vrhne po rukou s chlebem. Dospělému se to zdá jako maličkost, ale pro dítě vysoké sotva metr je kohout velké a rychlé zvíře. Mozek si událost uloží včetně emocí, a když později uvidí slepici, vybaví si ji. Cleveland Clinic popisuje, že tuto emoční paměť uchovává mozkové centrum zvané amygdala.

Svědek cizího zážitku

Nemusíte to zažít sami. Stačí vidět, jak slepice nebo kohout zaútočí na někoho jiného, nebo se tak lekne z filmu či knihy. Pozorovaný strach se přenáší překvapivě snadno.

Rodinná výchova a varování

Děti přejímají postoje rodičů a prarodičů. Když rodina opakovaně říká „nechoď k tomu kohoutovi, rozklove tě“, může se z ohleduplné opatrnosti stát strach. Podle českého blogu Slepičář bývají příčinou též opakovaná varování z okolí, která zvíře líčí jako nebezpečné.

Vrozená citlivost k úzkosti

Někdo je od narození bázlivější a reaguje silněji. Cleveland Clinic mezi rizikové okolnosti řadí také rodinný výskyt jiných úzkostných obtíží a to, že strach vznikl před desátým rokem věku. Někteří lidé nedokážou říct, kdy se strach objevil.

7. Co konkrétně na slepicích děsí

Ne každý, kdo se slepic bojí, se bojí všeho stejně. Pomáhá si ujasnit, co konkrétně vyvolává nejsilnější reakci, protože to usnadní práci i terapeutovi. Nejčastější spouštěče vypadají takto.

• Náhlé pohyby: slepice se zničehonic otočí, utíká, vlétne na bidlo nebo mávne křídly.
• Zobák a pohled: ostrý zobák a malé oči po stranách hlavy působí nepředvídatelně.
• Drápy a ostruhy: hlavně u kohoutů jsou ostruhy skutečné a člověk se jich obává.
• Hejno: když slepice přiběhnou ke krmení všechny najednou, může to vypadat jako útok.
• Peří a křídla: trepotání, poletující peří, šustění.
• Zvuky: hlasité kokrhání, kvokání, výstražné ozvy nebo nečekaný křik kohouta.
• Dotek: představa kůže, šupin na nohách nebo teplého těla v rukou.
• Obrázky a hračky: u silnější fobie stačí fotografie, kreslená postava nebo gumová slepice.

Někdo se bojí jen kohouta, jiný jen živých zvířat a obrázky mu nevadí, další naopak reaguje i na vařené kuře v talíři. Taková podrobnost je pro terapii důležitá. Vypracujte si pro sebe žebříček od nejmírnějšího po nejhorší, o němž ještě bude řeč.

8. Strach ze slepic u dětí

Děti si strach nevysvětlují slovy, proto se může projevit jinak než u dospělých. Podle Cleveland Clinic se u dětí fobie často ukazuje jako lpění na rodiči, pláč, záchvaty vzteku nebo odmítání jít dál. Dítě se může schovat za dospělého, začít křičet nebo odmítnout vyjít do dvora, kde se slepice pohybují.

Většina dětských obav je přirozená a s věkem odezní. Malé dítě se zvířat v pohybu leká, protože jim nerozumí. Rodiče mohou udělat hodně pro to, aby se z obavy nestala fobie.

1. Nesměřujte dítě k zvířeti násilím. Nenoste ho k plotu „aby viděl, že se nic neděje“, pokud se brání.
2. Uznejte pocit. Věta „vidím, že se bojíš, to je v pořádku“ pomáhá víc než „nebuď směšný“.
3. Dejte odstup. Pozorování za plotem, z okna nebo z dálky je pro začátek dostatečné.
4. Ukažte klid vlastním chováním. Děti se dívají, jak reagují dospělí.
5. Učte bezpečné chování. Nepobíhat, nehonit slepice, nesahat na kohouta bez dozoru. To je dobrá zásada i pro nebojácné děti.
6. Chválte malé kroky. Třeba že dítě došlo o kousek blíž nebo se na slepici dívalo celou minutu.

9. Co slepice skutečně umí a co ne

Realistický pohled nestačí k vyléčení fobie, ale může být užitečnou součástí. Fobie funguje tak, že mozek přeceňuje hrozbu. Opora ve faktech pomáhá úsudek vyvážit, i když samotné vědění strach neodstraní.

Slepice je domácí pták, který se vyvinul z kura bankivského. V běžném chovu jde o plaché zvíře a hlavní reakce na člověka, kterého nezná, je ústup. Obvykle před neznámým člověkem uhýbá a stahuje se do hejna. Přesto bývá mýtus, že jsou útočné, rozšířený.

Je fér přiznat, že kohout dokáže být skutečně nepříjemný a že ostruhy mohou způsobit poranění kůže. Právě proto je zdravý respekt k bojovnému kohoutovi rozumný a nepatří mezi fobii. Fobie se pozná podle toho, že zasáhne i situace, kdy žádné reálné riziko není, například slepice za plotem nebo fotka.

Řadu věcí o kohoutech, jejich chování a o tom, proč v hejnu hlídají slepice, najdete v našich článcích o kohoutovi v hejnu. Tady jen shrnu: kohout je hlídač a ochránce, ne nepřítel, a svůj teritoriální postoj často ukazuje předvídatelným způsobem: sklopená křídla, kroužení, našlapování a postavení do pozice.

10. Kdy vyhledat psychologa nebo psychiatra

Nemusíte čekat, až bude strach neúnosný. Pomoc je namístě už tehdy, když vás omezuje. Orientační vodítka vycházejí z kritérií, která uvádí Cleveland Clinic, a z obecných doporučení NIMH k úzkostným poruchám.

• strach trvá delší dobu (zhruba šest měsíců a déle) a nezmenšuje se,
• při setkání se slepicí nebo při představě setkání se objevuje panika,
• kvůli strachu se vyhýbáte práci, bydlení, návštěvám, dovolené nebo rodině,
• strach se postupně zhoršuje nebo se rozšiřuje na další věci,
• trápí vás i stud, smutek, špatný spánek nebo další úzkosti,
• strach limituje vaše dítě.

V Česku můžete začít u praktického lékaře, který vás doporučí dál, nebo se rovnou objednat u klinického psychologa či psychoterapeuta. Psychiatr přichází v úvahu zejména tehdy, když jsou příznaky silné, vyskytují se i další potíže (například deprese nebo jiné úzkostné poruchy) nebo je potřeba posoudit případnou medikaci. Pokud potřebujete akutní pomoc při velké úzkosti nebo při myšlenkách na sebepoškození, volejte tísňovou linku 155 nebo 112, případně se obraťte na krizovou linku.

11. Jak se specifická fobie léčí

Dobrá zpráva: specifické fobie patří k úzkostným poruchám, které se léčí poměrně úspěšně. Podle NIMH je základem psychoterapie, medikace přichází v úvahu jen v určitých případech. Cleveland Clinic uvádí, že většina lidí se s léčbou zlepší, někteří se strachu zcela zbaví a jiní se naučí s ním dlouhodobě žít bez omezení.

Expoziční terapie

Expozice je metoda, při které se člověk pod vedením terapeuta postupně a řízeně setkává s tím, čeho se bojí. Podle NIMH jde o formu kognitivně behaviorální terapie, která je u fobií zvlášť účinná. Cleveland Clinic ji označuje za obvyklou léčbu první volby a píše, že u mnoha lidí stačí sama. Postupuje se po malých krocích. U strachu ze slepic to může vypadat třeba takto:

1. Pojmenovat strach a ohodnotit ho na stupnici.
2. Přečíst si o slepicích a podívat se na kreslené obrázky.
3. Prohlédnout si fotografie, později i videa.
4. Poslechnout si zvuky slepic ze záznamu.
5. Pozorovat slepice z dálky, například přes plot nebo z auta.
6. Přiblížit se na menší vzdálenost, vždy v doprovodu terapeuta nebo blízkého člověka.
7. Postupně zkrátit odstup a zůstat na místě, dokud úzkost sama neklesne.

Podstatné je, že nikdo nepokračuje dál, dokud předchozí krok nezvládne, a že se nepřeskakuje. Postup si domlouvá klient s terapeutem. Cílem není, aby ze slepic byli mazlíčci, ale aby člověk přestal strach vnímat jako omezující.

Kognitivně behaviorální terapie

KBT pracuje s myšlenkami. Terapeut pomáhá rozpoznat zkreslené představy (například „slepice mi vyklove oči“), prověřit je a nahradit realističtějšími. NIMH popisuje, že KBT učí nové způsoby myšlení, chování a reagování, které strach zmenšují. Často se kombinuje s expozicí a s relaxací.

Další přístupy

NIMH zmiňuje také terapii přijetí a závazku (ACT), která využívá všímavost a stanovování cílů. Podkladů o její účinnosti je zatím méně než u KBT. Podpůrně mohou pomoci skupiny vzájemné podpory a péče o duševní pohodu, například pohyb a meditace.

Léky

Léky nejsou obvyklou první volbou. Podle NIMH může lékař v konkrétních situacích předepsat léky proti úzkosti nebo betablokátory ke zmírnění příznaků, o jejich použití rozhoduje individuálně. Cleveland Clinic poznamenává, že léky se používají méně často a mohou pomoci zvládnout nevyhnutelnou situaci. Jejich volba a užívání patří výhradně do rukou lékaře, proto žádné konkrétní přípravky ani dávky neuvádíme.

12. Co může pomoci doma: opatrné zvládání

Domácí techniky nenahradí terapii při silné fobii, mohou ale pomoci zvládnout krátké nepříjemné chvíle a podpořit léčbu. Cleveland Clinic jako zvládací techniky při setkání se slepicí zmiňuje aerobní pohyb, například poskoky nebo běh na místě, řízené dýchání (počítání do čtyř při nádechu i výdechu) a meditaci či představy.

Dech na čtyři doby

Nadechněte se nosem a počítejte do čtyř. Pak na stejný počet vydechněte. Opakujte několik minut. Pomalý dech pomáhá tělu vyslat signál, že nehrozí akutní nebezpečí. Pokud se vám při dýchání točí hlava, zpomalte a vraťte se k běžnému dechu.

Uzemnění

Při první vlně úzkosti zkuste pojmenovat pět věcí, které vidíte, čtyři, kterých se dotýkáte, a tři zvuky, které slyšíte. Pozornost se tím přesune od strachu k okolí.

Žebříček obav

Sepište si situace spojené se slepicemi a ohodnoťte je od 0 do 10 podle strachu. Například: obrázek kreslené slepice 1, fotografie 3, video 4, slepice za plotem 6, slepice ve vzdálenosti několika metrů 8, dotek 10. Žebříček je dobré probrat s terapeutem a postupovat podle něj.

Zdravé návyky

Spánek, pohyb, omezení kofeinu a alkoholu a kontakt s blízkými úzkost obecně zmírňují. Cleveland Clinic doporučuje alespoň 150 minut pohybu týdně, 7 až 8 hodin spánku a udržování vztahů, aby se člověk neizoloval.

Čeho se vyvarovat

• Nenuťte se k hrubému kontaktu (chytání slepice, nošení kohouta) v domnění, že „to přejde“. Nepřipravená konfrontace může strach posílit.
• Nehledejte útěchu v alkoholu. Kdo ho používá k odvaze, riskuje další potíže.
• Nevyhýbejte se všemu. Úplné vyhýbání strach dlouhodobě udržuje.
• Nesrovnávejte se s ostatními. Tempo je individuální.

13. Slepice v okolí: venkov, zahrada, návštěva

Strach ze slepic se nejvíc projeví tam, kde se s nimi nevyhnutelně potkáváte. Cleveland Clinic uvádí, že rizikem je život na venkově. Neznamená to, že musíte přestat jezdit k rodině. Pomáhá si předem promyslet, jak situaci zvládnout.

Návštěva u příbuzných s hejnem

• Domluvte se předem a řekněte hostiteli, že se slepic bojíte. Většina chovatelů rád vyjde vstříc.
• Požádejte, aby byly slepice po dobu vaší návštěvy zavřené ve výběhu nebo v kurníku.
• Zvolte trasu, která nevede kolem výběhu, nebo se tam nechte doprovodit.
• Vezměte si s sebou člověka, který vás podrží, nebo se dohodněte na signálu, že potřebujete odpočinek.
• Počítejte s nouzovým řešením: sednout do auta, vejít do domu, zavřít dveře.

Procházka po vsi nebo po statku

Ve vesnici mohou volně pobíhat slepice. Pokud potkáte volně se pohybující kohouty, jděte klidně, nepobíhejte, nepřibližujte se a nestrkejte do zvířete. Kohout obvykle jen hlídá své území. Utíkat před ním se nedoporučuje, protože pohyb může vyvolat honění. Raději se pomalu vzdalte a mějte slepici na očích.

Jídlo a trh

Pokud se vám zvedá žaludek při pohledu na syrovou drůbež nebo vejce, nejde nutně o alektorofobii. Odpor k jídlu je odlišný problém a dá se probrat s lékařem nebo psychologem.

14. Jak pomoci blízkému, který se slepic bojí

Pokud máte v rodině někoho, kdo se slepic bojí, je nejdůležitější nesměšnit, neponižovat a netlačit. Zkuste si strach představit jako reálný pocit, který ten člověk skutečně prožívá, i když vy ho nesdílíte.

Pokud je strach silný, nabídněte, že s ním půjdete k praktickému lékaři nebo na první schůzku. Vyhledání pomoci je prvním velkým krokem a vyžaduje odvahu.

15. Pro chovatele: ohleduplnost k bázlivým návštěvám

Pokud máte hejno a návštěvy, kuřata nebo děti, pomáhá znát několik zásad, které sníží riziko, že se někdo vyleká, a zároveň zvýší bezpečnost zvířat i lidí. Jde hlavně o prevenci.

• Zavřete kohouta. Agresivního kohouta držte při návštěvě v oploceném výběhu, ne volně na dvoře. Kohouta, který opakovaně napadá lidi, řešte s poradcem, protože vznik fobie u dětí nikdo nechce.
• Označte výběh. Branku zajistěte tak, aby ji dítě nemohlo samo otevřít.
• Oddělte návštěvu a zvířata. Dopředu nabídněte posezení mimo dosah slepic.
• Učte děti. Ukažte, jak se ke slepicím chovat klidně, bez honění a bez křiku.
• Nenuťte nikoho. Nikdo nemusí brát slepici do rukou. Pozvání k pohlazení má být dobrovolné.
• Dbejte na pohodu hejna. Klidné, zvyklé slepice se chovají předvídatelněji.

O vhodných výbězích a ohradách, o tom, jak postavit bezpečný kurník, i o chování slepic máme samostatné články, tady na ně jen odkazuji. Vhodně zvolený plot a zpevněná branka pomohou zachovat klid na obou stranách.

16. Hygiena a bezpečný kontakt

Ať už se slepic bojíte, nebo je máte rádi, pro každého, kdo s nimi přichází do kontaktu, platí základní hygiena. Americké centrum pro kontrolu nemocí (CDC) doporučuje po dotyku ptáků, jejich kurníku nebo vybavení umýt ruce mýdlem a tekoucí vodou, včetně po sbírání vajec. Drůbež může přenášet bakterie salmonely, a to i když je zdravá. Děti mladší pěti let by se podle CDC neměly dostávat do kontaktu s kuřaty a jinými ptáky z chovu a ptáky se nemá líbat ani si je tisknout k obličeji.

Je dobré to zmínit i proto, že obavy ze špíny a nákaz někdy patří k fobii a někdy jsou oprávněnou, rozumnou opatrností. Přiměřená hygiena je přiměřená. Pokud ale mytí rukou nebo obavy z nákazy nabývají přehnaných rozměrů, patří to na konzultaci s odborníkem.

• Po kontaktu se slepicemi si umyjte ruce mýdlem.
• Obuv z kurníku nenoste do domu.
• Vejce uchovávejte a tepelně zpracovávejte podle běžných zásad bezpečnosti potravin. Podrobnosti najdete v našem článku o syrových vejcích a salmonele.
• Nejmenší děti k ptákům nepouštějte bez dozoru.

17. Mýty a fakta

18. Modelový příklad: jak může vypadat postupný plán

Následující příklad je vymyšlený a slouží jen pro představu. Skutečný plán vždy sestavuje a vede odborník podle konkrétního člověka.

Představme si dospělou ženu, které v dětství na dvoře u babičky skočil kohout na záda. Dnes se vyhýbá návštěvám na venkově, odmítá chodit kolem vesnických zahrad a při pohledu na slepici na fotografii cítí sevřený žaludek. Přijde k psycholožce, protože ji tíží, že se nemůže zúčastnit rodinných oslav na chalupě.

1. První schůzka: terapeutka se ptá, kdy strach vznikl, co ho spouští a co všechno žena kvůli němu nedělá. Společně vytvoří žebříček obav od nejmírnější po nejhorší situaci.
2. Učení dýchání a uvolnění: žena se naučí pomalý dech a techniku uzemnění, které bude využívat při cvičení.
3. Obrázky a videa: během dalších týdnů se dívá na kreslené slepice, pak na fotografie a krátká videa. Po každém kroku zapíše, jak silný byl strach a jak se během chvíle změnil.
4. Zvuky: pustí si záznam kvokání, nejprve potichu, později hlasitěji.
5. Pozorování zblízka s doprovodem: s terapeutkou nebo důvěrným člověkem jde na místo, kde jsou slepice za plotem, a zůstává, dokud úzkost nepoleví.
6. Zkrácení vzdálenosti: postupně se přibližuje. Kohouta se zatím nedotýká a nikdo ji k tomu nenutí.
7. Zhodnocení: žena si všimne, že dokáže vydržet na návštěvě, a plán se přizpůsobí jejímu cíli. Pro někoho cílem je dotek, pro jiného jen klidná procházka dvorem.

Důležité je, že cíl si volí sám klient. Člověk, který se chce jen bez úzkosti účastnit rodinných návštěv, nemusí slepici nikdy držet v rukou.

19. Slovníček pojmů

20. Kontrolní seznam: co udělat dnes

• Pojmenujte, čeho se přesně bojíte: kohouta, hejna, zvuků, dotyku, nebo všeho.
• Zjistěte, jak moc vás strach omezuje v práci, rodině a volném čase.
• Zkuste jednoduchou dechovou techniku a ověřte, zda vám pomáhá.
• Řekněte o strachu někomu blízkému, pokud vám to bude příjemné.
• Objednejte se k praktickému lékaři, psychologovi nebo psychoterapeutovi, pokud strach trvá nebo omezuje.
• Nevystavujte se kontaktu silou a bez přípravy.

21. Časté otázky o strachu ze slepic

Shrnutí

Zdroje a právní předpisy

• Cleveland Clinic: Alektorophobia (Fear of Chickens or Hens), přehled příznaků, příčin, diagnostiky a léčby.
• National Institute of Mental Health (NIMH): Phobias and Phobia-Related Disorders, specifická fobie a její léčba.
• National Institute of Mental Health (NIMH): Anxiety Disorders, obecné informace o úzkostných poruchách.
• Centers for Disease Control and Prevention (CDC): Backyard Poultry, bezpečné zacházení s drůbeží.
• Slepičář (slepicar.cz): Alektorofobie aneb strach ze slepic, příčiny a postupné přibližování (použito pouze pro kontext).

Článek má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření ani léčbu u psychologa, psychiatra či lékaře. Neposkytujeme diagnózy ani doporučení konkrétních léků a dávkování. Údaje vycházejí ze stavu k 30. 10. 2026.

Čak má pro vás tipy!

Rady k chovu, krmení a péči o zvířata a občas i akce jen pro odběratele. Žádný spam, odhlásit se můžete kdykoli.

Chci tipy od Čaka

Po odeslání vám přijde e-mail s odkazem pro potvrzení odběru. Souhlasíte se zasíláním informací dle zákona č. 110/2019 Sb.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet