Přihlaste se k odběru našich článků, které pro vás píší naši specialisté, veterináři, nadšenci do světa zvířat. Ne častěji než jednou za 14 dnů se můžete těšit na novinky a možná i zajímavé neveřejné akce z naší nabídky.

Přihlášeno, děkujeme.

Došlo k chybě, zkuste to prosím znovu.

Agility

Máte psa a přemýšlíte o tom, že byste s ním začali dělat agility? Nic ale o tomto sportu nevíte? Jako milovnice tohoto koníčku si vám dovolím poradit. V tomto článku se dozvíte, co to vlastně agility jsou, kdo je může dělat, co k tomu budete potřebovat a spoustu dalších užitečných rad.

Něco málo o agilitách

Jedná se o psí sport, který vznikl v Anglii kolem roku 1978 a později se rozšířil po celém světě. V ČR je mnoho lokací, kde se agility cvičí, tudíž jsou lehce dostupné komukoliv, kdo se tento zajímavý sport rozhodne vyzkoušet. Jedná se o disciplínu, v níž pes musí zdolávat různé překážky, a to bez chyb v co nejlepším čase, za pomocí vedení psovoda (ve většině případů se jedná o majitele). Překážky se skládají z 3 částí – skokové, zónové (pro představu např. „áčko“) a probíhací (tunel, slalom).

Kdo může agility dělat?

Agility může dělat prakticky každý, kdo se na to se svým psem cítí. Nikde není stanoveno žádné omezení, ať už na psovoda nebo na psa. Majitel psa tedy může být mužského nebo ženského pohlaví a jakéhokoliv věku (u nezletilých by měl být souhlas rodičů).

Pes může být jakékoliv rasy, stáří a velikosti. Samozřejmě jsou překážky nastavovány podle velikosti psů. Ty dělíme do 3 kategorií (S, M, L). Velice závisí na povaze psa, zda ho budou agility bavit, či nikoliv. Tento sport je vhodný především pro aktivní plemena, jako jsou například ovčáci, kolie, dalmatini, jack russelové, atd. Můžeme také ale vidět i plemena, jako je boloňský psík, čivava, pudl, labradorský retriever nebo oříšek.

Agilitám se mohou věnovat kromě zdravých lidí a psů i handicapovaní. Pokud je člověk handicapovaný, záleží pouze na jeho rozvážení, zda se bude na agility se svým psem cítit (problematičtější by to mohlo být u lidí upoutaných na invalidní vozík, či u slepých lidí). Co se psů týče, mohu z vlastní zkušenosti napsat, že není problém dělat tento sport i s oboustranně hluchým psem. V tomto případě byste psovi pokyny udíleli pomocí gestikulace.

Co bychom měli umět a mít?

Je velice důležité, aby měl pes minimálně základní výcvik. Jedná se především o povely: zůstaň, (sedni, lehni), volno, ke mně. Pes by tyto povely měl ovládat, jelikož se od něj musíte vzdálit k určité překážce a pes by měl mezitím čekat na místě, kam ho odložíte (před překážkou) a vyčkávat na Váš další povel. Jakmile stojíte na místě, kde chcete stát, můžete psovi dát povel (např. „volno“) a pes může vyběhnout a zdolat danou překážku.

Na tréninku začátečníků si můžete dovolit, aby vám psa někdo podržel, ale na závodech musí pes čekat sám. Dalším krokem by mělo být přivolání si psa k sobě, pokud již má splněn požadovaný úkol. Není dobré, aby pes pobíhal mezi překážkami, chtěl si hrát a nechtěl se od nikoho nechat chytit. Pokud tyto základní povely ovládáte, pro začátek to postačí.

Při trénincích učíte psa dalším povelům, které se týkají přímo překážek. Jelikož budete se psem komunikovat hlavně na dálku (protože pes je rychlejší než člověk – ve většině případů), je důležité, aby věděl, co má dělat ve chvíli, kdy budete za ním. Samozřejmě se může stát, že se pes bude držet při Vás a vyčkávat na určení povelu, tak se s ním můžete dorozumívat pomocí gest. Jednotlivé povely Vám budou sděleny přímo na agilitách trenérem.

Aby s Vámi pes rád spolupracoval, je důležitá pozitivní motivace. Pozitivní motivace je odměna v podobě hry nebo pamlsku, za dobře odvedenou práci. Tudíž je třeba, abyste na tréninky s sebou brali oblíbenou hračku Vašeho mazlíčka, anebo pamlsek. Pamlsek je nejlepší takový, aby psovi chutnal, voněl a pokud možno, aby se nedrolil (suchary osobně nedoporučuji, jelikož udýchaný pes po nich může mít větší žízeň, nebo se jimi dávit). Doporučuji například sýr, salám, maso - tyto potraviny psy dobře motivují, bude jim to krásně vonět, lákat je to, a v malém množství (jen jako odměna) to psovi neuškodí.

Hračky a pamlsky můžete kombinovat podle zájmu psa, určitého druhu překážky, nebo zkrátka podle Vašeho osobního pocitu. Když to uvedu na příkladu... Můžete mít za sebou dané skočky, před nimi bude čekat pes na Váš povel, aby mohl vystartovat, na konci bude miska s pamlskem, na kterou psovi ukážete. Pes přeskáče skočky a jako odměna bude kousek pamlsku z misky a pořádná pochvala navíc.

V jiném případě může pes probíhat tunely, a jakmile proběhne posledním tunelem, hodíte mu před něj hračku a pes si může za odměnu pohrát. Až si užije své odměny, zavoláte si ho k sobě a můžete mu případně dát pamlsek, jako odměnu, že poslušně přišel k Vám. Pokud by se stalo, že pes neudělá požadovaný úkol dobře, odměnu mu dávat nebudete a odvedete ho zpět na start a necháte to psa udělat na další pokus.

Jelikož pes bude mít při trénincích více než dost pohybu, měli byste pro něj mít také misku a vodu, aby se mohl napít. Jestliže máte psa, který má někdy chvilku, kdy se mu nechce poslouchat a raději se s Vámi chce honit, než aby došel k Vám, můžete mít také krátké vodítko (postačí i provaz). To můžete psovi uvázat za obojek a v případě, že pes tuto náladu dostane, můžete jej pomocí tohoto vodítka odchytit (zvolte ale takovou délku, aby psovi vodítko nepřekáželo při běhání či skákání).

Autor: Edita Gerlichová