733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Canisterapie

(zdroj obrázku: pexels)

Co to je canisterapie

Pojem canisterapie je odvozen z latinských slov „canis“ = pes a „terapie“ = léčení. Canisterapie představuje terapeutickou metodu, která příznivě působí na zdraví člověka. Jedná se o druh tzv. zooterapie, kdy se při léčebném procesu využívá zvíře. Pozitivní interakce člověka a psa je podpůrná metoda, která je součástí ucelené péče o lidské zdraví. Praktické tipy k tomu shrnuje článek Zoorehabilitace.

Canisterapie se významně podílí na zlepšení psychického, fyzického i sociálního stavu člověka. Někdy je tato terapie označována jako léčba psí láskou. Ačkoliv psi působí jako terapeuti odnepaměti, k poskytování odborné péče musí pes složit speciální zkoušky, které jej opravňují pracovat. Vzdělaný musí být celý tým, tedy i člověk, který terapeutickou činnost se psem provozuje.

První zmínky o použití zvířat při léčbě pocházejí již z 8. století našeho letopočtu. Ale k rozvoji došlo až o mnoho staletí později. Přesněji se dostáváme do 50. let 20. století, kdy se myšlenka využívání zvířat v terapii začíná rozvíjet v praxi. Zvířata byla využívána k rehabilitaci válečných veteránů nebo při psychoterapii.

Roku 1990 vzniká mezinárodní organizace IAHAIO (Internacional Association of Human-Animal Interaction Organizations), která sdružuje národní organizace, které provozují terapeutické programy se zvířaty. 

Metody canisterapie

Metody canisterapie se zaměřují na řešení konkrétních problémů a situací. Existujete proto pět metod, které vycházejí z kontaktu mezi psem a klientem. Tyto metody umožňují jak aktivní, tak pasivní komunikaci se zvířetem. 

1. Činnosti za účasti zvířat (tzv. AAA – Animal Assisted Activities). Jedná se o aktivity za pomocí přirozeného kontaktu člověka a psa, který má prokazatelně pozitivní účinky na fyzickou i psychickou stránku. Forma může být aktivní i pasivní, kdy klient psa pouze vnímá, nebo se zapojuje do péče o něj (např. česání, hlazení, aj.).
2. Terapie za pomoci zvířat (tzv. AAT – Animal Assisted Therapy). Zvířata se využívají k poskytování terapeutické podpory. Jde tedy o cílený kontakt pod dohledem zkušené osoby, která chce přítomnost zvířete využít k posílení žádoucího chování klienta.
3. Vzdělávání za přítomnosti zvířat (tzv. AAE – Animal Assisted Education) – zvíře se účastní vzdělávacího procesu, do něhož může být aktivně zapojeno. 
4. Krizová intervence za pomoci zvířat (tzv. AACR – Animal Assisted Crisis Response) – využívá se pro zlepšení stavu klienta, který prošel traumatizující událostí. Přítomnost psa pomáhá odbourat stres. Tento typ u nás není příliš častý.
5. Preventivní programy za přítomnosti zvířat (tzv. AAPP – Animal Assisted Primary Prevention). Pes je využíván k prevenci sociálně patologických jevů (např. drogy).
6.  

V současné době je využívána primárně metoda AAT, popřípadě AAA. Ostatní metody jsou brány jako „doplňkové“. V každém případě je snahou využít pozitivního působení psa na člověka v co největší míře.

(zdroj obrázku: pexels)

Komu terapeutičtí psi pomáhají

Terapeutičtí psi pomáhají různým lidem v různých situacích. Cílová skupina je velmi široká, proto psi najdou uplatnění u dětí, dospělých i seniorů, osob s tělesným i duševním postižením, osob v krizových situacích nebo dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Zvířata tak navštěvují domovy pro seniory, dětské domovy, školy, nemocnice a další zdravotnická a sociální zařízení.

Pes představuje „prostředníka“, který osobám pomáhá se vyrovnat s náročnou situací, vypomáhá v běžných situacích, motivuje k učení nebo napomáhá s rehabilitací. 

Vliv canisterapie

Znáte ten pocit, když přijdete domů z práce unavení, naštvaní a bez energie. Po vstupu do bytu se na vás vrhne váš čtyřnohý parťák, který vás dychtivě vítá. Chmury odplynou a svět je zase o něco veselejší? Takhle zjednodušeně můžeme popsat účinky canisterapie. Její příznivý vliv můžeme zaznamenat hned ve čtyřech kategoriích:

1. Citové schopnosti – hlazením, mazlením i komunikací se psem odbouráváme strach, úzkost a další negativní emoční projevy. Přítomnost psa obecně pozitivně působí na psychiku jedince.
2. Rozumové schopnosti – cílenou hrou se psem rozvíjíme slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti, podporujeme paměť i koncentraci. Činnost také přispívá k psychické rovnováze.
3. Pohybové schopnosti – házením míčků, přetahováním o hračky zlepšujeme jemnou a hrubou motoriku.
4. Sociální schopnosti – člověk a pes navazuje hluboké pouto, které napomáhá porozumět tomu druhému.

Získáváme sebevědomí, zodpovědnost a snahu zapojit se do společnosti.

Canisterapie má také jednu z forem, tzv. polohování, které je velmi užitečné u pacientů s tzv. spasmy (stažením svalů). Přiložením psa se svaly prohřívají, což přispívá k uvolňování napětí a prohloubení dýchání.

Jaký pes je vhodný pro canisterapii

Na úvod je třeba zdůraznit, že pro canisterapii se nehodí každý pes. Nezáleží tolik na rase či velikosti psa, ale především na temperamentu konkrétního zvířete. Samozřejmě některá plemena se v roli canisterapeutického psa objevují častěji. Příkladem je například border kolie, pudl, labradorský retrívr, zlatý retrívr, bernský salašnický pes, kavalír king charles španěl nebo stafordšírský bulteriér.

• pes klidné, vyrovnané a přátelské povahy,
• společenský a bez sklonů k dominantnímu chování,
• maximálně trpělivý, snášenlivý a empatický,
• snášenlivý k manipulaci a nebojácnost,
• zvládat velmi vysokou psychickou zátěž,
• komunikativní a přizpůsobivý,
• bezpodmínečná láska k lidem,
• zvládnutá základní poslušnost,
• výborný zdravotní stav.

Při canisterapii je třeba počítat s tím, že zvíře bude vystaveno neustálému ruchu, prudkým pohybům, dotekům a nejrůznějším situacím. Pes tak musí „být připraven na vše“. Důkladná socializace je nezbytná, pes nesmí být agresivní, situace musí dobře snášet, být prostý projevů bázlivosti. Naopak je potřeba, aby jej situace s lidmi těšily a vítal je s nadšením.

(zdroj obrázku: Wikiskripta.eu)

Jak začít s canisterapií

Pořídili jste si pejska a rádi byste s ním do budoucna dělali canisterapii? V takovém případě máme pro vás jednu důležitou radu: socializujte, socializujte, socializujte. Důsledná socializace je pro tento kynologický obor nesmírně důležitá. Pes musí být nejen přátelský k lidem, ale také musí být zvyklý na co nejvíce možných situací, které v životě mohou nastat. S tím se pojí i nejrůznější zvuky, pachy a prostředí. Současně musí mít pes spolehlivě zvládnutou i základní poslušnost. Je důležité trénovat od útlého věku štěněte, a to až do 1,5 roku věku, tedy do doby, než zvířeti neskončí puberta.

Jak ale s canisterapií začít? Na koho se obrátit? V podstatě máte dva způsoby:

1. Oslovte canisterapeutickou organizaci. Rádi vám pomohou s tréninkem, zúčastníte se zkoušek a později vám doporučí i konkrétní zařízení, kam se psem můžete docházet.
2. Obraťte se na konkrétní zařízení. Vyberte si, které zařízení chcete se psem navštěvovat a zkuste jej oslovit s nabídkou canisterapie. 

Výcvik terapeutického psa

Při výcviku psího terapeuta je důležitá jeho láska k lidem. Zjednodušeně si musí nechat „všechno“ líbit od cizích lidí. A bez důkladné socializace ho to nenaučíte. Od štěňátka je třeba učit, že hlazení, mazlení a další dotyky jsou naprosto běžnou součástí, stejně jako jemné tahání za uši, ocas a srst. Rovněž je vhodné ho naučit polohování. Nesmí se bát ani nových zvuků a prostředí, všechny situace musí zvládat v naprostém klidu.

Dále je nutné zvládnout základní poslušnost, tedy povely jako je sedni, lehni, zůstaň, chůze u nohy, přivolání, aport, podávání pac apod. Povely musí pes zvládat i na rušeném místě plném lidí tak, aby uposlechl pokynu napoprvé.

Existují i zkušení trenéři, kteří vám s konkrétním výcvikem rádi poradí.

Canisterapie ale není jen o psovi, ale i jeho majiteli, respektive osobě, která se zvířetem bude činnost vykonávat. Ta musí mít kompetence v oblasti kynologie a etologie psa, ale především musí znát a umět pracovat s cílovou skupinou osob, za níž bude se psem docházet. To znamená, že osoba musí být empatická, mít schopnost komunikace, umět zvládat krizové situace nebo mít základní znalosti diagnózy postižených osob. To vše je nutné pro účinnou terapii se psem.

Canisterapie zkoušky

Canisterapie není jen o tom, že psa socializujete a vyrazíte do terénu pomáhat lidem. Tým (pes a psovod) musí mít složené speciální zkoušky, které ověřují, zda mají veškeré požadavky pro výkon této činnosti. Pes může skládat zkoušky nejdříve ve věku 18 měsíců, stejně tak je omezena i hranice pro psovoda, který musí mít alespoň 18 let.

Zkoušky zahrnují zdravotní a povahové testy. Povahové testy prověřují vhodnost psa pro canisterapeutickou práci. Ty simulují nejrůznější situace, které mohou při terapiích nastat. Hodnotí se tak nejen temperament psa, ale i souhra týmu. Dopředu se tak na zkoušky nelze plně připravit.

S největší pravděpodobností na zkouškách můžete očekávat následné situace:

• skupiny pohybujících osob, které budou psa oslovovat a dotýkat se ho,
• přítomnost nejrůznějších hluků,
• předvedení základní poslušnosti,
• seznámení psa se zkoušejícím,
• chování psa o samotě.

V současnosti neexistuje jednotný zkoušející řád, proto si každý organizace může disciplíny zkoušky stanovit sama a mohou se od sebe výrazně lišit. 

V případě, že ve zkoušce váš tým uspěje, získáte certifikát, který vás opravňuje k provozování canisterapeutické činnosti. Ten však není trvalý a je nutné ho neustále obnovovat. Jeho obnova závisí na počtu bodů, na které jste zkoušku složili. Nejvíce je možné získat 90 bodů.

• Certifikát úrovně „A“: povinnost opakovat zkoušku za 36 měsíců (81 bodů a více)
• Certifikát úrovně „B“: povinnost opakovat zkoušku za 24 měsíců (66–80 bodů)
• Certifikát úrovně „C“: povinnost opakovat zkoušku za 12 měsíců (65 a méně bodů)

Pokud tým po druhém přezkoušení získá hodnocení úrovně „A“ (v případě, že v první zkoušce měl hodnocení „A“ nebo „B“), dostane doživotní certifikát. V opačném případě se musí zkoušku opakovat.

K tomu, aby se pes mohl účastnit zkoušek potřebuje pouze platný očkovací průkaz a maximální zdraví. Zkoušky tak nejsou omezeny původem, mohou je složit psi s průkazem původu i bez.

(zdroj obrázku: pexels)

Canisterapie v ČR

Canisterapie se u nás začala rozvíjet v 90. letech 20. století. Velkou zásluhu měla PhDr. Jiřina Lacinová, která v roce 1993 zavedla termín canisterapie, který se ujal také v zahraničí. V roce 1997 byla založena Canisterapeutická společnost, podobně jako roku 2003 byla paní Lacinovou založena Canisterapeteutická asociace. Ač obě organizace již nefungují, pomohly k výraznému rozvoji a propagaci terapie se psem u nás. Na jejich základě poté byly založeny další organizace.

Významný vliv na rozvoj canisterapie v České republice byl zaznamenán po založení AOVZ (Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům). Díky této organizaci se ČR stala členem Mezinárodní asociace pro podporu použití zvířat v terapii a vzdělávání (IAHAIO).

Léčba pomocí kontaktu se psem v České republice je s každým rokem stále populárnější a hojně využívanou terapií, jejíž přínos využívají nejrůznější instituce zabývající se péčí o osoby. Díky svému pozitivnímu účinku na lidskou psychikou i fyzické zdraví je dnes canisterapie důležitou součástí léčebných a terapeutických programů.

Čak má pro vás tipy!

Rady k chovu, krmení a péči o zvířata a občas i akce jen pro odběratele. Žádný spam, odhlásit se můžete kdykoli.

Chci tipy od Čaka

Po odeslání vám přijde e-mail s odkazem pro potvrzení odběru. Souhlasíte se zasíláním informací dle zákona č. 110/2019 Sb.