Přihlaste se k odběru našich článků, které pro vás píší naši specialisté, veterináři, nadšenci do světa zvířat. Ne častěji než jednou za 14 dnů se můžete těšit na novinky a možná i zajímavé neveřejné akce z naší nabídky.
JAK PŘESVĚDČIT RODIČE ABY MI KOUPILI PSA
INSPIROVÁNO SKUTEČNÝM PŘÍBĚHEM VETERINÁRNÍ LÉKAŘKY
Věřím tomu, že bych se naučila stojku na uchu, kdyby existoval zaručený návod, jak rodiče přesvědčit, aby mi koupili psa. Neexistuje, bohužel.
Vím to, protože jsem sama toužila po vlastním psovi až tak moc, že jsem zkoušela všechno.
Nakonec jsem to dokázala a měli jsme doma psa, dokonce dva.
Dva téměř 40 kilové!
Jak jsem to dokázala se dočtete právě zde.
Jako malé dítě, holčička, narozená v 90. letech jsem neměla jedinou panenku.
Jediné, co jsem od mala přijímala za hračky byla zvířata, převážně psi a když jsem si ve školce na něco hrála, byla jsem pes.
Co se týče literatury a pohádek – všude kde byl pes, mělo to u mě úspěch.
Jak jsem rostla, rodiče mě učili neodcházet pryč s cizími lidmi, a to ani za předpokladu, že mi někdo bude chtít ukázat svého psa nebo štěňátko.
Jednoduše: psy jsem milovala, žádného jsem neměla, hrozně jsem jej chtěla a dávala jsem to najevo.
Prosila jsem o psa
Kdekoliv a u kohokoliv jsme jako rodina byli na návštěvě, hrála jsem si vždy s jejich psem, než dětmi či nabízenými hračkami. Každému jsem vždy psa záviděla. Zkrátka v období, kdy jsem neuměla psát a ani moc kreslit začaly standardní a opodstatněné vokální prosby jako projev mého nesouhlasu, když jsme měli jít ze psí návštěvy domů.
Ukradla jsem psa
Bylo mi asi 5 let kdy probíhala rodinná oslava na vesnici, kde byl tenkrát počet obyvatel cca o 100 lidech o jediné ulici o jednom malém obchodě a rybníku. Od místa oslavy byl pár metrů vzdálený rybník, kde jsme jako děti lovili malé rybky a hráli si. Obchod, který byl od rybníka nadohled mi nabídl pokušení. Byl před ním přivázaný dobrman. Využila jsem situace a tenkrát krásného kupírovaného dobrmana jsem si odvedla na rodinou oslavu. Potají jsem ho krmila v garáži zákuskama a věřila tomu, že bude náš. Bohužel jeho panička přesně věděla, kde ho hledat. Naštěstí se i s dobrmanem zdržela počas celé oslavy.
Dopisy Ježíškovi
Jakmile jsem se naučila alespoň výtvarně ztvárnit prosby a přání, každý rok jsem chtěla to samé – psa a nic jiného.
Jakmile jsem se naučila psát, tak jsem psala. Byl to vždy dopis zhruba o 10 stránkách A4. Často jsem byla konkrétní v plemeni, konkrétní v péči, co chci s pejskem dělat apod.
Přísahám, že moje maminka u těchto dopisů vždy plakala, jelikož jsem tyto dopisy psala způsobem, že jsem u nich sama plakala. Zkrátka jako malé dítě jsem uměla udeřit na vlnu emocí. V dopise pro Ježíška, který byl adresovaný samozřejmě mojí mamince zazněly takové věty, které bolely a hřály zároveň, například: Milý Ježíšku, je mi líto, že nemám psa, kterého
bych milovala tak, jako moje maminka miluje mě. Mrzí mě, že svoje dětství neprožiju tak, jak bych si jej představovala i když mi rodina dává vše, nemám psa, a tak nejsme kompletní.
Pes za samé jedničky / vyznamenání
Často zněly domluvy, ze kterých měl mít prospěch každý. Pokud bych měla vzorné chování, samé jedničky nebo později stačilo i vyznamenání – bude pes.
Bohužel pes nikdy nebyl i když jsem já vše splňovala. Byl to podfuk ze strany rodičů.
Podváděli mě a já se učila.
Přelézala jsem plot k hlídacím psům
Snad jako každé dítě jsem nejedla školní svačiny, u mě to však mělo odlišný důvod, než byly ty standardní. Snažila jsem se ochočit si dva svalnaté rotvajlery hlídaného areálu. Věřte nebo ne, stačilo pár týdnů a tito dva psi, kteří hlídali za plotem celý areál brněnské Zbrojovky mě přes plot začali vítat. Ochočila jsem si je tak moc, že jsem za nimi každý den po škole přelezla plot a v takto střeženém areálu si s nimi hrála a krmila je svačinami. Toto jsem dělala do doby, než jednoho dne jel můj otec čirou náhodou kolem. Asi chápete, že svačiny pak nahradily peníze na svačiny a už jsem za nimi nikdy nešla.
Náhrada psa jiným mazlíčkem
Jakmile svačiny nahradily peníze na svačiny našetřila jsem si tak na svého prvního mazlíka = potkana. Dala jsem mu lásku a péči tak, jako by to byl pes, chodila jsem s ním ven, spal mi v kapuci, snídal se mnou, svačil, obědval, zkrátka dokazovala jsem tak svoji maximální péči a zodpovědnost.
Literatura o psech
Na narozeniny jsem si přála psa a vždy nějakou literaturu ohledně jeho péče, či výcviku.
Často jsem dostala gigantického plyšového psa a vytoužené knihy o psech. Touto literaturou jsem však dokazovala opravdový zájem. Zkrátka psí knihy, časopisy, plakáty na zdech a vyobrazení psa na všech školních potřebách mě definovalo.
Venčení a výcvik psů
Když jsem neměla psa vlastního, nabízela jsem výpomoc s venčením psů ve svém okolí.
Tímto způsobem jsem získávala zkušenosti se psy až do té míry, kdy se mi tímto způsobem dostalo do péče štěně sousedova německého ovčáka. Měl to být pes určen k hlídání domu, který měl být odkázán žít jen na jeho dvorku a já mu placenou formou brigády měla poskytovat výcvik – byl to můj jackpot, výhra v loterii a téměř splněný sen.
Sousedova psa jsem považovala za svého
Jediný rozdíl toho, že to nebyl můj pes byl v tom, že u nás nežil a neplatila jsem mu žádnou péči jak ze stránky výživy, tak ani ze strany veterinární péče. Byla jsem s ním ale 95% svého volného času. Stále však nebyl můj.
JAK JSEM TEDY DOCÍLILA TOHO, ŽE JSME NAKONEC MĚLI DVA PSY?
Bohužel i přes to, že již odmalička bylo zcela zjevné, že můj život je pro vlastnění psa jako stvořený NIKDY MI HO RODIČE NEKOUPILI. NIKDY.
Zkrátka jsem se ve svých 19 letech nabyla dojmu, že jsem už dost velká na to, abych si psa koupila sama, a tak se to stalo. Přivezla jsem si do našeho bytu o velikosti 2kk s celkovým počtem 4 lidí štěně německého ovčáka.
A reakce? Chvilku to byl šok, ale třeba jen tak jednu hodinu, kdo by totiž odolal pohledu štěňátka a někam vás s ním vyhazoval. Každopádně denně jsem dokazovala svoji schopnost se o svého prvního psa plně postarat s minimální dopomocí.
A co ten druhý pes?
Objevil se mnou doma stejně jako ten první, avšak o 3 roky později, rodiči nečekán, nezván, ale milován. Prostě jsem si koupila cane corso, dala mu červenou mašli kolem krku, zahrála na city roztomilého štěňátka no a byl hned všech.
APEL A PROSBA NA RODIČE ZÁVĚREM
Milí rodiče, pokud vás vaše dítě přesvědčuje o tom, že chce psa a tihne s ním zároveň i k nějakému sportu …. podpořte takový vztah. Kupte mu psa.
Naučíte tak své dítě to, co je to zodpovědnost, spolupráce, snaha, strach, trpělivost, péče, tréma…
A jako rodiče tím jen získáte, protože výcvik psa v jakékoliv kategorii sportu zabere spoustu času, který dítě zainvestuje tím správným směrem – do čisté nefalšované lásky.
Budete rozhodně vždy radši vyzvedávat a vozit své dítě na cvičák a na různá psí soustředění či výstavy než vyzvedávat dítě z diskotéky nebo jej vozit na fesťák.
Kupte zkrátka svému dítěti psa dřív, než vám jej dovede samo domů.
|
|
autor článku: MVDr. Anet Křesalová VETERINÁŘ DOMŮ - plusvet.cz
Miluji mazlíčky stejně tak jako vy a vím kolik dá práce zajistit pro ně to nejlepší. |
info@caskrmeni.cz
