733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zlomeniny hrudní kosti u nosnic: příčiny, poznávání a prevence

Aktualizováno: 2. 11. 2026. Článek vychází z recenzovaných vědeckých studií (Poultry Science, Frontiers in Veterinary Science, PLOS ONE, Animals) a české vyhlášky o ochraně hospodářských zvířat. Úplný seznam 31 zdrojů najdete na konci.

Čak radí

Ahoj, jsem Čak, maskot Časkrmení. O hrudní kosti slepic se moc nemluví, protože zlomeninu na první pohled nevidíte. Přitom ji podle vědců má většina nosnic. Projdeme spolu, jak ji poznat, proč vzniká a co můžete v kurníku udělat, aby vaše holky zbytečně netrpěly.

1. Zlomeniny hrudní kosti v kostce

2. Co je hrudní kost a proč je tak zranitelná

Hrudní kost slepice, odborně kýl (latinsky carina sterni), je dlouhý svislý hřeben vystupující z hrudníku jako lodní kýl. Upínají se k němu mohutné prsní svaly, které pohánějí křídla. Když slepici vezmete do ruky a přejedete prsty po středu hrudi, nahmatáte ho jako tvrdou, rovnou lištu od hrudníku až skoro k břichu.

Kýl má několik vlastností, které ho dělají mimořádně zranitelným. První je jeho poloha: je to nejvíce vystupující část těla zespodu a zepředu. Při nepovedeném přistání, nárazu do bidla nebo stěny kurníku dopadá síla právě na něj. Druhou vlastností je zátěž při hřadování. Studie, kterou cituje přehled Riberové a kolegů (2018), zjistila, že sedící slepice zatěžuje kýl zhruba pětkrát větším tlakem než jednu ploskou nohy. Noc na bidle tak znamená pro hrudní kost dlouhodobý tlak.

Třetí, nejdůležitější vlastností je pozdní dozrávání. Kýl u mladé slepice není celý z kosti. Jeho zadní část je dlouho chrupavčitá a kostnatí postupně odpředu dozadu. Přehled Toscana a kolegů (2020) uvádí, že zadní konec kýlu kostnatí až kolem 30. až 40. týdne věku, novější přehled Li a kolegů (2024) uvádí dokončení kolem 40. týdne. Jenže moderní hybridní nosnice snáší první vejce už kolem 18. týdne. Kost tedy musí zásobovat vápníkem vaječné skořápky dřív, než sama dozraje. Autoři přehledu z roku 2020 přirovnávají slepice mladší 40 týdnů k dětským pacientům, u nichž se zlomeniny chovají jinak než u dospělých.

Švédská studie z roku 2026 (Kurta a kol.) měřila složení kýlu u 220 slepic z komerční voliéry a potvrdila, že přední část je mineralizovaná více (53 % minerálů) než zadní (46 %). Ani ve 74. týdnu věku nedosáhla mineralizace kýlu úrovně holenní kosti. Zadní konec tedy zůstává nejslabším místem po celý život nosnice.

3. Jak časté zlomeniny jsou: čísla z výzkumů

Údaje o výskytu se v literatuře liší podle toho, jak se zlomeniny hledaly. Starší studie často používaly jen prohmatání (palpaci), které část zlomenin přehlédne. Novější práce používají rentgen nebo pitvu a ukazují vyšší čísla. Přehled nejdůležitějších zjištění:

Systematický přehled Rufenerové a Makagonové (2020) z Kalifornské univerzity v Davisu prošel 49 studií z let 1989 až 2018 s 283 údaji o výskytu. Upozorňuje, že nejcitovanější čísla, 97 % v Belgii a Nizozemsku a 86 % ve Velké Británii, pocházejí z různých metod a že porovnávat je mezi sebou je ošidné. Palpaci použilo 61 % studií, ale jen desetina z nich ověřila její přesnost. Rentgen použily jen 3 studie.

Přesto je závěr jednoznačný: britská Rada pro welfare hospodářských zvířat (FAWC) i autoři přehledů řadí poškození kýlu mezi největší problémy chovu nosnic. Dánští autoři navíc zjistili, že přes 43 % slepic z halových a volných chovů mělo čtyři a více zlomenin najednou.

Čak radí

Než jsem si to přečetl, myslel jsem, že zlomená kost musí být vidět. Není. Slepice dál zobe, snáší a chodí po dvoře. Proto se vyplatí občas vzít slepici do ruky a hrudní kost prohmatat, jak to popisuju dál v kapitole o kontrole.

4. Zlomenina, nebo vybočení kosti?

Odborníci rozlišují dva typy poškození kýlu, které se dříve často házely do jednoho pytle jako „deformace“:

• Zlomenina (fraktura) je přerušení kosti, obvykle s ostrým zlomem, posunem úlomků nebo později s kostním svalkem (kalusem). Na hmat se projeví jako schůdek, náhlý ohyb, ztluštění nebo pohyblivý konec.
• Vybočení (deviace) je zakřivení kosti do strany nebo ve tvaru písmene S bez přerušení. Vzniká postupně, zejména dlouhodobým tlakem při hřadování na měkkou, nedostatečně mineralizovanou kost.

Rozlišení má smysl, protože každý typ má jiné příčiny. Německá studie Eusemannové a kolegů (2020) zablokovala u části slepic snášku hormonálním implantátem a zjistila, že riziko zlomenin kleslo o 80 až 94 %, ale u vybočení žádný jasný vliv neměla. Autoři z toho vyvozují, že zlomeniny a vybočení mají rozdílný původ. Švédská studie z roku 2024 našla mezi zlomeninami a vybočeními jen slabou až střední souvislost, zatímco zlomeniny a kalusy spolu silně souvisely.

Simplified Keel Assessment Protocol, který v roce 2015 navrhl mezinárodní tým kolem Caseyové-Trottové, proto doporučuje zaznamenávat zlomeniny a vybočení odděleně, prostě jako „ano / ne“, protože hodnocení závažnosti se mezi pracovišti nedaří sjednotit.

Vybočení zjevně souvisí i s minerální hustotou kostí. Studie Habigové a kolegů (2021) na čtyřech liniích nosnic ukázala, že bílé nosnice měly nižší hustotu kostí a více deformací než hnědé a že slepice v klecích měly více deformací, ale méně zlomenin než slepice na podlaze. Podle studie Fleminga a kolegů, kterou cituje přehled z roku 2018, měly slepice s rovným kýlem i pevnější kosti křídla a nohy.

5. Kdy a kde kost praská

Díky opakovanému rentgenování stejných slepic dnes víme, kdy přesně zlomeniny vznikají. Švýcarská studie Baurové a kolegů (2020) rentgenovala 150 slepic jedenáctkrát mezi 22. a 61. týdnem. Většina nových zlomenin vznikla mezi 28. a 37. týdnem, s vrcholem kolem 33. týdne, kdy novou zlomeninu utrpělo 45 % hnědých a 37 % bílých slepic během jediného intervalu mezi snímky.

Systematický přehled z roku 2020 potvrzuje stejný vzorec: nejprudší nárůst je mezi začátkem a vrcholem snášky, zhruba mezi 25. a 35. týdnem, a po 49. týdnu se výskyt ustaluje. Laboratorní pokus Toscana a kolegů (2018) s kontrolovanými nárazy ukázal, že náchylnost kýlu ke zlomení roste od 23. týdne, vrcholí kolem 49. až 50. týdne a pak klesá, přestože slepice dál snášejí.

Nejčastějšími typy zlomenin jsou podle švýcarské studie příčné (45 %) a šikmé (43 %), tříštivé tvořily 11 %. Čtvrtina zlomenin měla při prvním zjištění otok měkkých tkání, u tříštivých to bylo 69 %. Zajímavé je, že více než polovina míst, kde rentgen nejdřív ukázal jen zhuštění kosti nebo ohyb, se později skutečně zlomila. Kýly během snášky u 65 % slepic zkrátily.

6. Snáška a vápník: hlavní vnitřní příčina

Moderní nosnice snese kolem 320 vajec za rok. Každá skořápka obsahuje vápník, a ten slepice bere nejen z krmiva, ale i z kostí. Podle přehledu z roku 2024 dodávají kosti 20 až 40 % vápníku pro skořápku. Pro tento účel mají nosnice zvláštní dřeňovou (medulární) kost, zásobárnu vápníku, kterou v noci, kdy se tvoří skořápka a slepice nežere, odčerpávají. Při dlouhodobé snášce ale slepice ztrácí minerály i ze strukturní, nosné kosti, a ta je pak křehčí.

Nejsilnějším důkazem role snášky je pokus Eusemannové a kolegů (2020) na 200 slepicích dvou linií bílých leghornek. Slepice, kterým byla snáška potlačena hormonálním implantátem, měly o 80 % nižší riziko zlomenin, při kombinaci s dalším hormonem dokonce o 94 %. Vysoce užitková linie (asi 320 vajec ročně) měla o 66 % vyšší riziko než linie snášející asi 200 vajec. Podobný pokus citovaný v přehledu z roku 2020 nenašel u slepic s potlačenou snáškou mezi 24. a 35. týdnem žádnou zlomeninu, u kontrolních 40 %.

Klíčový je i začátek snášky. Dánská studie (Thøfner a kol. 2021) spočítala, že každý týden posunu začátku snášky souvisel zhruba s 12% poklesem rizika zlomenin. Těžší vejce na začátku snášky riziko naopak zvyšovala, asi o 3 % na každý gram. Podle přehledu z roku 2020 začínaly slepice bez poškození kýlu snášet v průměru o 17 dní později než slepice s poškozením. Švýcarská studie z roku 2015 také zjistila, že slepice se zlomeninou snesly první vejce dřív.

Celkový počet vajec ale sám o sobě vše nevysvětluje. Ve švýcarské studii z roku 2015 se celkový počet vajec u slepic se zlomeninou a bez ní nelišil. Přehled Toscana a kolegů upozorňuje, že deformace kýlu popisoval už Darwin v roce 1868 u až 88 % kuřat dvanácti plemen, tedy dávno před šlechtěním na snášku. Proto vědci hledají i další vysvětlení: pozdní kostnatění, nízkou pohybovou aktivitu a skryté nemoci kostí.

7. Nárazy, pády a bidla: vnější příčina

Oslabená kost se sama od sebe zlomí jen výjimečně. Většinou potřebuje vnější sílu: náraz do bidla, stěny, napáječky nebo nepovedené přistání. Americká studie Pullinové a kolegů (2020) nasadila slepicím v obohacených klecích akcelerometry. Nejčastějším objektem nárazů byla bidla (58 až 63 % kolizí). Slepice odchované v jednoduchých klecích měly ve 35. týdnu přes den asi pětkrát víc nárazů silnějších než 20 G než slepice z voliérového odchovu.

Studie citované v přehledu z roku 2018 natáčely lety ve voliérách a popsaly řadu nepovedených přistání. Tematický přehled Alindekona a kolegů (2026) uvádí, že noční používání nejvyššího patra voliéry zvyšovalo šanci zlomeniny 5,4krát. Měkká bidla byla spojena s vyšším podílem nepoškozených kýlů (55,1 % proti 39,8 % na tvrdých bidlech).

Zajímavý je pohled na typ chovu. Obecně se tvrdí, že čím složitější prostředí, tím víc zlomenin. Systematický přehled z roku 2020 to ale nepotvrdil: nejnižší průměrný výskyt měly klasické klece, voliéry byly uprostřed a nejvyšší výskyt měly obohacené klece a podlahové a jednopatrové chovy. Autoři to částečně vysvětlují tím, že slepice ve voliérách bývaly odchované ve voliérách, a tedy zvyklé létat. Americká studie z roku 2026 porovnala dva typy voliér a ukázala, že slepice ve voliéře s větším vertikálním pohybem měly sice pevnější kosti a silnější svaly, ale zároveň víc zlomenin, což autoři připisují častějším srážkám.

Výběh sám o sobě kýl nechrání. Australská studie Sibandy a kolegů (2020) sledovala 9 375 slepic a nenašla rozdíl v poškození kýlu mezi slepicemi, které výběh téměř nepoužívaly, a těmi, které venku byly skoro denně. Autoři místo toho doporučují měkčí bidla a terasovitě uspořádaná patra.

Čak radí

Představte si, že v noci zhasnete a slepice ještě nesedí. Ve tmě letí na bidlo naslepo a snadno narazí. U nás proto svítím na chvilku déle, nebo nechávám slabé světlo, dokud všechny nevylezou nahoru. A když něco slepice vyplaší, třeba kuna u kurníku, právě tehdy se zranění stávají nejčastěji.

8. Genetika: hybridy versus tradiční plemena

Jedno z nejdůležitějších zjištění posledních let pro drobné chovatele: tradiční a málo užitková plemena mají zlomenin výrazně méně. Německá studie Hildebrandové a kolegů z října 2026 porovnala dvě tradiční plemena se dvěma hybridy, všechny rentgenované od 16. do 72. týdne:

Druhá studie stejného týmu (březen 2026) porovnala bílého hybrida Lohmann Selected Leghorn s fenotypem kura bankivského a se sumatrami. Zlomeniny mělo 41,7 % hybridních slepic, u obou nízce užitkových typů žádná. Norská studie Kittelsenové a kolegů (2020) našla u čtyř neužitkových plemen v obohacených klecích zlomeniny jen u 3,1 % slepic ve 30. týdnu a 2,4 % v 63. týdnu. Čtyři z pěti zlomenin připadly na nejvíce šlechtěné plemeno s nejčasnějším začátkem snášky (15. týden). Žádný z 16 kohoutů zlomeninu neměl.

Mezi hybridy se liší také hnědé a bílé. V průměru přes všechny věkové kategorie měly hnědé nosnice vyšší výskyt, což se dává do souvislosti s jejich vyšší hmotností. Ve švýcarské studii měly hnědé slepice na konci průměrně 3,63 zlomeniny, bílé 2,52, přičemž do 33. týdne byly na tom hůř bílé. Dědivost poškození kýlu je podle přehledu z roku 2024 střední (asi 0,24 až 0,26), takže šlechtění na pevnější kosti je reálnou cestou. Dánská studie naopak zjistila, že těžší slepice v rámci hejna měly zlomenin méně (asi o 3 % na každých 100 g).

9. Odchov kuřic rozhoduje na celý život

Kanadská studie Rentschové a kolegů (2024) sledovala tři po sobě jdoucí hejna kuřic odchovaných ve voliérách tří úrovní složitosti nebo v klasických klecích. Kuřice z klecí měly nejmenší kýly. Ve 70. týdnu měly nosnice z nejsložitějšího odchovu zlomeniny jen v 19,4 %, z jednoduchého voliérového odchovu ve 37,3 % a z klecového odchovu ve 42,5 %. Zlomeniny byly navíc u slepic z nejsložitějšího prostředí méně závažné.

Vysvětlení je dvojí: kuřice, které od mládí skáčou a létají mezi patry, si vybudují silnější kosti a svaly, a hlavně se naučí přistávat a odhadovat vzdálenost. Americká studie z roku 2020 ukázala, že voliérově odchované slepice měly méně nárazů a více využívaly vysoká bidla. Přehled z roku 2024 doplňuje, že nevyrovnaná hmotnost v hejnu a příliš rychlý růst mohou předběhnout dozrávání kostí.

Pro domácí chov z toho plyne praktická rada: pokud odchováváte kuřice sami, dejte jim od několika týdnů věku nízká bidla, vyvýšená místa a prostor k pohybu. Pokud kupujete kuřice, zeptejte se, kde vyrůstaly. Kuřice z podlahového odchovu s bidly bývají na přechod do kurníku lépe připravené. O přípravě kuřic na snášku píšeme podrobně v článku Kuřice před snáškou.

10. Jak zlomenina ovlivní slepici: bolest, pohyb, snáška

Bolest

Britská studie Nasra, Nicolové a Murrellové (2012) jako první ukázala, že zlomenina kýlu bolí. Slepice se zlomeninou slétaly z bidel ve výšce 50, 100 a 150 cm pomaleji. Po podání léku tlumícího bolest se jejich doba seskoku zkrátila zhruba o 20 %, u zdravých slepic se téměř nezměnila. Další pokus téhož týmu ukázal, že slepice se zlomeninou si oblíbily místo, kde dostávaly lék proti bolesti, kdežto zdravé ne. Autoři to vykládají jako úlevu od bolesti. Bolest navíc přetrvává týdny: pokusy se týkaly zlomenin starých nejméně tři týdny.

Pohyb a chování

Slepice se zlomeninou podle přehledů déle slétají z výšky (ze 100 cm asi šestkrát, ze 150 cm asi osmkrát déle), méně tráví čas v podestýlce a více v hnízdě. Švýcarská studie z roku 2015 zaznamenala, že po vzniku nové zlomeniny trávily slepice v hnízdě víc času než před ní. Ve volném chovu vycházelo do výběhu 54 % slepic bez zlomeniny, 35 % s lehkou a jen 11 % s těžkou zlomeninou. Slepice se zlomeninou méně žerou, o 2 až 4 g denně.

Stres a strach

Čínská studie Weie a kolegů (2022) zjistila u slepic se zlomeninou vyšší hladinu stresového hormonu kortikosteronu a zánětlivých látek a delší reakce strachu. Studie ukázala, že zlomeniny poškozují welfare víc než samotná vybočení.

Snáška

Švýcarská studie Rufenerové a kolegů (2019) označila vejce 150 slepic barvivem ve žloutku a sledovala snášku každé zvlášť. Do vrcholu snášky slepice držely výkon bez ohledu na zlomeniny. V 61. týdnu ale slepice s nejtěžšími zlomeninami snášely o 16,2 % méně než slepice bez zlomenin. Kvalitu vajec zlomeniny neovlivnily. Jiné studie zaznamenaly méně a lehčí vejce, některé rozdíl nenašly.

Další souvislosti

Zlomeniny se pojí s otlaky chodidel (bumblefoot): ve švýcarské studii měly všechny slepice s otlakem obou nohou na konci snášky zlomený kýl. Vztah k úhynu je podle přehledů nejednoznačný, řada studií souvislost nenašla.

11. Jak hrudní kost zkontrolovat doma

V praxi se kýl hodnotí prohmatáním. Není dokonalé: v kanadsko-evropské případové studii z roku 2015 dosáhla palpace u 202 slepic přesnosti 84 % (citlivost 81 %, specificita 87 %), v dánské studii citlivost 0,93. Nejvíc zlomenin uniká na hřbetní straně zadní špičky, kam prsty nedosáhnou. I tak je to jediná metoda, kterou zvládnete doma bez rentgenu.

Postup krok za krokem

1. Kontrolu dělejte večer na bidle nebo při šeru, slepice je klidnější. Mějte čisté ruce, případně rukavice.
2. Slepici zvedněte oběma rukama přes křídla a opřete si ji o předloktí, hlavou k sobě nebo stranou. Netlačte na hrudník, slepice potřebuje volně dýchat.
3. Palcem a ukazovákem uchopte přední konec kýlu u hrudníku.
4. Pomalu sjíždějte po hraně kýlu až k zadní špičce. Sledujte, zda je kost rovná, nebo stáčí do strany či do tvaru S.
5. Pak přejeďte po obou bočních plochách. Hledejte schůdek, náhlou změnu směru, zesílení (kalus) nebo pohyblivý konec.
6. Zvlášť pečlivě prohmatejte poslední třetinu a samotnou špičku, tam vzniká drtivá většina zlomenin.
7. Všimněte si reakce slepice: ucuknutí nebo naříkání při doteku může znamenat čerstvé zranění.
8. Výsledek zapište zvlášť pro zlomeninu a zvlášť pro vybočení (ano / ne) spolu s datem a označením slepice.

Velké jatky dnes zkoušejí i automatické hodnocení kamerou. Německá studie z roku 2021 vyvinula systém na 2 287 slepicích, který zachytil poškození kýlu s citlivostí 0,95, a zjistila poškození u 23 až 69 % slepic v jednotlivých hejnech. Shoda dvou vyškolených hodnotitelů přitom nebyla úplná, což ukazuje, jak obtížné je kýl posuzovat i pro odborníky.

Odborníci doporučují procvičit si palpaci aspoň na 10, lépe asi 50 slepicích a ověřit si nález u poražených kusů. Pokud slepice doma porážíte, je to ideální příležitost: po oškubání kýl jasně uvidíte a zjistíte, zda jste zlomeninu nahmatali správně.

12. Co dělat, když nahmatáte zlomeninu

Většina zlomenin, které doma nahmatáte, bude starší a už zhojená, typicky jako tvrdý hrbolek. Takové slepice není třeba nijak ošetřovat, stačí sledovat, zda normálně chodí, žerou a vylézají na bidlo. Jinak je to u čerstvého zranění, poznáte ho podle otoku, bolestivosti, pohyblivého úlomku nebo náhlé změny chování.

1. Zklidněte slepici. Přeneste ji do klidného, teplého a přehledného prostoru, například do oddělené části kurníku nebo do přepravky s podestýlkou.
2. Odstraňte výšky. V odděleném prostoru nedávejte vysoké bidlo. Stačí nízká, široká hrada těsně nad zemí nebo jen hluboká podestýlka.
3. Dejte krmivo a vodu na dosah, aby nemusela vyskakovat ani daleko chodit. Slepice se zlomeninou podle studií žerou méně, sledujte proto příjem.
4. Prohlédněte kůži nad kýlem. Při otevřené ráně, krvácení nebo výrazném otoku zavolejte veterináře.
5. Nepodávejte žádné lidské léky proti bolesti. Řada běžných lidských přípravků je pro ptáky nevhodná. Tlumení bolesti a případnou léčbu může určit jen veterinář, který také zohlední ochranné lhůty pro vejce.
6. Nesnažte se kost dávat na místo ani ji obvazovat. Kýl se fixovat nedá a neodborná manipulace může ublížit.
7. Hledejte příčinu. Zjistěte, zda slepice nemohla spadnout z vysokého bidla, nevylekala ji šelma nebo nenarazila do překážky. Pokud zlomeniny nacházíte u více slepic, upravte kurník (viz kapitola 14).
8. Po několika týdnech slepici postupně vraťte do hejna, ideálně večer, kdy už sedí na bidle.

Pokud je slepice dlouhodobě v bolestech, nepohybuje se, nepřijímá potravu a stav se nelepší, je namístě s veterinářem probrat i šetrné utracení. Řešit to sám neodborným způsobem není správné.

Čak radí

Já bych slepici se zlomeninou zavřel do klidu tak na dva až tři týdny, s nízkým bidýlkem, hodně podestýlky a miskou se směsí hned vedle. A hlavně bych zjistil, odkud spadla. Jinak se to za měsíc stane znovu, klidně jiné slepici.

13. Jak se zlomenina hojí

Kýl se hojí podobně jako jiné kosti: nejdřív zánět, pak tvorba kostní svalku (kalusu) a nakonec přestavba. Přehled z roku 2024 uvádí, že akutní zánět vrcholí během 24 až 48 hodin a trvá asi týden. Hojení je podle přehledu z roku 2020 obvykle hotové za 6 až 8 týdnů.

Švýcarská rentgenová studie zjistila, že kalus se vytvořil u 76 % zlomenin, úplně se zhojilo asi 84 % a u 16 % se žádné hojení neprokázalo. Dánská studie zaznamenala středně velký až velký kalus u 57 % slepic se zlomeninou a u 81 % slepic se čtyřmi a více zlomeninami. Hojení ale něco stojí: slepice musí vápník a energii přesměrovat do kosti. Švýcarská studie snášky ukázala, že slepice s čerstvou zlomeninou ve 37. týdnu snášely méně než slepice se zhojenou.

Zhojená kost bývá zkrácená a zdeformovaná. Laboratorní pokus z roku 2018 navíc ukázal, že u kýlu, který už jednou zlomený byl, nechránila vyšší minerální hustota před další zlomeninou tak jako u neporušené kosti. Slepice, která jednou zlomeninu měla, je tedy zranitelnější i dál.

14. Prevence: uspořádání kurníku a bidel

Zlomeninám nelze zabránit úplně, ale riziko nárazů a pádů ovlivníte velmi výrazně. Zásady vycházející z citovaných studií:

• Nižší bidla. Čím výš slepice sedí, tím delší je seskok a tvrdší dopad. Slepice se zlomeninou mají největší potíže se seskokem ze 100 a 150 cm. Přehled z roku 2024 doporučuje nižší a širší bidla.
• Rampy a žebříky. Šikmé lávky mezi patry nebo k vysokým bidlům snížily podle studie citované v přehledu Riberové a kol. (2018) výskyt zlomenin v 60. týdnu, i když v 66. týdnu už rozdíl nebyl. Slepice po nich mohou chodit místo létání.
• Měkčí povrch bidel. Měkká bidla souvisela s vyšším podílem nepoškozených kýlů a studie Stratmannové a kolegů ve voliéře potvrdila nižší výskyt poškození. Pomůže kulatý nebo zaoblený profil bez ostrých hran.
• Bidlo před hnízdem. Přehled z roku 2024 doporučuje před hnízda dát nášlapné bidlo místo plošiny, aby si slepice kýl neodírala.
• Dost místa pro přistání. Před bidly a pod nimi nechte volný prostor bez napáječek, krmítek a ostrých hran. Pod bidla patří měkká podestýlka.
• Odstupy. Bidla dejte tak, aby slepice nemusely skákat přes sebe a strkat se o místo. Vyhláška pro velké chovy žádá aspoň 15 cm bidla na slepici a odstup od stěny 20 cm.
• Klid a světlo. Vylekaná slepice letí bez rozmyslu. Chraňte kurník před šelmami a nezhasínejte prudce, dokud slepice nesedí. Praktické tipy najdete v článcích o osvětlení v kurníku a ochraně před kunou a liškou.
• Bidla nikoli pryč. Odborníci výslovně upozorňují, že odstranění bidel není řešení: slepice mají velkou potřebu hřadovat.

Podrobné rozměry, materiály a rozestupy bidel řešíme v samostatném článku o bidlech pro slepice.

15. Prevence: krmení a stavba kostí

Pevná kost potřebuje vápník, fosfor a vitamín D3, zejména kolem vrcholu snášky. To připomínají všechny přehledové práce. V praxi to znamená krmit nosnice kompletní krmnou směsí pro nosnice, která tyto živiny obsahuje ve vyváženém poměru, a nenahrazovat ji samotným obilím. Mnoho chovatelů nabízí navíc zvlášť zdroj vápníku, například drcené mušle nebo vápenec, ze kterého si slepice berou podle potřeby. Podrobnosti o složení krmiva a doplňcích jsou v článcích Čím krmit slepice a Vitamíny a doplňky pro slepice.

Výzkum ale ukazuje, že samotné krmivo zázraky neudělá. Švýcarská studie z roku 2017 na 120 slepicích zjistila, že vlastnosti kostí vysvětlily jen omezenou část rozdílů v poškození kýlu, a za hlavní příčiny autoři považují prostředí, bidla a nárazy. Pokus s omega-3 mastnými kyselinami (Toscano a kol. 2018) přinesl smíšený výsledek: při slabých nárazech snížilo krmivo s 3 % omega-3 pravděpodobnost zlomeniny ze 40 na 21 %, při silnějších nárazech byl výsledek naopak horší (79 % proti 63 %). Doplňky proto nejsou náhradou za bezpečné uspořádání kurníku.

Krmení ovlivňuje i začátek snášky. Protože pozdější začátek souvisí s menším rizikem zlomenin, neuspěchejte kuřice umělým prodlužováním dne ani přechodem na směs pro nosnice dřív, než je kuřice tělesně vyspělá. Přehled z roku 2020 ale upozorňuje, že posun světelného režimu o dva týdny posunul začátek snášky jen o čtyři dny.

16. Co říká česká vyhláška

Ochranu nosnic v Česku upravuje vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů. Pravidla pro nosnice ale platí jen pro zařízení s nejméně 350 nosnicemi (§ 7). Pro domácí chov jsou tedy jen inspirací. Hlavní požadavky související s kýlem:

Vyhláška nestanoví výšku bidel ani jejich vzájemné rozestupy. Klasické neobohacené klece se smí provozovat jen do 31. prosince 2011 a nesmí se nově stavět.

17. Mýty a fakta

18. Nejčastější chyby chovatelů

• Bidla co nejvýš „aby se slepice cítily bezpečně“ bez mezistupně nebo rampy.
• Tenké hranaté latě s ostrými hranami.
• Napáječka, krmítko nebo hnízdo přímo pod bidlem v dráze seskoku.
• Tvrdá betonová podlaha bez podestýlky pod bidly.
• Krmení samotným obilím bez kompletní směsi a zdroje vápníku.
• Uspěchání snášky u kuřic dlouhým svícením.
• Zhasínání naráz, kdy slepice ještě nesedí.
• Přehlížení změn chování: slepice, která spí na zemi nebo vysedává v hnízdě.
• Podávání lidských léků proti bolesti bez veterináře.
• Zvedání slepice za nohy nebo křídla, při kterém se zmítá a naráží.

Čak radí

Kdykoli beru slepici do ruky, držím ji oběma rukama přes křídla a pevně u těla. Když se zmítá, mává křídly a může si ublížit. A klidný chovatel má klidnější hejno, které se méně plaší.

19. Kontrolní seznam pro domácí chov

1. Bidla jsou zaoblená, bez ostrých hran a nejsou zbytečně vysoko.
2. K vyšším bidlům vede rampa nebo žebřík.
3. Pod bidly a před nimi je volný prostor a měkká podestýlka.
4. Před hnízdy je nášlapné bidlo.
5. Slepice mají kompletní směs pro nosnice a zdroj vápníku.
6. Kuřice nedostávají směs pro nosnice ani prodloužený den předčasně.
7. Světlo se večer stmívá postupně nebo zhasíná až po usednutí slepic.
8. Kurník je zabezpečený proti šelmám, které hejno plaší.
9. Jednou za 1 až 2 měsíce prohmatám kýl několika slepic.
10. Při změně chování slepici prohlédnu a zaznamenám nález.

20. Slovníček pojmů

• Kýl (carina sterni) – hřeben hrudní kosti, k němuž se upínají prsní svaly.
• Zlomenina (fraktura) – přerušení kosti.
• Vybočení (deviace) – zakřivení kosti bez přerušení.
• Kalus – kostní svalek, ztluštění vznikající při hojení zlomeniny.
• Palpace – vyšetření prohmatáním.
• Dřeňová (medulární) kost – zvláštní kostní tkáň nosnic, zásobárna vápníku pro skořápky.
• Kaudální část – zadní část kýlu směrem k ocasu.
• Osteoporóza – úbytek kostní hmoty, kost je křehčí.
• Voliéra – víceúrovňový halový chov s patry, kde se slepice volně pohybují.
• Obohacená klec – klec s hnízdem, bidlem a podestýlkou.

21. Časté otázky o zlomeninách hrudní kosti u nosnic

Shrnutí

Čak radí

Hrudní kost svých slepic nevidíte, ale můžete ji nahmatat a chránit. Stačí pár změn v kurníku a dobré krmení. Když budete hledat krmnou směs pro nosnice, grit, podestýlku nebo vybavení kurníku, mrkněte k nám na Časkrmení. A pokud si nebudete jistí zdravím slepice, zeptejte se veterináře.

Zdroje a odborná literatura

1. Rufener C., Makagon M. M. (University of California, Davis): Keel bone fractures in laying hens: a systematic review of prevalence across age, housing systems, and strains. Journal of Animal Science, 2020, systematický přehled.
2. Riber A. B., Casey-Trott T. M., Herskin M. S.: The Influence of Keel Bone Damage on Welfare of Laying Hens. Frontiers in Veterinary Science, 2018, přehledový článek.
3. Toscano M. J., Dunn I. C., Christensen J.-P. a kol.: Explanations for keel bone fractures in laying hens: are there explanations in addition to elevated egg production? Poultry Science, 2020, přehledový článek (COST Action CA15224).
4. Li X., Cai X., Wang X. a kol.: Understanding the Causes of Keel Bone Damage and Its Effects on the Welfare of Laying Hens. Animals (MDPI), 2024, přehledový článek.
5. Baur S., Rufener C., Toscano M. J., Geissbühler U.: Radiographic Evaluation of Keel Bone Damage in Laying Hens: Morphologic and Temporal Observations in a Longitudinal Study. Frontiers in Veterinary Science, 2020, recenzovaná studie.
6. Rufener C., Baur S., Stratmann A., Toscano M. J.: Keel bone fractures affect egg laying performance but not egg quality in laying hens housed in a commercial aviary system. Poultry Science, 2019, recenzovaná studie.
7. Thøfner I. C. N., Dahl J., Christensen J. P.: Keel bone fractures in Danish laying hens: Prevalence and risk factors. PLOS ONE, 2021, recenzovaná studie.
8. Sallam M., Göransson L., Larsen A. a kol. (SLU): Comparisons of longitudinal radiographic measures of keel bones, tibiotarsal bones, and pelvic bones versus post-mortem measures of keel bone damage in Bovans Brown laying hens. Frontiers in Veterinary Science, 2024, recenzovaná studie.
9. Kurta K., Sallam M., Elmersson L. a kol.: Variation in cranial and caudal keel bone composition and its association with keel damage severity in laying hens. Poultry Science, 2026, recenzovaná studie.
10. Gebhardt-Henrich S. G., Fröhlich E. K. F.: Early Onset of Laying and Bumblefoot Favor Keel Bone Fractures. Animals (MDPI), 2015, recenzovaná studie.
11. Gebhardt-Henrich S. G., Pfulg A., Fröhlich E. K. F. a kol.: Limited associations between keel bone damage and bone properties measured with computer tomography, three-point bending test, and analysis of minerals in Swiss laying hens. Frontiers in Veterinary Science, 2017, recenzovaná studie.
12. Eusemann B. K., Patt A., Schrader L. a kol.: The Role of Egg Production in the Etiology of Keel Bone Damage in Laying Hens. Frontiers in Veterinary Science, 2020, recenzovaná studie.
13. Habig C., Henning M., Baulain U. a kol.: Keel Bone Damage in Laying Hens – Its Relation to Bone Mineral Density, Body Growth Rate and Laying Performance. Animals (MDPI), 2021, recenzovaná studie.
14. Casey-Trott T., Heerkens J. L. T., Petrik M. a kol.: Methods for assessment of keel bone damage in poultry. Poultry Science, 2015, metodický přehled.
15. Rentsch A. K., Aingkaran V., Ross E., Widowski T. M.: Rearing laying hens: Early environmental complexity and genetic strain have life-long effects on keel bone size and fractures. Poultry Science, 2024, recenzovaná studie.
16. Pullin A. N., Temple S. M., Bennett D. C. a kol.: Pullet Rearing Affects Collisions and Perch Use in Enriched Colony Cage Layer Housing. Animals (MDPI), 2020, recenzovaná studie.
17. Kittelsen K. E., Moe R. O., Hansen T. B. a kol.: A Descriptive Study of Keel Bone Fractures in Hens and Roosters from Four Non-Commercial Laying Breeds Housed in Furnished Cages. Animals (MDPI), 2020, recenzovaná studie.
18. Kittelsen K. E., Jensen P., Christensen J. P. a kol.: Prevalence of Keel Bone Damage in Red Jungle Fowls (Gallus gallus) – A Pilot Study. Animals (MDPI), 2020, recenzovaná studie.
19. Hildebrand L., Neukirchen S., Fellmin M. a kol.: Keel bone damage and associated physiological parameters in traditional chicken breeds and hybrid layers. Frontiers in Physiology, 2026, recenzovaná studie.
20. Hildebrand L., Neukirchen S., Fellmin M. a kol.: Comparison of keel bone traits, eggshell production, and physiological parameters between a hybrid layer and two low-performing chicken genotypes. Frontiers in Physiology, 2026, recenzovaná studie.
21. Hildebrand L., Gerloff C., Winkler B. a kol.: Japanese quails (Coturnix japonica) show keel bone damage during the laying period: a radiography study. Frontiers in Physiology, 2024, recenzovaná studie.
22. Nasr M. A. F., Nicol C. J., Murrell J. C.: Do Laying Hens with Keel Bone Fractures Experience Pain? PLOS ONE, 2012, recenzovaná studie.
23. Wei H., Feng Y., Ding S. a kol.: Keel bone damage affects behavioral and physiological responses related to stress and fear in two strains of laying hens. Journal of Animal Science, 2022, recenzovaná studie.
24. Alindekon S., Petow S., Louton H. (LMU Mnichov): Keel bone damage and access to functional resources and housing areas in laying hens: a systematic thematic review. Frontiers in Veterinary Science, 2026, systematický přehled.
25. Toscano M., Booth F., Richards G. a kol.: Modeling collisions in laying hens as a tool to identify causative factors for keel bone fractures and means to reduce their occurrence and severity. PLOS ONE, 2018, recenzovaná studie.
26. Rufener C., Pullin A. N., Blatchford R. A.: Euthanasia Through Cervical Dislocation or CO2 Might Affect Keel Bone Fracture Prevalence in 30-Week-Old Laying Hens. Frontiers in Animal Science, 2021, recenzovaná studie.
27. Clark-Millspaugh A., Harrison C., Siegford J. M., Ali A.: Influence of Aviary Design on Musculoskeletal Health and Keel Bone Damage in Hy-Line Brown Laying Hens. Poultry (MDPI), 2026, recenzovaná studie.
28. Sibanda T. Z., O'Shea C. J., de Souza Vilela J. a kol.: Managing Free-Range Laying Hens – Part B: Early Range Users Have More Pathology Findings at the End of Lay but Have a Significantly Higher Chance of Survival. Animals (MDPI), 2020, recenzovaná studie.
29. Bestman M., Wagenaar J.-P.: Health and Welfare in Dutch Organic Laying Hens. Animals (MDPI), 2014, recenzovaná studie.
30. Jung L., Nasirahmadi A., Schulte-Landwehr J., Knierim U.: Automatic Assessment of Keel Bone Damage in Laying Hens at the Slaughter Line. Animals (MDPI), 2021, recenzovaná studie.
31. Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, ve znění pozdějších předpisů (§ 7 až 10), právní předpis.

Článek má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření veterinárním lékařem. Při zranění nebo zhoršení zdravotního stavu slepice se obraťte na veterináře.