733577670

PO-PA : 8-16

Váš košík je prázdný

Zobrazit košík →

Jméno:	Heslo:
Nový uživatel >    Zapomenuté heslo >

Nemoci křepelek: varovné příznaky a prevence v chovu

Aktualizováno: 30. 10. 2026. Článek má informativní charakter, vychází z odborných zdrojů uvedených na konci a nenahrazuje vyšetření veterinářem.

1. Nemoci křepelek v kostce

Než se pustíme do podrobností, tady je přehled nejdůležitějších odpovědí. K jednotlivým bodům se v dalších kapitolách vracíme podrobně.

2. Proč jsou křepelky na nemoci citlivé

Křepelka japonská je drobný pták, který dospívá velmi rychle. Mláďata rostou během několika týdnů, a to klade vysoké nároky na bílkoviny a na zdravé střevo. Pokud se střevo poškodí, růst se zpomalí a pták oslabí. Nosnice zase vynakládají obrovské množství energie a vápníku na tvorbu vajec. Obě skupiny tedy žijí na hranici svých možností a drobná porucha prostředí se u nich projeví dříve než u větších druhů.

Druhým důvodem je malá velikost těla. Křepelka má jen malé tělesné zásoby, a když přestane jíst a pít, rychle ztrácí sílu. Třetím důvodem je způsob chovu: křepelky se často drží v hustě obsazených klecích nebo voliérách, kde se choroboplodné zárodky snadno šíří trusem, krmivem a vodou. K tomu přistupuje fakt, že křepelky jako kořistní druh nemoc instinktivně skrývají. Nemocná křepelka se snaží vypadat zdravě, dokud to jde, a chovatel často pozná problém až ve chvíli, kdy je pták velmi slabý.

Vědecké práce potvrzují, že o nemocech křepelek existuje podstatně méně studií než o jejich výživě. Autoři brazilské studie o kokcidióze to výslovně uvádějí. Pro chovatele z toho plyne: některé údaje se přejímají z velké drůbeže a musí se brát opatrně.

3. Denní kontrola: jak poznat zdravou křepelku

Základem prevence je znát, jak vypadá zdravý pták. Dělejte krátkou kontrolu ráno při krmení a večer při posledním pohledu do chovu. Zabere pár minut.

Jak vypadá zdravá křepelka

• Oči jsou jasné, otevřené a bez výtoku.
• Peří je hladké, čisté a přiléhá k tělu, kolem kloaky není slepené trusem.
• Pták je čilý, reaguje na ruch, běhá a přijímá krmivo.
• Dýchání je klidné, bez zvuků a bez dýchání otevřeným zobákem.
• Trus je pevný, tmavý s bílou částí (močany); občas se vyskytne větší, vlhčí trus, což je normální.
• Nohy jsou čisté, bez otoků a bez strupů.
• Nosnice snášejí pravidelně, vejce mají pevnou skořápku.

Co si všímat při denní obchůzce

1. Spotřeba krmiva a vody: náhlý pokles je často prvním signálem.
2. Chování: apatický pták sedí stranou, ztrácí zájem o okolí.
3. Trus: barva, konzistence, krev, hlen.
4. Úhyny: každý, i ojedinělý, si zapište s datem a věkem.
5. Počet vajec a stav skořápek.
6. Stav podestýlky a napáječek.

4. Varovné příznaky a co mohou znamenat

Většina nemocí se projevuje podobně. Následující tabulka je orientační a slouží ke zvážení rizika, nikoli ke stanovení diagnózy. Stejný příznak může mít několik příčin.

5. Kokcidióza

Kokcidióza je střevní onemocnění způsobené jednobuněčnými parazity rodu Eimeria. U křepelek byly popsány druhy jako Eimeria bateri, E. tsunodai, E. uzura a E. fluminensis. Podle studie z Mekongské delty ve Vietnamu bylo pozitivních přibližně 46 % vyšetřených křepelek a nejvyšší nákaza se vyskytovala u mláďat ve druhém až čtvrtém týdnu věku. Nejčastěji nalezeným druhem byl E. bateri, za nejnebezpečnější autoři považují E. tsunodai.

Brazilská studie z velkého chovu ukázala, že infekce může probíhat i skoro bez příznaků. Přesto parazité poškozují střevní klky a snižují schopnost střeva vstřebávat živiny. U mláďat se mohl objevit průjem, změklý trus, zvětšené slepé střevo a drobné krevní skvrny ve střevě. Autoři ji označují za možný limitující faktor chovu křepelek, protože zhoršuje růst a užitkovost.

Jak se kokcidióza šíří

Parazit se vylučuje trusem ve formě oocyst. Ty se ve vlhkém, teplém prostředí vyvíjejí a stávají se nakažlivými. Pták je pozře z podestýlky, krmiva nebo vody. Proto jsou nejohroženější vlhké chovy a místa, kde trus padá do vody a krmítek. Odborná doporučení pro drůbež (University of California) zdůrazňují suchou a drobivou podestýlku, napáječky omezující rozlévání vody, střídání ploch výběhu a přísnou biosekuritu. U kuřat plná imunita vzniká zhruba kolem sedmého týdne věku; u křepelek mohou být časové údaje jiné, proto je berte jen jako obecnou analogii.

Příznaky

• načepýřené peří, apatie, přivřené oči,
• ztráta chuti k jídlu, hubnutí, zaostávání v růstu,
• změklý, hlenovitý nebo krvavý trus,
• bledost, u nosnic pokles snášky,
• v těžších případech úhyny.

Prevence

1. Udržujte brooder i chovné prostory suché; mokrou podestýlku odstraňujte hned.
2. Zabraňte, aby trus padal do krmítek a napáječek.
3. Nevysazujte mláďata do špinavých prostor po starších ptácích bez vyčištění.
4. Nepřeplňujte chov.
5. O použití krmiv s přídavkem látek proti kokcidiím se poraďte s veterinářem či prodejcem; vždy si přečtěte, pro který druh a věk je krmivo určeno.

O kokcidióze u slepic máme samostatný článek, proto zde nezacházíme do podrobností o slepicích. Důležité je, že u křepelek léčbu volí veterinář podle výsledku vyšetření trusu.

6. Ulcerózní enteritida a další bakteriální střevní nemoci

Ulcerózní enteritida se anglicky nazývá „quail disease“, tedy nemoc křepelek. Způsobuje ji bakterie Clostridium colinum, která tvoří odolné spory. Podle MSD Veterinary Manual je nejvnímavější mladá křepelka virginská, ale nemoc postihuje i další hrabavé ptáky včetně křepelky japonské. U japonských křepelek může podobné příznaky vyvolat také Clostridium perfringens.

Příznaky a průběh

Typická je vodnatá až krvavá průjmovitá stolice, apatie, ztráta chuti k jídlu, shrbený postoj a načepýřené peří. Nemoc může probíhat tak rychle, že pták zahyne s minimem příznaků. U křepelky virginské hrozí úhyn téměř celého hejna během dvou až tří dnů; u kuřat bývá úmrtnost výrazně nižší. U křepelky japonské jsou přesná čísla méně doložena, proto je nelze bezpečně přenášet.

Při pitvě se nacházejí drobné vředy ve střevě s krvácením, které mohou splynout a střevo proděravět. V játrech se mohou objevit žlutošedá ložiska.

Jak se šíří

Nákaza se šíří trusem a následně krmivem, vodou, botami, rukama i oděvem. Zdrojem mohou být ptáci, kteří nemoc prodělali a zůstávají nosiči. Spory v prostředí vydrží měsíce a mouchy je mohou roznášet. Rizikovým faktorem je vysoká hustota obsazení a stres. Zároveň platí, že kokcidióza oslabuje střevo a usnadňuje vznik bakteriálních infekcí.

Prevence

• Nepřeplněný chov, stres omezit na minimum.
• Důsledná kontrola kokcidiózy.
• Žádné přidávání nových ptáků do zavedeného hejna bez karantény.
• Rychlé odstranění nemocných a mrtvých ptáků.
• Čištění mezi turnusy, hubení hmyzu a hlodavců.
• Pravidelná údržba a čištění napájecích systémů.

7. Dýchací potíže a mykoplazmóza

Dýchací nemoci patří mezi problémy, které chovatele nejvíc trápí. Mohou je způsobit bakterie, mykoplazmata, viry, plísně nebo jen prach a čpavek z neudržované podestýlky.

Příznaky

• kýchání, kašel, chrčení při dýchání,
• výtok z nosních dírek, pěnivé nebo slzící oči,
• zduřelé oční okolí a dutiny,
• dýchání s otevřeným zobákem, dušnost,
• pokles příjmu krmiva.

Mykoplazmóza

Mycoplasma gallisepticum je známý původce chronických respiračních potíží drůbeže. Podle chovatelských zkušeností se do chovu často zavlékne s novými ptáky a může se přenášet i vejci. Infikovaný pták může zůstat nosičem. Z těchto důvodů jsou při nákupu zásadní důvěryhodný zdroj ptáků a karanténa. Přesné podrobnosti o výskytu u křepelky japonské jsme z odborných zdrojů neověřili, proto je uvádíme opatrně.

Prevence

1. Chovejte křepelky odděleně od slepic a jiné drůbeže; odborná doporučení uvádějí, že slepice mohou být bezpříznakovými nosiči některých respiračních bakterií.
2. Zajistěte větrání bez průvanu, aby se nehromadil čpavek a vlhkost.
3. Omezte prach (kvalitní krmivo bez jemné moučky, vlhčení zrní není vhodné).
4. Zabraňte přístupu divokého ptactva.
5. Nově zakoupené ptáky vždy karanténujte.

8. Plísně: aspergilóza a plesnivé krmivo

Aspergilóza je onemocnění způsobené plísněmi rodu Aspergillus, jejichž spory se šíří vzduchem. Postihuje hlavně plíce a vzdušné vaky. Indonéská studie nalezla plísně rodu Aspergillus u 26 ze 30 vyšetřených párů plic křepelek z jedné farmy, tedy u více než 86 %. Je to jen jedna farma a nelze z ní odvozovat výskyt všude, ale ukazuje, že plísně v chovu křepelek nejsou okrajový problém.

Odkud plísně pocházejí

• vlhká nebo zplesnivělá podestýlka (seno, sláma, piliny),
• zvlhlé či špatně uskladněné krmivo,
• vlhké a špatně větrané prostory,
• vejce a líhně, které se nedostatečně čistí.

Co s tím

1. Krmivo uchovávejte v suchu a uzavřené, spotřebujte ho do doby spotřeby.
2. Nikdy nekrmte krmivem, které zapáchá, hrudkuje nebo má plísňový povlak.
3. Vyměňte vlhkou podestýlku.
4. Zajistěte větrání.
5. Při podezření na dýchací potíže nechte vyšetřit veterinářem.

9. Roztoči, všenky a vnitřní cizopasníci

Červený roztoč

Roztoč kuří (Dermanyssus gallinae) se přes den ukrývá ve škvírách, v podestýlce a v rozích klecí a v noci saje krev. Nasátý je červený. Příznaky: neklid, škrábání, ztráta peří, bledost, pokles snášky. Prevence spočívá v pravidelném čištění úkrytů, omezení prasklin ve dřevě a večerní nebo noční kontrole. Prostředky proti roztočům volte s ohledem na ptáky, vejce a zákon; poraďte se s veterinářem.

Svrab nohou

Roztoč zalézá pod šupiny na nohou a vytváří strupy. Na rozdíl od slepic se u křepelek popisuje zřídka, ale při nákupu zvířat si prohlédněte nohy. Podrobnosti o svrabu nohou u slepic najdete v samostatném článku.

Všenky

Žijí v peří, způsobují svědění a řídnutí peří. Pomáhá důslednost při čištění a kontrola nově zakoupených ptáků.

Vnitřní paraziti

Červi (škrkavky, tasemnice, nematody) se u klecového chovu vyskytují méně často než u chovu na zemi, ale při chovu ve voliéře s hlínou či v travnatém výběhu je riziko vyšší. Odčervení řešte po rozboru trusu a podle rady veterináře, ne preventivně naslepo.

10. Ptačí chřipka a další nařizované nákazy

Některé nemoci drůbeže patří mezi nákazy, u nichž stát stanovuje zvláštní postup. Typickým příkladem je vysoce patogenní aviární influenza (ptačí chřipka). Křepelky jsou součástí chovaných ptáků, na něž se opatření k tlumení nákazy mohou vztahovat. Státní veterinární správa (SVS) v minulosti nařizovala například zákaz volného výběhu, ochranu proti styku s volně žijícími ptáky, vedení evidence a zákaz výstav a trhů. Jedno z takových nařízení z ledna 2017 (nákaza H5N8) například ukládalo zasíťování oken a větracích otvorů a evidenci úhynů. Jde o historický příklad; aktuální opatření se mění a je nutné sledovat webové stránky SVS a krajských veterinárních správ.

Kdy mít podezření

• náhlé úhyny více ptáků bez zjevné příčiny,
• výrazný pokles příjmu krmiva a vody,
• otoky hlavy, dušnost, neurologické příznaky,
• výrazný pokles snášky nebo změny vajec.

Příznaky nejsou jedinečné, proto samotný chovatel diagnózu neurčí. Při podezření nikoho nepřenášejte mezi chovy, omezte pohyb osob, nevynášejte mrtvé ptáky a ihned kontaktujte veterináře nebo krajskou veterinární správu. Chovatel by neměl o nákaze spekulovat; hlášení a rozbor patří úřadu.

Newcastleská choroba a Marekova choroba jsou popsány v samostatných článcích o slepicích; u křepelek je jejich praktický význam v drobném chovu menší, ale základní zásada izolace od jiné drůbeže platí stejně.

11. Nohy, zobák, úrazy a vzájemné klování

Ne každý problém je infekce. Křepelky se často zraní nebo si ublíží, zvlášť při přeplnění nebo stresu.

Problémy s nohama

Zduřelá, červená, ztvrdlá chodidla s případným černým strupem jsou typickým obrazem zánětu chodidla (bumblefoot). Zhoršuje ho tvrdý nebo špinavý drátěný povrch. Pomáhá měkčí povrch, čistota a místa k odpočinku mimo drát. Léčbu proveďte s veterinářem; u zánětu nelze spoléhat na domácí postupy.

Klování a kanibalismus

Příčinou bývá přeplnění, nuda, příliš ostré světlo, nedostatek bílkovin v krmivu a stres. Řešením je upravit hustotu obsazení, osvětlení a krmivo; poraněné ptáky okamžitě oddělit. Zasahování do těla ptáků (např. zkracování zobáků) je z hlediska zákona o ochraně zvířat proti týrání (246/1992 Sb.) citlivé téma; postupujte jen po poradě s veterinářem.

Úrazy a stres z vyplašení

Křepelky při polekání vyskočí vzhůru a mohou si poranit hlavu. Nízká strop a měkké (např. textilní) zakrytí horní části kotce tento problém snižuje.

12. Výživa a nemoci z nedostatků

Podrobnosti o krmení najdete v našem článku Čím krmit křepelky. Zde jen to, co se přímo týká zdraví.

• Nedostatek vápníku: měkké, tenké nebo deformované skořápky, v těžších případech problémy se snášením. Nosnice potřebují krmivo pro nosnice nebo stálý přístup k vápníku.
• Nedostatek bílkovin: pomalý růst, klování, špatné operení.
• Nevhodné krmivo: krmivo pro slepice má jinou skladbu než krmivo pro křepelky.
• Zkažené krmivo: plísně a toxiny.
• Nedostatek vody: i krátké přerušení dodávky vody snižuje snášku.

13. Prevence krok za krokem

Většinu nemocí lze odsunout nebo úplně vyloučit, pokud dodržíte několik základních pravidel. Níže je pořadí kroků od nejdůležitějších.

1. Dostatek místa. Přeplnění zvyšuje stres, množství trusu a riziko nákazy. Konkrétní rozměry ubikací najdete v článku o kurníku, voliéře a kleci pro křepelky.
2. Suché prostředí. Vlhko podporuje kokcidie, plísně a bakterie.
3. Čisté krmivo a voda. Trus nesmí padat do misek.
4. Kvalitní krmivo určené pro křepelky.
5. Karanténa nových zvířat.
6. Oddělení druhů. Křepelky držte stranou od slepic a vodní drůbeže.
7. Omezení divokých ptáků, hlodavců a hmyzu.
8. Hygiena osob. Mytí rukou, vyhrazené obutí nebo návleky při práci v chovu.
9. Pravidelné čištění a odstraňování mrtvých ptáků.
10. Zápisník a pozorování.

14. Karanténa nových ptáků

Nejčastější cestou zavlečení nemoci je nový pták. Odborné texty o ulcerózní enteritidě i o respiračních nemocích výslovně doporučují nezařazovat nové ptáky přímo do zavedeného hejna. Chovatelská praxe uvádí karanténu v délce zhruba tří až čtyř týdnů; přesnou dobu určuje veterinář a rizikovost původu ptáků.

Postup

1. Připravte samostatnou klec nebo místnost, pokud možno v jiné budově.
2. Pracujte s karanténou jako s posledním úkolem dne, abyste nenosili nákazu k zdravým ptákům.
3. Používejte vlastní krmítka a napáječky.
4. Prohlédněte nohy, peří a kloaku, sledujte trus a dýchání.
5. Až po uplynutí karantény a bez příznaků začleňujte ptáky; sledujte, zda se nepřetahují.

15. Hygiena a čištění chovu

Pravidelné čištění je nejlevnější prevence. Nejde o sterilní prostředí, ale o to, aby se v něm nehromadil trus a vlhko.

Denně

• kontrola vody a krmiva, odstranění zbytků,
• odstranění mrtvých ptáků,
• kontrola mokrých míst.

Týdně

• vyčištění podložek či šuplíků na trus,
• mytí krmítek a napáječek,
• kontrola škvír a koutů na roztoče.

Po skončení turnusu nebo nemoci

• mechanické vyčištění (odstranění hrubých nečistot) je důležitější než samotná dezinfekce,
• mytí horkou vodou, osušení,
• dezinfekce přípravkem určeným pro chov zvířat, podle návodu a s ohledem na bezpečnost ptáků,
• řádné vyschnutí před zpětným osazením.

Spory některých bakterií přežívají v prostředí měsíce, proto je při opakovaných problémech vhodné zvážit pauzu mezi turnusy. Podrobný postup dezinfekce u slepic je v článku o dezinfekci kurníku a lze ho obdobně použít u křepelek.

16. Izolace nemocné křepelky

Jakmile si všimnete příznaků, pták by měl být oddělen. Nemocniční klec je prostá, ale důležitá.

• malá čistá klec nebo plastový box s měkkým, suchým dnem,
• stálé teplo (pro oslabeného ptáka je teplo důležité; kontrolujte, aby nebylo horko),
• snadno dostupné krmivo a voda,
• klid a tlumené světlo,
• vlastní nádoby, které nesdílíte s hejnem,
• ruce myjte vždy po práci s nemocným ptákem.

17. Co dělat při úhynu

Jeden úhyn může být náhoda, ale několik za sebou je poplach. Postup:

1. Zapište datum, věk, příznaky před úhynem.
2. Mrtvého ptáka odstraňte z chovu a uložte do uzavřené nádoby do chladu, nikoli do mrazu, pokud chcete provést vyšetření.
3. Pokud se opakuje, zavolejte veterináře a domluvte pitvu či rozbor.
4. Prostor a pomůcky vyčistěte.
5. S pozůstalými ptáky zacházejte jako s rizikovými – pozorně sledujte.

Nakládání s těly uhynulých zvířat upravuje veterinární a odpadová legislativa; v praxi se řeší prostřednictvím asanačního podniku nebo podle pravidel stanovených obcí a veterinární správou. Přesný postup si ověřte u veterináře či obecního úřadu. Nikdy neodhazujte mrtvé ptáky do volné přírody ani do popelnice bez ověření.

18. Veterinář, léky a vedlejší produkty

Křepelky jsou drobní pacienti a ne každý veterinář se na ně specializuje. Najděte předem veterináře, který se věnuje drůbeži nebo exotickým ptákům. Při návštěvě mějte připraveno:

• počet a věk ptáků, odkud pocházejí,
• kdy se příznaky objevily a kolik ptáků je postiženo,
• čím krmíte, jaká je podestýlka a hustota obsazení,
• vzorek čerstvého trusu a případně uhynulého ptáka.

Léky a ochranné lhůty

Léčiva pro zvířata určená k produkci potravin (vejce, maso) mají ochranné lhůty, po které se vejce a maso nesmí používat. Lhůtu stanovuje veterinář podle přípravku. Ani přírodní prostředky z internetu nejsou automaticky bezpečné.

Eutanazie

Pokud je pták těžce nemocný a bez naděje na uzdravení, je správné zkrátit jeho utrpení. Zákon na ochranu zvířat proti týrání (246/1992 Sb.) vyžaduje, aby usmrcení zvířete proběhlo bez zbytečného utrpení. Nejbezpečnější je svěřit zákrok veterináři.

19. Mýty a fakta

20. Nejčastější chyby chovatelů

• vložení nových ptáků přímo do hejna bez karantény,
• přeplněné klece nebo voliéry,
• mokrá podestýlka a znečištěné napáječky,
• krmení krmivem pro jiný druh nebo zkaženým krmivem,
• zanedbání každodenní kontroly,
• pozdní vyhledání veterináře,
• léčení podle internetových rad,
• společný chov se slepicemi,
• nezapisování úhynů,
• nedostatečné čištění po nemoci.

21. Kontrolní seznam a modelový plán péče

Modelový příklad: chovatel má dvacet dospělých křepelek v klecovém chovu a jednou za dva měsíce přikupuje několik mladých ptáků.

22. Slovníček pojmů

• Oocysta: odolné stadium kokcidií v trusu.
• Karanténa: oddělení nových nebo podezřelých zvířat.
• Biosekurita: soubor opatření bránících zavlečení nákazy.
• Nosič: zdánlivě zdravý pták přenášející původce nemoci.
• Mykotoxin: toxin produkovaný plísněmi.
• Ochranná lhůta: doba po léčbě, kdy se vejce a maso nesmí konzumovat.
• Podestýlka: materiál na dně ubikace.
• Aspergilóza: plísňové onemocnění dýchacího ústrojí.

23. Zdraví mláďat a stres v chovu

Mláďata jsou nejcitlivější skupinou. Kokcidiózou jsou podle citované studie nejvíce ohrožena ve druhém až čtvrtém týdnu života, a brazilská studie zaznamenala průjmy a změklý trus právě u mladých ptáků v prvních týdnech. Proto se v prvních týdnech vyplatí věnovat péči zvláštní pozornost.

Na co dbát u odchovu

• Teplo bez přehřátí. Mláďata se při chladu shlukují, při horku se rozptylují a lapají po dechu. Chování ptáků je lepším ukazatelem než jediné číslo na teploměru.
• Suchá podložka. Mokrá podložka je rizikem pro kokcidiózu i plísně; vyměňujte ji dříve, než zvlhne.
• Mělké napáječky. Drobná mláďata se mohou v hlubší nádobě utopit nebo namočit, a podchlazení pak oslabí imunitu. Do napáječky se hodí kamínky nebo zvonková napáječka s úzkým okrajem.
• Vhodné krmivo. Mláďata potřebují krmivo s vysokým podílem bílkovin určené pro křepelky; podrobnosti jsou v článku o krmení.
• Oddělení podle stáří. Starší ptáci mohou nést zárodky, na které si mladí ještě nevytvořili odolnost.

Stres jako spouštěč nemoci

Stres oslabuje obranyschopnost a v odborné literatuře se uvádí mezi rizikovými faktory pro střevní infekce. U křepelek ho vyvolává přeplnění, přemisťování, hluk, náhlé změny světla či krmiva, předvádění ptáků cizím lidem nebo přepravy. Pokud musíte ptáky přemístit, dělejte to v klidu, večer, a po přesunu je několik dní jen sledujte.

Příprava na nečekanou situaci

Mějte doma připravenou čistou náhradní klec, papírové ručníky, uzavíratelnou nádobu na vzorek a telefonní číslo veterináře. Rychlá reakce často rozhoduje o tom, zda se podaří zachránit více ptáků. Seznam vhodných pomůcek pro chovatele drůbeže najdete v článku Lékárnička chovatele.

24. Časté otázky o nemocech křepelek

Shrnutí

Zdroje a právní předpisy

• MSD Veterinary Manual: Ulcerative Enteritis in Poultry (Clostridium colinum, přenos, příznaky, prevence).
• Studie o kokcidióze u křepelky japonské na komerční farmě v Brazílii (Revista Brasileira de Ciência Avícola, SciELO), druhy Eimeria, klinické příznaky, léze.
• Studie o druzích Eimeria u japonských křepelek v Mekongské deltě (Pakistan Veterinary Journal), výskyt a věková vnímavost.
• Aspergillosis in the Quail (Coturnix japonica), Jurnal Medika Veterinaria, Universitas Syiah Kuala (abstrakt).
• University of California, Agriculture and Natural Resources: kokcidióza u drůbeže, prevence a biosekurita.
• Nařízení Státní veterinární správy k vysoce patogenní aviární influenze z ledna 2017 (č. j. SVS/2017/004572-G) jako příklad typu opatření; aktuální stav ověřte u SVS.
• Přehledový článek o nemocech křepelek (chovatelská praxe: karanténa, respirační onemocnění, roztoči), použitý jen jako doplněk a označený opatrnými formulacemi.
• Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.

Článek má informativní charakter a nenahrazuje veterinární vyšetření ani péči. U některých tvrzení o křepelce japonské (například úmrtnost, doba karantény) nebylo možné ověřit přesné údaje z odborných zdrojů, proto jsou formulována opatrně. Léčbu a dávkování určuje vždy veterinář.

Čak má pro vás tipy!

Rady k chovu, krmení a péči o zvířata a občas i akce jen pro odběratele. Žádný spam, odhlásit se můžete kdykoli.

Chci tipy od Čaka

Po odeslání vám přijde e-mail s odkazem pro potvrzení odběru. Souhlasíte se zasíláním informací dle zákona č. 110/2019 Sb.

Pište na email:
info@caskrmeni.cz

o nás | jak nakupovat | jak reklamovat | poštovné | spolupráce | věrnostní program | GDPR | napište nám

Delikapet